Agenor Gołuchowski mladší
Author
Albert FloresAgenor Maria Adam hrabě Gołuchowski-Gołuchowo (25. března 1849 Lvov - 28. března 1921 Lvov) byl rakousko-uherský diplomat a politik polského původu z Haliče. Od mládí působil v diplomatických službách, v nižších funkcích strávil řadu let v Berlíně a Paříži. V letech 1887-1894 byl rakousko-uherským vyslancem v Rumunsku a nakonec v letech 1895-1906 dlouholetým ministrem zahraničí Rakouska-Uherska. Od mládí se současně uplatňoval v politice jako člen Panské sněmovny, kde zůstal aktivní až do konce první světové války. Byl rytířem prestižního Řádu zlatého rouna a díky dlouholeté diplomatické službě také nositelem řady zahraničních vyznamenání.
Biografie
Hrabě Agenor Gołuchowski ve své pracovně na ministerstvu zahraničí (1901) Pocházel ze staré polské šlechtické rodiny připomínané od 15. +more století, po připojení Haliče k habsburské monarchii jim byl přiznán hraběcí titul (1783). Jeho otec Agenor Gołuchowski starší (1812-1875) byl významným rakouským politikem a dlouholetým místodržitelem v Haliči. Agenor Gołuchowski mladší studoval distančně gymnázium v rodném Lvově, poté pokračoval ve studiích práv na univerzitě ve Lvově a vídeňské univerzitě. Díky svému nadání pro jazyky vstoupil v roce 1870 do diplomatických služeb. V letech 1871-1874 působil jako attaché v Berlíně, roky 1874-1878 strávil jako legační sekretář v Paříži. Během okupace Bosny a Hercegoviny v roce 1878 byl povolán jako dvorní sekretář na ministerstvo zahraničí do Vídně. Od roku 1879 působil znovu v Paříži, kde od roku 1883 zastával funkci velvyslaneckého rady. Ačkoliv byl založením konzervativec, atmosféru Paříže si oblíbil a také se zde oženil. V letech 1887-1894 byl rakousko-uherským vyslancem v Bukurešti. Roku 1893 se vrátil na rodný statek v Haliči.
Erb rodu Gołuchowskich Od +more_květen'>15. května 1895 do 24. října 1906 byl ministrem zahraničí Rakouska-Uherska, tedy šéfem rakousko-uherské diplomacie a zároveň z titulu této funkce i předsedou ministerské rady pro společné záležitosti (nominálním ministerským předsedou Rakouska-Uherska). Ovšem po rakousko-uherském vyrovnání nehrál tento post skutečnou roli předsedy exekutivy, kterou vykonávaly samostatné předlitavské a uherské vlády. Do funkce ministra zahraničí (respektive ministra c. k. domu a zahraničních věcí) byl povolán po nucené rezignaci předchůdce Gustava Kálnokyho v důsledku konfliktu s uherským ministerským předsedou Bánffym. V krátkém období od 14. července do 24. července 1903 působil také dočasně jako společný ministr financí Rakouska-Uherska, coby provizorně pověřený šéf resortu.
Jako ministr zahraničí řešil Haagské úmluvy z roku 1899, zabýval se opakovanými krizemi na Balkánu (turecko-řecká válka o Krétu z roku 1897, převrat v Srbsku roku 1903 či následná celní prasečí válka mezi Rakouskem-Uherskem a Srbskem). Za jeho funkčního období proběhlo též jisté sblížení Rakouska-Uherska s Ruskou říší (návštěva císaře v Petrohradě roku 1897 a Mürzstegská konference počátkem století otevírající cestu s dohodě obou velmocí ohledně Makedonie). +more Historik Otto Urban hodnotí Gołuchowského působení na pozici ministra jako nevzrušivou éru, kterou dává do protikladu k turbulencím následujícího období Aloise Lexy z Aehrenthalu. Během svého dlouhého funkčního období se Gołuchowski snažil udržovat status quo v zahraniční politice, jako první Slovan ve vysoké funkci současně vystupoval aktivně v politice jako zastánce Poláků.
