Bernd Alois Zimmermann

Bernd Alois Zimmermann (20. března 1918, Bliesheim, Rhine Province - 10. srpna 1970, Königsdorf (Frechen); celým jménem Bernhard Alois Zimmermann) byl západoněmecký skladatel.

Život

Zimmermann se narodil v Bliesheimu (nyní součást Erftstadtu) v blízkosti Kolína nad Rýnem. Jeho otec pracoval pro německou železniční společnost Deutsche Reichsbahn a kromě toho měl malé hospodářství. +more V roce 1929 začal Berndt navštěvovat soukromou katolickou školu, kde se poprvé systematicky zabýval hudbou. Poté, co nacisté uzavřeli všechny soukromé školy přestoupil do na katolické gymnázium v Kolíně nad Rýnem, kde v roce 1937 maturoval.

V témže roce vykonal tehdejší povinnou pracovní službu a zimní semestr 1937/1938 strávil studiem na Vysoké škole pedagogické v Bonnu. V roce 1938 začal studovat hudební výchovu, muzikologii a skladbu na Hochschule für Musik und Tanz Köln (Vysoká škola hudby a tance). +more V roce 1940 musel narukovat do Wehrmachtu, ale na podzim roku 1942 byl pro kožní chorobu z armády propuštěn. Vrátil se ke studiu, ale školu dokončil až po válce v roce 1947. V té době již však pracoval jako skladatel na volné noze, převážně pro rozhlas. V letech 1948-1950 se účastnil Darmstadtských prázdninových kurzů Nové hudby, kde studoval mezi jinými u René Leibowitze a Wolfganga Fortnera.

V roce 1957 obdržel stipedium ke studiu na Deutsche Akademie Rom Villa Massimo v Římě a o rok později se stal nástupcem skladatele Franka Martina jako profesor skladby na vysoké škole v Kolíně nad Rýnem, kde založil a vedl Seminář filmové, divadelní a rozhlasové hudby.

V šedesátých letech se stal známým a uznávaným skladatelem. V roce 1960 obdržel Velkou uměleckou cenu Severního Vestfálska a v roce 1966 Uměleckou cenu města Kolín nad Rýnem. +more Kromě toho získal i druhé stipendium pro studium v Římě. Po úspěchu opery Die Soldaten (Vojáci) byl přizván ke spolupráci s Berlinskou akademií umění a v roce 1969 získal i Uměleckou cenu města Berlína.

Skladatel trpěl depresemi a k tomu se přidaly i vážné oční potíže. Dne 10. +more srpna 1970 spáchal ve svém domě v Königsdorfu sebevraždu, jen několik dní po dokončení své poslední skladby Ich wandte mich um und sah alles Unrecht das geschah unter der Sonne. Podle muzikologa Hanse Jahnna připravoval v té době další operu Medea.

Na počest skladatele uděluje město Kolín nad Rýnem každoročně stipendium ke studiu Nové hudby skladateli do 35 let nazvané Bernd-Alois-Zimmermann-Stipendium.

Charakteristika díla

Zimmermann byl skladatelem mezi dvěma epochami. Byl příliš mladý, aby mohl být ovlivněn hudebním vývojem v období Výmarské republiky a zároveň příliš starý, aby mohl spolupracovat s nastupující generací mladých umělců nezatížených minulostí. +more To u něj vedlo k vytvoření vlastního nezávislého pracovního stylu vycházejícího z konceptu „pluralitního“ komponování a využívajícího techniky koláže.

Jeho kompoziční růst byl ovlivněn tím, že nacistickým režimem byla většina německých skladatelů odříznuta od vývoje nové hudby. Jeho první skladby proto vycházely z neoklasicismu. +more Pod dojmem Darmstadtských letních kurzů (od roku 1949) pokračoval ve volné atonalitě, přes dvanáctitónové skladby po roce 1951 až po hudbu seriální po roce 1956. Jeho láska k jazzu se odráží v Houslovém koncertu z roku 1950, v Koncertu pro trubku z roku 1954 i v opeře Die Soldaten. Z více méně existenčních důvodů se věnoval hudbě filmové a scénické hudbě rozhlasové.

