DKW

DKW byla německá firma a značka automobilů a motocyklů, která začala před koncem první světové války vyvíjet parovůz (německy DampfKraftWagen) financovaný armádou. Z poválečné výroby dvoudobých motorků na hraní a pomocných motorů k jízdním kolům se v roce 1928 vypracovala na největšího výrobce motocyklů na světě a její malé vozy s dvoudobými motocyklovými motory patřily ve třicátých letech k nejprodávanějším v Německu. Po druhé světové válce úspěšně pokračovala ve výrobě motocyklů a pokročilejších vozů konkurujících VW Broukům. Krátce jí převzal Daimler-Benz, který s ní zkoušel uspět v rozšiřující se střední třídě. Pro rostoucí nezájem o vozy s dvoudobými motory ale DKW odkoupil Volkswagen. Motory zaměnil za dodané čtyřdobé Mercedes-Benz a DKW změnil na Audi. Neplánovaně vytvořil svou budoucí značku vyšších tříd.

Začátky

110x110pixelů +morejpg|náhled|DKW_Reichsfahrt'>200x200pixelů DKW Luxus 200 DKW RT 125 DKW NZ 350 s postranním vozíkem.

lehký DKW RT 125 vpravo 200x200pixelů +morejpg|náhled'>DKW 4=8 DKW F1 DKW F2hasičská úpravaDKW F7 217x217pixelů.

V roce 1904 zapsal Dán Jørgen Skafte Rasmussen se společníkem Carlem Ernstem v obchodním registru města Chemnitzu firmu Rasmussen & Ernst s oprávněním k prodeji strojů a přístrojů všeho druhu. V roce 1906 Rasmussen koupil bývalou textilku v Zschopau a přeložil své podnikání sem. +more V zápise v obchodním registru města Zschopau z 13. dubna 1907 je Rasmussen uveden jako jediný majitel, ačkoli Ernst byl v obchodním názvu uváděn ještě do roku 1912. Prodejní kancelář zůstala v Chemnitzu. Podnik dodával širokou paletu výrobků, od příslušenství k parním strojům, přes domácí přístroje, až k přístrojům pro elektroterapii. Od roku 1909 nesl název Rasmussen&Ernst, Zchopau-Chemnitz, Maschinen- und Armaturenfabrik, Apparatebau Anstalt. V roce 1913 proběhlo právní oddělení mezi Rasmussenem a Ernstem, ale od roku 1912 už podnik nesl název Zschopauer Maschinenfabrik J. S. Rasmussen.

Na začátku první světové války podnik téměř zcela zbankrotoval a Rasmussen začal usilovat o vojenské dodávky. Výroba rozbušek mu umožnila podnik rozšířit, takže na konci roku 1915 měl okolo 480 zaměstnanců.

V roce 1917 začal Rasmussen s kolegou ze studií Mathiesenem vývoj parovozu (DampfKraftWagen), který byl financován německou armádou. Po skončení první světové války se ale tento pohon ukázal jako příliš zastaralý, zájem o něj silně ochaboval a v roce 1921 byl projekt ukončen. +more Celkem vzniklo deset až dvacet parovozů v osobním i nákladním provedení. Jediné, co z něj zůstalo, byla písmena DKW, která si Rasmussen zaregistroval jako značku. Podnik od roku 1923 působil pod jménem Zschopauer Motorenwerke J. S. Rasmussen AG.

V roce 1918 získal Rasmussen Hugo Ruppeho z Apoldy, který vyvinul malý dvoudobý motor zdvihového objemu 18 cm³ o výkonu 0,25 k, který byl úspěšně prodáván jako Des Knaben Wunsh (chlapecký sen) coby moderní alternativa k parnímu stroji na hraní.