Z funkce ministra zahraničí odstoupil v říjnu 1906 po setrvalé kritice maďarského tisku a uherských poslanců. Císař +more'>František Josef se svého oblíbeného nekonfliktního ministra snažil udržet ve funkci a učinil kroky k utlumení uherských výpadů, nakonec ale k datu 21. října 1906 Goluchowského rezignaci přijal. Zvažovanými kandidáty na funkci ministra zahraničí byli bývalý velvyslanec ve Francii hrabě Rudolf Khevenhüller-Metsch, princ František z Lichtenštejna nebo velvyslanec v Británii hrabě Albert Mensdorff. Na Goluchowského doporučení se novým ministrem zahraničí stal Alois Lexa von Aehrenthal, který svou povahou a ambicemi vyhovoval tzv. válečné straně reprezentované následníkem trůnu Františkem Ferdinandem a novým náčelníkem generálního štábu Franzem Conradem. Po odchodu z ministerské funkce vedl Gołuchowski Polský klub v Panské sněmovně. I během první světové války zůstal přesvědčeným austrofilem a budoucnost polského národa viděl v rámci monarchie.
Tituly a ocenění
Po otci se v roce 1875 stal dědičným členem rakouské Panské sněmovny. V roce 1878 byl jmenován c. +more k. komořím a jako ministr obdržel v roce 1895 titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence. Během své diplomatické služby a jako dlouholetý ministr zahraničí získal řadu ocenění v Rakousku-Uhersku i v zahraničí. V roce 1896 byl jmenován rytířem prestižního Řádu zlatého rouna. Mimo jiné byl také čestným rytířem Maltézského řádu a získal čestné občanství v Krakově.
Rakousko-Uhersko
+moreStef. Ungh. _-_GC. png'>60x60pixelů velkokříž Královského uherského řádu svatého Štěpána (1897, s brilianty 1906) * 60x60pixelů Řád zlatého rouna (1896) * 60x60pixelů Řád železné koruny I. třídy (1893) * 60x60pixelů komturský kříž Řádu Františka Josefa (1883) * 60x60pixelů Řád železné koruny II. třídy (1878).
Zahraničí
60x60pixelů Řád černé orlice s brilianty (Německo) * +moresvg'>60x60pixelů velkokříž Viktoriina řádu (Spojené království) * 60x60pixelů komandér Řádu čestné legie (Francie) * 60x60pixelů rytířský kříž Řádu svatého Ondřeje (Rusko) * 60x60pixelů rytířský kříž Řádu svatého Alexandra Něvského (Rusko) * 60x60pixelů velkokříž Řádu Karla III. (Španělsko) * 60x60pixelů velkokříž Leopoldova řádu (Belgie) * 60x60pixelů velkokříž Řádu Spasitele (Řecko) * 60x60pixelů Řád rumunské koruny (Rumunsko) * 60x60pixelů Řád rumunské hvězdy (Rumunsko) * 60x60pixelů velkokříž Řádu svatého Řehoře Velikého (Papežský stát) * 60x60pixelů Konstantinův řád svatého Jiří (Itálie) * 60x60pixelů Řád zvěstování (Itálie) * 60x60pixelů Řád Serafínů (Švédsko) * 60x60pixelů velkokříž Řádu württemberské koruny (Württembersko) * 60x60pixelů Řád bílého orla I. třídy (Srbské království) * 60x60pixelů Řád sv. Alexandra (Bulharsko) * 60x60pixelů Řád knížete Danila I. I. třídy (Černá Hora) * 60x60pixelů Řád routové koruny (Sasko) * 60x60pixelů Řád bílého sokola * 60x60pixelů Řád svatého Huberta (Bavorsko) * 60x60pixelů Řád dvojitého draka (Čína) * 60x60pixelů Řád vycházejícího slunce I. třídy (Japonsko) * 60x60pixelů velkokříž Řádu bílého slona (Siam) * 60x60pixelů velkokříž Řádu svatého Josefa (Toskánsko) * 60x60pixelů Řád koruny IV. třídy (Německo) * 60x60pixelů Domácí řád vendické koruny (Meklenbursko).
