Vincenc Vávra Haštalský

Vincenc Vávra Haštalský (4. října 1824 Praha - 6. srpna 1877 Praha) byl český novinář, překladatel a politik, aktivní účastník revolučních událostí roku 1848. Jako student práv v letech 1843-47 pomáhal zakládat české řemeslnické spolky a ve skupině Repeal tajně rozšiřoval zakázané knihy. Po svatováclavské schůzi 11. března 1848 se stal desátníkem ozbrojeného sboru Svornost a tajemníkem demokratického spolku Slovanská lípa. Po svatodušních bouřích nakrátko zatčen, pak pracoval jako populární novinář. V prosinci 1850 znovu zatčen a do dubna 1854 vězněn na Hradčanech a v Mukačevu. Po propuštění žil pod policejním dohledem, překládal divadelní hry a pracoval v advokátní kanceláři. Později se vrátil k žurnalistice jako redaktor časopisů Čas, Hlas a Národní listy. Proslavil se překlady Victora Huga. Posmrtně vyšly jeho dopisy z vězení (Zápisky starého osmačtyřicátníka).

Život

Mládí

Pocházel z rodiny vlasteneckého mlynáře u sv. Petra v Praze. +more Jeho otec se zajímal o českou historii a divadlo. Ačkoliv byl katolíkem, měl obdiv pro Husa a Žižku. Účastnil se založení Měšťanské besedy i svatováclavské schůze r. 1848 a do roku 1860 zastával funkci obecního staršího.

Vincenc Vávra navštěvoval s nevelkým zájmem a úspěchem německé základní školy v Praze a poté nastoupil na staroměstské gymnázium, vedené vlasteneckým ředitelem Františkem Svobodou. Tam panovala zcela jiná atmosféra, latina se vyučovala česky (nikoliv německy, jak bylo tehdy zvykem) a učitelé i studenti dávali najevo své národní uvědomění. +more V té době se Vávra také seznámil s obrozenci Václavem Nebeským a J. J. Kalinou. Václav Hanka ho přivedl ke studiu polské a ruské literatury.

Po maturitě absolvoval filozofii, kde se věnoval především italštině a francouzštině, a zapsal se na právnickou fakultu. Přispíval přitom do časopisů (Květy, Česká včela) a v letech 1843-47 pomáhal svými právnickými znalostmi při zakládání českých řemeslnických spolků. +more Účastnil se také činnosti tajného sdružení Repeal, zaměřeného na prosazování demokracie a šíření zakázaných knih.

Roku 1847 ukončil studia a začal se připravovat k rigorózní zkoušce. Mezitím ale došlo k únorové revoluci v Paříži, která podle názoru členů Repealu měla mít vliv i na dění v Rakousku. +more Přípravy na zkoušku přerušil a místo toho se zaměřil na politickou činnost.

Revoluční události 1848-1849

Když 11. března 1848 proběhla Svatováclavská schůze a začala revoluce, stal se Vávra desátníkem a členem čestného soudu v ozbrojeném sboru Svornost. +more Společně s kolegy ze skupiny Repeal založil demokratický spolek Slovanská orlice, který na návrh Ľudovíta Štúra krátce nato přijal název Slovanská lípa. Vávra byl zvolen tajemníkem a funkci zastával až do rozpuštění spolku v květnu 1849.

O svatodušních bouřích přijel do Prahy. Setkal se tu s Petrem Fastrem, který se krátce předtím stal svědkem zastřelení obecního staršího. +more Společně odjeli do Plzně, odkud Faster pokračoval do Domažlic, zatímco Vávra, který se mezitím setkal s Matějem Mikšíčkem, se rozhodl vrátit do Prahy. V Rokycanech byli oba zatčeni a odvezeni zpět do Plzně, ale druhého dne je po krátkém výslechu propustili a mohli pokračovat v cestě.

Po návratu do Prahy působil jako oblíbený novinář. V říjnu 1848 byl členem deputace studentů, Slovanské lípy a města Prahy do Vídně, kde tlumočil názor, že vídeňské bouře byly vyprovokovány v zájmu politiků ve Frankfurtu a Budapešti.

Bachův absolutismus

Po vyhlášení stavu obležení 10. května 1849 byla rozpuštěna Slovanská lípa a politická činnost přestala být možná. +more Vávra dál pracoval jako novinář a vedle toho se připravoval k právnickým zkouškám. Absolvoval dvě rigoróza, ke třetímu ale už nedošlo. Jeden z politických vězňů totiž s více než ročním zpožděním vypověděl, že se Vávra s dalšími dvěma lidmi během revoluce účastnil schůzky s anarchistou Bakuninem. Vávra byl zatčen 31. prosince 1850 a vězněn postupně na Hradčanech a v Mukačevu. Ve vězení se mimo jiné naučil anglicky, což pak využíval k překladům.

V dubnu 1854 byl propuštěn na amnestii a vrátil se do Prahy, kde žil pod policejním dohledem. Nesměl psát do novin ani dokončit rigorózní zkoušky. +more Dva roky pracoval bezplatně v advokátní kanceláři a živil se překlady divadelních her, přičemž ke každému musel mít zvláštní povolení. Později mu dovolili psát divadelní a literární kritiky do Lumíra a slušně si vydělával advokacií.

