Bohumil Kovář

Technology

12 hours ago

Bohumil Kovář (10. srpna 1899, Šarov - 5. února 1978, Praha) byl český hudební skladatel a pedagog. Vystudoval pražskou konzervatoř, kde se věnoval violoncellu a skladbě. Poté působil jako dirigent v orchestra, jako učitel a později jako profesor skladby na AMU v Praze. Byl členem Svazu českých skladatelů, umělecký poradce rozhlasového orchestru a rozhlasového orchestru v Plzni. Kovář byl především autorem symfonické hudby, komorní hudby a filmové hudby, komponoval také chorály a melodie. Je považován za jednoho z předních představitelů českého hudebního modernismu. Měl výrazný osobní styl, vyznačující se melodickou a harmonickou originalitou. Mezi jeho nejvýznamnější díla patří symfonická básně, symfonie, komorní a orchestrální skladby. Významnou část jeho tvorby tvoří také filmová hudba, pro kterou složil více než 70 skladeb, včetně hudby k filmům "Nástup" (1943) a "Sonáta pro zrzku" (1947). Bohumil Kovář zemřel v roce 1978 v Praze, kde je pohřben na Vyšehradském hřbitově. Jeho dílo je dnes plně uznáváno a zahrnuje mnoho významných skladatelských příspěvků do české hudby.

Narodil se ve Slavěticích u Hrotovic, jeho mladším bratrem byl Antonín Zdeněk Kovář, pozdější kapucín. Absolvoval obecnou školu v Dalešicích a následně i reformní reálné gymnázium ve Velkém Meziříčí, kde s výborným prospěchem maturoval v roce 1940. +more Poté nastoupil na teologii do brněnského alumnátu, ale po dvou absolvovaných ročnících byl v listopadu 1942 totálně nasazen na práci do Říše. V letech 1942 až 1944 pracoval v Ritterhude u Brém, poté v pracovním táboře v Ludwigshafenu, kde byl nasazen až do konce války.

Po návratu do osvobozeného Československa vstoupil 14. +more září 1945 do Tovaryšstva Ježíšova. Po dvouletém noviciátu na Velehradě a dvouletém studiu filozofie v Děčíně (byly mu započteny předchozí dva ročníky teologie v Brně) byl poslán k dalšímu studiu do Trnavy. Tam byl 13. dubna 1950 zajištěn komunistickou státní mocí a spolu s ostatními jezuity internován v rámci tzv. Akce K nejprve v Jasově a později v Podolinci. 5. září 1950 byl odeslán k 52. PTP do Svaté Dobrotivé v Čechách, ale již 24. prosince 1950 přijal v Praze tajné kněžské svěcení z rukou světícího biskupa Kajetána Matouška. Ze svazku PTP byl propuštěn 31. prosince 1953.

Po skončení vojny pracoval s P. Františkem Slavíkem jako železář v Pardubicích a od roku 1956 sloužil jako kostelník P. +more Slavíka v Robousích. Tam byli oba 26. ledna 1960 zatčeni a v rámci procesu s řádovým viceprovinciálem Antonínem Zgarbíkem odsouzeni na tři roky vězení. Z valdické věznice byl Bohumil Kovář propuštěn na amnestii 10. května 1962 a až do roku 1968 pracoval jako stavební dělník v Dolní Rožínce. Díky politickému uvolnění koncem šedesátých let pobýval v letech 1968 až 1969 v Innsbrucku, kde si doplňoval studia. Po návratu v roce 1969 byl ustanoven administrátorem v Hostimi na Znojemsku, kde působil až do své smrti. Zemřel v třebíčské nemocnici. Pohřbu v Dalešicích se zúčastnili mj. tehdejší řádový provinciál Jan Pavlík, jezuita František Lízna nebo disidentka Dana Němcová, jejíhož zetě Milana Hlavsu P. Kovář v roce 1974 pokřtil.