Adam Georgiev

Adam Georgiev (* 4. července 1980, Praha) je český básník a prozaik, autor širokého žánrového a stylového rozpětí. Je známý především jako autor homosexuálních próz, v roce 2010 byl v pořadu Q v České televizi označen za nejprodávanějšího gay autora v České republice.

Tvorba

Svůj styl, vždy oscilující na pomezí poezie a prózy, předznamenal Georgiev již svým prvním uměleckým textem napsaným v sedmnácti letech, poémou I Ježíš Kristus byl sebevrah (in: Deník sestry Lídy Baarové, 1998), o němž prezidentka Akademie literatury české Eva Kantůrková napsala, že je „intuitivním výkonem velkého talentu“. V provázání s divadlem pokračoval i následující knihou básnických interpretací hereckých rolí Potlesk pro Dagmar Havlovou - Veškrnovou (1998), o níž Radovan Lukavský napsal, že „je v ní něco, co mu vzdáleně připomíná ducha Franceska Petrarcy a jeho zpěvů Lauře“.

Za knihu Básník Trýzeň Kat (2007), sbírku veršů z let 1997 - 2007, získal dvě nominace na Knihu roku 2007 v odborné anketě Lidových novin, a to od Evy Kantůrkové („Zaujala mě vzdorovitost textů zpěčující se obecně oblíbené a ne pouze literární atmosféře spokojené usmolenosti. “) a držitele European Book Prize Mariusze Szczygiela („Metafyzika a duchovnost, jež jsem po smrti Ladislava Klímy nečekal. +more“). Literární kritik týdeníku Obrys-Kmen, který vychází jak příloha komunistických Haló novin, Alexej Mikulášek o knize napsal, že „patří k tomu nejlepšímu, co dal uplynulý rok české literatuře“ (Obrys-Kmen, 2008).

Jako prozaik se etabloval třemi knihami známými jako „homosexuální trilogie“: Planeta samých chlapců (2008), Bulvár slunce (2009) a Zabij mě, Eliso (2009). Vyznačují se originálním literárním rukopisem a také homosexuální otevřeností, nebývalou nejen v českém literárním kontextu. +more Trilogie má umělecky vzestupnou tendenci („První má vady debutu, druhá je dílem zralého autora a třetí je dílem autora, který již nic nemá zapotřebí. “, Gazeta Wyborcza, 2010). Jakub Vaníček v Literárních novinách (40/2008) o Planetě samých chlapců napsal: "Komu nevadí sprostota, ten se rychle ponoří do proudu Georgievova vyprávění. (. ) Je to totiž velký příběh z dnešních dob. (. ) Není žádným začátečníkem, dokáže svůj text podat působivou formou. Ten, kdo věří na realismus, by si dokonce mohl pochvalovat precizní čistotu žánru nebo šíři jazyka. " Vaníček také ve své recenzi vystihnul trauma gay společnosti zakódované v Georgievově textu: "O lásce se toho u Georgieva namluví víc než dost, jí se homosexuálům nedostává, ona chybí, ona je vytlačena sexualitou. " Také proto je Planeta samých chlapců v rámci gay komunity považována za kultovní.

První díl trilogie doprovází předmluva Evy Kantůrkové („Je to svět v české literatuře nový, ale patrně nepřenesený, nepřevzatý, autentický. Nevadí mu různost zemí, měst ani jazyků a národností, je všude a vždy týž: uzavřeným světem mladých mužů se vztyčenými penisy, hledajícími škvíru, kde se ukojit. +more“) a také její osobní dopis autorovi namísto doslovu. Tato česká spisovatelka se v trilogii postupně také stává Georgievovou literární hrdinkou, nazvanou Slavná spisovatelka, někdy též označovanou jako literární máma. V Bulváru slunce je také zveřejněna jejich patrně autentická korespondence. V roce 2008 pozvala Kantůrková Georgieva do pořadu České televize Čtenářský deník, aby s ní rozmlouval o její knize Pán věže. Georgieva podporoval také Vladimír Justl, který mu v osobním dopise napsal (uvedeno na obálce knihy Básník Trýzeň Kat): "Rád jsem si přečetl Vaše verše, našel jsem v nich mnohé, které mne oslovily. " V Bulváru slunce Georgiev popisuje, jak ho Justl pozval na návštěvu do svého bytu, a kapitolu zakončuje máchovským zvoláním "Vladimíre. ", které umožňuje spolu s dalšími detaily rozpoznat, o koho se jedná.

