Annibale Bugnini

Technology

12 hours ago

Author

Annibale Bugnini (14. června 1912, Baschi, Umbrie - 3. července 1982, Řím) byl italský římskokatolický kněz, člen řádu lazaristů, vůdčí osobnost liturgické reformy proběhlé po druhém vatikánském koncilu a hlavním autorem nové, tzv. Novus Ordo mše.

Život

Pocházel z Umbrie, na kněze byl vysvěcen v roce 1936. Deset let strávil jako farář na předměstí Říma. +more V roce 1947 se stal redaktorem liturgického časopisu Ephemerides Liturgicae, od roku 1949 přednášel liturgiku na Papežské městské univerzitě, později na Papežské lateránské univerzitě.

V roce 1948 ho papež Pius XII. +more jmenoval sekretářem Komise pro liturgickou reformu. V roce 1951 vydala tato komise nový obřad slavení Velikonoční vigilie, v roce 1955 obřady pro zbytek Svatého týdne, v roce 1961 vyšel nový breviář a v roce 1962 nový misál.

V roce 1960, po vyhlášení Druhého vatikánského koncilu, byl Bugnini jmenován sekretářem Papežské přípravné komise pro liturgii, která připravila konstituci Sacrosanctum Concilium, hlavní dokument nové liturgické reformy. V roce 1964 byl jmenován sekretářem Consilia pro provedení liturgické konstituce, v němž působil až do jeho zrušení v roce 1975. +more V roce 1972 byl jmenován titulárním arcibiskupem dioklecianejským, což je spojené s titulem monsignore.

V roce 1976 byl vyslán jako pronuncius do Íránu, kde získal hlubokou znalost místní kultury. Napsal také dvě knihy, La chiesa in Iran (Církev v Íránu, 1982) a La riforma liturgica 1948-1975 (Liturgická reforma 1948-1975, 1983).

Vnímání

Bugnini jako hlavní autor značně diskutované nové podoby liturgie (mše Pavla VI. +more) zůstává v katolickém prostředí vysoce kontroverzní osobností, jeho podíl na reformách vyvolal značnou kritiku zejména ze strany katolických tradicionalistů.

Byl obviňován z toho, že sám byl svobodným zednářem. Spekulace o jeho příslušnosti ke svobodnému zednářství (svobodní zednáři jsou katolickou církví exkomunikováni latae sententiae, tj. +more činem samotným bez formálního vyhlášení exkomunikace) nejsou potvrzeny, sám je ve své knize La riforma liturgica 1948-1975 odmítl.

Andrea Rose, významný italský liturgik tradicionalističtějšího směru, Bugniniho hodnotí jako „povrchního člověka bez jakékoli hloubky myšlení, loutku Pavla VI“.