Brusio

Brusio je obec ve švýcarském kantonu Graubünden, okresu Bernina. Leží v údolí Val Poschiavo v nadmořské výšce 780 metrů nad mořem. Žije zde obyvatel.

Geografie

Vesnice Viano, jedna z částí obce Obec se rozkládá na dolním toku řeky Poschiavino a sahá od jižního konce jezera Lago di Poschiavo až k italské hranici u Piattamaly, která je nejnižším bodem obce s nadmořskou výškou 517 m. +more Nejvyšším bodem je 2901 metrů vysoký Piz Combul.

Na dně údolí se nachází hlavní obec Brusio (780 m n. m. +more) a pod ní vesnice Campascio (637 m n. m. ) a Campocologno (553 m n. m. ) a vesnice Zalende. Na úzkých terasách nad údolními svahy, které se vyznačují suťovými svahy a volnými kaštanovými háji, leží vesnice Viano (1281 m n. m. ) a Cavaione, roztroušené na extrémně strmých svazích v nadmořské výšce 1300 až 1550 m n. m. K obci patří také část vesnice Miralago a několik dalších usedlostí a horských osad.

V roce 1997 bylo 16,6 % území obce využíváno pro zemědělství, 54,1 % lesů a 2,3 % zastavěných ploch. Neproduktivní plocha činila 27,0 %.

Obec je ze tří stran obklopena italským územím. Sousedními obcemi kromě Poschiava jsou Grosotto, Vervio, Tirano, Villa di Tirano, Bianzone, Teglio a Chiuro, které patří do provincie Sondrio.

Historie

Pohled na centrum obce Založení bratrstva San Romerio, o němž je první zmínka z roku 1055, sehrálo trvalou roli v osídlování a rozvoji této oblasti. +more Brusio je poprvé zmíněno v listině z roku 1106 jako . Význam názvu místa je nejistý, je možné, že vychází z keltského brŏga, tedy „oblast, hranice“, které bylo rozšířeno latinskou příponou -ūsǐum. V roce 1222 bylo zmíněno jako samostatná obec, kterou navenek zastupoval děkan. Od 14. století tvořila obec spolu s Poschiavem velkou údolní farnost (Cumün), která se v roce 1408 připojila ke Gotteshausbundu.

Od roku 1501 měla obec vlastní katolickou farnost a po roce 1590, v době reformace, byla založena evangelická farnost. Poté byli katolíci a protestanti zastoupeni téměř rovnoměrně. +more V době protireformace, během nepokojů v Graubündenu, v úterý 22. července 1620, vpadli militantní katoličtí valtelliniáni pod vedením Giacoma Robustelliho také do farnosti Poschiavo, kde s nimi spolupracovala část místního katolického vedení. Tato událost byla součástí vraždy ve Valtellině. V Brusiu zahynulo asi 30 reformovaných, velká část protestantské komunity však byla varována a mohla se stáhnout na planinu Cavaglia a odtud uprchnout do Engadinu. Rozhodnutí rozhodčího soudu v Graubündenu z roku 1642 umožnilo protestantům postavit si v roce 1645 vlastní kostel. V důsledku těchto událostí a zvýšené emigrace reformovaných klesl jejich podíl na obyvatelstvu do roku 1990 na 9 %.

Teprve v roce 1851 se Brusio odtrhlo od svazku s Poschiavem. Dřívější snaha o autonomii se neobešla bez jistého nechtěného humoru. +more Například v roce 1615 začali obyvatelé Brusia používat vlastní nově zhotovenou obecní pečeť, ale církev jim vzápětí sdělila, že na takovou pečeť nemají nárok.

Zprovoznění elektrárny Brusio (dnes součást koncernu Repower) v roce 1906 a Berninské dráhy v letech 1908-1910 vedly ve 20. století k hospodářskému rozmachu.

Cavaione

Vesnici Cavaione postoupila Itálie Švýcarsku až v roce 1867 státní smlouvou a přidělila ji k obci Brusio. Státní hranice v údolí Val dal Saent byla stanovena až v roce 1863 a definitivně v roce 1876. +more Kromě otázky Dappentalu a Verenahofu (dnes součást obce Büttenhardt) se jedná o jedinou významnější úpravu územních hranic Švýcarska od roku 1815.

Obyvatelstvo

Vývoj počtu obyvatel
left | Rok	1850	1880	1900	1910	1941	1950	1980	2005	2010	2017
left | Počet obyvatel	1000	1158	1199	1320	1470	1528	1258	1198	1123	1135

V roce 2022 v obci žilo 1124 obyvatel. Za sto let mezi lety 1850 a 1950 se počet obyvatel výrazně zvýšil o 528 (52,8 %). +more V následujících třech desetiletích však opět prudce poklesl v důsledku stěhování do průmyslových center a turistických letovisek (mezi lety 1950-1980 úbytek -17,67 %). Tento vývoj pokračuje v mírnější podobě až do současnosti, takže v roce 2005 zde žil stejný počet obyvatel jako v roce 1900.

Jazyky

Brusio je jednou z převážně italsky mluvících obcí v kantonu Graubünden. Úředním jazykem je zde italština, kterou hovoří velká většina obyvatel. +more Používán je alpský lombardský dialekt, tzv. . V roce 1900 jím mluvilo 96,16 % obyvatel. Od té doby se podíl jednotlivých jazyků téměř nezměnil, jak ukazuje následující tabulka:.

Jazyky v Brusiu
Jazyk	Sčítání lidu 1980	Sčítání lidu 1980	Sčítání lidu 1990	Sčítání lidu 1990	Sčítání lidu 2000	Sčítání lidu 2000
Jazyk	Počet	Podíl	Počet	Podíl	Počet	Podíl
Němčina	right | 43	right | 3,42 %	right | 45	right | 3,69 %	right | 64	right | 5,32 %
Rétorománština	right | 15	right | 1,19 %	right | 12	right | 0,98 %	right | 8	right | 0,67 %
Italština	right | 1 191	right | 94,67 %	right | 1 150	right | 94,26 %	right | 1 111	right | 92,43 %
Počet obyvatel	right | 1 258	right | 100 %	right | 1 220	right | 100 %	right | 1 202	right | 100 %

Národnostní složení

Z 1198 obyvatel na konci roku 2005 bylo 1108 (92,49 %) švýcarských státních příslušníků.

Zajímavosti

Kruhový viadukt v Brusiu Na území obce se nachází známý kruhový viadukt, postavený v letech 1907-1908 na Berninské trati, spojující Svatý Mořic s Tiranem. +more Stavba smyčky, při které vlak nadjíždí sám sebe, umožnila zmírnit prudké klesání na trati bez nutnosti použití ozubnice či stavby nákladných tunelů.

Odkazy

Reference

Externí odkazy

[url=https://www.brusio.ch]]- oficiální stránky

[[Kategorie:Obce v kantonu Graubünden[/url]]