V roce 2010 vydalo Planetu samých chlapců polské vydavatelství Krytyka Polityczna (s blurbem Mariusze Szczygiela: „Nejlepší literární reportáž, jakou jsem v Čechách četl. “) a kniha zde zaznamenala úspěch u literární kritiky („Během čtení máte pocit, že se setkáváte s dávkou zatraceně dobré prózy nesoucí univerzální odkaz. +more Díky své mnohorozměrnosti získává na hodnotě. Není to totiž jen výborná próza, ale dokonalý, do myšlení se vrývající popis jisté části současné reality. “, g-punkt. pl, 2010). Szczygiel v deníku Gazeta Wyborcza přivítal polské vydání knihy slovy: „Konečně k nám z Čech přišlo něco, na co jsme vždy čekali. Žádná odpočinková kniha Michala Viewegha nebo Haliny Pawlovské (. ) jeho knihy jsou příběhy o zápasu Boha a Ďábla v člověku, což je v české literatuře zřejmě výjimkou od časů Ladislava Klímy. " Kniha se v Polsku zařadila mezi gay bestsellery roku 2010 a Szczygiel ve své druhé "české" knize Udělej si ráj (česky 2011) napsal, že "Georgievovy knihy jsou knihami o hodnotách. " Planeta samých chlapců je heslem na polské Homopedii. V roce 2010 vznikla na Jagellonské univerzitě v Krakově o Georgievově tvorbě bakalářská práce Tvorba Adama Georgieva. Homosexualita v textu: poetika a identita Grzegorze Korzeniowskiho.

V roce 2011 vyšla Planeta samých chlapců také v Bulharsku pod názvem Homogolgota. Recenzentka knižního serveru helikon. +morebg Elena Boitshinova o knize napsala: "Smutná kniha. S naturalismem Pedra Juana Gutiérreze, s fragmentárností pozdního Frédérica Beigbedera, s citlivostí ztraceného mládí, s romantismem nenaplněné lásky… Adam Georgiev proniká, opouští vkus, vede k zamyšlení, odpuzuje a přitahuje… Zabrzdil život, ale bez brzd… Chvějící se realita, kterou jsou schopni zachytit jen ti nejcitlivější z nás. Pohled jiný, ale zároveň skutečnější… Není mnoho lidí, kteří by vydrželi takový život…i kdyby jen v knize. " A její kolega Dimo Georgiev tamtéž: "Pokud v literatuře existují dva druhy knih, dobré a špatné, tato je rozhodně provokujícím způsobem dobrá. Vesmír Adama Georgieva je natolik moderní se svými strachy a úzkostmi, že je třeba pochválit jeho realističnost. Je to odvážný román. Autorovi se daří dosáhnout onoho rytmu, který nacházíme u spisovatelů, jako jsou Gutiérrez nebo Beigbeder. Vědomé překračování estetických a morálních norem posiluje děj, činí román silnějším. Způsobuje čtenářskou spokojenost, přináší napětí v prolínání některých epizod. Dramatičnost a smutek, ne sladkobolnost. Správný vzorec. Toto je rozhodně úspěch v době, kdy je upřednostňována ležérní a ‚lehká‘ próza. ".

V roce 2014 vyšla Planeta samých chlapců jako e-book v angličtině pod názvem Christ Is Dancing (podle jedné z kapitol). Jako blurb byla použita citace z recenze polského deníku Dziennik Gazeta Prawna (13. +more 8. 2010) "Jako by Almodóvar napsal My děti ze stanice ZOO".

V roce 2016 vyšla Planeta samých chlapců v Dánsku pod názvem Sanktvejtsdans (Tanec svatého Víta). Katrine Engelhardt Thomsen napsala v recenzi serveru Bogligt. +moredk: "Kniha jako žádná jiná. Georgiev má nad svým čtenářem čarodějnou literární moc. ".

Na obálce českého a anglického vydání Planety samých chlapců je mužská postava rozepínající poklopec (autorem fotografie je Robert Vano), na obálce polského vydání je gloryhole (autorem je anglický výtvarník Saul Albert) a na obálce bulharského vydání je růžové syrové maso ve tvaru srdce na černém pekáči (autorem fotografie je bulharská designerka Asya Koleva).

Úryvky z Bulváru slunce jsou zařazeny v antologiích editorky Nely D. Astonové Kniha o čuráku (2009) a Kniha o mrdání (2009).

