Druhá bitva u Zlatých Hor

Druhá bitva u Zlatých Hor byla válečným střetem mezi pruskou armádou krále Fridricha II. vedenou Johannem Jakobem von Wunsch a rakouským vojskem maršálka Leopolda Dauna vedených plukovníkem Schillerem při pruském pokusu o průnik do moravského Slezska v rámci tzv. války o bavorské dědictví v letech 1778 až 1779. Odehrála se 14. ledna 1779 na vrchu Rochus v blízkosti kaple svatého Rocha poblíž města (tehdejší vesnice) Zlaté Hory v moravském Slezsku na pozdější česko-polské hranici. Jednotky rakouské armády ve výrazné početní nevýhodě úspěšně odrazily pruský výpad a protivníkovi způsobily těžké ztráty, což z bitvy dělá jedno z největších střetnuní tohoto spíše pozičního konfliktu.

Jednalo se o druhý bojový prusko-rakouský střet u Zlatých Hor: první bitva zde byla v menším rozsahu svedena během sedmileté války roku 1759.

Předehra

30. +more prosince 1777 zemřel v Bavorsku poslední člen vilemínské (starobavorské) linie rodu Wittelsbachů, kurfiřt Maxmilián Josef. Jelikož po sobě nezanechal dědice, přešly dědické nároky na falckého kurfiřta z téhož rodu (rudolfínské linie) Karla Teodora. Tato okolnost se zdála příznivá pro římskoněmeckého císaře Josefa II. , který by nyní mohl uskutečnit svůj záměr výměny vzdáleného Rakouského Nizozemí za Bavorsko. Politická situace v Evropě hrála v jeho prospěch a 14. ledna 1778 Karel Teodor uznal rakouské nároky na Bavorsko. O dva dny později 10 000 císařských vojáků překročilo hranice země. Rakouská monarchie tím dosáhla výsadního postavení v rámci celé římskoněmecké říše a zároveň územního scelení.

Tato politika však narazila na odpor pruského krále Fridricha II. , který se po celý život snažil zachovat v říši rovnováhu sil, ovšem s výjimkou svého království, pro něž chtěl získat výsadní postavení, což potvrdil ráznými taženími, především proti Rakousku, v nedávné sedmileté válce Neprodleně proto zahájil diplomatickou intervenci u zahraničních dvorů a brzy na svou stranu získal řadu cenných spojenců. +more Na jaře pak došlo k selhání dalších jednání a mobilizaci pruských a rakouských pohraničních jednotek. Současně se Fridrich II. snažil získat od říšského sněmu pověření k uskutečnění exekuce Bavorska. K největší eskalaci napětí došlo 15. června, kdy pruský panovník ultimativně požadoval jednoznačnou odpověď na to, jaké oblasti si Rakousko nárokuje a jakého odškodnění se dostane Karlu Theodorovi a Sasku. Vyhýbavou odpověď obdržel 27. června. Tato reakce jej naprosto neuspokojila, a tak 3. července vyhlásil Rakousku válku.

5. +more července 1778 překročil předvoj 1. pruské armády o síle 87 000 mužů pod velením Fridricha II. české hranice u Náchoda a vojsko pak obsadilo oblast východních Čech s hlavním velitelskýmstanem ve Vlčkovicích. Do jeho blízkosti se posléze dostala 2. armády pod velením polního maršála Gideona von Laudona a posléze též 1. armáda pod velením císaře Josefa II. , maršála Lacyho a maršála Hadika, která v příštích dvou měsících sváděla s Prusy taktické přesuny vojsk a drobné střety předsunutých jednotek, aniž by armády nalezly vhodnou pozici pro rozhodující polní střet. Fronta se otevřela také ve Slezsku. Počátkem září 1778 pak Laudonova armáda začala útočit od Labe a tlačila Pruské síly severně, na základě jednání z konce září bylo však na základě přání císařovny Marie Terezie upuštěno od svedení rozhodující bitvy a pruským vojskům byl umožněn bezpečný ústup do Saska. Další tíha bojů konfiktu byla přenesena na frontu na hranici moravského a pruského Slezska.