Prodejním hitem roku 1921 vzniklým zvětšením motoru na hraní byl přídavný motor k jízdnímu kolu Das Kleine Wunder (malý zázrak) prodávaný pod heslem "jede nahoru tak, jak jiní dolů". Jen v roce 1921 se ho prodalo přes 10 000 ks. +more 118 cm³ motor o 1 k byl montován na zadní nosič a měl lidový název "ohřívač zadku". Představen byl v roce 1919 a dodávky začaly roku 1920. Na jeho základě a s využitím elektrovozu Slaby-Beringer postavil Rasmussen již v roce 1920 první vůz DKW, který se však nedostal za stádium prototypu. Byly však zveřejněny inzeráty, které nabízely vozík hmotnosti 150 kg a rychlosti 60 km/h pod názvem Der Kleine Bergsteiger (malý horolezec) a dodáním v nejkratší době. Motor tohoto prvního D. K. W. (inzeráty zveřejněny s tečkami) byl vně vozu na stupátku a řidič i spolujezdec seděli za sebou. Tentýž motor byl vyráběn jako první stacionární motor DKW.

V roce 1921 převzala společnost Zchopauer Machinenfabrik do výroby a prodeje motocykl berlínského výrobce motocyklů Ernsta Eichlera Golem s malými koly a motorem DKW o 1 k v rámu. Jízdní vlastnosti byly ale neuspokojivé. +more Eichler o rok později uvedl na trh takzvané křeslo Lomos, předchůdce skútrů. Proti většině tehdejších motocyklů mělo odpružení zadního kola, kyvné rameno s vinutou pružinou.

V roce 1925 převzala DKW automobilku Slaby-Beringer a zaměřil se na výrobu malých vozů.

Mimo vozidla vyráběl Rasmussen v Scharfensteinu od roku 1927 ledničky pro obchodníky a domácnosti Das Kühl Wunder (zázrak chlazení).

Předválečná výroba motocyklů

DKW F8 +morejpg|náhled|210x210pixelů'>DKW F8, dodávkový vůz Hlavním konstruktérem motocyklů byl poté, co Hugo Ruppe opustil pro neshody DKW roku 1920 Hermann Weber. Než byl v roce 1945 spolu s dalšími techniky odvezen do sovětského Iževsku, aby zprovoznil továrnu zabavenou v Zschopau jako válečné reparace. Motocykly DKW se vyráběly v Zchopau sériově od roku 1922, kdy se ekonomického vedení ujal Carl Hahn starší, jakožto pravá ruka zakladatele. Na začátku vývoje byl motocykl Reichsfahrtmodell s 142 cm³ motorem chlazeným ventilátorem o 1,5 k. Úspěšnějším byl DKW E 206 uvedený na trh v roce 1925 s jednoválcovým 206 cm³ motorem. Když byla v roce 1926 zahájena jeho výroba na montážní lince jako u prvního německého motocyklu, prodával se levněji než srovnatelné motocykly. V letech 1928-1934 se mohly v Německu motocykly do 200 cm³ provozovat bez registrace, poplatků a nutnosti vlastnit řidičský průkaz. Proto vnikl z DKW E 206 zmenšením vrtání o jeden mm DKW E 200 a DKW Luxus 200, přezdívaný Blutblase (puchýř) pro křiklavě červenou nádrž, nebo DKW SB 200.

Od roku 1928 byla DKW coby značka závodu Zchopauer Motorwerke J. S. +moreRasmussen s 65 000 vyrobenými motocykly největším výrobcem motocyklů na světě. Ve stejném roce koupil Rasmussen továrnu Audi. Nejdůležitějším zdrojem financování byla Saská státní banka, která držela v DKW roku 1929 25% podíl a chtěla zabránit krachu Audi specializující se na luxusní vozy, kde vládla velká konkurence násobená americkými vozy.

Motocykly DKW sahaly až k vodou chlazenému DKW Super Sport 600 s 584 cm³ dvouválcovým řadovým dvoudobým motorem z vozu DKW P. Od roku 1932 zavedla DKW vratné vyplachování spalovacího prostoru vyvinuté pro diesely DEUTZ Adolfem Schnürlem roku 1926. +more Umožnilo téměř ploché dno pístu. Ploché písty snížily materiálové náklady, byly lehčí než dříve používané písty s deflektorem a za provozu se tolik nezahřívaly. Vyplachování Schnürle bylo i mnohem úspornější, nedocházelo k přímému průtoku mezi přepouštěcími a výfukovými kanálky, které již neležely napřímo proti sobě. Spotřeba klesla asi o 40 % a přiblížila se tehdejším čtyřdobým motorům. Rasmussen pochopil přínos této novinky mezi prvními a jako jediný získal práva k jejímu využití u benzínových motorů. DKW tak mohla získanou licenci prodávat ostatním výrobcům.