Georgiev se v pozdějších prózách posunul od svébytné generační výpovědi k dílům obsahově i stylisticky izolovaným. Jednak jsou to fiktivní dopisy Paula Verlaina Arthuru Rimbaudovi v knize Arthure, ty děvko umění (2010), k nimž napsala předmluvu režisérka Agnieszka Holland („Tak snadné je vystupovat do vyšších a ještě vyšších pater poznání. +more Čím výš a snáz se vystoupá, tím bolestnější je pád. “) a o nichž deník Právo napsal, že jsou „svědectvím vášně těla i literární tvorby“ (Právo, 12. 5. 2010, autor cg), a především temná kontroverzní novela o zlu ve jménu lásky Třepetavý zvuk ptačích křídel (2011) pojednávající o vztahu vojáka a mladého chlapce, kde Georgiev vylíčil mužskou frustraci a hříšnou nevinnost a také sledoval témata jako neonacismus či feminizace Evropy. To vše na velmi malé ploše; Georgievovy prózy se vůbec vyznačují střídmostí, a je proto někdy označován za literárního minimalistu (Host, 4/2011).

V cestě metafyzického básníka pokračoval sbírkou Hostie pekla (2008) a především básnickou skladbou Ve jménu (2011). V ní postavil proti sobě Milana Kunderu a Güntera Grasse a v rozhovoru pro deník Právo ze 6. +more srpna 2011 k tomu řekl: "Souhlasím se Seifertem, že spisovatelé mají být svědomím národa. Teď budu odvážný: proto mi vadí, že Milan Kundera nepřiznal svůj mladistvý čin, který mu nezazlívám. Zazlívám, že to nepřiznal. Jako Günter Grass, který napsal, že byl v mládí členem SS. Proto jsem je jako archetypy v nejnovější sbírce nazvané Ve jménu postavil proti sobě. Kdo jiný než spisovatel má říkat absolutní pravdu, a to především sám o sobě. " V rozhovoru Georgiev rovněž vyjadřuje rozhořčení nad faktem, že dosud neobdržel Ortenovu cenu. O sbírce Ve jménu napsal lektor Městské knihovny v Praze: "Vystupňovaná lyrická výpověď se tvarem podobá antickým obžalobám společnosti a obrazotvorností zakletým dekadentním představám. Prvotním cílem básnického sdělení originálního tvůrce je velebený smysl pro krásu, ač by ztvárňovala i krajní ošklivost. Esteticky propracované verše doprovází působivé ilustrace. ".

V roce 2011 byl zařazen do antologie Čeští básníci publikované americkým vydavatelstvím BOOKS LLC ve Washingtonu. Od roku 2012, kdy vyšla jeho poslední kniha Večeře u spisovatelky, již nepublikuje a je literárně nečinný.

Spory o Fenomén Georgiev

Kritika

Už v r. 2008 se Jan Förster v recenzi "Planety samých chlapců" na gay portálu Colourplanet vyslovil o Georgievově díle s rozpaky a upozornil na - podle jeho mínění - přehnané PR: "Přirovnávat tvorbu tohoto stylem i věkem mladičkého autora ke Kunderovi, jako to dělá Kantůrková, mi přijde hazardní. +more" Přehnanou sebeprezentaci vytkla Georgievovi v témže roce i Libuše Bělunková v časopise A2: "Autor neváhá otisknout ke své sbírce resumé (. ) v pěti jazycích a citovat i z anotací svých knih v Městské knihovně. Bez propagace se prostě dnes nic neobejde. " Značně zdrženlivě se ke Georgievově tvorbě vyjádřil v souhrnné studii Homosexualita jako reklama na literaturu aneb Fenomén Georgiev v časopise Souvislosti Martin C. Putna (Putna 2010), který Georgievovi vytýká zaštiťování se slavnými jmény ("víření jmen"), ambice převyšující literární nadání a utilitární využívání tématu homosexuality k sebeprezentaci. Podobně literární kritik z poznaňské univerzity Błażej Warkocki v recenzi na polské vydání "Planety samých chlapců" píše o "čtenářském rozčarování", vyplývajícím z přepjaté reklamy, prezentující Georgieva jako "geniálního prokletého básníka". Kdyby podle Warkockého byla "Planeta" prezentována jako "obyčejná gay próza - byla by mnohem zajímavější. " Warkocki konstatuje, že Georgiev "pro nás plichtí specifickou básnickou prózu, která se ukazuje jako zarážející banalita, kýč vznešenosti a především - odhaluje intelektuální prázdnotu. Báseň v próze se musí umět psát, a pokud to někdo neumí, výsledkem je to, co vyšlo Georgievovi - plytkost a ještě jednou plytkost. " (Warkocki 2011).

