1. Masarykův okruh 1930

První závod automobilů typu Grand Prix na novém Masarykově okruhu u Brna se uskutečnil v neděli 28. září 1930.

Vznik okruhu

Na Pradědském okruhu byl IV. ročník v termínové listině naplánován na 9. +more červen 1929 jako mezinárodní závod na okruhu Praděd, avšak už se neuskutečnil. V oznámení uveřejněném již v lednu byl naznačen úmysl Československého automobilového klubu pro Moravu a Slezsko (ČAMS) vyhledat nový okruh náhradou za Pradědský okruh. Karel Fr. Štursa, tajemník ČAMS sdělil, že krajinově je Pradědský okruh bez konkurence, ale má i své slabé stránky. Především to je značná vzdálenost od větších měst a těžko překonatelná neochota k dalším podobným závodům majitele Karlovy Studánky (Řád německých rytířů). Nový okruh by měl zajistit větší návštěvu platících diváků, tím zlepšení financí a následně zvýšit peněžité ceny pro vítěze. To by pak úměrně zvýšilo zájem z ciziny jak diváků, tak továrních značek a jezdců. Také závody automobilů do vrchu ztrácely na své divácké přitažlivosti. Z podobných důvodů se populární závod Brno-Soběšice uskutečnil naposledy 23. června 1929.

Za účelem stavby nového okruhu byla ustanovena komise ČAMS, aby okruhový závod mohl být uskutečněn již v roce 1930. Okruh by měl být 25-30 km dlouhý, na dobrých a dosti širokých silnicích. +more Okruh měl mít stoupání a klesání, také dost zatáček a pokud možno málo osad. Komise byla složena z odborníků, což již samo o sobě dávalo naději, že vhodný okruh bude nalezen. Vhodný terén byl nalezen a okruh postaven za 5 měsíců nedaleko Brna. Tvořily jej státní silnice Ostrovačice - Veselka - Bosonohy - Nový Lískovec a okresní silnice Nový Lískovec - Pisárky - Kohoutovice - Žebětín - Ostrovačice. Výškový rozdíl byl 240 m, maximální stoupání 7 %, max. klesání 9,5 %. Podle svého donátora dostal název Masarykův okruh. Do příprav se zapojila i Eliška Junková, která svým jménem pomohla pro závod získat tehdy význačné jezdce. Tazio Nuvolari s Alfou Romeo P2-30 (Masarykův okruh 1930) Jindřich Knapp, Walter Super 6B (Masarykův okruh Brno 1930) Úvodní podnik na novém československém Masarykově okruhu o délce 29,142 km byl prvním velkým okruhovým závodem, který se kdy v Československu konal. Třicet mezinárodních přihlášek bylo rozděleno do dvou skupin, závodní vozy nad 1500 ccm a do 1500 ccm vč. třídy do 750 mm, které závodily současně. Start závodu na Masarykově okruhu Brno (1930). V popředí čeští jezdci: st. č. 2 Jiří Kristián Lobkowicz (Bugatti 35C), st. č. 4 Miloš Bondy (Bugatti 35B), st. č. 6 dr. Otakar Bittmann (Bugatti 35C), st. č. 8 Jan Kubíček (Bugatti 35B), st. č. 12 Jindřich Knapp (Walter Super 6B) a st. č. 18 Josef Veřmiřovský (Tatra 52) - částečně zakryt st. č. 10 (Rudolf Caracciola na Mercedesu SSK).

Startující vozy a jezdci

Již červnu pořadatelský autoklub ČAMS oznámili, že oficiální závodní čísla (a tím i pořadí na startovním roštu) budou určena v pořadí obdržených přihlášek. Závodní třídy byly podle předpisů AIACR (nyní FIA) dle pravidel tzv. +more volné formule, která platila v letech 1928 až 1933: skupina A nad 1500 ccm a skupina B do 1500 ccm. Finální stav přihlášených čítal 19 velkých vozů skupiny A a 21 malých vozů. Doufalo se, že na závod dorazí všichni. Do samotného závodu odstartovalo však "jen" 14 vozů silnější skupiny a 16 vozů slabších. Dlouhý okruh obklopilo v den závodu odhadem 80 000 až 100 000 diváků. Přes tuto velmi dobrou návštěvu diváků první závod skončil prodělkem 250 000 Kč.

