Šeptání

Holčička šeptá. Šeptání je způsob artikulace řeči, který se obvykle používá v situacích, kdy je třeba zachovávat ticho. Při šeptání nedochází k aktivní tvorbě základního tónu hlasu (fonaci) v hlasivkách. Hlasivky jsou při šeptání sevřeny a je mezi nimi úzký prostor pro proudění vzduchu. Dochází k tvorbě třecího šumu, který nahrazuje práci s hlasem při běžném hovoru.

Výslovnost některých šumových (pravých) souhlásek, které jsou normálně neznělé (tj. hlasivky se nezapojují do jejich artikulace; jedná se např. +more o [s] a [t]), není při šeptání tišší než při běžném hovoru.

Při šeptání je možné rozlišit znělé a neznělé souhlásky, neboť větší napětí svalů artikulačního ústrojí u znělých souhlásek při šeptání zůstává, i když nedochází k aktivní tvorbě hlasu. Při šeptání je rovněž možné rozlišit i intonaci, kterou může mluvčí vytvářet i dalšími způsoby kromě modifikace hlasivkového tónu.

Šeptání je pro lidský hlas velice nezdravé. Vyvarovat by se jej měli především lidé s hlasovými problémy - poruchami hlasu.

Externí odkazy

Roach P. [url=https://web.archive.org/web/20071201102324/http://www.personal.rdg.ac.uk/~llsroach/encyc.pdf]A little encyclopedia of phonetics[/url], University of Reading, UK. (pdf)

Kategorie:Fonetika