Křest

Ježíš křtěný v Jordánu Křest (asi ze starohornoněmeckého Krist - Kristus; řecky βάπτισμα [báptisma] ponoření < βαπτίζειν [baptízein] nořit, ponořovat) je obřad očištění vodou (praktikovaný většinou skrze ponoření, někdy skrze omytí), užívaný v některých východních náboženstvích (např. sikhismu nebo hinduismu), v určitých historických skupinách židovství a především křesťanství. V přeneseném významu se dnes často jedná o marketingový akt s vírou nesouvisející a vztahující se k neživým předmětům.

V judaismu

+more2011_14-04-17. JPG|vlevo'>náhled V judaismu bylo ponořování ve vodě užíváno při rituálním omývání těla. Tato proto-křtitelnice byla v židovském prostředí nazývána mikve. Někteří badatelé v tomto vidí tradici, z níž se vyvinula praxe křtů u Jana Křtitele, který pocházel z rodiny židovského kněze Zachariáše.

V křesťanství

V křesťanství je křest jednou ze svátostí a představuje očištění od hříchů a sjednocení věřícího s Kristem. Počátky křesťanské praxe křtít sahají k osobě Jana Křtitele, který podle Nového zákona pokřtil Ježíše v řece Jordánu. +more Slovo křest se v řečtině řekne βάπτισμα [baptisma], což znamená ponoření. Bible definuje křest jako ponoření do vody. Různé křesťanské církve křtí v závislosti na tradici politím nebo plným ponořením do vody.

Janův křest

Je rozdíl mezi Janovým křtem a křtem do Ježíše Krista. O Janovi bylo napsáno již v prorockých knihách:

To se opakuje v knihách nového zákona:

V Janově evangeliu je Ježíšův křest popsán takto:

Z evangelií tedy vyplývá, že Jan křtil pouze vodou na odpuštění hříchů. V řeckém textu je přitom použité slovo εἰς mající význam "do" nebo "za účelem". +more Křest tedy nelze vnímat pouze jako pouhý symbol, nýbrž jako samotný cíl, tj. odpuštění hříchů.

Ježíšův křest

Následující verš dále popisuje jak konkrétně probíhal Ježíšův křest: Rozdíl mezi Janovým a Ježíšovým křtem je popsán zde:

Jan viděl sestupovat Ducha Svatého na Ježíše v podobě holubice. Tím bylo potvrzeno, že Ježíš je ten, kdo bude křtít Duchem Svatým.

V Lukášově evangeliu je záznam o Janově řeči mírně odlišný:

Přičemž křest ohněm zde znamená Boží soud (všichni hříšníci budou odsouzeni).

Křest v církevních dopisech

Apoštol Pavel církvi v Kolosu napsal:

Tento verš shrnuje význam křtu v křesťanství. Je zde řečeno, že dochází k propojení věřícího v Krista tím způsobem, že zemřel spolu s Kristem tomuto světu, ale byl duchovně vzkříšen z mrtvých skrze víru. +more Což je vlastně příslib Božího království.

Apoštol Pavel církvi v Korintu napsal, že ti, kdo byli ponořeni do vody jsou ponořeni do jednoho těla. Znamená to, že věřící člověk nejprve musel činit pokání, odvrátit se od dřívějšího tj. +more hříšného způsobu života a pak byl ponořen do vody ve jménu Ježíše Krista. Tělem je myšlena církev, totiž ti, kdo uctívají Boha v Duchu a v Pravdě, tzn. ti, kteří uctívají Ježíše Krista. Po pokání následuje ponoření do vody, čímž se člověk znovuzrodí, tzn. jeho duch se znovu narodí.

Apoštol Pavel napsal Galatským, že ti kdo uvěřili v Ježíše Krista, učinili pokání, odložili starého člověka a oblékli Krista. Je zde kladeno rovnítko mezi víru a křest. +more Bez křtu není víra a bez víry není křest. Podmínkou zaslíbení, o kterém píše Pavel je víra i křest. Zaslíbení se týká toho, že takto obrácený člověk, má právo být nazýván Božím synem a stává se dědicem Božího království.

Důležitost křtu a závazek, který to představuje vyplývá z následujícího dopisu:

Z toho vyplývá, že člověk, který chce podstoupit křest vydává svůj život do služby Ježíši Kristu. Současně 16. +more verš sděluje, že kdo věří v Krista již nehřeší (nebude dále hřešit).

Symbolika křtu

Symbolika křtu v křesťanství odkazuje na víru, že křest není pouze symbolickým ponořením do Kristovy smrti a vzkříšení, ale skutečnou nadpřirozenou proměnou, která má svou paralelu v příběhu Noema či Mojžíše a projití Izraelitů Rudým mořem. Křest je proto podle této víry nejen očištěním, ale také smrtí a vzkříšením spolu s Kristem. +more Ve většině církví získává při křtu neofyta (tedy pokřtěný člověk) nové jméno, které symbolizuje nový život ve víře.