Před druhou světovou válkou byla DKW nesmírně plodná a inovativní. Vyráběla dvoudobé motocykly mnoha objemových tříd: jednoválcové 100, 125, 175, 200, 250, dvouválcové 350, 500, 600, vodou chlazené dvouválcové 500 a 600 i supersportovní dvouválcové 1000 (cm³). +more Závodní dvoudobé motocykly DKW s nejrůznějším plněním válce tvořily špičku motocyklového sportu. Nejprodávanějším předválečným motocyklem byl DKW RT 100 (98 cm³, zkratka RT znamená Reichstyp) z roku 1934, vyrobený v 72 000 ks. V roce 1937 DKW uvedla moderní jednoválcové motocykly NZ 250/350 cm³ s trubkovým svařovaným rámem a motorem v bloku s převodovkou ovládanou chodidlem. Nejznámější motocykl DKW - lehký jednoválcový RT 125 vstoupil do sériové výroby a především výzbroje Wehrmachtu v roce 1939 díky pověstné ovladatelnosti DKW RT 100. Další jednoválcový motocykl DKW NZ 350 vyráběný od roku 1938 byl také hojně využíván Wehrmachtem, přestože dvoudobé motory považoval za nevhodné pro dlouhodobou těžkou vojenskou službu. Pro lehkost konstrukce však byly vhodnější na průzkum. DKW NZ 350 byl občas vybaven postranním vozíkem, zejména verze Afrikakorps kvůli chlazení motoru vzduchem.

Po válce byl motocykl DKW RT 100 se zanedbatelnými změnami vyráběn jak společností Industrieverband Fahrzeugbau (IFA) ve Východním Německu, tak nově založenou Auto Union v SRN. Především byl ale pravděpodobně nejvíce kopírovaným motocyklem na světě. +more Jeho autorská práva byla Spojenci zrušena a vyráběl se v Rusku, Polsku, Velké Británii a USA. Yamaha, která vstoupila na trh motocyklů v roce 1955 se mu podobala ve všech detailech, kromě zadního zavěšení, které bylo také asi ale okopírováno. V roce 1980 jej představila na veletrhu IFMA v Kolíně nad Rýnem jako první motocykl Yamaha, později mu však přece jen poděkovala za vynikající vzor inzertním letákem.

Předválečná výroba automobilů

Po převzetí automobilky Slaby-Beringer v roce 1925 započala DKW vývoj a výrobu taxíku a dodávky s elektrickým pohonem, které byly prodávány s označením D. E. +moreW. (Der elektrische Wagen, elektrické vozidlo). V roce 1927 začal vývoj vozu DKW P s pohonem zadních kol dvouválcovým dvoudobým motorem motocyklu DKW Super Sport 600 přestavěným na vodní chlazení. V květnu 1928 jej DKW představila jako svůj první automobil pro zákazníky hledající náhradu větších motocyklů s postranním vozíkem. Pohon zadních kol měl i vůz o třídu výš, jakožto jeho nástupce ve výrobě od roku 1929, s označením DKW 4=8 coby domýšlivým srovnáním se čtyřdobými osmiválcovými motory pro počet pracovních zdvihů na otáčku klikové hřídele. S dvoudobým čtyřválcovým vidlicovým motorem kombinovaným s pístovými dmychadly v obou řadách pro plnění a vyplachování pracovních válců měl nesmírně vysokou spotřebu paliva i zapalovacích svíček. Zprvu nevyvinutý motor byl náchylný ke katastrofálním poruchám a pro DKW vysoce nákladný zásluhou záručních oprav. Vůz vyzdvihovaný Rasmussenem zůstal s modernějšími karoseriemi ve výrobě továrny Berlín-Spandau specializující se na vozy s pohonem zadních kol až do roku 1940. Na základě DKW P byl v prosinci 1930 uveden DKW PS 600 Sport se zvýšeným výkonem motoru, jehož výroba byla ukončena v roce 1931.