Georgievova reakce na kritické hlasy

Georgiev reagoval na výpady vůči své osobě jako spisovatel - tedy literaturou a uměleckou provokací, v níž lze spatřovat i prvky výsměchu. Uměleckou provokaci, kterou lze chápat jako odpověď na kritiku PR a demonstrování úspěchu v podobě vysoce pozitivních hodnocení velikánů, může prezentovat citace z Bulváru slunce: „-Uděláme úspěšnou fotku, to v Čechách nemaj rádi, řekl fotograf. +more“ Nepochybně se zde jedná o Roberta Vana, jehož fotografie autora zdobí knihy trilogie a je nejznámější Georgievovou fotografií. Literárně a esteticky reagoval Georgiev především v básnické knize Ve jménu (2011): „Ve jménu sebe/rozhodují/komu dají slávu/komu dají zánik/komu smrt/komu smrt/komu smrt/jako bozi/jako bozi/jako bozi/jací bozi. “, „ano. /opájím se svou nesmrtelností“ nebo „A nevěční bojují proti věčným“. Putna vytýká Georgievovi patos, i na to odpověděl v knize Ve jménu zcela v souladu se Seifertem: „ve jménu paměti/ke komu náležíš://umění bez patosu/není uměním“ nebo „některá z opic snad neví/proč baroko je největší. “ A také v rozhovoru s Mariuszem Szczygielem publikovaném v jeho knize Udělej si ráj: „Češi nemají rádi a nepřijímají nic, co je přerůstá. “ Putna vytýká Georgievovi publikování korespondence s Kantůrkovou jakožto sebeprezentační, zatímco recenzentka deníku Právo Tereza Radváková napsala, že „zakomponované útržky korespondence s Evou Kantůrkovou podporují existenciální dopad“. Putna vytýká Georgievovi, že nepředkládá skutečný a pravdivý obraz soudobé gay společnosti, která se „internacionalizovala a internetizovala“ (stejně tak Förster: „Ten člověka určitě zasvětí do fungování konkrétní společnosti, o které však mohu s jistotou tvrdit, že je velmi nereprezentativní. “), zatímco polská recenzentka Anna Wiatr napsala: „Pokud chodíte do gay klubů, budete překvapeni, jak trefně Adam Georgiev zachytil atmosféru v nich panující. “ a Mariusz Szczygiel v Gazetě Wyborcze napsal, že Georgiev homosexuály „obnažil“. Tím se spor o Fenomén Georgiev, tvářící se jako spor literární a umělecký, přesouvá do roviny sociální a do boje za obraz gay společnosti. Na to Georgiev reagoval v roce 2011 na Filmovém festivalu inakosti, když řekl, že „emancipace gayů nespočívá v tom, že budeme ukazovat, jak jsme stejně dobří nebo dokonce lepší než heterosexuálové, ale v tom, že máme právo na svá traumata i na svoje chyby a můžeme o nich psát knihy a točit filmy. “ Georgiev také během autorského čtení na bratislavském festivalu řekl, že řeči o jeho využívání homosexuality k prezentaci jsou výsledkem „homosexuální řevnivosti“ (Förster, Putna i Warkocki jsou gayové) a že je to jako tvrdit, že „Arnošt Lustig využil k literární sebeprezentaci a PR holocaust“.

Od roku 2013 lze pozorovat v Georgievově přístupu změnu, otevřeně reaguje a brání se. Svědčí o tom například otevřený dopis šéfredaktorovi časopisu Host (viz kapitola Večeře u spisovatelky) nebo rozhovor pro server vaseliteratura. +morecz (S Adamem Georgievem o kritice, sebevědomí a provokaci, 12. 6. 2013). V něm mimo jiné Georgiev říká: „Já jsem velmi rád, že mám zkušenost s Polskem. Jinak bych si snad myslel, že ta česká atmosféra je normální. A možná bych i začal věřit, že jsem literární nýmand. Oni o věcech jinak přemýšlejí. Ale dokonce i v Bulharsku, které je dost homofobní, srovnávali můj rytmus s Beigbederem nebo Gutiérrezem (které jsem mimochodem nečetl). V českém časopise, literárním. , napsali před pěti lety, že bych se měl v zájmu svém i čtenářů věnovat něčemu jinému než literatuře. Až teď vyjde v Polsku má nová kniha, chci to tam přidat k lepšímu. Uvědomujete si, čemu jsem musel (a musím stále) čelit. Je to kunderovská zkušenost, v tom Kunderu beru. Nebýt právě toho sebevědomí, které je nutnou součástí talentu, už by mě Češi dávno zašlapali do země. “ Georgiev se také v rozhovoru poprvé vyjádřil k Putnově studii: „Třeba Putnovi klidně přiznám, že má cesta od roku 2007 je satisfakční. A že Eva Kantůrková byla 'znovu a znovu nejvyšší potvrzovatelkou mého talentu'. A proč by nebyla. V zemi, kde každý výrazný talent a osobnost musí být ušlapány. Dokonce i to, že jsem se 'zaštítil slavnými jmény'. Já jsem se zaštítil v prvé řadě profesně vynikajícími osobnostmi. Nezapomeňte, že jsem měl zkušenost s českou hloupostí a ignorantstvím už od sedmnácti let. (…) Ale to ostatní v jeho studii jsou jen literárně a sociologicky nekompetentní vývody a dokonce spekulace a polopravdy, předem ví, co chce dokázat, podle toho vybírá citace a zamlčuje souvislosti, zkrátka napíše jen to, co se mu hodí, a to ještě ohne. Tak vědec nemůže postupovat, nemůže své subjektivní názory prezentovat jako objektivní vědecká fakta v publikaci vydané Academií. A proto, čistě z odborného hlediska, souhlasím s prezidentem, že nemá být profesorem. “.