Svátost

Křest je tzv. iniciační svátost, to znamená, že křtem se člověk stává v pravém slova smyslu křesťanem. +more V rámci svátostí je křest jejich branou, to znamená, že ostatní svátosti může přijmout jen člověk pokřtěný. Jednotlivé církve se liší v počtu svátostí, avšak křest je uznáván všemi.

V některých církvích probíhá křest krátce po narození, v jiných až ve věku, kdy se očekává schopnost rozpoznat význam křtu. Jindy jsou možné obě možnosti a záleží na rozhodnutí rodičů.

Křty za mrtvé

Některé současné církve a křesťanské skupiny a společenství na pomezí křesťanství v minulosti praktikovaly nebo dnes praktikují křty za mrtvé. Většina křesťanských společenství však praktikuje pouze křty pro živé.

Vzájemné uznávání křtů

+morejpg|náhled|Potřeby_připravené_ke_křtu_v_Pravoslavný_chrám_svatého_Cyrila_a_Metoděje_(Praha)'>pravoslavném chrámu sv. Cyrila a Metoděje v Praze Z právního hlediska je křest vstupem do určité církve. Podle toho, v jaké církvi a ritu člověk křest podstoupí, k té církvi a ritu náleží a platí pro něj zákoník té dané církve. Pro velký význam křtu je mezi církvemi, které jsou členy ekumenické rady církví, ustálená praxe, že si křest navzájem uznávají, pokud byl vykonán ve víře v Trojjediného Boha. Vychází to i z všeobecného přesvědčení, že křest může být svou povahou udělen/přijat jen jednou, neboť jeho platnost je trvalá a nelze ji nikdy zrušit. To znamená, že - až na výjimky - pokud nějaký pokřtěný přechází z jedné církve do druhé, nebývá „překřtíván“. Pokud je někdo pokřtěn, považuje se za takového, i když později církev či víru opustí (toto neplatí u některých církví, jako například CJKSPD a dalších).

Výjimky

Výjimkou jsou případy, kdy křest nebyl vykonán ve víře v Nejsvětější Trojici, jako je tomu např. u Svědků Jehovových. +more Jejich křest (jako všechny křty nevykonané ve víře v Trojici) není ostatními církvemi uznáván za platný, a pokud přicházejí do těchto církví, jsou pravidelně znovu křtěni. Naopak Svědci Jehovovi neuznávají jiné křty a pokud přechází někdo k nim, je také křtěn. Další výjimkou je pravoslavná církev. Ta neuznává křest katolický, ale katolíci uznávají křest pravoslavný.

Existuje-li pochybnost, zda byl křest udělen či neudělen právoplatně, provede se tzv. křest pod podmínkou (sub conditione): „Pokud nejsi pokřtěn, tak tě křtím ve jménu Otce i Syna i ducha Svatého. +more“ Ten pak má právní důsledek jedině tehdy, nebyl-li první křest platný a člověk takto křtěný má jistotu, že je skutečně členem církve - Těla Kristova (praxe katolické církve; srv. též podmínečné svěcení).

V katolicismu

Křest dětí (středověká iluminace)Katolické pojetí křtu má několik specifických prvků. +more Katolíci věří, že křtu je zapotřebí pro smazání prvotního hříchu, a proto je běžná praxe křtu malých dětí.

Podmínky křtu

Jedinou podmínkou k přijetí křtu je, že člověk, který jej chce přijmout, musí vyznávat to, v co věří církev provádějící křest. Malé děti mohou být pokřtěny pouze tehdy, zaručí-li se jejich rodiče, že je budou vychovávat ve víře. +more Předpokládá se, že rodiče zajistí naplňování povinností, které ze křtu vyplývají (dodržování jak desatera, tak u katolíků ještě církevních přikázání). Některé křesťanské denominace považují tento křest za neplatný, byť zvyk křtít děti je tradice církve už od nepaměti (výslovně dosvědčena nejméně od 2. století viz Katechismus, 1252). Ježíšova slova: „Nechte děti přicházet ke mně, nebraňte jim“ (Mk 10,14) a touha rodičů aby jejich dítě žilo a čerpalo z Božích milostí už od počátku své existence, je argument pro křest krátce po narození. Křtem se u konvertitů podle převažující víry smazává jak dědičný hřích, tak hříchy z předchozího života.

Zpravidla křtí biskup, kněz nebo jáhen. Ve výjimečné situaci, kdy biskup, kněz ani jáhen není dostupný, může křtít každý, kdo má úmysl „konat to, co církev“ a křest udělit dle platné formy, aby vyhověl žádosti křtěného (tedy i nevěřící). +more Křestní formule katolické církve: „(Jméno ve vokativu), já tě křtím ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého. “ Při těchto slovech je na křtěného lita čistá voda jako symbol omývání. (Například dojde k porodu na lodi nebo v letadle. Rodiče mohou kapitána lodi nebo letadla požádat o provedení křtu. Církev tento křest uzná, požaduje jen, aby při křtu byla vyslovena výše uvedená formulace, např. „Pavle, já tě křtím ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého“).

