Anton Ulrich Brunšvicko-Wolfenbüttelský

Anton Ulrich (4. říjen 1633 - 27. březen 1714), byl členem rodu Welfů, byl vévodou Brunšvicko-Lüneburským a vládnoucím vévodou Brunšvicko-Wolfenbüttelským od roku 1685 do roku 1702 společně se svým starším bratrem Rudolfem Augustem, a samostatně pak od roku 1704 až do své smrti. Byl jedním z hlavních zastánců osvícenského absolutismu mezi vévody z Brunšviku.

Životopis

Narodil se v Hitzackeru v sídle svého otce, vévody Augusta II. mladšího Brunšvicko-Lüneburského (1579-1666) a jeho druhé manželky princezny Dorothei Anhaltsko-Zerbské (1607-1634).

Raná léta

+more2'>mladý Anton Ulrich Anton Ulrich byl druhým přeživším synem vévodského páru. On i jeho sourozenci získali vzdělání u dvora ve Wolfenbüttelu od učitelů, jako byli Justus Georg Schottel a Sigmund von Birken. V uměleckém směru byl ovlivněn nevlastní matkou Alžbětou Sofií Meklenburskou (1613-1676). Sestrou Antona Ulricha byla Sibilla Uršula Brunšvicko-Lüneburská (1629-1671), která vynikla jako spisovatelka a překladatelka. Studoval na univerzitě v Helmstedtu, kde získal doktorát z teologie.

Na své poznávací cestě zavítal do Itálie a Nizozemska, setkal se s Madeleine de Scudéry a vášnivě se začal zajímat o divadlo. Když se v roce 1656 oženil s Alžbětou Juliánou (1633-1704), dcerou vévody Friedricha Šlesvicko-Holštýnsko-Sønderbursko-Norburského, napsal při této příležitosti divadelní hru.

Spoluvládce

Po smrti svého otce Augusta II. mladšího v roce 1666 se vládnoucím vévodou stal starší bratr Rudolf August a Anton Ulrich byl jeho zástupcem. +more Rudolf August měl větší zájem o lov a knihovnu než o vládní záležitosti a většinu rozhodnutí nechal na svém mladším bratrovi. V roce 1685 oficiálně učinil Antona Ulricha spoluvládcem se stejnými právy. Mladý vévoda musel bojovat proti vzpurnému městu Brunšvik, jehož občané nakonec museli přijmout jeho vládu v roce 1671. V následujícím roce však jeho hlavní starostí bylo soupeření s jeho bratrancem vévodou Ernestem Augustem, který vládl od roku 1679 Brunšvickém vévodství v Calenbergu. Bratranci Ernestu Augustovi bylo v roce 1692 císařem Leopoldem I. přiděleno povýšení Hannoverska na kurfiřtství. Mezi bratranci vzrostlo napětí, protože Anton i Rudolf nebyli upřednostněni podle práva prvorozenectví. Zatímco se Hannoversko a Lüneburské knížectví postavily ve válce o španělské dědictví na stranu římského císaře, Anton Ulrich se rozhodl uzavřít dohodu s francouzským králem Ludvíkem XIV. . Následně Hannoversko a Lünebursko napadly v březnu 1702 knížectví Wolfenbüttel. Anton Ulrich byl téměř zajat. Na rozkaz císaře byl Anton Ulrich sesazen jako vévoda přes protesty svého bratra a Rudolf August zůstal jako jediný vládce Wolfenbüttelu, zatímco mladší bratr uprchl do Gothy. V dubnu 1702 podepsal Rudolf August dohodu uznávající přednostní právo vévodům Hannoverského kurfiřtství, se kterou později souhlasil i Anton Ulrich.

Vládce

+more2'>Anton Ulrich portrét od Hyacintha Rigauda Po smrti Rudolfa Augusta v roce 1704 převzal vládu znovu Anton Ulrich. Pokračoval v urovnávání sporů se svým hannoverským bratrancem Jiří Ludvíkem, který v roce 1705 zdědil také Lünebursko. V roce 1706 bylo dosaženo konečné dohody mezi oběma knížectvími. Wolfenbüttelsko se rovněž vzdalo všech nároků vůči Sasko-lauenburskému vévodství a obdrželo několik menších statků jako odškodnění. V roce 1704 uzavřel dohodu se svou sestřenicí Amálií Vilemína Brunšvicko-Lüneburskou, která byla manželkou budoucího císaře Josefa I. , o uzavření manželství mezi jeho vnučkou Alžbětou Kristýnou s Josefovým bratrem, pozdějším císařem Karlem VI. . V roce 1709 Anton Ulrich konvertoval ke katolické církvi. Zemřel ve věku 80 let na zámku Salzdahlum. Jeho nástupcem byl jeho nejstarší žijící syn August Vilém Brunšvicko-Wolfenbüttelský .

Patron umění

+more2'>zámek Salzdahlum Utrácel obrovské částky za kulturní akce a zábavu. V letech 1689 až 1690 nechal v Brunšviku postavit operu, která se brzy stala dějištěm děl barokních skladatelů Johanna Rosenmüllera, Johanna Sigismunda Kussera, Reinharda Keizera, Georga Caspara Schürmanna a Johanna Adolfa Hasseho. Významně rozšířil knihovnu, kterou založil jeho otec. Najal filozofa Gottfrieda Leibnize jako knihovníka. Nová rotunda knihovny, postavená podle plánů Hermanna Korba a dokončená v roce 1712, byla první skutečnou budovou knihovny v Německu. Hermann Korb také navrhl plány zámku Salzdahlum, který byl postaven v letech 1694 až 1695 podle francouzského vzoru Château de Marly. Anton Ulrich byl také spisovatelem a měl velkou uměleckou sbírku, která se později stala základem jeho muzea.

Rodina

Jeho potomky, kteří se dožili dospělosti, byli:

* August Friedrich (1657-1676) * Alžběta Eleonora Žofie (1658-1729), vdaná prvně za vévodu Jana Jiřího von Mecklenburg-Mirow a podruhé za vévodu Bernharda I. von Sachsen-Meiningen * Anna Žofie (1659-1742), vdaná za Karla Gustava von Baden-Durlach * August Vilém (1662-1731) * Augusta Dorothea (1666-1751), vdaná za Antona Günthera II. +more, hraběte von Schwarzburg-Sondershausen-Arnstadt * Henrietta Kristýna, abatyše v Gandersheimu (1669-1753) * Ludvík Rudolf (1671-1735).

Dílo

Die Durchlauchtige Syrerin Aramena (1669-1673) * Die Römische Octavia (1677-1707)

Odkazy

Reference

Externí odkazy

Kategorie:Muži Kategorie:Narození 1633 Kategorie:Welfové Kategorie:Brunšvičtí vévodové Kategorie:Rytíři Řádu slona Kategorie:Úmrtí 1714 Kategorie:Narození 4. +more října Kategorie:Úmrtí 27. března.