Shrnutí

Bipolárnost reakcí na Georgievovu tvorbu shrnul v recenzi Kotvy věčnosti Alexej Mikulášek (Obrys-Kmen, 25. 11. +more 2011): "Tvorbu Adama Georgieva sleduji už několik let a jen slepý by si za tu dobu nepovšiml, že vzbuzuje extrémně protichůdné reakce, její autor je podezírán z exhibicionismu, zištně reklamních záměrů nebo z potřeby ukájet své libido. Jinými spisovateli a kritiky je naopak hodnocena velmi vysoko, z důvodů literárních i mimoliterárních. ".

Večeře u spisovatelky

V listopadu 2012 vydal Georgiev knihu Večeře u spisovatelky. Jedná se o "sociálně-kritickou prózu odvíjející se na pozadí vztahu dvou literátů, mladého spisovatele a zralé spisovatelky. +more Vztahu silného a metafyzického, který se však postupně začíná propadat do hlubin nejen osobního a profesního rozkolu, ale také generačního sporu. Ona je vězněnou disidentkou a významnou představitelkou roku 1989, on je autorem etablujícím se až dlouho po něm. Tam, kde ona je loajální k novému režimu, neboť stála u jeho zrodu, on říká v rozhovoru pro zahraniční deník "Dal bych přednost cenzuře před diktátem trhu". Z oboustranného citu se stane zápas, zápas o bytostnou historickou identitu, o cenu vlastního utrpení každého z nich. Relativitu svobody a vhodnosti uměleckého prostoru. V ostré konfrontaci předlistopadové a polistopadové zkušenosti si nasazují smyčku. To, co ona vytvořila, jeho zabíjí. " V knize se uvádí, že všechny postavy a děje jsou smyšlené. Hrdinka je v textu nazývána "spisovatelka", "K. ", "Eva" a v závěrečném dopise "Vína", resp. "Vina". V knize se objevují jména jako Havel, Kundera, Kohout, Vaculík, Fuks, Gott, Hutka, Chuchma, Kraus, Viewegh, Hůlová, Trefulka, Křivánek, Dostál, Žáček, Fibingerová i Hollandová. V knize spisovatel požádá spisovatelku o ruku, ta však ze společenských důvodů odmítne ("Vy jste exkluzivní člověk a nutíte ke stejné exkluzivitě druhého člověka. ", str. 140). Jak informovala ČTK, knihu měla 24. 11. 2012 v Praze pokřtít Agnieszka Holland, ale nestalo se tak: "Polská filmařka Agnieszka Hollandová měla být dnes v Praze kmotrou knihy Adama Georgieva Večeře u spisovatelky, ale nestalo se tak. Její autor, dvaatřicetiletý český básník a prozaik, uvedl, že od původního slibu odstoupila. "Upozorňoval jsem ji, že má kniha je kontroverzní, a že se na ni nebudu zlobit, pokud své kmotrovství odmítne. Například z důvodu svého nesouhlasu s některými pasážemi," vysvětlil Georgiev. (. ) "Knížku jsem jí poslal a na dotaz, zda ji četla, odpověděla, že asi půlku; je zajímavá a víc prý nestihla. Před pár dny mi napsala, že knížku v letadle dočetla, ale pokřtít ji nemůže, protože se dotýká citlivých témat a popisuje české peklo. S ním nechce být spojena, protože do něj nepatří," řekl Georgiev a dodal, že z jejího pohledu rozhodnutí chápe. " ČTK také informovala, že "v Polsku je Georgiev více oceňovaný než u nás". Informaci převzal například server Ihned. cz nebo server Literárních novin literarky. cz. Georgiev knihou potvrdil svou levicovou orientaci, kterou naznačil na svém facebookovém profilu, kde v angličtině napsal: "Jsem velmi hrdý, že jsem autorem vydavatelství Krytyka Polityczna, centra polské levicové inteligence (I am so proud that I am author of publishing house Krytyka Polityczna, centre of Polish left-wing Intelligence)". Polská Krytyka Polityczna ho opravdu na svém webu uvádí mezi svými autory a píše, že patří k "nejdůležitějším českým autorům nové generace".

