Cesko.wiki Šimon ze Slaného
Author
Albert FloresŠimon ze Slaného (vlastním jménem Šimon Chlupáček; latinsky Simon de Slana; asi 1420 - 1471) byl český utrakvistický a humanistický spisovatel, lékař a diplomat krále Jiřího z Poděbrad.
Život
Podle historika Rudolfa Urbánka se Šimon ze Slaného narodil patrně v první polovině druhého desetiletí 15. století. +more Snad nejstarší zmínka o Šimonovi ze Slaného pochází z 29. listopadu 1434, kdy je zaznamenáno, že mu jistý kuchař Petr předal statek v Ďáblicích. Přenechal mu ho za podmínky, že bude pečovat o jeho odívání a stravu, což však Šimon zanedbával. Za tento čin musel proto zaplatit pokutu 15 kop grošů. Po roce 1438 byl jmenován rektorem školy u sv. Jiljí na Starém Městě pražském. Setrval jím pravděpodobně až do doby před rokem 1455. K roku 1448 je zmiňován jako probošt koleje na pražské univerzitě a zároveň jako děkan artistické fakulty Karlovy univerzity. Na podzim roku 1455 se Šimon vydal na lékařská a filologická studia do Itálie, kde se vzdělával na univerzitě v Padově. Zde se setkal s myšlenkami humanismu, které dohromady splynuly s jeho utrakvistickým vyznáním. Není vyloučeno, že se v Padově potkal i kupříkladu s Tasem z Boskovic. Je ovšem možné, že Padova nebyla jediným místem, kde studoval. Po návratu do Čech ke konci roku 1459 pobýval Šimon jak v Klatovech u svého příbuzného, tak i na Švihově. Zemřel v roce 1471.
Dílo
Jiří z Poděbrad Šimon ze Slaného po sobě zanechal poměrně skromné dílo. +more Šimon vedl korespondenci se svým krajanem Eliášem ze Slaného, kterému adresoval latinský dopis z let 1459-1460, v němž upřednostňuje studium patristiky před filozofií, anebo vyjmenovává humanisty, jež mu jsou vzorem rétoriky. V dopise též oceňuje Platóna, Aristotela či Cicerona a jako zásadní součást vzdělání považuje četbu básníků. Jménem českého národa měl jako člen poselstva požádat papeže Pia II. o schválení basilejských kompaktát, přičemž si nachystal řeč, jež ovšem nepronesl. Rovněž sepsal latinský spis s názvem Oratio ad regem Georgium (Řeč ke králi Jiřímu), jehož se dovolává v díle Okřik ze 17. století Pavel Stránský ze Záp. Pojednání se však nezachovalo. Šimon ze Slaného zpracoval i kroniku shrnující události během vlády Jiřího z Poděbrad, která se ale nedochovala.