Brežněvova doktrína je politická doktrína, kterou prosazoval generální tajemník sovětského Svazu komunistickem strany Leonid Iljič Brežněv. Tato doktrína byla vyhlášena v roce 1968 a týkala se situace ve střední a východní Evropě. Brežněvova doktrína měla za cíl potlačit jakoukoli snahu o změnu politického režimu v těchto zemích a upevnit sovětskou kontrolu nad nimi. Když v roce 1968 v Československu vypuklo období politických reform, které bylo známé jako Pražské jaro, sovětský svaz a jeho spojenci východoevropské země provedli vojenskou invazi do Československa a potlačili reformní snahy. Tím bylo ukázáno, že sovětský svaz bude reagovat vojenskou silou na jakékoliv pokusy o změnu politického systému v zemích střední a východní Evropy. Brežněvova doktrína tak byla základem pro sovětský vliv v této části Evropy a trvala až do konce studené války v roce 1991.
Brežněvova doktrína omezené suverenity řídila sovětskou zahraniční politiku od roku 1968 do Perestrojky. Generální tajemník Komunistické strany Sovětského svazu Leonid Iljič Brežněv považoval hrozbu, že by se některá socialistická země odvrátila od socialismu ke kapitalismu, za problém nejen této země, ale i všech ostatních socialistických států. Sovětský svaz si tím vlastně vyhradil právo intervenovat v libovolné zemi východního bloku, ve které by existovalo takové nebezpečí. Brežněvova doktrína byla aplikována pro ospravedlnění okupace Československa v roce 1968 a Afghánistánu v roce 1979.
Cesko.wiki 