Návrat ústavní vlády

Po obnovení ústavního systému vlády se vrátil k žurnalistice a literatuře - vydával časopisy (Hlas, Čas) a do dalších přispíval. Překládal zahraniční literaturu. +more Byl dlouholetým redaktorem Národních listů. Po rehabilitaci byl také zvolen poslancem českého zemského sněmu za okresy nymburský a benátecký. V srpnu 1868 patřil mezi 81 signatářů státoprávní deklarace českých poslanců, v níž česká politická reprezentace odmítla centralistické směřování státu a hájila české státní právo.

Stal se členem spolků Svatobor a Umělecká beseda i členem sboru důvěrníků Národní strany svobodomyslné. I v té době byl občas stíhaný za politické činy. +more Jako redaktor časopisu Hlas byl např. odsouzen na čtyři měsíce těžkého žaláře za anonymní článek Hlas kněze z Moravy.

Byl členem poroty pro udělení Náprstkovy ceny - roku 1863 za nejlepší původní jednoaktovou veselohru a následujícího roku za nejlepší drama ze slovanských dějin.

Zemřel po krátké nemoci na srdeční vadu. Pohřben byl na Olšanských hřbitovech.

Význam

Vincenc Vávra Haštalský byl ve své době velmi oceňovaný. V srpnu 1863, tedy krátce po nastolení demokracie, pronesl Eduard Grégr na jeho počest přípitek na Střeleckém ostrově, kde uvedl, že Vávra (i někteří další) trpěli za práva národů. +more Zprávu o tom přinesl pražský německý deník Politik. Jeho šéfredaktor (Jan Stanislav Skrejšovský) i autor článku (František Bozděch) se pak museli zpovídat před soudem, protože státní žalobce považoval vyznění projevu za schvalování nedovoleného jednání.

Jan Neruda v článku z r. 1889 uvedl, že Vávrovým životním programem byla duševní osvěta a politická svoboda. +more Ocenil jej jako výborného novináře, obratného stylistu a ctitele divadla.

Dílo

Vincenc Vávra Haštalský byl známý především jako novinář. Jako student přispíval do Květů a České včely. +more V roce 1848 byl známý svými úvodníky ve Večerním listu; jeho radikální článek Aristokrati zvedl náklad vydání z obvyklých šesti na patnáct tisíc výtisků. Na počátku roku 1849 vydával spolu s Karlem Sabinou Noviny Lípy slovanské. Po roce 1854 psal články do Lumíra, Rodinné kroniky a obnovených Květů. Později byl šéfredaktorem časopisů Čas, Hlas a nakonec členem redalce Národních listů.

Byl i redaktorem kalendářů - Českomoravská pokladnice a Kalendář Koruny české.

Samostatně vydal: * Původní práce ** Stručný obrys historie české literatury (1854) - přednáška, kterou pronesl svým spoluvězňům v Mukačevu [url=http://kramerius. nkp. +morecz/kramerius/MShowMonograph. do. id=25282&author=Vávra-Haštalský_Vincenc]Dostupné online[/url] * Překlady ** Friedrich Schiller: Spiknutí Fieska v Janově (1860) ** Ernst Hellmuth: Císař Josef II (1862) ** Victor Hugo: Bídníci (1863-64) ** Victor Hugo: Chrám Matky Boží v Paříži (1864) ** Alfréd Meissner: Černožlutí - román z dob reakce Rakouska (1868) ** Sophie Ulliac-Trémadeure: Pevná vůle všecko zmůže (1875) * Vzpomínky ** Zápisky starého osmačtyřicátníka (1889) - posmrtně vydaný výběr Vávrových zápisků z mukačevského vězení, které sestavil a úvodem doplnil jeho zeť Jaroslav Schiebl. [url=http://kramerius. nkp. cz/kramerius/MShowMonograph. do. id=12015&author=Vávra-Haštalský_Vincenc]Dostupné online[/url].

Výbor z novinových článků vyšel v knize * KOSÍK, Karel, ed. Čeští radikální demokraté: (výbor politických statí). +more 1. , autoriz. vyd. Praha: Státní nakladatelství politické literatury, 1953. 525 s. cnb000413564. [Statě Vincence Vávry Haštalského jsou uvedeny na str. 421-469. ].

Příbuzenstvo

Jeho dcera Helena Schieblová-Vávrová († 1910) byla známá jako operní pěvkyně.

Citát

Odkazy

Reference

Literatura

KOSÍK, Karel. Česká radikální demokracie: Příspěvek k dějinám názorových sporů v české společnosti 19. +more století. 1. vyd. Praha: SNPL, 1958. 482 s. cnb000439236. * MERHAUT, Luboš, ed. et al. Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce. Díl 4. , svazek 2. (U-Ž). 1. vyd. Praha: Academia, 2008. 1089-2105 s. . S. 1256-1258. * Ottův slovník naučný: illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. 26. díl. V Praze: J. Otto, 1907. 1077 s. cnb000277218. S. 467-468. [url=https://archive. org/stream/ottvslovnknauni41ottogoog#page/n491/mode/1up]Dostupné online[/url].

Externí odkazy

Kategorie:Čeští novináři Kategorie:Čeští překladatelé Kategorie:Poslanci českého zemského sněmu Kategorie:Mladočeši Kategorie:Narození 1824 Kategorie:Úmrtí 1877 Kategorie:Zemřelí na kardiovaskulární onemocnění Kategorie:Pohřbení na Olšanech Kategorie:Lidé s dvojitým příjmením Kategorie:Čeští překladatelé z francouzštiny Kategorie:Čeští překladatelé z němčiny Kategorie:Překladatelé do češtiny Kategorie:Úmrtí 6. +more srpna Kategorie:Muži Kategorie:Narození v Praze Kategorie:Úmrtí v Praze.