Ohlasy a recenze

Na Večeři u spisovatelky reagoval v Haló novinách (13. 3. +more 2013) spisovatel František Uher (nar. 1936), označil ji za „lehce ošidnou“ a vyjádřil souhlas s hlavní tezí, kterou mladý spisovatel říká v rozhovoru pro zahraniční deník („Dal bych přednost cenzuře před diktátem trhu. “): „Nelze nesouhlasit. Cenzura se totiž dala obejít, obelstít. Diktát trhu je nesmlouvavě likvidační. “.

V literárním časopise Host vyšla v čísle 4/2013 recenze Jana Suka s názvem PR v českém pekle, která se zabývá mediálními okolnostmi, přiznává Georgievovi určité literární schopnosti, ale také vytýká narcismus a exhibicionismus: „Autorovi lze přiznat jistou formulační obratnost a schopnost napsat čtivý text, která bohužel nepřehluší zjevný exhibicionismus a narcismus, zkrátka zalíbení v sobě samém jako v odtažitém literárním páriovi…“ Recenzent, který otevřeně pracuje s faktem, že spisovatelkou je Eva Kantůrková, vyjadřuje nedůvěru k některým událostem („Věřme, nevěřme, ale spíš nemějme důvěru tam, kde si to spád věcí a událostí nezaslouží. “) a naopak důvěru k vylíčení generačních rozdílů („O stupeň důvěryhodnější je Georgievův popis rozdílnosti povah v naprosto odlišných věkových společenstvích…“). +more Zároveň vyslovil otázku, „do jaké míry bylo autorovo citové vzplanutí pouze pokusem dostat se do blízkosti slavné spisovatelky a tu a tam se přiživit na její umělecké i lidské zkušenosti, toleranci a dobré pověsti“. Proti tomu se Georgiev ostře ohradil v otevřeném dopise šéfredaktorovi časopisu (24. 4. 2013), který uveřejnil Portál české literatury. V dopise, který nazval citací spisovatelčiných slov z knihy „Ten ne, sám není tak velký autor, aby velikost poznal“, vytýká recenzi „bulvarizaci knihy“, píše, že „bulvárnost je vlastní českému pseudointelektuálnímu prostředí“, ohrazuje se proti lživým spekulacím a špinění „výjimečného vztahu, který přes podobné výpady nevěčných současníků vstoupí do literární historie“, proti mediálnímu mýtu o sobě samém. Napsal, že v knize je „vše pravdou“, a dokonce recenzentovi poděkoval za jednu hvězdičku, protože dvě nebo tři by nechtěl. „Vždy jsem byl a budu autorem, který dostává jednu nebo pět hvězdiček. Nic mezi tím,“ dodal.

V recenzi Nápory a ozvěny věčnosti (Haló noviny, 2. 5. +more 2013) Alexej Mikulášek o Georgievovi napsal, že "jest vycházející, resp. na obloze současné české literatury už planoucí 'hvězda', ale přece jen oceňovaná více v zahraničí než u nás". Popisovaný vztah interpretoval jako "subtilní vztah dvou vyhraněných literárních subjektů, v nichž můžeme spatřovat jakási 'nadjá' autora a české spisovatelky Evy Kantůrkové (subjektů ovšem přímo nepojmenovaných, jen naznačovaných četnými narážkami)" a dále o něm píše, že "jsme svědky vztahu založeného na niterné důvěře, na empatii, na úplné otevřenosti". Rozkol i rizika jeho uměleckého zpracování vysvětluje takto: "Rozpor mezi tím, co obě postavy, zvláště pak 'Eva', cítí a co jsou ochotny vyslovit na veřejnosti, je čím dále tím výraznější a přispívá k jejich 'rozchodu'. Ten je spojen s vyšším uvědoměním Adamova 'nadjá', jež se může jevit jako sobecké, necitelné, nevděčné, ale jež je současně nutné, věrné subjektu umění. ".