Malý lehký vůz DKW F1 byl představen počátkem února 1931 jako DKW FA 500 s vpředu napříč uloženým 494 cm³ motorem vozu DKW P se zmenšeným vrtáním válce jako neobyčejně levný. Za prohlubující se velké hospodářské krize byl vyráběn továrnou Audi ponejvíce s původním výkonnějším motorem DKW P. +more Se svými nástupci přivedl do masové výroby pohon předních kol, který zlepšil ovladatelnost, přispěl ke snížení hmotnosti a ceny. S motocyklovým motorem a překližkovou karosérií na žebřinovém rámu umožnil DKW Frontwagen ("přední vůz", později označovaný DKW F1) velmi nízkou prodejní cenu. V dubnu 1932 ho nahradil DKW F2 s delší elegantnější karoserií, do kterého byly od března 1933 montovány motory s vyplachováním Schnürle. V celých třicátých letech patřily malé levné DKW F1-F8 s jednoduchými dvouválcovými dvoudobými motory bez ventilů k nejprodávanějším malým vozům v Německu. I díky rychlé obměně a stálém označení vozů s 18 k 589 cm³ motory Reichsklasse a 20 k 692 cm³ motory Meisterklasse coby součásti úspěšné marketingové strategie. V rámci generačních obměn byly zkoušeny různé druhy podvozkových rámů. Konstrukce vozů omezující deficitní materiály pro válečný průmysl umožnila jejich výrobu až do konce roku 1942, kdy Německo přešlo do stavu totální války.

==== Fúze Audi, Horch, DKW a Wanderer za vzniku Auto Union ==== Závody, které patřily ke koncernu DWK, společně s dceřinou společností Audi, se s příchodem světové hospodářské krize dostaly do napjaté finanční situace, takže zmocněnec Státní banky Richard Bruhn společně s Rasmussenem vypracovali plán na záchranu obou závodů ohrožených pádem do insolvence, a to spojením se společností Horch.

V důsledku toho byla v červnu 1932 se zpětnou platností k 1. listopadu 1931 založena Auto Union se sídlem v Chemnitzu. +more Správa koncernu zprvu stále ještě sídlila v Zschopau v továrně DKW a byla do Chemnitzu přesídlena teprve v roce 1936, kde dostala nákladně přestavěné sídlo v továrně Presto. Koncern vznikl fúzí výrobce malých vozů a motocyklů Motorenwerke J. S. Ramussen se značkou DKW a hlavními továrnami ve Zschopau a Berlíně-Špandavě, společnosti Audi ve Zwickau a společnosti Horch rovněž ze Zwickau. Takto sanitovaná a přestrukturalizovaná společnost ze Zchopau, nyní pod názvem Auto Union tím převzala zadlužené kapitálové společnosti Audi a Horch. Tyto společnosti dále existovaly jako samostatné značky, avšak založením koncernu a výměnou akcií byly de facto rozpuštěny a začleněny do nového koncernu. Byly označovány Auto Union, závod Horch, resp. Auto Union, závod Audi. Čtvrtou koncernovou značkou se stala automobilka Wanderer ze Schönau u Chemnitzu, jejíž moderní závod Siegmar koncern získal na základě kupních a leasingových smluv. Auto Union V16, závodní vůz GP V rámci Auto Union se dál prodávaly malé vozy se značkou DKW a rovněž ostatní tři výrobci nadále prodávali své vozy pod původními značkami. Pod samotnou značkou Auto Union tvořenou čtyřmi spojenými kruhy vznikaly pouze závodní vozy konstrukce Porsche s přeplňovanými motory V16 vzadu, které se účastnily seriálů Grand Prix v letech 1933-1939 a vyráběl je závod Horch ve Zwickau.

Auto Union se značkami Audi, DKW, Horch a Wanderer bylo před druhou světovou válkou po Opelu druhým největším německým výrobcem automobilů. Malé vozy DKW F1-F8 byly ale společně nejmasověji vyráběnými německými vozy třicátých let, ovšem také jediné, které koncernu Auto Union nesly zisk.

