Bondův cyklus

vpravo Bondův cyklus (anglicky Bond Event) je pojmenování pro cyklus klimatických výkyvů v období holocénu v oblastech Severního Atlantiku s kvaziperiodou jejíž délka byla původně odhadována na 1 500 let, poslední výzkumy se ale kloní k periodě 1 000 let.

Gerard C. Bond z Lamont-Doherty Earth Observatory Kolumbijské university byl hlavním autorem článku z roku 1997, který navrhoval teorii klimatických cyklů o délce 1 470 let v pozdním pleistocénu a holocénu, založených hlavně na petrologických stopách měnícího se rozšíření plovoucího ledu v severním Atlantiku. +more Pozdější práce však ukázaly, že tyto tyto petrologické stopy poskytují nedostatečné důkazy pro intervaly změny klimatu o délce 1 500 let a uváděná délka periody 1 500 ± 500 let je statistický artefakt. Po zveřejnění výsledků projektu GICC05, ve kterém byla zkoumána ledovcová jádra v Grónsku, se ukázalo, že tzv. Dansgaardovy-Oeschgerovy události tuto periodicitu nevykazují. Zdá se, že události pozorované v rámci měnícího se rozšíření plovoucího ledu v severním Atlantiku korelují s poklesy hladin jezer ve středoatlantickém regionu USA. Slabá korelace je vykazována s monzunovými událostmi v Asii v posledních 9 000 letech a existuje i korelace s obdobími sucha na Středním východě v posledních 55 000 letech (Heinrichovy i Bondovy události). Rozšíření plovoucího ledu v Severním Atlantiku v holocénu V holocénu (době poledové) proběhlo zatím 8 takových cyklů. Bondův cyklus je podobný Dansgaardovu-Oeschgerovu cyklu (DO Event) pozorovanému v dobách ledových (glaciálech). Při DO docházelo k teplotním výkyvům o velikosti 15-20 % teplotního rozdílu mezi dobou ledovou a meziledovou. Klimatické oscilace jsou patrné i z vrtů v grónském ledovci (vrt GISP2). Tyto oscilace ale působí na severní polokouli i daleko od Grónska. Projevují se v Severní Americe včetně Aljašky. Dále v Evropě včetně Skandinávie a Alp. U teploty Egejského moře lze pozorovat cyklus 2300-2500 let. Gupta ukázal ve své práci v roce 2005 souvislosti mezi klimatickými změnami v Severním Atlantiku a mnohem slabšími změnami monzunů v Indickém oceánu. Naproti tomu na jižní polokouli nejsou tyto oscilace patrné. V Antarktidě bývají někdy - ale ne vždy - dokonce výkyvy teplot v opačném směru - tzv. „bipolární houpačka“. Takový protichůdný vývoj bylo možno pozorovat i v 70. letech 20. století.

Teplejší období mezi bondovskými chladnými periodami se někdy označují jako klimatické optimum. Například mínojské optimum, římské optimum nebo středověké optimum. +more Na začátku 21. století panovaly spory, zda současné teplé období je teplejší než středověké teplé období před tisícem let - spory o tzv. „hokejkový graf“. Rekonstrukce hladin oceánů ukazují, že výše hladiny oceánu během středověkého oteplení byly nejvýše za posledních 110 000 let a že, i kdyby teplota dále nerostla, bude tento rekord překonán patrně v letech 2090 až 2099.

Oscilace klimatu v Bondově cyklu jsou předmětem dalšího zkoumání - mezi příčiny je označováno kolísání sluneční aktivity, změny v atmosférické cirkulaci a uváděn je též možný vliv 1 800letého lunárního cyklu. Kvantitativní rekonstrukce ukázaly konsistentní závěr, že teploty v minulých 2 000 letech byly nižší, než teploty dosažené na konci 20. +more století. Toto poznání vyjádřila studie MBH99 v tzv. hokejkovém grafu, zabývajícím se současnou změnou klimatu. Závěry této práce později potvrdilo více než 20 dalších studií, používajících různé kombinace proxy dat a statistických metod.

Seznam událostí cyklu

Odkazy

Reference

Externí odkazy

[url=https://www.britannica.com/science/Bond-cycle]Bondův cyklus na Encyclopaedia Britannica[/url]

Kategorie:Klimatologie