V Salonu, literární příloze deníku Právo, vyšel 30. května 2013 článek Terezy Šimůnkové Literární samožerství, v němž vytýká knize, že není sociálněkritická, jak uvádí její anotace: „Georgievova kniha nevypráví ani tak o bizarním milostném vztahu a už vůbec není sociálněkritická, ale od první do poslední stránky popisuje boj frustrovaného outsidera o uznání. +more“ Autorka také kritizuje to, že u hesla Adam Georgiev na Wikipedii jsou „nadšené, často zahraniční, ohlasy dokládající, že jsme v Česku zase neobjevili jeden talent“.

Literární server vaseliteratura. cz uveřejnil 12. +more 6. 2013 recenzi Jiřího Lojína Text jako diagnóza. Autor v ní píše: „Próza Adama Georgieva obsahuje mnoho rysů poezie. Symboly, náznaky, z relativně krátkého textu a z mála informací je čtenář schopen rekonstruovat rozsáhlý příběh, do něhož vkládá mnoho z vlastního života. V textu číhá několik pastí v podobě vymezení se autora vůči některým osobnostem a jevům současné společnosti. Kdo se do nich chytí, ztrácí schopnost proniknout hlouběji. “ Jako jeden z mála si také všímá formální stránky knihy: „Čtenář se nesmí napoprvé nechat zmýlit přeskoky z jednoho času do druhého. Autor ovšem pravidla temporálního tance zveřejňuje, kapitoly jsou číslovány jako obrazy, nikoliv postupně - po obrazu 88 následuje obraz 21 a podobně. Pokud by si čtenář přál, může v knize listovat, vyhledávat posloupnost děje a číst tak trochu jinou knihu, než napsal autor. “.

Městská knihovna v Praze označila knihu za psychologický román: "Psychologický román o nerovném milostném vztahu je zároveň ostrou konfrontací totalitní a polistopadové zkušenosti české společnosti."

„Dal bych přednost cenzuře před diktátem trhu.“

Tuto exponovanou větu, kterou lze považovat za hlavní kulturně-politickou tezi knihy a kterou Alexej Mikulášek nazval v recenzi Haló novin „kacířskou“, Georgiev skutečně vyslovil v rozhovoru pro bulharský deník Standart (16. 7. +more 2011).

Srovnávání s Tajnou knihou Ireny Obermannové

V recenzi časopisu Host (4/2013) napsal Jan Suk: „Umět se dobře mediálně prezentovat automaticky neznamená být strůjcem velkého díla. K němu má tento ošidný a někdy i trapně vyznívající milostný dialog, srovnatelný například s obdobně konstruovanými výlevy Ireny Obermannové o lásce ‚k největšímu Čechovi‘, daleko. +more“ Oproti tomu Jiří Lojín napsal v recenzi Text jako diagnóza: „V určitém smyslu je Večeře u spisovatelky podobná dílku Ireny Obermanové Tajná kniha - nechť se Adam Georgiev neurazí. Rozdíly, které způsobily, že Večeře u spisovatelky je dobrá a Tajná kniha balancuje na samé hraně trapnosti, jsou téměř učebnicové. (…) Po stránce obsahové nechci oba texty srovnávat, jde o poněkud jinou ligu. “.

Bibliografie

Chytat slunce. Kniha o Martě Kubišové, Praha, 1997 * Deník sestry Lídy Baarové, Praha 1998, 2007 * Potlesk pro Dagmar Havlovou - Veškrnovou, Praha 1998 * Básník Trýzeň Kat, Praha 2007 * Planeta samých chlapců, Praha 2008 * Hostie pekla, Praha 2008 * Bulvár slunce, Praha 2009 * Zabij mě, Eliso, Praha 2009 * Arthure, ty děvko umění, Praha 2010 * Planeta samych chlopców, Varšava 2010; polský překlad Planety samých chlapců * Třepetavý zvuk ptačích křídel, Praha 2011 * Ve jménu, Praha 2011 * Homogolgota, Plovdiv 2011; bulharský překlad Planety samých chlapců * Večeře u spisovatelky, Praha 2012 * Christ Is Dancing, e-book 2014; anglický překlad Planety samých chlapců * Sanktvejtsdans, Kodaň 2016; dánský překlad Planety samých chlapců

Zařazen v antologiích: * Kniha o čuráku (ed. Nela D. +more Astonová), Praha 2009 * Kniha o mrdání (ed. Nela D. Astonová), Praha 2009 * Čeští básníci, Washington 2011 * Pri Čechite (U Čechů) - antologie současné české povídky, Plovdiv 2022.

