Bell X-14

Vznik a vývoj

Společnost Bell zkonstruovala X-14 pro USAF jako celokovový (duraluminový) středoplošník s otevřeným kokpitem. Pohon zajišťovaly dva proudové motory Armstrong Siddeley Viper 8 vybavené deflektory tahu v těžišti letadla, umožňujícími přechod z vertikálního do horizontálního letu. +more Při konstrukci byly využity komponenty ze sériově vyráběných letounů firmy Beechcraft: křídla, křidélka a podvozek typu Beechcraft Bonanza a zadní část trupu a ocasní plochy z T-34 Mentor.

Stroj dosahoval maximální rychlosti 180 mph (289,7 km/h) a dostupu 20 000 stop (6 096 m).

Operační historie

Bell X-14 při letové ukázce X-14 poprvé vzlétl 19. +more února 1957 a po svislém vzletu následoval vis, a poté svislé přistání. K prvnímu přechodu do vodorovného letu došlo 24. května 1958. V roce 1959 byly původní motory Viper nahrazeny typem General Electric J85-5. Téhož roku také byl letoun pod označením X-14A předán do Ames Research Center NASA. Jako zkušební letoun sloužil u NASA až do konce své kariéry. Během vývoje britského Hawker Siddeley P. 1127 s ním zde létali i zkušební piloti společnosti Hawker Siddeley Bill Bedford a Hugh Merewether, aby se před prvními lety s prototypem P. 1127 seznámili s ovládáním proudového letounu se svislým startem a přistáním.

Projekt X-14 vedl k získání velkého objemu dat k vlastnostem letounů této kategorie, jejich pilotování a ovládacích systémech. Kromě toho byl NASA využit i k výzkumu manévrů pro přistání na Měsíci. +more Řídicí systémy X-14A byly podobné těm navrženým pro Lunární modul a typ jednou pilotoval i Neil Armstrong, později první člověk na povrchu Měsíce.

V roce 1971 byly motory nahrazeny verzí General Electric J85-GE-19 a stroj byl přeznačen na X-14B. Byl mu také instalován palubní počítač a systém řízení fly-by-wire, umožňující simulovat letové vlastnosti jiných letounů VTOL.

X-14 byl jako zkušební užíván až do 29. května 1981 kdy byl poškozen při nehodě a následném požáru během přistání. +more V té době existovaly plány na vývoj variant X-14C s uzavřeným kokpitem a cvičné X-14T, které ale nepřekročily projektové stádium.

Během celé operační kariéru X-14 jej pilotovalo více než 25 pilotů, přičemž nedošlo k žádné závažnější nehodě nebo zranění.

Sériová čísla

Ačkoliv vznikl jen jeden drak, jeho sériové číslo se změnilo po každé významné modifikaci. * X-14 - USAF 56-4022 * X-14A - NASA 234 (imatrikulace N234NA) * X-14B - NASA 704 (N704NA).

Zachovaný exemplář

X-14 v průběhu renovace X-14 byl do roku 1989 dočasně skladován v Ames Research Center a poté byl předán do depozitáře United States Army Aviation Museum ve Fort Rucker v Alabamě. +more Odsud jej v roce 1999 získala soukromá sbírka Ropkey Armor Museum v západní Indianě, kde podstoupil renovaci.

Specifikace (X-14B)

Údaje podle

Technické údaje

Osádka: 1 * Délka: 7,92 m (26 stop) * Rozpětí: 17,37 m (33 stop a 9½ palce) * Výška: 2,68 m (8 stop a 9½ palce) * Nosná plocha: 16,68 m² (179,2 čtverečních stop) * Prázdná hmotnost: 1 437 kg (3 173 liber) * Vzletová hmotnost: 1 943 kg (4 269 lb) * Pohonná jednotka: 2 × proudový motor General Electric J85-GE-19 * Tah pohonné jednotky: 3 015 lbf (13,41 kN) každý

Výkony

Maximální rychlost: 277 km/h (172 mph) * Dolet: 480 km (300 mil) * Dostup: 5 500 m (18 000 stop) * Stoupavost:

Odkazy

Reference

Literatura

Související články

Hawker Siddeley P.1127 * Vektorování tahu * VTOL

Externí odkazy

[url=http://up-ship.com/blog/?p=1133]Bell X-14[/url]

X-14 Kategorie:Letadla NASA Kategorie:Americká experimentální letadla Kategorie:Letadla VTOL