Svatý týden

Svatý týden či Pašijový týden, příp. též Velký týden (latinsky: Hebdomas Sancta nebo Hebdomas Maior, řecky: Μεγάλη Εβδομάδα, cír. slov.: Страстна́я седмица), je významné období křesťanského liturgického roku, ve kterém si křesťané téměř všech vyznání připomínají poslední týden Ježíšova pozemského života, jeho smrt na kříži a vzkříšení.

Svatý týden začíná Květnou nedělí a končí Velikonocemi (nedělí Vzkříšení). Některé dny Svatého týdne jsou označeny zvláštním přívlastkem: Škaredá středa, Zelený čtvrtek, Velký pátek a Bílá sobota.

Mezi tradiční zvyky spojené se Svatým týdnem patří „odlet zvonů do Říma“. Při Gloria na Zelený čtvrtek se naposledy rozezní zvony a varhany, které umlknou až do Velikonoční vigilie. +more Místo zvonů se používají dřevěné řehtačky a klapače (s tímto zvykem se lze setkat zejména v oblastech se silnými folklórními tradicemi, např. na Slovácku, Valašsku, Chodsku či v Pošumaví).

Tradiční názvy jednotlivých dní

Zvyklosti spojené s jednotlivými dny

Modré pondělí: v tento den by podle tradic hospodyňky měly začít s velikonočním úklidem. * Šedivé úterý: barva v názvu tohoto dne souvisí s prachem, neboť se v souvislosti s úklidem zametalo a vymetaly se pavučiny. +more * Škaredá středa nebo také sazometná středa: jméno získala podle toho, že se tento den vymetaly komíny. Podle lidové pověry se v tento den lidé neměli mračit, aby se nemračili všechny středy v dalším roce. Škaredá středa přísluší do pašijového týdne, v tento den se Jidáš mračil na Ježíše. * Zelený čtvrtek: Český přívlastek zelený byl převzat z němčiny, kde zkomolením původního názvu (lkavý čtvrtek) vznikl (zelený čtvrtek). Podle pověry se v tento den jedla zelená strava (špenát, zelí atd. ), aby byl člověk celý rok zdravý. O Zeleném čtvrtku se při liturgii naposledy rozeznívají kostelní zvony a utichají až do velikonoční vigilie („odlétají do Říma“; viz též pověsti o zvonech), místo zvonů a zvonků nastupují řehtačky, klapačky a hrkači. * Velký pátek, den Kristova ukřižování, je v lidových pověrách spojován s magickými silami. V tento den se měly otevírat hory, které vydávaly své poklady a v tento den se nemělo nic půjčovat, protože půjčená věc by mohla být očarovaná; nesmělo se hýbat se zemí (rýt, kopat, okopávat) ani prát prádlo, protože by bylo namáčené do Kristovy krve. *Bílá sobota, den ve znamení hudby a lidových tradic jako symbol ukončení pátečního půstu. Znamená čas na pečení velikonočních beránků a mazanců. * Neděle velikonoční (Vzkříšení): Vlastní den oslav Velikonoc. Tradičně byl ve znamení dobrého jídla, slavnostního oblečení pokud možno s novými částmi oděvu a všeobecného veselí. V církvi se koná nejslavnější bohoslužba náboženského roku. Nedělní bohoslužba může začít, podle židovské tradice, s první hvězdou předchozího dne, tedy v sobotu, obvykle mezi 19-20 hod. Židé totiž počítají začátek následujícího dne od soumraku dne předešlého. Součástí bohoslužby bývá i udělování křtu, především katechumenům, kteří se předtím na křest delší dobu připravovali, a obnova křestních slibů u stávajících členů náboženské obce. V tento den vyjíždějí se zprávou o zmrtvýchvstání Krista jezdci ve svátečních oblecích na ozdobených koních a oznamují tuto novinu lidem v Lukavci a Nových Dvorech na Novojičínsku. Tento zvyk je zapsán na "Seznam nemateriálních statků tradiční lidové kultury Moravskoslezského kraje".

Odkazy

Reference

Externí odkazy

[url=https://web. archive. +moreorg/web/20080319235136/http://velikonoce. vira. cz/Podstata-Velikonoc/Pruvodce-Velikonocemi. html]Průvodce Velikonocemi[/url] * [url=https://web. archive. org/web/20050216074806/http://www. vira. cz/glosar/velikonoce/svaty-tyden. htm]Víra. cz[/url] * [url=https://www. ceskevelikonoce. cz/svaty-tyden/]České Velikonoce: Svatý týden[/url] * [url=http://www. lukavec. info/zvyky/jizda-okolo-oseni-rajtari/]Jízda kolem osení v Lukavci na Novojičínsku, Moravskoslezský kraj[/url].

Kategorie:Liturgický rok Kategorie:Týden