Na rozdíl od představitelů tzv. Darmstadtské školy (Stockhausena, Bouleze, Nona apod. +more) se však nejednalo o nějaký radikální rozchod s tradiční hudbou. V padesátých letech vyvinul svou vlastní kompoziční techniku, která získala název Klangkomposition a která se vyznačuje kombinací a překrývání vrstev hudebního materiálu z různých dob a různého původu (hudba středověku, baroka a klasicismu až po jazz a písně Beatles). Od vkládání jednotlivých citací do vlastní kompozice (jako např. v orchestrální skladbě Photopsis) až po skladby, které jsou jako hudební koláž zamýšleny (např. v baletu Musique pour les soupers du Roi Ubu). Ve vokálních dílech (nejvýrazněji v jeho Requiem za mladého básníka) bývá tato metoda použita i v textu.

Tuto metodu použil i ve svém nejznámějším díle, jediné dokončené opeře Die Soldaten. Opera je nejen kombinací zpěvu, dramatu, pantomimy a balet, ale používá v ní i multimediální techniku. +more Dirigent Wolfgang Sawallisch ji nejprve odmítl jako nehratelnou. Opera však měla při provedení v Kolíně nad Rýnem pod taktovkou Michaela Gielena úspěch a zcela mimořádného ohlasu se jí dostalo o čtyři roky později v Mnichově.

Dílo

1942-46: Pět písní pro střední hlas a klavír * 1946: Extemporale pro klavír * 1946: Capriccio pro klavír * 1947: Lob der Torheit pro sóla sbor a velký orchestr * 1949: Enchiridion I * 1950: Sonáta pro housle a klavír * 1950: Koncert pro housle a orchestr * 1950: Rheinische Kirmestänze (v roce 1962 upraveno pro 13 žesťů) * 1950: Märchen-Suite * 1951: Enchiridion II * 1951: Sonáta pro housle sólo * 1951: Jednovětá symfonie * 1952: Koncert pro hoboj a malý orchestr * 1954: Nobody knows de trouble I see - Koncert pro trubku a orchestr * 1955: Sonáta pro violu sólo * 1955: Alagoana, Caprichos Brasileiros - balet * 1956: Konfigurationen * 1956: Perspektiven - hudba k imaginárnímu baletu * 1957: Canto di speranza * 1957: Die fromme Helene * 1957: Omnia tempus habent * 1958: Impromptu * 1960: Dialoge * 1960: Sonáta pro violoncello sólo * 1961: Présence, ballet blanc * 1961: Antiphonen * 1962: Cinque Capricci di Girolamo Frescobaldi „La Frescobalda“ pro orchestr * 1962: Giostra Genovese. Staré tance různých mistrů pro malý orchestr * 1962: Vokální symfonie na téma opery „Vojáci“ pro šest pěvců * 1963: Tempus Loquendi * 1964: Monologe * 1965: Die Soldaten - opera * 1966: Musique pour les soupers du Roi Ubu - Ballett noir (v roce 1968 přepracováno pro koncertní provedení) * 1966: Koncert pro violoncello a orchestr en forme de pas de trois * 1967: Intercomunicazione * 1967: Tratto * 1968: Photoptosis * 1969: Requiem für einen jungen Dichter - Lingual * 1970: Stille und Umkehr * 1970: Tratto 2 * 1970: Vier kurze Studien * 1970: Ich wandte mich und sah an alles Unrecht, das geschah unter der Sonne * Řada dalších skladeb pro rozhlas, divadlo a film

