Cesko.wiki Borovnice (zámek)
Author
Albert FloresZámek Borovnice stával na okraji obce Borovnice v okresu Rychnov nad Kněžnou.
Nejstarší historie
Zámek Borovnice (u Potštejna na Kosteleckoorlicku) představoval až do svého zániku ve 20. století typické menší venkovské sídlo s potřebným hospodářským zázemím - tj. +more s dvorem a zahradou. Vznikl pravděpodobně někdy mezi léty 1653-1688 naproti pobořené starší tvrzi z konce 15. století, kterou tehdy vlastnil drobný šlechtic Jan Petr Hoberk z Hennersdorfu. Tato tvrz stála na východní straně panského dvora a byla s dvorem původně chráněna vodou (vodními příkopy, potokem a rybníkem). Jako nevyhovující a jistě i v důsledku zničující třicetileté války (jako poškozená stavba) však byla v polovině 17. století opuštěna a v následujícím období zanikla. Dnes prý na jejím místě stojí dům č. p. 10.
Nejvýznamnější majitelka - hraběnka Terezie Eleonora Alžběta z Ugarte
Panství Borovnice tvořilo v roce 1688 údajně šest vesnic (dříve to mělo být 10 vsí), na kterých se nacházely tři panské dvory a nesporně i další menší panské podniky (jako byly ovčíny či mlýny). Dne 30. +more dubna 1688 zakoupila tento statek od pana Jana Petra Hoberka z Hennersdorfu za 60 000 zlatých ovdovělá hraběnka Terezie Eleonora Alžběta z Ugarte, rozená říšská hraběnka ze Žďáru (zřejmě 1639-30. 1. 1705). Již v červenci roku 1690 rozšířila hraběnka panství o ves a tvrz Velkou Lhotu u Chocně. Touto koupí získalo borovnické panství dlouhodobou (stálejší) podobu.
Nová borovnická vrchnost - hraběnka Terezie Eleonora Alžběta byla velmi zbožná a podnikavá dáma. Tyto dvě vlastnosti měla doslova v genech, neboť pocházela z významné a velmi bohaté katolické rodiny hrabat ze Žďáru a po matce Alžbětě Koroně z katolicky činorodé a slavné rodiny hrabat Martiniců. +more (Byla mj. vnučkou defenestrovaného místodržitele Jaroslava (II. ) Bořity z Martinic) Toto rodinné zázemí se velmi promítlo do její povahy a ovlivnilo i nemalou měrou borovnické panství, které se snažila pozvednout hospodářsky, nábožensky i kulturně.
Hraběnka Terezie Eleonora Alžběta se po smrti svého chotě - generála Petra (mladšího) hraběte z Ugarte (zemřel již roku 1679) - rozhodla opustit rozlehlý zámek ve Velkém Meziříčí či vídeňský dvůr, kde doposud ponejvíce pobývala. Za své nové hlavní sídlo si nakonec vybrala (jen zdánlivě) překvapivě venkovskou Borovnici. +more Tu nadále upravovala ke svému obrazu. Jedním z důvodů hraběnčina přesídlení byla okolnost, že zámek byl nedaleko Kostelce nad Orlicí, kde sídlila její milovaná (a jediná přeživší) dcera - hraběnka Marie Maxmiliána z Ugarte, provdaná Zárubová z Hustířan. K té ovdovělá paní velmi tíhla a často jí navštěvovala. Nakonec u dcery v Kostelci i zemřela. Dalším důvodem přesídlení byla zdejší líbezná krajina, kterou si paní z Ugarte oblíbila a v níž našla vhodné místo pro svůj záměr, kterým byla výstavba poutního místa k poctě Panny Marie. Tento její záměr byl přesně v duchu rodinných tradic hrabat ze Žďáru či spřízněných Martiniců. Jejím vybraným místem pro stavební podnik se stal vrch Homole u Borovnice. Díky této blízkosti mohla hraběnka osobně dohlížet mezi léty 1692-96 na stavbu poutního areálu, seskupeného kolem kostelíka Panny Marie Bolestné. Tento podnik byl nesporně inspirován i mnohem slavnějším obdobným poutním místem její sestry Marie Maxmiliány Evy Terezie baronky Hýzrlové z Chodů (1632 či 33-1690) v nedalekém Chlumku u Luže.
