Clam-Gallasův palác (Praha)

Clam-Gallasův palác z Mariánského náměstí Johann Bernhard Fischer z Erlachu (1656-1723)

Clam-Gallasův nebo také Clam-Gallasovský palác je významná barokní palácová stavba v Praze na Starém Městě, situovaná ve významné centrální poloze na tzv. královské cestě. +more Palác má číslo popisné 158-I a tvoří blok na nároží ulice Husova (č. o. 20) a Mariánského náměstí (č. o. 3), u ústí ulice Linhartská. Z boční a zadní strany na něj navazují domy v Karlově ulici, na Malém náměstí a v ulici U Radnice.

Dějiny paláce

Středověk

Na místě jižní části paláce stával ve 14. století dům, přestavěný roku 1351 pro moravského markraběte Jana Jindřicha, mladšího bratra +more'>Karla IV. Po jeho smrti byl palác pronajímán pražským patricijům. Z původního domu se zachoval klenutý prostor sklepa (původně přízemí) v jižní části objektu. V 15. století patřil palác rodině zlatníka Otlína, proto byl nazýván Otlovský dům. Po majiteli z let 1499-1535 se dům nazýval Samuelovský.

Vrcholné baroko

Počátkem 17. +more století byl dům přestavěn na renesanční palác šlechtické rodiny Kinských, který po zavraždění Valdštejnova pobočníka Viléma Kinského v Chebu v roce 1634 císař zkonfiskoval a daroval císařskému generálovi Matyáši Gallasovi de Campo, pro kterého dům v letech 1685-1693 přestavěl Giacomo Antonio Canevale v raně barokním slohu. Jeho vnuk Jan Václav Gallas v něm v letech 1690-1719 realizoval složitý architektonický projekt. Nejdříve přikoupil několik sousedních domů a parcel a na jejich místě dal vybudovat tříkřídlý barokní palác. Roku 1713 do Prahy povolal z Vídně císařského dvorního architekta Johanna Bernharda Fischera z Erlachu. Ten již roku 1714 dodal projekt (jehož výkresy a rytinu fasády později vydal knižně ve svazku svých návrhů). Stavba byla svěřena dvěma stavitelům, z nichž jménem je znám jen Tomáš Haffenecker. Současně byly zahájeny kamenické práce dvěma osově umístěnými mohutnými portály, s dvojicí gigantů (atlantů) a plastickými reliéfy Matyáše Brauna, kterými se palác řadí k nejpůsobivějším dílům pražského baroka. Vnitřek paláce je ukázkou velkolepého panského sídla svého budovatele. Palác byl v hrubé stavbě dokončen v roce smrti císařského diplomata a krátce neapolského místokrále, hraběte Jana Václava Gallase. Stavebník jej vybudoval jako symbol domácí reprezentace dvorské šlechty na nejvyšší úrovni bydlení vídeňského dvora.

Pozdní baroko a 19. století

Jeho dědicové, hlavně Filip Josef Gallas ve 20. letech 18. +more století, a nakonec Kristián Filip Clam-Gallas v závěru 18. století, dokončili vnitřní výzdobu a zařízení budovy, dali také upravit prostor soukromého divadla. V severním sousedství paláce stával gotický kostel Panny Marie Na louži s farou, farní školou a hřbitovem. Po jejich zrušení a zboření v roce 1791 byl areál paláce rozšířen o ohradní zeď do Mariánského náměstí a kašnu s nikou, do níž byla umístěna Prachnerova socha dívky, zvaná lidově Terezka. Část pozemku do poloviny 19. století zabírala Ringhofferova kotlárna.

Palác sloužil jako hlavní městská rezidence rodu Gallasů (od roku 1757 Clam-Gallasů). Dále tu bylo jejich divadlo, plesové i koncertní sály, v nichž díky Kristiánu Kryštofovi Clam-Gallasovi (1771-1838) vystoupili například Josefína Dušková a Wolfgang Amadeus Mozart v roce 1787, nebo Ludwig van Beethoven roku 1796. +more Tehdy byly interiéry prvního a druhého patra upraveny podle projektu Františka Hegera. Poslední úpravy v duchu druhého rokoka proběhly za Eduarda Clam-Gallase (1805-1891), který žil většinou ve Vídni, a proto palác pronajímal. K nájemcům patřili hrabě Hugo Wurmbrand, zemský advokát JUDr. Vilém Körbel nebo Německá technika.