Průběh bitvy

+moreJPG|náhled|Kaple_svatého_Rocha_(Zlaté_Hory)|Kaple_svatého_Rocha_na_vrchu_Rochus_ve_Zlaté_Hory'>Zlatých Horách S novým rokem bylo rozhodnuto o podniknutí nového pruského útoku na hranici pruského a moravského Slezska. 14. ledna ráno 1779 pruské vojsko o síle 14 batalionů, 2 eskader a dělostřeleckého sboru (cca 10 000 mužů), kterému velel generál von Wunsch, táhnoucí ve směru od Nysy překročilo rakouskou hranici a postupovalo směrem k příhraniční obci Zuckmantel (Železné Hory). Na odpor se mu postavila rakouská bojová formace plukovníka Schillera, příslušící k armádnímu útvaru maršála Leopolda Dauna, který s několika sty dragouny a osmi děly zaujal výhodné postavení na vrchu Rochus u kaple svatého Rocha. Další pozice držely Wanachovy sbory dobrovolníků a Chorvatů u Ondřejovic.

Generál von Wunsch nařídil svému vojsku se rozdělit na dvě útočná křídla a zahájit útok na vrch Rochus. Dělostřelecká palba se však ukázala jako neúčinná, při pěším útoku museli Prusové útočit směrem do prudkého kopce, pohyb navíc komplikovaly sněhové závěje a mráz. +more Naproti tomu výhodné střelecké postavení dokázalo rakouské vojsko dobře využít a i v situaci několikanásobného pruského přečíslení bylo schopno útoky nepřítele mimořádně efektivně odrážet a způsobovat mu těžké ztráty. Poté, co útok na Rochus selhal, pokusil se von Wunsch soustředit útok na levé rakouské křídlo u tzv. Řeznického dvora, který málem vyvolal průlom v rakouské linii, nicméně posily plukovníka Schillera pruské vítězství odvrátily. Po tomto selhání ustoupily pruské síly zpět do slezské Nysy.

Rakušané u Zaltch rozhodně porazili Prusy se ztrátou pouhých 6 mužů a 20 zraněných, pruské ztráty jsou naproti tomu odhadovány přibližně na tisíc padlých a další stovky zraněných. Na bojišti zůstalo ležet na 2000 pruských mušket.

Hodnocení bitvy

Voje pruské armády pak bez dalších větších stážek s císařskou armádou ustoupily přes Kladsko do Pruského Slezska. přípravy k dalšímu konfliktu byly přerušeny +more_březen'>7. března uzavřením příměří a následným diplomatickým jednáním v Těšíně. Rokování bylo ukončeno 13. května podepsáním těšínské mírové smlouvy. Podle ní se vlády v Bavorsku ujal dolnofalcký kurfiřt Karel Teodor a jeho nástupcem byl potvrzen vévoda Karel Zweibrückenský. Rakousku bylo přiřčeno pouze nevelké území jihovýchodně od soutoku Innu a Dunaje, kde žilo okolo 60 000 obyvatel. Prusko za válku zaplatilo 30 milionů tolarů a 20 000 lidských životů.

Srážka tak byla jednou z posledních ozbrojených akcí celé války o bavorské dědictví a vzhledem k počtu zapojených a padlých vojáků také jednou z největších bitev konfliktu.

Bitvu připomíná také freska v kapli svatého Rocha v bezprostřední blízkosti místa střetu.

Na místě bitev byl roku 1996 vybudován pomník padlým pruským vojákům v letech 1759 a 1779.

Odkazy

Reference

Literatura

HELLMUTH, Ernst. Císař Josef II. +more [online]. Překlad Vincenc Vávra Haštalský. Praha: I. L. Kober, 1862. S. 130. [Dále jen: Hellmuth]. Dostupné online. * RICHTER, Karel. Třeba železem a krví. 1. vyd. Praha: Epocha, 2000. . S. 239. [Dále jen: Richter].

Související články

Seznam bitev českých dějin * Válka o bavorské dědictví

Externí odkazy

[url=https://ia802809.us.archive.org/26/items/zlatehoryvjeseni00joan/zlatehoryvjeseni00joan.pdf]Letopisy Zlatých Hor (video, 2018)[/url]

Kategorie:Bitvy války o bavorské dědictví Kategorie:Bitvy Habsburků Kategorie:Bitvy Pruska Kategorie:Bitvy svedené na Moravě Kategorie:Bitvy v Olomouckém kraji Kategorie:Bitvy roku 1779 Druhá bitva