Hraběnka se starala i o gramotnost dětí z borovnického panství a pod nově budovanou Homolí vybudovala již v roce 1692 velkou dřevěnou školu. Její chod i učitele finančně a materiálně zaopatřovala. +more Do školy prý chodily děti z plných 10 vsí - tj. nejen z borovnického panství. Na milované Homoli byla v roce 1705 podle vlastního přání borovnická paní i pochována. A poněvadž se velmi zapsala do dějin Borovnice a jejího okolí, není překvapením, že vešla do legend a dodnes se o ní povídá v kraji i několik zajímavých pověstí. 1).
Borovnice za Zárubů z Hustířan a ve 2. polovině 18. století za knížat a hrabat Kinských
Roku 1705 zámek zdědila panství jediná Tereziina dcera Marie Maxmiliána z Ugarte, manželka hraběte (do roku 1695 pouze barona) Františka Karla Záruby z Hustířan. Po smrti Marie Maxmiliány v roce 1711 přešlo panství na jejího syna hraběte Josefa Antonína Zárubu z Hustířan. +more V jeho vlastnictví zůstal zámek s panstvím do roku 1744, kdy jím rod hrabat Zárubů z Hustířan vymřel po meči. Zámek s panstvím tehdy zdědila jedna ze tří dcer Josefa Antonína Záruby z Hustířan hraběnka Marie Anna z Rogendorfu a v roce 1756 od ní celý kraj odkupuje kníže František Oldřich Kinský z Vchynic a Tetova. Od té doby bylo území v rukou tohoto významného rodu.
Pravděpodobně už za Zárubů z Hustířan přestal zámek sloužit jako stálé sídlo šlechty a přebýval zde především správce dvora. Důvodem snad mohl být fakt, že zámek nebyl tak výstavný ani velký, aby splňoval nároky na reprezentaci rodu Zárubů. +more Ti převážně pobývali v blízkém Kostelci nad Orlicí. Kostelec byl navíc k Borovnici velmi blízko, proto neměli členové rodu ani větší potřebu borovnický zámek nadále užívat. Stal se jim nadbytečným. Přesto byl zámek i nadále dobře udržován a to až do konce druhé světové války.
Definitivní úpadek a konec zámku
Po druhé světové válce došlo k zestátnění objektu, sídlil zde Místní národní výbor a později zámek využívalo JZD, které se o něj již nestaralo. V roce 1972 byl proto zchátralý zámek bohužel zbořen.
Literatura
Emanuel KOSINA, Památná Homol a okolí. Dějiny, pověsti a popis pozoruhodnosti kraje, Choceň 1937, s 18-40 * August SEDLÁČEK, Hrady, zámky a tvrze Království českého, II. +more díl, Hradecko, s. 28, 32 * ŠIMEK, Tomáš A KOL. , Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, VI. díl, Východní Čechy, s. 50, 519 * Emanuel POCHE A KOL. , Umělecké památky Čech, 2. díl, K/O, Praha 1978, s. 340.
Externí odkazy
[url=http://www.castles.cz/zamek-borovnice/]Zámek na castles.cz[/url]
Kategorie:Zaniklé zámky v okrese Rychnov nad Kněžnou Kategorie:Barokní zámky v okrese Rychnov nad Kněžnou Kategorie:Zbořeno v Česku 1972 Kategorie:Borovnické panství Kategorie:Žďárští ze Žďáru Kategorie:Borovnice (okres Rychnov nad Kněžnou)