Bílkov (hrad)

Technology

12 hours ago

Author

Bílkov je zřícenina hradu nacházející se na území České republiky, konkrétně v obci Zahoří. Hrad je situován na vrchu Bílkovský vrch v nadmořské výšce přibližně 380 metrů. První zmínky o tomto místě pocházejí z 14. století. Na konci 16. století došlo k rekonstrukci hradu a jeho přestavbě v renesančním stylu. Bílkov je tvořen opevněným palácem, který je obehnán kamenným obranným valem. Hrad byl postupně opuštěn a v době třicetileté války byl zcela zničen. V průběhu 18. a 19. století došlo ke zdevastování zbytků hradu, které se staly zdrojem stavebního materiálu. V současnosti jsou na Bílkově patrné pouze fragmenty hradeb a věží. Zřícenina je volně přístupná veřejnosti a je vyhledávaným místem pro turistiku. Hrad je také chráněn jako kulturní památka.

Zřícenina hradu Bílkov leží ve stejnojmenné obci, která je dnes součástí města Dačice v okrese Jindřichův Hradec. Od roku 1963 jsou zbytky hradu chráněny jako kulturní památka.

Historie

Rod Ranožírovců (později jejich rozrod pánů z Bílkova) se v oblasti jihozápadní Moravy usadil již ve 12. století, kdy je zmiňován první předek tohoto rodu Ranožír. +more Jeho další potomek stejného jména je připomínán v roce 1233. Příslušníci rodu založili nejprve při rakouských hranicích ves Rancířov, později získali statky u Dačic a po založení hradu Bílkova kolonizovali oblast horního toku řeky Jihlávky.

Smil z Bílkova (erbu jeleního parohu), syn Ranožíra II. , je poprvé doložen v roce 1234, jeho bratr Jaroš v roce 1245, bratr Ratibor z Bílkova v roce 1251 a třetí bratr Markvart z Bílkova v roce 1255. +more Všichni bratři žili pravděpodobně v rodovém nedílu a sídlili na hradě Bílkově, který je poprvé doložen v roce 1252. Hrad byl vystavěn nad vsí Bílkovem na nízkém ostrohu, chráněném širokým příkopem a rybníkem. Hrad zdědil Smilův syn Ješek z Bílkova, který se připomíná roku 1303 a po něm jeho dcera Klára.

Klára z Bílkova přinesla hrad věnem do manželství s Oldřichem III. z Hradce. +more V roce 1339 směnil Oldřich III. z Hradce s králem své zboží Bánov za královský statek Telč, který ležel blíže jeho rodovým statkům v Čechách i moravským Slavonicím. V této době již držel díky sňatku s Klárou (kolem r. 1330) i hrad Bílkov. Z manželství pošlý syn Heřman z Hradce získal bílkovské zboží (a čtvrtinu Slavonic). Bílkovské zboží si podržel po celou 2. polovinu 14. století. Později přikoupil ještě vsi Čermákovice a Modletice.

V roce 1385 bílkovské zboží sestávalo z hradu Bílkova se stejnojmennou vsí, městečka Dačic a 10 dalších vsí: Hříšic, Veleše (zaniklá ves), Manešovic, Dobrohoště, Chlumce, Němčic, Hradišťka, Toužína, Hostkovic, Lipolce (s patronátním právem), dále z bývalého landštejnského zboží Matějovec, které tvořily vsi Matějovec s patronátním právem, Puczoslag, Vlastkovec, Vaneč, Radíkov, Benedín (zaniklá ves), Stoječín, Rapolec (zaniklá ves) a Stálkov.

V roce 1392 Heřman směnil s Jindřichem starším (Jindřichem III. z Hradce), synem jeho bratra +more_z_Hradce'>Jindřicha II. z Hradce, svou polovinu slavonického majetku za šternberské zboží. V roce 1399 daroval svůj majetek, bílkovské zboží, zboží Matějovec a šternberské zboží své dceři Elišce a jejímu manželovi Janovi z Kravař a Krumlova, přičemž zboží Čermákovice a Modletice jim odprodal. Eliška se po smrti manžela podruhé provdala za Jiřího z Lichtenburka a získala věno na Želetavě, po které se následně psala. Heřmanův syn Menhart II. z Hradce si vzal za manželku Annu z Velhartic (2. manžel Václav z Vartenberka, 3. manžel Hynek starší z Náchoda), jež přinesla věnem polovinu tohoto panství. Velhartice nakonec držel Jan starší z Hradce, syn Oldřicha IV. z Hradce. Heřmanova dcera Klára se stala abatyší kláštera v Českém Krumlově.