Rodina
Během svého dlouholetého diplomatického působení ve Francii se 3. června 1885 v Paříži oženil s princeznou Annou Muratovou (1863-1940), která pocházela z napoleonské šlechty, byla dcerou Joachima Murata, 4. +more knížete Murata (1834-1879), po otci byla pravnučkou maršála Joachima Murata, po matce pravnučkou maršála Louise Berthiera. Anne byla později c. k. palácovou dámou, dámou Řádu hvězdového kříže a čestnou dámou Maltézského řádu. Z manželství se narodili synové Agenor (1886-1956), Adalbert (Wojcziech) (1888-1960) a Karol (1892-1968), všichni tři za první světové války sloužili jako důstojníci v c. k. armádě. Agenor a Wojcziech byli v době druhé polské republiky aktivní v politice a zasedali v polském Sejmu a Senátu.
Odkazy
Reference
Externí odkazy
[url=https://www.parlament.gv.at/recherchieren/personen/parlamentarierinnen-ab-1848/parlamentarier-1848-1918/Goluchowski_2]Agenor Maria Goluchowski na webu rakouského parlamentu[/url] *
Kategorie:Ministři zahraničí Rakouska-Uherska Kategorie:Ministři financí Rakouska-Uherska Kategorie:Členové Panské sněmovny Kategorie:Členové Polského klubu Kategorie:Polští šlechtici Kategorie:Diplomaté Rakouska-Uherska Kategorie:Čestní občané Krakova Kategorie:Důstojníci Řádu akademických palem Kategorie:Komandéři Řádu čestné legie Kategorie:Rakouská hrabata Kategorie:Nositelé Řádu svatého Josefa Kategorie:Nositelé Řádu rumunské koruny 1. +more třídy Kategorie:Nositelé Řádu vycházejícího slunce Kategorie:Rytíři velkokříže Řádu svatého Řehoře Velikého Kategorie:Čestní rytíři velkokříže Královského Viktoriina řádu Kategorie:Rytíři rakouského Řádu zlatého rouna Kategorie:Nositelé Řádu železné koruny (Rakousko) Kategorie:Nositelé Řádu svatého Alexandra Něvského Kategorie:Rytíři Řádu svatého Ondřeje Kategorie:Nositelé Řádu koruny (Prusko) Kategorie:Nositelé Řádu červené orlice Kategorie:Rytíři Řádu černé orlice Kategorie:Nositelé Řádu zvěstování Kategorie:Nositelé Řádu Karla III. Kategorie:Nositelé Řádu svatého Huberta Kategorie:Nositelé Řádu routové koruny Kategorie:Nositelé Řádu württemberské koruny Kategorie:Nositelé Řádu Osmanie Kategorie:Nositelé Řádu Serafínů Kategorie:Nositelé Řádu věže a meče Kategorie:Nositelé Řádu Spasitele Kategorie:Nositelé Řádu bílého slona Kategorie:Nositelé Domácího řádu vendické koruny Kategorie:Nositelé Řádu etiopské hvězdy Kategorie:Nositelé Řádu knížete Danila I. Kategorie:Nositelé Řádu svatého Alexandra Kategorie:Nositelé Řádu bílého sokola Kategorie:Maltézští rytíři Kategorie:Císařští komoří Kategorie:Tajní radové Kategorie:Rakousko-uherské osobnosti první světové války Kategorie:Narození v roce 1849 Kategorie:Narození 25. března Kategorie:Narození ve Lvově Kategorie:Úmrtí v roce 1921 Kategorie:Úmrtí 28. března Kategorie:Úmrtí ve Lvově Kategorie:Muži.