Odkazy

Reference

Literatura

Čuřín, Michal: Česká homosexuální próza po r. 1989, disertační práce, Pedagogická fakulta, Univerzita Hradec Králové, Hradec Králové 2019 * Čuřín, Michal: Podivná literatura. +more (Kapitoly z české homosexuální prózy po roce 1989), Červený Kostelec 2022 (s. 97-101, 104-106, 116, 135, 137).

* Gaínza, Roberto: Motiv zla v tvorbě Adama Georgieva, bakalářská práce, Univerzita Jana Evangelisty Purkyně, Ústí nad Labem 2014 * Holland, Agnieszka: Rimbaud a Verlaine (in: Arthure, ty děvko umění), Praha 2010 * Kantůrková, Eva: Chvála talentu (in: Deník sestry Lídy Baarové, druhé vydání), Praha 2007 * Kantůrková, Eva: Krájení věčnosti (in: Planeta samých chlapců), Praha 2008 * Korzeniowski, Grzegorz: Tvorba Adama Georgieva. Homosexualita v textu: poetika a identita, bakalářská práce, Ústav slovanské filologie, Jagellonská univerzita, Krakov 2010 (úryvek in: Arthure, ty děvko umění, přel. +more Helena Stachová, Praha 2010) * Mašát, Milan: Homosexualita v české literatuře od počátku 19. století do současnosti (Zeyer-Fuks-Kuběna-Georgiev), bakalářská práce, Pedagogická fakulta, Univerzita Palackého v Olomouci, Olomouc 2013 * Mikulášek, Alexej: Interpretační etudy, Praha 2009 * Mikulášek, Alexej: Čtrnáctero zastavení nad Křížovou cestou Adama G. (in: Hostie pekla), Praha 2008 * Mikulášek, Alexej: Od autorského Já k Nadjá (in: Zabij mě, Eliso), Praha 2009 * Mikulášek, Alexej: Kotvy věčnosti, Obrys-Kmen 45/2011 * Mikulášek, Alexej: Nápory a ozvěny věčnosti, Obrys-Kmen 18/2013 * Putna, Martin C. : Homosexualita jako reklama na literaturu aneb Fenomén Georgiev, Souvislosti 3/2010 * Szczygiel, Mariusz: Udělej si ráj (Zrób sobie raj, Varšava 2010), Praha 2011 (str. 98-100) * Vaníček, Jakub: Od pornografie ke Kristovi, Literární noviny 40/2008 * [url=http://www. dwutygodnik. com/artykul/1533-adam-georgiev-planeta-samych-chlopcow. html]Warkocki, Błażej: Planeta samych chłopców, Dwutygodnik, 68/2011, online (pl. )[/url].

Externí odkazy

[url=://www. novinky. +morecz/kultura/161783-vysly-knihy-adama-georgieva-planeta-samych-chlapcu-a-bulvar-slunce. html *[/url]url=://archive. today/20120529193436/http://literarky. cz/index_o. php. p=clanek&id=5874&rok=2008&cislo=40 *[/url]url=://www. obrys-kmen. cz/index. php. rok=2008&cis=11&cl=05 *[/url]url=://wyborcza. pl/1,75475,8259088,Bog_w_darkroomie. html. as=1&startsz=x *[/url]url=://www. youtube. com/watch. v=tv00lzgtm9o *[/url]url=://www. ceskatelevize. cz/ivysilani/10169663406-ctenarsky-denik/308295350470009/ *[/url]url=://www. petrklic. info/index. php. s=adam+georgiev *[/url]url=://www. novinky. cz/kultura/241114-adam-georgiev-nejsem-gay-aktivista-bojuji-umenim. html *[/url]url=://www. blesk. cz/clanek/celebrity/53037/ilono-pozor-na-zpivajiciho-spisovatele. html *[/url]url=://novinka. pl/. p=838.

[[Kategorie:Čeští básníci]url=http://www. facebook. +morecom/AdamGeorgiev]Oficiální Facebooková prezentace[/url] * [url=http://www. czechlit. cz/autori/georgiev-adam/author. profil/]Medailon na Portálu české literatury[/url] *[/url]] Kategorie:Čeští spisovatelé 21. století Kategorie:LGBT spisovatelé Kategorie:Narození v roce 1980 Kategorie:Žijící lidé Kategorie:Muži Kategorie:LGBT Češi Kategorie:Narození v Praze.