20. století

Koncem roku 1918 bylo v budově umístěno první ministerstvo financí Československa. Roku 1945 byl palác znárodněn.

Současnost

Původní monumentální a reprezentativní pozdně barokní šlechtická rezidence od roku 1993 patří Magistrátu města Prahy. Po požáru Staroměstské radnice v květnu roku 1945 se zde usídlil Archiv hlavního města Prahy, jehož fondy, kanceláře i badatelny byly v letech 1990-2017 postupně zcela vystěhovány do nového areálu na Chodovci v Praze 4. +more Od roku 1993 se uskutečnila částečná rekonstrukce interiérů. Nyní magistrát plánuje druhou etapu obnovy; zatím tu pořádá různé kulturní a společenské akce, výstavy, odborné konference, ale i karnevaly a sály si lze najmout i pro privátní akce.

Architektura

Nynější podoba paláce pochází z let 1711-1715, kdy jeho tehdejší majitel rakouský diplomat hrabě Jan Václav z Gallasu hledal výraz pro reprezentaci českého patriota na nejvyšší úrovni soudobého stavitelství a oslovil jednoho z nejlepších evropských barokních architektů oné doby, Johanna Bernharda Fischera z Erlachu. Průčelí je omezeno úzkou ulicí, proto je členěno jen plochými rizality; bývá srovnáváno s klasicizující francouzskou architekturou Françoise Mansarta a přirovnáváno k dalšímu Fischerovu projektu, vídeňskému Zimnímu paláci Evžena Savojského. +more Sochařskou výzdobu obou osově symetrických portálů, stejně jako kašny a schodiště provedl Matyáš Bernard Braun se svou pražskou dílnou, kamenické práce vedl císařský dvorní kameník Giovanni Pietro della Torre.

Interiér

+more8'>Interiér paláce, čestné schodiště Jednotící ideou sochařské a malířské výzdoby je oslava síly, hrdinství a vzdělanosti majitelů. Sílu symbolizují sochařské práce: atlanti v průčelí nesoucí římsu portálu, s výjevy sedmi hrdinských činů Héraklových na soklech. Pohled průjezdem do 1. nádvoří uzavírá kašna s postavou Tritona s velkou mušlí v rukou. Je to dílo Matyáše Bernarda Brauna (kolem r. 1730), koncem 18. století upravené zídkou s mříží, na níž je emblém s iniciálami CCG Kristiána Clam-Gallase pod hraběcí korunkou. Hlavní schodiště má nízké schody, aby jimi návštěvníci mohli vyjet až do pater na koni. Bylo vybudováno v letech 1727-1729, balustráda a zábradlí jsou tesané z pískovce s reliéfy a vázami rovněž z Braunovy dílny. Na klenbě schodiště je vymalovaná freska Triumfu boha Apollóna ve slunečním voze s čtyřspřežím běloušů, který svým Světlem zahání mocnosti Temna a Času, představované třemi starci. Jde o dílo Carla Vincenza Carloneho a jeho dílny: perspektivními detaily architektury se na něm podílel jeho spolupracovník Gaetano Fanti, figury maloval Silvestro Fossati. Štukatury provedli Santino Bussi, G. G. Fiumberti a Rochus Bolla. Od Carla Carloneho jsou i malby bohů a bohyň na klenbách odpočívadel schodiště. Nejlepší práci Carlone odvedl ve dvou sálech 2. patra (tzv. piano nobile). V prvním vymaloval Shromáždění olympských bohů, které je variantou fresky provedené již předtím pro vídeňský palác Filipa Daun-Kinského. Druhý sál zdobí Korunování umění a věd: okřídlená Historie s knihou překonává čas reprezentovaný bohem Chronem, a na příkaz bohyně Athény je vyznamenána medailí na řetězu. Po stranách na obláčcích sedí alegorické postavy Malířství, Sochařství, Architektury, Hudby a Geometrie. Třetí freska v knihovně (později upravené na divadelní sál) představuje Nanebevzetí Ariadny a Jupiterův triumf nad giganty. Doprovází je Luna, Hélios a Hvězdy). Poslední malba zdobí Zrcadlový kabinet vedle knihovny ve druhém patře, sálek se štukováním a výzdobou ve slohu 2. rokoka z poloviny 19. století. Místnosti prvního patra jsou upraveny také rokokově.

