Cesko.wiki Život s hvězdou
Author
Albert FloresDavidova hvězda, ke které název románu odkazuje Život s hvězdou je román Jiřího Weila, který byl poprvé vydán v roce 1949. Jedná se o autobiografický román v příběhu bankovního úředníka Josefa Roubíčka zachycuje utrpení Židů za druhé světové války. V době svého vzniku se dílo značně vymykalo oficiálním představám o literatuře, což mu vyneslo ostré odsouzení ze strany kritiky. Výrazně pozitivněji k románu přistupuje literární věda po roce 1989 a text bývá někdy označován za nejvýznamnější Weilovo dílo.
Obsah
Román pojednává o utrpení českých Židů za nacistické okupace. Období okupace a rasové perzekuce je zachyceno pohledem prostého člověka, který bojuje s nelidskou mocí o svůj normální, obyčejný život. +more Hlavní postava, bankovní úředník Josef Roubíček, žijící poklidným životem průměrného člověka, se najednou ocitá v nepřátelském a nesmyslném světě fašistické hrůzovlády. Ztratí zaměstnání a je nucen k osamělému životu omezovanému stále se stupňujícími protižidovskými nařízeními. Z jeho života se stává živoření, vyplněné nouzí, strachem z povolání do transportu, jenž znamená smrt, a nostalgickými vzpomínkami na minulost, kde se nejvíce obrací na svou životní lásku Růženu. Ve stejně těžkých podmínkách žijí i ostatní, s nimiž se setkává při práci na židovském hřbitově. Společně vedou hovory nejčastěji o pokračujících transportech do pevnostního města (Terezína). Podporu a povzbuzení nachází Roubíček u dělníka Josefa Materny, jeho matky a přátel, které občas tajně navštěvuje. S pomocí Materny se nakonec vzepře nacistické smrtící mašinérii, rozhodne se nenastoupit do transportu a raději žít důstojný život v ilegalitě.
V románu autor zachytil mnoho svých zážitků z okupačních let, k autobiografickým prvkům patří například dům, v němž protagonista žije a který je založen na reálné Weilově vile v pražských Kobylisích. Příběh vypravuje prostě, věcně a bez patosu. +more Psychologicky analyzuje duševní stav hlavního hrdiny, jeho próza je založena na „ostrých, detailních záběrech“ a svým dokumentaristickým pohledem obnažuje deformace, které tlak totalitního režimu způsobuje u člověka. Zaměřuje se nejen na krutost pronásledování, ale zejména na jeho absurditu, a bývá proto srovnáván s Kafkovým románem Proces. Do schematické dobové produkce „dogmatického realismu“, která se pokoušela ukazovat válku pouze jako boj hrdinných odbojářů bez větších rozporů, román nezapadal a byl označován za „zhoubně existencialistický“ a „dekadentní“.
Postavy
Josef Roubíček je žid, který se ocitl na hranici života a smrti. Je to obyčejný člověk, který má strach o svůj život, a proto se snaží být nenápadný. +more Izoluje se od okolního světa, je ovlivňován různými nařízeními týkajícími se Židů. Vše mu pomáhá překonat představa Růženy, lásky, která z jeho života už zmizela. Na rozdíl od Kafkova prokuristy K. z románu Proces se Josef Roubíček absurdnímu světu kolem sebe nepřizpůsobuje, postupně přestává nesmyslnost normalizovat a začíná se jí vymykat, „ruší legální vládu smrti“.
* Růžena je láska Josefova života. Vrací se k ní ve vzpomínkách, které zobrazují krásné chvíle, které spolu prožili. +more Okamžik, kdy se Roubíček z tlampače dozvídá o Růženin popravě, je nejtragičtějším okamžikem děje, ale paradoxně také místem, kde dochází k definitivnímu přerodu postavy v hrdinu, který je schopen nesmyslné brutalitě vzdorovat.
* Josef Materna je člověk, se kterým se Roubíček náhodou setká na kopci nad městem, od té doby mu Materna pomáhá. Je to obyčejný dělník, je energický a aktivně odporuje nacistické okupaci. +more Postupně změní Roubíčkův pohled na svět, a nakonec mu nabídne úkryt před transportem. Přestože je Materna koncipován jako nevzdělaný člověk, který píše s pravopisnými chybami, nenajdou se v jeho mluvě v souladu s celkovým užíváním spisovného jazyka v románu žádné prvky obecné češtiny ani slangu.
* Tomáš je kocour, s nímž se protagonista postupně spřátelí a svěřuje mu své příběhy z minulosti i současné myšlenky a pocity. Nahrazuje mu kontakt s člověkem, jelikož se jako Žid musí všem lidem vyhýbat. +more Jeho předobrazem byla Weilova kočka jménem Skunča.
* Teta a strýc jsou nepojmenované postavy, od dětství Josefa vychovávali a považují ho za jejich velkého dlužníka. Nevzniklo mezi nimi žádné rodinné pouto. +more Vše špatné, co se jim stane, svádí na Josefa. Za své chování se omluví až ve chvíli, kdy nastupují do transportu do Terezína. V jejich osudu, podobně jako v osudu Roubíčkova přítele Pavla a dalších postav odvezených transportem, je zobrazeno postupné stupňování represí a krutosti.
Kritika románu
Podle Růženy Grebeníčkové je metoda, kterou se vypráví, málo adaptovaná k tomu, abychom před sebou viděli příběh individua, které se přerozuje k rozhodné otázce, nakonec si volí svůj život a riskuje zápas s nepřátelskými silami. Je nezpůsobilá ke kresbě individua, k jeho duševním dramatům a duševní analýze, hledání příčin a následků, z nichž se profil a úděl hrdiny tvoří. +more Grebeníčková zdůrazňuje, že text je silně mluvní, že je druhem rozhovoru, který mluvící vede sám před sebou a před osobami, které si představuje. Autor podle ní nesplývá s vnitřními procesy hrdiny, neproniká do toho, co se odehrává v jeho vědomí a nevědomí, ale že vyprávění v první osobě je čistým vyprávěním, kdy mluvící sám sebe reflektuje jako mluvícího, to znamená, že mluví k sobě nebo nepřítomnému druhému jako k jedinému živému tvoru.
Miloš Pohorský se ve své analýze textu silněji zaměřuje na psychiku autora a vyjadřuje pochopení ke stylu Weilovy literatury. O románu Život s hvězdou mluví jako o jeho nejpozoruhodnějším díle. +more Nejvíce mu imponuje jednoduchost příběhu a scén, což dokládá na vývoji života obyčejného pana Roubíčka, nejdříve nenápadného bankovního úředníka, poté člověka uzavírajícího se v nejnuznější samotě a smířeného s vnitřními monology. Pohorský upozorňuje na to, jak se autor soustředí na přesné záznamy pocitů, ve kterých se nelítostně otiskuje nesmyslnost okupační reality. Pohorský se také věnuje dřívější kritice románu, u níž upozorňuje, že dobová atmosféra nepřipouštěla Weilovy otázky a myšlenky, protože nebyly typické, stejně jako nebyla podle dobového vymezení typická ani hlavní postava.