Startovní pořadí silnější skupiny A

Závod

Závod silnější kategorie A

Počasí závodu příliš nepřálo. Ranní mlha sice ustoupila - místy dokonce proráželo slunce, přesto bylo povětšinou pod mrakem. +more Přesně v 10 hodin dopoledne se rozburácelo 14 motorů závodních strojů, které vyrazily hromadně od startu. Z první řady jel Hýta a za ním Bondy, ale za okamžik je předjel Caracciola, který startoval ze 3. řady. Po třech minutách odstartovala druhá, slabší kategorie v počtu 15 strojů. Hromadný start poskytoval divákům strhující obraz. Vozy takřka se mihly, takže bylo i dosti nesnadno v prvním, překvapujícím okamžiku rozeznati jejich bílá výrazná čísla. Ohlušující hřmot umlkl a na tribuně pronášejí se úsudky o strojích, jezdcích, šancích na vítězství. Po čtvrthodině ticha, přerušovaného traťovým rozhlasem, hlásícího průjezdy vozů jednotlivými kilometry, zatáčkami a ostatními důležitými místy, objevuje se na mostě u časoměřičské budovy číslice deset a za okamžik mihne se kolem tribuny Caracciola. Za ním následují Morgen, Nuvolari, Borzachini, Leiningen, Burggaller, Hýta, Longueville, Bondy a Bittmann. Potom Knapp na Waltru, Veřmiřovský na Tatře, průjezdem Kubíčka a Tachecího, který se u startu zpozdil, končí defilé vozu první skupiny. Po 2. kole vedení udržuje Caracciola. Alfa Romeo Borzachiniho však zvolnil a klesl ze 4. až na 11. místo. Za nimi následují ostatní. Ve 3. kole odstupuje Veřmiřovský na Tatře pro poruchu převodovky (zlomení řadicí páky). v 5. kole von Morgen předjel vedoucího Caracciolu, za nímž nyní jel Nuvolari. Postupně po 7. kole odpadl Caracciola pro prasklé ložisko, v 10. kole Bittmann pro požár vozu při tankování v depu, v 12. kole Knapp z 5. místa pro poruchu olejového potrubí, v 15. kole von Morgen pro poruchu motoru a v témže kole i Tachecí pro poruchu na chladiči. Von Morgen nespokojený s výkonem svého vozu přesedl do vozu zu Leiningena a Nuvolari do vozu Borzacchiniho. Propozice závodu tyto záměny povolovaly.

Do posledního 17. kola vjížděl na vedoucí pozici Nuvolari před von Morgenem o více než 4 minuty. +more Za nimi o další minutu jel Burggaller a o mnoho kol zaostávaly Bugatti Kubička, Bondyho a „Hýty”. Hýta dobrou pozici ztratil již v 5. kole pro poruchu zapalovací magnetky (prasklé kladívko odtrhovače). Ač ho porucha stála víc než hodinu času, pokračoval v závodu. V době, kdy závod na 17 kol oficiálně skončil, měl ujeto 14 kol a obsadil by v této kategorii 6. místo; pro malou ujetou vzdálenost nebyl klasifikován.

