Š’-ťing

Strana z Knihy písní, autorem kaligrafie je císař Čchien-lung (1711-1796) Kniha písní nebo také Š’-ťing je nejstarší známá sbírka čínské poezie. Obsahuje 305 básní (a šest titulů, ke kterým se text nedochoval), pocházejících z období od jedenáctého do šestého století př. n. l.. Název sbírky se také někdy překládá jako Kniha poezie, ale vzhledem k tomu, že básně byly zpívány při obřadech a slavnostech, ustálil se pro ni název Kniha písní. Dnes je sbírka považována za jedno z nejvýznamnějších literárních děl starověku.

Vznik sbírky

Kniha písní je jednou z pěti knih konfuciánského kánonu a za jejího autora je tradičně považován Konfucius (+more_l. '>551-479 př. n. l. ), který jí prý uspořádal výběrem asi ze tří tisícovek básní, které vznikly dříve, než on sám žil. Protože se však v dnešní podobě zpívala již roku 544 př. n. l. a její nejmladší báseň pochází z doby kolem roku 590 př. n. l. , je zřejmé, že konečná redakce sbírky musela proběhnout někdy v tomto období. Jako nejpravděpodobnější se jeví, že sběrateli písní byli členové Úřadu pro hudbu, kteří se pravidelným sbíráním písní zabývali. Díky kanonickému postavení byla sbírka zachována a její důkladná znalost se stala nepostradatelnou součástí klasického vzdělání a podmínkou úspěchu při úřednických zkouškách, protože její nejranější knižní vydání obsahují ke každé básni komentář, který využívá básně k ilustraci idejí konfucianismu.

Obsah sbírky

Podle druhu doprovodné hudby a rozsahu textu se sbírka dělí na tři oddíly: * Kuo feng ( Místní nápěvy nebo také Mravy států), 160 básní, * Ja ( Dvorské skladby neboli Ódy), 105 básní, * Sung ( Hymny nebo také Obřadní tance), 40 básní.

Oddíl Kuo feng

Tento oddíl obsahuje prvních 160 básní sbírky. Jde o lidové písně z nejrůznějších dob (nejmladší z nich vznikla kolem roku +more_n. _l. '>590 př. n. l. ), které jsou uspořádány do dalších patnácti částí podle místního původu a doby vzniku. Tematicky jsou velmi rozmanité: milostné a svatební písně, vojenské písně, pracovní písně i popěvky. Obsahově se kromě milostných a rodinných námětů zabývají také smutným osudem prostého lidu i těžkým postavením žen.

Oddíl Ja

Oddíl Ja obsahuje 105 dvorských světských skladeb označovaných jako Ódy Několik z nich má dokonce uvedené jméno autora. Zpívali se při dvorských slavnostech, audiencích nebo při lovu a tematicky jde o politické satiry nebo o oslavné písně. +more Oddíl se dělí na dvě části: * Ta ja ( Starší básně neboli Velké ódy), 31 básní. Tato část sbírky je po hymnech z oddílu Sung druhá nejstarší. Jde o epické básně s historickými a mytologickými náměty s jednoduchým rytmem a melodií, které se recitovaly za doprovodu bubnů. * Siao ja ( Mladší básně neboli Malé ódy), 74 kratších epických i lyrických písní s náměty společensko-historickými i pracovními, které se zpívaly za doprovodu dechových a strunných nástrojů a na kterých je často znát lidový původ.

Oddíl Sung

Oddíl Sung (Hymny nebo také Obřadní tance) je nejstarší částí sbírky. Tvoří jej 40 většinou krátkých básní prostého obsahu, které doprovázely obřadní tance při uctívání předků a při různých magických obřadech, jako byla například příprava na boj atp. +more Nejstarší z nich jsou Čou sung (Hymny Čou), což je 31 hymnů pocházejících z doby Západní Čou (1100-771 př. n. l. ). K nim se pojí 4 hymny Lu sung (Obřadní tance z Lu), pocházející z 8. století př. n. l. ze státu Lu z Období Jara a Podzimu. Poslední částí tohoto oddílu a také celé sbírky je 5 hymnů Šang sung (Obřadní tance Šangů), které by podle tradice měly být nejstarší, neboť by měly pocházet z doby pololegendární dynastie Šang (1600-1100 př. n. l. ). Ve skutečnosti však vznikly na počátku doby Východní Čou (770-476 př. n. l. ).

Stylistika sbírky

V Knize písní se používají tři básnické figury, které se staly základem čínské poetiky. Jde o epický výklad fu, přímé přirovnání pi a nepřímé přirovnání sing (vstupní metafora bez přímého vztahu k tématu sloužící pro vytvoření atmosféry). +more Díky kanonickému postavení sbírky byly její básně napodobovány a figury byly všeobecně přijímány dalšími generacemi čínských básníků.

Většina děl ve sbírce je veršovaná. Zpravidla jde o čtyřslabičné verše, jen občas jsou používány dvou, tří, pěti, šesti, sedmi a osmislabičné formy. +more Ve skladbách se vyskytuje průběžný rým, jazyk je archaický, dnes mnohdy méně srozumitelný, a je bohatý na názvy rostlin, zvířat a na pojmy z oblasti zemědělství, řemesla a vojenství. Často používaný refrén a syntaktický paralelismus jsou důvodem toho, že si básně zachovaly zpěvnost i poté, co melodie byly ztraceny.

Česká vydání

Ši-king, díl I. a II. +more, Jan Otto, Praha 1897, přeložili Rudolf Dvořák a Jaroslav Vrchlický, obsahuje pouze básně z oddílu Kuo feng. * jednotlivé básně lze najít v antologiích: ** Černá věž a zelený džbán, Otakar Štorch-Marien, Praha 1925, přebásnil Bohumil Mathesius, ** Zpěvy staré Číny, Melantrich, Praha 1939, přebásnil Bohumil Mathesius, ** Zpěvy od Žluté řeky, Práce, Praha 1986, přebásnil Jaromír Vochala. ** Písně a verše staré Číny, Mladá fronta, Praha 2004, přebásnil Ferdinand Stočes.

Reference

Externí odkazy

https://web. archive. +moreorg/web/20130531130958/http://czech. cri. cn/chinaabc/chapter15/chapter150107. htm * http://www. portal. cz/scripts/detail. php. id=20431 * http://ctext. org/book-of-poetry * http://www. sacred-texts. com/cfu/sbe03/index. htm#section_007.

Kategorie:Konfuciánská literatura Kategorie:Čouská kultura Kategorie:Básnická díla čínské literatury +more_n. _l. '>Kategorie:Vzniklo v 6. století př. n. l. .