Rasmussen dostal díky své iniciativě při spojení čtyř značek nejprve funkci předsedy správní rady Auto Union. Později ale vznikly neshody kvůli Rasmussenově plánu na pozdější osamostatnění jednotlivých závodů a proto, jakmile to pravidla společnosti umožnila, byl v roce 1934 z funkce ve správní radě uvolněn a současně dostal k 31. +more prosinci 1934 výpověď. Po Rasmussenovi byl odvolán William Werner z funkce Technického ředitele Auto Union.

===== Zdokonalování vynucené moderní konkurencí ===== DKW v Německu přibývala konkurence moderně řešených velkosériových malých vozů Opel nebo Ford s čtyřválcovými čtyřdobými motory, případně i ocelovými samonosnými karoseriemi. Navíc se okázale připravoval masový národní lidový vůz Volkswagen a už ze zveřejněných specifikací bylo zřejmé, že s celoocelovou karoserií a čtyřválcovým čtyřdobým motorem učiní DKW s dvoudobými dvouválcovými motory a dřevěnou karoserií zastaralé a nekonkurenceschopné. +more Měl být rychlejší a levnější než DKW F8 a mít i větší vnitřní prostor. Pro Auto Union zcela závislé na prodejích malých DKW byl existenční hrozbou. Připravovalo proto do výroby na rok 1940 větší moderní DKW F9 aerodynamického tvaru podle návrhu předního vědce v oboru Wunibalda Kamma s podvozkem na obvodovém rámu upraveném pro podélně uložený motor pohánějící přední kola. Uzpůsobilo mu i nezvyklou polohu chladiče až za motorem, který byl takto umístěn i u následníků. U nejmladšího Wartburgu 353 až do konce 80. let, ale ne kvůli aerodynamice, nýbrž zastaralosti. Rozměrnější DKW F9 s ocelovou karoserií vyžadoval výkonnější motor, problémový motor DKW 4=8 byl ale nepoužitelný. Na začátku prosince 1934 se představil nově koncipovaný tříválcový řadový dvoudobý motor v anglickém motocyklu Scott 3S. Jeden z pouze osmi vyrobených zakoupilo Auto Union a v roce 1939 se představil DKW F9 s 896 cm³ 28 k motorem velmi podobným anglické konstrukci. Neobyčejně vydařený proudnicový vůz s ním dosahoval maximální rychlost 110 km/h. O 10 km/h víc než německý lidový vůz, mezitím přejmenovaný na KdF-Wagen. Elegantnější a absencí středového tunelu prostornější DKW F9 s přídomkem "Hohe Klasse" (vyšší třída) měl obsadit trh mezi ním a dražšími vozy. Přípravy sériové výroby byly po vypuknutí druhé světové války v září 1939 německými úřady pozastaveny. O desetiletí později však působil stále moderně.

Nový start po roce 1945

200x200pixelů +morejpg|náhled'>DKW Schnellaster (1949-1962) DKW Schnellaster (1949-1962) DKW F89 (1950-1954) DKW F89 Universal (1951-54) DKW F93 (1955-1959) DKW Monza (1956-1958).

DKW Munga (1956-1968) +morejpg|náhled'>DKW F94 Saloon (1957-1959) Auto Union 1000 Universal.

(1959-1962)Auto Union 1000S Coupé (1960-1963) +moreJPG|náhled'>Auto Union 1000 Sp (1958-1965) DKW Junior (1959-1963) DKW F12 (1963-1965).

Východní Německo

V továrně Zschopau se v roce 1950 rozběhla výroba motocyklů RT 125 podle předválečných plánů v rámci nového koncernu Industrieverband Fahrzeugbau (IFA). V roce 1956 byla továrna přejmenována na VEB Motorradwerk Zschopau (MZ). +more Výroba automobilů pokračovala od roku 1949 se značkou IFA. Vůz IFA F8 se vyráběl do roku 1955 v továrně VEB Kraftfahrzeugwerk Audi Zwickau, zatímco IFA F9 ve Zwickau do roku 1953 a od roku 1956 byla jeho výroba přeložena do závodu VEB Automobilwerk Eisenach (AWE) kvůli vývoji nové řady vozů AWZ P70, později označené Trabant. V továrně VEB Automobilwerk Eisenach následovala po IFA F9 výroba vozů Wartburg.