Kritika křtu dětí

Praxe křtění dětí, které o svém křtu nemohou samostatně rozhodnout, bývá z různých důvodů kritizována. Jedním z důvodů, proč je tato praktika některými považována za kontroverzní, je skutečnost, že se dítě křtem stává bez vědomého souhlasu členem církve. +more Někteří křesťané upozorňují, že sám Ježíš byl pokřtěn až ve 30 letech. Proto křtění dětí odmítají mnohé křesťanské denominace jako baptisté, letniční, charismatici, ale i mormoni, amenité, mennonité, svědkové Jehovovi a další. Ti křest v dětském věku považují za neplatný a pokud k němu došlo, provádí jej v dospělosti znovu.

Závažným argumentem proti křtění dětí je absence katechumenátu. Předpokládá se, že dítě bude vzděláváno v průběhu dospívání od rodičů, avšak právě to se v některých případech neděje, a tak vznikají praktikující křesťané bez jakékoli elementární znalosti křesťanství. +more Jako řešení tohoto problému by měl sloužit neokatechumenát.

Alternativní formy křtu

Pokud křest nemůže být udělen - například proto, že není voda, existuje podle učení katolické církve křest touhy a křest krve. Umírající, který není pokřtěn a nemůže být u něho křest řádně vykonán, je svojí touhou - vírou pokřtěn. +more Křtem krve jsou pokřtěni ti, co dřív, než stačili přijmout křest řádný, byli zabiti pro Krista. Nejčastěji se jako příklad uvádějí prvomučedníci. Dnes například v Číně a v dalších zemích je možné, že není pokřtěn člověk, který se rozhodl pro konverzi, protože je dříve pro svoji konverzi zabit. Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů také provádí tzv. zástupné křty za ty, kteří již zemřeli a kteří za svého života neměli možnost křest přijmout.

V sikhismu

Součástí sikhistického náboženství je obřad očištění/křtu, který se provádí rituálním ponořením v Khalse v posvátném jezírku u chrámu Harmandir Sáhib. Tento obřad se jmenuje Amrit Sanchar.

Křest v přeneseném významu

V přeneseném smyslu se slovem křest označuje také slavnostní pojmenování, zprovoznění či uvedení na trh věcí, zvířat nebo uměleckých děl. Z hlediska křesťanství jde o nevhodné použití slova křest, a některé církve proto zakazují věřícím se těchto obřadů účastnit. +more Nejpozději od novověku začal být v západní civilizaci používán pojem křest ve smyslu první zkušenosti, iniciačního rituálu, slavnostního zahájení či inaugurace. Například „křest ohněm“ v tomto smyslu znamená první bojovou zkušenost, obecně vážnou životní událost jako příležitost, při níž je třeba osvědčit své kvality (takové jejich reálné a tvrdé až nemilosrdné prověření). Křest knihy Ekonomie dobra a zla Stavitelé začali „křtít“ lodě, letadla, stroje, domy apod. , přičemž slavnost křtu byla většinou koncipována jako slavnostní zahájení provozu, spojená s přípitkem, teprve později s rozbitím lahve sektu o palubu lodi apod. Původně totiž u oslav tohoto druhu (zejména u spouštění lodí a zprovoznění budov) bývali přítomni zástupci křesťanských církví, kteří často objekt žehnali a také prováděli kropení objektu svěcenou vodou (odtud také označení „křest“ pro tyto oslavy pochází). V zásadě jde však o ryze marketingové akce, jejichž často jediným účelem je propagace uvedeného produktu nebo instituce. „Křest knihy“, „křest gramofonové desky“, „křest mláďat“ v zoo, nebo jiného produktu („křest tramvaje“) probíhá buď ve formě slavnostního přípitku, jindy ovšem i tak, že je kniha, zvukový nosič apod. doslova polit malým objemem sektu, případně jiné tekutiny. Křest a pojmenovávání mláďat je ale odborníky kritizováno.

Je jistým paradoxem, že tuto formu profánního křtu bylo možné zaznamenat i na řadě slavností pořádaných státními organizacemi v období komunistických vlád, které se jinak snažily programově propagovat ateismus. V porevolučním Sovětském svazu nějakou dobu existovaly okťabriny, občanský iniciační rituál. +more Pozdější alternativou k církevnímu křtu se v komunistických zemích stalo vítání občánků.

V neobvyklém přirovnání použila slovo „křest“ americká politička Sarah Palinová, která označila mučení technikou waterboardingu za „křest (muslimských) teroristů“.

Odkazy

Reference

Související články

Křtitelnice * Křest dospělých

Externí odkazy

[url=http://krestanem. cz/biblicky-krest/]Vše o biblickém křtu[/url] * [url=https://web. +morearchive. org/web/20070224052702/http://www. blucina. cz/farnost/krest. htm]Křest v římskokatolické církvi[/url] *[url=https://sitviry. cz/baptiste/baptisticke-pojeti-krtu/]Baptistické pojetí křtu[/url] * [url=http://www. calvin. edu/academic/cas/gpa/story6. htm]Why the Jews Let Themselves Be Baptized[/url] - článek o křtu Židů v nacistickém Německu.