Po dramatickém závěru zvítězil Heinrich-Joachim von Morgen (Bugatti 35C) v čase 4:54:13 hod. v průměrné rychlosti 101,027 km/h, když v posledním kole předjel - do té doby vedoucího - Tazia Nuvolariho (Alfa Romeo P2). +more Ten s velkým zpožděním dojel jen jako třetí, protože v době, kdy byl očekáván u cíle jako jistý vítěz závodu, „visel“ na trati u Bosonoh s přehřátým motorem bez vody. Než se mu podařilo opatřit a doplnit vodu, předjeli ho von Morgen a Burggaller, který tak skončil na 2. místě. K zajímavosti I. ročníku ještě patří to, že von Morgen sice odstartoval na Bugatti 35B (st. č. 28), ale do cíle dojel na slabším Bugatti 35C Leiningena. Závod v časovém limitu dokončilo 5 vozů. Masarykův okruh 1930, Von Morgen (st. č. 28) se snaží v ostrovačických serpentinách předjet Caracciolu (st. č. 10) Putovní cenu prezidenta republiky pro mezinárodní automobilový závod na Masarykově okruhu u Brna, velký tepaný pohár zhotovila ze stříbra klenotnická firma D. Malý z Prahy. Rytiny dvou křišťálů jsou prací prof. Drahoňovského. Pohár získali Heinrich-Joachim von Morgen a Hermann zu Leiningen. S tím byla spojena i finanční odměna 80 000 Kč a zlatá plaketa ČAMS. Čestnou cenu vypsanou na paměť Čeňka Junka za nejlepší čas v 7. kole získal von Morgen (15:23,5 min) a čestnou putovní cenu Elišky Junkové za nejlepší výkon čs. jezdce získal Jan Kubíček. Jindřich Knapp obdržel Cenu ing. W. Proskowetze za nejrychlejší kolo (17:31,5 min ve 4. kole) dosažené čs. jezdcem na stroji čs. výroby. Pro Alfu Romeo P2-30 to byl poslední závod úspěšné kariéry (1924-30), když tento vůz zvítězil celkem v 15 Grand Prix včetně Targa Florio (1930). Sezónou 1930 se uzavřela i kariéra vozů Bugatti T35 a T37, když v následujícím roce v závodech Grand Prix je nahradily nové typ Bugatti Type 51 a Type 54. Jindřich Knapp po sjetí do příkopu, Walter Super 6B, Masarykův okruh 1930 Zbrojovka Z-S30 (Z 2), na kterém Divíšek s Procházkou jeli v roce 1930 první závod na Masarykově okruhu.

Závod slabší kategorie B

Tři minuty po startu silnější skupiny odstartovalo do svého závodu 16 malých vozů. Obě skupiny tedy závodily souběžně. +more Po třech kolech závodu vévodily 3 Bugatti T37A (Doré, Hardegg a Volkhart). Když ve 4. kole havaroval vedoucí Michel Doré (zajel nejrychlejší kolo skupiny 16:46,2 min = 104,3 km/h), na 3. místo místo postoupil Macher na DKW. Po 14. kole odstoupil Volkhart pro defekt motoru a na 3. místo v této skupině se dostali Procházka s Divíškem („Z“).

Čtyři vozy typu Wikov 7/28 startovaly ve slabší kategorii Voiturette (do 1500 cm³). S vozy startovali tovární jezdci Adolf Szczyzycki (st. +more č. 46) a Jaroslav Konečník (st. č. 44) a dále soukromí jezdci ing. Jiří Weinfurter z Prahy a Jiří Kreml z Bratislavy. Szczyzycki měl hned v druhém kole těžkou havárii v ostrovačických serpentinách. Dostal smyk a vyletěl s vozem z dráhy, srazil vysoký patník a zmizel pod náspem vice než 2 m vysokém. Diváci strnuli - vtom však již znovu se ozval motor a chladnokrevný Szczyzycki dostal vůz zpět na závodní dráhu. Pokračoval v jízdě až do 12. kola, kdy na následek havárie z 2. kola musel odstoupit. Ze 4 wikovů nebyl ani jeden klasifikován, byť Konečník a Kreml dojeli do cíle, ale až po časovém limitu.