Západní Německo

Jednoduše konstruované vozy DKW F nebyly jako nevhodné pro těžkou službu zabavovány armádou a po skončení války se jen na území okupovaném západními spojenci nacházelo přes 65 000 vozů a i mimo Německo jich byl značný počet. Pro zajištění potřebných náhradních dílů si v prosinci 1945 bývalé vedení Auto Union, které uprchlo na západ založilo Centrální sklad náhradních dílů v Ingolstadtu. +more Jelikož si znárodněné a přejmenované Auto Union v Chemnitzu nezajistilo ochranná práva k opouštěným značkám, byl sklad začátkem září 1949 výnosem Bavorské zemské vlády přeregistrován na Auto Union, získal pomoc Marshallova plánu a zahájil výrobu vozů DKW.

Prvním vozem z Ingolstadtu bylo od července 1949 do února 1962 vyráběné první MPV na světě DKW Schnellaster, dodávané jako užitková 3/4 t nebo 9 místný mikrobus s dvouválcovým a později tříválcovým motorem osobních DKW. Od října 1949 začala výroba motocyklu DKW RT 125W (W značí West, západ). +more V Düsseldorfu-Derendorfu si Auto Union roku 1951 pronajalo ocelárnu Rheinmetell-Borsig, jejíž vybavení bylo zabaveno jako reparace a rozběhlo výrobu malých vozů DKW F89 s ocelovou karoserií zhotovenou podle výkresů DKW F9 přesunutých na západ uprchlíky. Prototypy DKW F9 byly poškozeny bombardováním a zůstaly na východě. Výkresy tříválcového motoru shořely a DKW F89 poháněl 684 cm³ dvouválcový motor o 23 k vycházející z předválečného DKW F8, konstrukčním řešením až z DKW F2 ze začátku 30. let. V březnu 1953 se začal vyrábět prodloužený vůz nižší střední třídy DKW F91 s konečně tříválcovým dvoudobým 896 cm³ motorem o 34 k. Prodával se s označením 3=6 přirovnávajícím jemnost chodu motoru čtyřdobému šestiválci. V roce 1955 nahradily DKW F91 širší DKW F93 a nad to prodloužený čtyřdveřový sedan DKW F94 Saloon s prodlouženým rozvorem, jaký už mělo kombi Universal vyráběná od října 1951, s motory zvýšeného výkonu 38-40 k. Byly poměrně drahé, ale překvapivě prostorné a DKW stále těžilo z mimořádně dobré pověsti v předválečném období. Sedan DKW F94 často využívali taxikáři.

Po sérii vítězství DKW F91 v závodech evropských cestovních vozů a rallye v letech 1954-1955 vzniklo s technikou F93 mezi lety 1956-1958 několik stovek atraktivních kupé DKW Monza s lehkou plastovou karoserií. Byly postaveny podle vozu, který vytvořil pět mezinárodních rychlostních rekordů na okruhu Monza v prosinci 1956.

Od října 1956 vyráběla DKW pro Bundeswehr čtyřmístný terénní vůz Munga (německý akronym víceúčelové univerzální terénní vozidlo s pohonem všech kol) nosnosti 0,25 t s tříválcovým dvoudobým motorem 896 cm³, později 981 cm³, pro nahrazování vozidel pocházejících ještě z dob války a motocyklů s postranním vozíkem. V roce 1958 se začala vyrábět šestimístná Munga 6 a v roce 1962 osmimístná Munga 8. +more Později se Munga uplatnila i v jiných armádách a zemědělství nebo lesnictví.

Koncem 50. let byla DKW po značkách Volkswagen, Opel, Mercedes-Benz a Ford pátým největším výrobcem vozů v Německu.