Filmové místo

Prostory paláce se staly oblíbenou kulisou filmařů.

1993 Svatba upírů, Režie: Jaroslav Soukup

2022 Il Boemo, Režie: Petr Václav

Galerie

Soubor:Prague Clam-Gallas palace. jpg|Vjezd do paláce z Karlovy ulice Soubor:Clam-Gallasův palác erb. +moreJPG|Erb na průčelí paláce Soubor:Staré Město, Clam-Gallasův palác kašna. jpg|Kašna se sochou Tritona (atribut - mušle) od M. B. Brauna ve vnitřním nádvoří Soubor:Clam-Gallasův palác interiér5. JPG|Interiéry Soubor:Clam-Gallasův palác interiér4. JPG|Triumf Apollónův, nástropní malba nad schodištěm Soubor:Clam-Gallasův palác Praha, Carlo Carlone- Apollón ve slunečním voze (detail fresky na klenbě schodiště). jpg|Triumf Apollónův (detail fresky) Soubor:Palais Clam-Gallas (enfilade). JPG|Interiéry Soubor:Palais Clam-Gallas (salle de marbre 2). JPG|Mramorový sál Soubor:Clam-Gallasův palác Praha, supraporta s Venuší a amorem. jpg|Supraporta s Venuší a amorem Soubor:Clam-Gallasův palác Praha, M. B. Braun- supraporta s maskaronem. jpg|Supraporta s maskaronem Soubor:Clam-Gallasův palác Praha, zámek dveří ve 2. patře. jpg|Zámek dveří ve 2. patře s erbem Clam-Gallasů.

Odkazy

Reference

Literatura

POCHE Emanuel, PhDr. , JANÁČEK Josef, PhDr. +more, Prahou krok za krokem, nakl. ORBIS, edice Pragensie, r. v. 1963, str. 143, ilustroval Cyril Bouda, uspořádal prom. hist. Eduard Šimek * HINTERKREUSER, Guido, Berlin-Wien-Prag, Andreas Schlüter, Johann Bernhard Fischer von Erlach und das Palais Gallas, Documenta Pragensia XXVIII, 2009, S. 59-75, * KRUMMHOLZ, Martin, Clam-Gallasův palác a jeho umělecký význam, Documenta Pragensia XXVIII, 2009, S. 77-89, * KONEČNÝ, Lubomír, Clam-Gallasův palác - emblematická architektura. Documenta Pragensia XXVIII, 2009, S. 91-98, * POCHE, Emanuel - PREISS, Pavel: Pražské paláce. Praha : Odeon 1973, s. 56, 172-173. * SEEGER, Ulrike, Městský palác prince Evžena ve Vídni jako možný vzor pro hraběte Jana Václava Gallase, Documenta Pragensia XXVIII, 2009, S. 109-124,.

Související články

Clam-Gallasův palác (Vídeň) * Královská cesta

Externí odkazy

[url=https://web. archive. +moreorg/web/20070206114503/http://pragensia. tiscali. cz/art. asp. id=241]Podrobnější informace na tiscali. cz[/url] * [url=http://www. hrady. cz/. OID=3049]Clam-Gallasův palác na hrady. cz[/url].

Kategorie:Paláce na Starém Městě (Praha) Kategorie:Kulturní památky na Starém Městě (Praha) Kategorie:Clam-Gallasové