Po časovém limitu dojeli i reprezentanti brněnské Zbrojovky E. Procházka a K. +more Divišek (st. č. 52) a nebyli tudíž klasifikováni. Do závodu vlastně byli přihlášeni Otto Lukáš a Arnošt (Ernst) Procházka se Zetkami Z-S30 resp. též označovaný jako Z 2 (dvoudobý dvouválec M8 se zdvihovým objemem 1,0 l a s kompresorem) a Karel Tunal Divíšek s typem Z 13 (1,5 l, 2x4 písty). Divíšek však v tréninku před závodem havaroval a vůz s motorem M15 poškodil. Byl potom "přidělen" jako rezervní jezdec pro Procházku v slabším voze Z-S30 s dvoutaktním čtyřválcem M8. Otto Lukáš také při tréninku havaroval v Pisárkách, a proto do závodu odstartoval jediný zbrojovácký automobil. Po vystřídání Procházky po 3. kole odjezdil zbytek závodu Karel Divíšek. K nebezpečné situaci došlo ve 12. kole, když ing. Frankl na BMW po vyjetí z trati couval zpět. Z poloviny silnici zatarasil, když se rychle blížil Divíšek na Zetce. Brněnský jezdec však neztratil duchapřítomnost a projel hladce kolem BMW po vnějším okraji dráhy. Po 12. kole jezdil Divíšek jako čtvrtý v pořadí. Posádka A. Procházka/T. Divíšek (st. č. 52) sice závod dokončila v čase 5:59:37,7 h (průměrná rychlost 82,5 km/h), ale nebyla klasifikována, protože závod dokončila po časovém limitu (do 45 minut po vítězi). Jinak by Procházka s Divíškem skončili v třídě Voiturette do 1,5 l na 3. místě. Nicméně se Divíšek stal prakticky prvním jezdcem s vozem československé výroby, který závod v Brně dokončil. Vítězem závodu se v čase 5:07:42,8 h stal rakouský hrabě Maximilian zu Hardegg von Settenberg na Bugatti T37A, za kterým Procházka s Divíškem zaostali o necelých 52 minut, před Gerhardem Macherem (DKW). Albert Kandt (BMW Wartburg 750) vyhrál třídu do 750 ccm. Závod v časovém limitu dokončily 2 vozy slabší skupiny do 1,5 l a jeden vůz třídy do 750 ccm. Typ Wikov 7/28 Sport, se kterým jel Szczyzycki v Brně.

Výsledky závodu

Poznámka

* *závodníci ze slabší skupiny do 1,5 l a **třídy do 750 ccm * NC. neklasifikovaní jezdci pro překročení časového limitu (max. +more 45 min za vítězem, pro slabší skupinu u vozů do 750 ccm byl tento časový limit velkoryse prodloužen o 60 minut, tzn. 105 min. celkem).

Odkazy

Reference

Literatura

SKOŘEPA, Miloš: Dějiny automobilových závodů, Praha: Olympia, 1. vyd. +more, 1973, 320 s. * HANZELKA, Boleslav. Vozy Velkých cen. Praha: SNTL, 1. vyd. , 1974. 257 s. * ZAVŘEL, Zdeněk. DOSKOČILOVÁ, Alena. Historie automobilových závodů 1930-2000. Praha: Computer Press, 1. vyd. 2001, 147 s. , ISBN 80-7226-449-4 * SIRNÝ, Aleš. Masarykův okruh 1930-1937 - Historie nejslavnější éry automobilového závodění v Československu. Brno: Host ,1. vyd. 2022, 256 s. , ISBN 978-80-275-1059-7 * OLŠANSKÝ Milan. OLŠANSKÝ Bohumil: Prvních osm: Masarykův okruh 1930-1949. Brno: AGM-Gomola , 1. vyd. , 1995, 96 s. , ISBN 80-900594-6-5.

Externí odkazy

[url=https://www.youtube.com/watch?v=zgK7xdQhnRE&t=4s&ab_channel=SSALIENSS]Masarykův okruh Brno 1930[/url] na youtube.com

Kategorie:Masarykův okruh Kategorie:Sport v Česku v roce 1930 Kategorie:Velké ceny Kategorie:Sportovní soutěže v Brně