Reference

Literatura

H. Beyer und Siegfried Mauser (Hg. +more), Zeitphilosophie und Klanggestalt - Untersuchungen zum Werk Bernd Alois Zimmermanns. Mainz 1986 * Patrick van Deurzen, Tijdsaspecten in het werk van Bernd Alois Zimmermann, in: Tijdschrift voor Muziektheorie, Jg. 1 (1996), Nr. 2, Juni 1996, S. 98-106 * Klaus Ebbeke, Sprachfindung - Studien zum Spätwerk von Bernd Alois Zimmermann, Mainz 1986. * Klaus Ebbeke, Zeitschichtung - Gesammelte Aufsätze zum Werke von Bernd Alois Zimmermann, Mainz 1998. * Jörn Peter Hiekel, Bernd Alois Zimmermanns "Requiem für einen jungen Dichter". Stuttgart 1995 (= Beihefte zum Archiv für Musikforschung, Band 336) * Martin J. Junker, Nobody knows . Alagoana - Untersuchungen zu zwei Frühwerken Bernd Alois Zimmermanns, Frankfurt am Main 2007 * Wulf Konold, Bernd Alois Zimmermann - Der Komponist und sein Werk. Köln 1986 * Oliver Korte, Zu Bernd Alois Zimmermanns später Reihentechnik, in: Musiktheorie, Heft 1/2000, S. 19-40 * Oliver Korte, Die Ekklesiastische Aktion von Bernd Alois Zimmermann. Untersuchungen zu einer Poetik des Scheiterns, Sinzig 2003 (= Berliner Musik Studien, Band 29) * Aloyse Michaely: Toccata - Ciacona - Nocturno. Zu Bernd Alois Zimmermanns Oper "Die Soldaten", in: C. Floros, H. J. Marx und P. Petersen (Hrsg. ), Musiktheater im 20. Jahrhundert, Laaber 1988 (= Hamburger Jahrbuch für Musikwissenschaft, Band 10), S. 127-204 * Ralph Paland, ". ad usum delphini". Bernd Alois Zimmermanns "Monologe" für 2 Klaviere als Transkription und Transformation der "Dialoge" für 2 Klaviere und großes Orchester, in: A. Edler und S. Meine (Hrsg. ), Musik, Wissenschaft und ihre Vermittlung. Bericht über die internationale Musikwissenschaftliche Tagung der Hochschule für Musik und Theater Hannover 26. -29. September 2001, Augsburg 2002 (= Publikationen der Hochschule für Musik und Theater Hannover, Band 12), S. 267-271. * Ralph Paland, "Work in Progress" und Werkindividualität. Bernd Alois Zimmermanns Instrumentalwerke 1960-1965, Mainz 2006 (= Kölner Schriften zur Neuen Musik, Band 9). * Dörte Schmidt, "Es ist genug . " B. A. Zimmermanns Ekklesiastische Aktion: opus summum oder opus ultimum. , in: Archiv für Musikwissenschaft, Jg. 46 (1989), S. 121-154 * Stadt Bochum und Bochumer Symphoniker, (Hg. ), Momente. Konzerte der Saison 2007 - 2008, Bochum 2007, S. 18-22 * Franz-Bernhard Stammkötter, Eine musikalische Interpretation Augustins. Motive der Augustinischen Zeitphilosophie in Bernd Alois Zimmermanns Requiem für einen jungen Dichter, in: A. Zumkeller OSA und A. Krümmel (Hrsg. ), Traditio Augustiniana. Studien über Augustinus und seine Rezeption. Festgabe für Willigis Eckermann OSA, Würzburg 1994, S. 415-440 * Ulrich Tadday (Hg. ), Musik-Konzepte Sonderband Bernd Alois Zimmermann, München 2005.

Externí odkazy

[url=https://archive. is/20130212015427/http://www. +moreschott-musik. de/autoren/KomponistenAZ/show,3572. html]Bernd Alois Zimmermann - život a dílo[/url] * [url=http://www. ubu. com/sound/zimmermann. html]Bernd Alois Zimmermann - život a dílo[/url] * [url=http://www. denhoff. de/stilleumkehr. htm]Michael Denhoff" „Stille und Umkehr“ - Betrachtungen zum Phänomen Zeit[/url] * [url=http://glareanverlag. wordpress. com/category/bernd-a-zimmermann/]Walter Eigenmann" „Der Opfergang der Ungezählten“ - Über Bernd A. Zimmermanns Die Soldaten[/url] * [url=https://web. archive. org/web/20070625135653/http://www. avantgardeproject. org/AGP10/index. htm]Hudební ukázky[/url] * [url=http://acousmata. com/post/122523930/die-soldaten-preludio]Hudební ukázky[/url].

Kategorie:Němečtí operní skladatelé Kategorie:Němečtí hudební skladatelé Kategorie:Skladatelé klasické hudby Kategorie:Skladatelé 20. +more století Kategorie:Sebevrazi Kategorie:Narození 1918 Kategorie:Úmrtí 1970 Kategorie:Muži.