Ve vlastnictví Daimler-Benz

V dubnu 1958 získal kontrolní podíl Auto Union Daimler-Benz zvažující vstup do prodejně sílící střední třídy tak, aby neohrozil pověst výrobce luxusních vozů Mercedes-Benz. Zláště ne při vývoji superluxusního typu Mercedes-Benz 600. +more O výrobu motocyklů DKW neměl Daimler-Benz zájem a převedl ji Zweirad-Union, nové společnosti založené výrobci motocyklů Victoria a Express v Norimberku. Se vzrůstající kupní silou za Německého hospodářského zázraku stoupal prodej jednoduchých vozítek s větší ochranou před povětrností jako Fuldamobil, kabinových tříkolek Isetta nebo Heinkel a miniautomobilů jako Lloyd nebo Goggomobil a o velké motocykly přestával být zájem. Zweirad-Union už vyrobil jen nepatrný počet výnosných RT 175 VS a RT 200 VS, více šly na odbyt mopedy, skútry a maloobjemové motocykly. Prodejci DKW neměli co nabízet a tlačili na uvedení malého módního vozu DKW 600, který byl už představen v září 1957 s 30 k dvoudobým dvouválcovým motorem udaného objemu 660 cm³, vzniklým odebráním válce z nově vyvinutého tříválcového 981 cm³ motoru. Museli však počkat.

V reakci na pozitivní přijetí předváděného prototypu coby příslibu velkých prodejů byla v Ingolstadtu nejprve postavena zcela nová továrna a vyvinut 34 k tříválcový 741 cm³ dvoudobý motor s vyváženějším chodem. Namísto očekávaného označení DKW 750 se vůz s motorem vpředu podél a pohonem předních kol začal prodávat od srpna 1959 s názvem DKW Junior. +more Moderní pontonovou karoserii amerického stylu nesl klasický podvozek s obvodovým rámem. Vůz měl větší a nedělený zavazadlový prostor i mnohem lépe vytápěný a prostornější interiér než Volkswagen Brouk, byl ale mírně dražší. Cenou a velikostí byl těsně pod vozem nižší střední třídy Auto Union 1000, který v lednu 1958 nahradil DKW F93 a F94. S osamělým názvem Auto Union, s nímž dříve závodily jedině vozy Auto Union na Grand Prix automobilů, zvučnějším pro svět. S 981 cm³ tříválcovým dvoudobým motorem o 44 k, ale stále s nostalgickou příchutí aerodynamiky 30. let a původním podvozkem s obvodovým rámem. Vůz však prošel výraznými změnami. Viditelné byly především v interieru, jako rychloměr s vodorovnou stupnicí, tzv. lékařský teploměr, který se pak objevil i ve voze Mercedes-Benz W 110 (přezdívaném malá ploutev) nebo lepší vybavení. Vstup na americký trh, kde se velmi dobře prodával tvarově podobný VW Brouk, měla usnadnit tvorba olejobenzínové směsi DKW Lubrimat podle zatížení motoru, omezující modrý kouř výfuku. Pokročilý vývoj DKW také omezil hluk motoru a poskytl plynulejší volnoběh. Na odlišný styl jízdy vozu s dvoudobým motorem ale Američané nebyli zvyklí. Odbyt Auto Union 1000 ani vozů Junior v síti Studebaker prodávající v USA i vozy Mercedes-Benz nesplnil očekávání. Nákladná reklamní kampaň srovnávající je jako levné, výkonné, sportovní a ekonomické se čtyřdobými šestiválci byla zbytečná. Ani přes módní panoramatické čelní sklo na dvoudveřových Auto Union 1000 a výkonnější 50 k motor od srpna 1959.

Karosárna Baur na základech Auto Union 1000 postavila v letech 1958-1965 přes 6500 speciálních dvoumístných sportovních kupé a roadsterů Auto Union 1000 Sp s 55 k velmi podobných vozům Ford Thunderbird.

Náhrada za DKW Junior a luxusnější DKW Junior de Luxe se od ledna a srpna 1963 prodávala jako DKW F12 a DKW F11. Měla modernizovanou karoserii s mírně delším rozvorem a nový 889 cm³ motor o 40 k, resp. +more 796 cm³ o 34 k převzatý z DKW Junior de Luxe prodávaného od července 1961. Pro zastaralý vzhled a klesající poptávku po vozech s dvoudobými motory ale DKW F12 a DKW F11 nedosáhly ani výroby předchůdců a přestaly se vyrábět koncem dubna 1965, ačkoliv v listopadu 1964 byl zahájen ještě prodej výkonnějšího DKW F12 se 45 k.