V roce 1404 rozhodl Jindřich III. +more z Rožmberka spor o Heřmanovo dědictví, o které se přeli na jedné straně Lacek z Kravař a Eliška z Hradce, na straně druhé bratři Oldřich Vavák z Hradce a Jan starší z Hradce. Následně pak Eliška z Hradce v roce 1406 zapsala Oldřichovi bílkovské a šternberské zboží, přičemž Oldřich musel vyplatit její dlužní úpisy. Oldřich přislíbil svému bratrovi Janovi staršímu (sezením na Velharticích) polovinu bílkovského a šternberského zboží, hrad a některé vsi okolo si ponechal. Z rozdělovaného zboží vyňal též věno vdovy Anny z Velhartic po Heřmanovu synovi Menhartovi. V roce 1412 jmenoval poručníky svého zboží Bočka z Kunštátu a Poděbrad, Herarta z Kunštátu a Jana z Leskovce. V roce 1415 založili oba bratři Oldřich Vavák a Jan starší z Hradce na dědictví spolek, Oldřichovi připadl hrad Bílkov s šesti dvory pod hradem a dvěma rybníky, patronátní právo kostela a 30 kop úroku. Oldřichovou chotí byla Markéta ze Šternberka, které v roce 1417 zapsal na bílkovském majetku příjem 75 kop grošů. Jejich dcera Anna se provdala za Jana ze Skály a Švihova.

Po Oldřichově smrti připadl Bílkov velhartické linii pánů z Hradce, Menhartovi III. +more z Hradce († 1449), synovi Jana staršího z Hradce, který byl už v roce 1418 faktickým držitelem Velhartic. Jeho chotí se stala Markéta z Wallsee. V bitvě u Vyšehradu bojoval na straně krále Zikmunda Jan mladší z Hradce (Jan III. z Hradce), který na následky zranění zemřel. V čele rodu tak stanul na krátkou dobu druhý syn Jindřicha III. z Hradce - Oldřich IV. Vavák z Hradce († 1421), po kterém hradecké panství dědil Menhart na Velharticích. V poslední vůli si vymínil, aby Menhart vyplatil pozůstalé vdově Markétě z Kravař 750 kop grošů věna na panství pojištěného, Anně a dalším dvěma mladším dcerám 1800 kop grošů a zaplatil všechny dluhy. Nároky na dědictví si činila i Oldřichova dcera Anna, provdaná za Hynce Ptáčka z Pirkštejna.

Menhart z Hradce podporoval stavovské zájmy šlechty a v bitvě u Lipan se podílel na porážce kališníků. Za své zásluhy ho český král Zikmund odměnil úřadem purkrabího na Karlštejně a nejvyššího purkrabího pražského. +more Hrad Bílkov nebyl pravděpodobně během husitských válek významně poškozen. V roce 1444 ho ale Hynce Ptáček z Pirkštejna v noci obsadil a poničil. Hrad už nebyl obnoven. V roce 1447 musel Menhart vést s Annou (dcerou Oldřicha Vaváka z Hradce), která mu bílkovské zboží zadržovala, soudní spor. Král Jiří z Poděbrad nechal Menharta v roce 1448 uvrhnout do vězení, kde onemocněl a cestou na Karlštejn zemřel.

Bílkov připadl dědictvím jeho synovi Oldřichovi V. z Hradce, potomkovi velhartické linie. +more Jeho chotí byla Markéta z Potštejna. Ještě před jeho smrtí nechala Anna v roce 1452 zapsat bílkovské panství za 5 000 kop grošů svému novému choti Jindřichu II. Kruhlatovi z Michalovic. Smrtí Menhartova syna Oldřicha († 1453) vymřela velhartická linie pánů z Hradce. Rodového majetku pánů z Hradce se po poručnictví Zdeňka ze Šternberka ujali synové Jana Teleckého z Hradce († 1452) Heřman II. z Hradce († 1464) a Jindřich IV. z Hradce. Bílkovské panství se zbořeným hradem prodal již 17. září 1459 Zdeněk Konopišťský ze Šternberka Volfovi Krajíři z Krajku.

Volf Krajíř z Krajku, synovec Jana Krajíře z Krajku, zdědil na základě rodinné smlouvy z roku 1458 hrad Frejštejn a další panství na Moravě (Cizkrajov) i v Čechách (Landštejn, Novou Bystřici). V roce 1458 podpořil českého krále Jiřího z Poděbrad a účastnil se s ním domácí války v Rakousích. +more V roce 1465 mu král daroval hrad Cornštejn, konfiskovaný Hynkovi z Lichtenburka. Volfovi synové Lipolt II. a Jindřich na konci 15. století hrad Cornštejn modernizovali a nedaleko hradu na Nových Uherčicích vybudovali pozdně gotickou tvrz. Za Jana II. Krajíře z Krajku se Uherčice staly novým centrem krajířovského panství.

Hrad Bílkov ztratil funkci rodového sídla. Po staletí byl rozebírán na stavební materiál. +more Na jeho místě byly postaveny rodinné domy. Dnes se prakticky zachovaly jen zbytky příkopů a kousek zdi.