Výroba DKW řad F9x, resp. Auto Union 1000 byla ukončena v červenci 1963 po téměř 25 letech od uvedení na trh. +more Nahradil je radikálně modernější elegantní vůz střední třídy se samonosnou karoserií vhodnější pro rozsáhlou hromadnou výrobu. Znovu se jménem a znakem DKW, DKW F102 poháněný 1175 cm³ tříválcovým dvoudobým motorem s působivými 60 k, který měl nemocnou značku uzdravit. Představení v září 1963 způsobilo až takový ohlas novinářů a veřejnosti očekávající dlouho nové DKW, že jeho výstava musela být opakovaně uzavírána. Po zahájení prodeje v březnu 1964 byl ale zájem o vůz malý, prodeji uškodila orientace na příliš mnoho zákazníků často s protichůdnými požadavky vytvářející problém najít ty, kterým by kompletně vyhovoval. Kupcům vozů vyšší střední třídy Opel Rekord, VW 1500 nebo Ford Taunus 17M se nezamlouval dvoudobý motor, přitom s DKW F102 mírně dražší a menšího objemu. 1,2 l DKW F102 byl srovnáván s vozy střední třídy Ford Taunus 12M, VW 1200 nebo Opel, kde jeho mnohem vyšší cena působila o to hůř. Pro mnoho tradičních řidičů DKW byl F 102 zas příliš pokročilý v designu i konstrukci, protože nahradil zaoblené Auto Union 1000, jehož základní koncept vycházel ze 30. let. Také pro vysokou spotřebu motoru, jenž byl pro vratné vyplachování Schnürle objemově předimenzován a obtížné mazání, které za nízkých teplot nefungovalo a za velkých mrazů v zimě 1965 vedlo až k lomům ojnic klikové hřídele, vůz DKW F 102 prodejně propadl.

V prosinci 1964 prodal Daimler-Benz továrnu v Ingolstadtu a značky Auto Union Volkswagenu, který postupně výrobu dvoudobých vozů zastavil a přestal značku DKW používat. Výroba DKW F102 byla ukončena v březnu 1966. +more Vyrobeno bylo přesně 52 753 DKW F 102, z nichž se prodala ani ne polovina. Volkswagen zbývající vozy odprodal za sníženou cenu zejména zaměstnancům DKW. V převzaté továrně zahájil výrobu typu Brouk a především zástavbou čtyřdobého čtyřválcového motoru Mercedes-Benz, navrženého před změnou vlastníka, vytvořil Audi F103. Vyrábělo se doplňkově a úspěšně konkurovalo vozům střední třídy. Přestože chtěl Volkswagen nejprve Auto Union zrušit, po úspěchu Audi F103 a většího Audi 100 společnost v roce 1969 přejmenoval a začlenil do Audi NSU Auto Union. Vůz Munga byl vyráběn až do konce roku 1968. Z jeho technického základu vzešel 0,5 t armádní terénní vůz VW Iltis i technologie Audi Quatro. .

Zahraniční

V licenci byly vozy DKW vyráběny mnoha zahraničními výrobci, například Jawa 700 coby licence DKW F2, IMOSA (Industrias del Motor S. A. +more, dnes Mercedes-Benz España, S. A) ve městě Vitoria (Baskicko, Španělsko), IMV (Industrija Motornih Vozil) v Novo Mesto v dnešním Slovinsku nebo VEMAG (Veiculos e Máquinas Agricolas S. A. ) v São Paulu, Brazílie, kterého v roce 1967 převzal Volkswagen do Brasil. DKW F102 (1963-1966) Rasmussen viněný z práce pro Třetí říši se po válce vrátil do Dánska a začal výrobu motocyklů se značkou DISA (Dansk Industri Syndacat.

Technické údaje vozů DKW

Vozy se zadním pohonem vyráběné v Berlíně-Špandavě (1928-1940)

Vozy s předním pohonem vyráběné v Zwickau (1931-1942)

Vozy s předním pohonem vyráběné v Ingolstadtu a Düsseldorfu (1950-1968)

Společnost Auto Union vyráběla automobily pod značkou DKW až do roku 1968.

Reference

Související články

Horch * Audi

Externí odkazy

Kategorie:Zaniklé německé automobilky Kategorie:Firmy založené roku 1916 Kategorie:Zaniklo 1966