Edóm

Edóm, nebo též Idumea (hebrejsky אֱדוֹם, česky červený) je oblast mezi Mrtvým mořem a Akabským zálivem. Poprvé zmiňován ve 13. století př. n. l., kdy Edomité (Idumejci) vytvořili vlastní království. V bibli spojováni s Jákobovým bratrem Ezauem. V 5. století př. n. l. vytlačeni arabskými Nabatejci na západ. Pod perskou nadvládou tvořil Edóm jednu eparchii v rámci foinicko-arabské satrapie. Zmínky o Edomitech končí v 1. století n. l. Nejznámějším Idumejcem byl judský král Herodes I. Veliký (Ukrutný). Za jeho vlády se v Betlémě narodil Ježíš Kristus.

Historie

Edóm je starověké království v Zajordaní ležící mezi Moábem na severovýchodě a údolím Araba na západě a Arabskou pouští na jihu a východě. Většina jeho bývalého území je nyní rozdělena mezi dnešní jižní Izrael a Jordánsko i se známým údolím Vádí Rum.

Archeologický průzkum ukázal, že národ vzkvétal mezi 13. a 8. +more stoletím před naším letopočtem a byl zničen po období úpadku v 6. století př. n. l. Babyloňany. Po pádu edomského království byli Edomité zatlačeni na západ směrem k jižnímu Judsku kočovnými kmeny přicházejícími z východu; mezi nimi byli Nabatejci, pouštní národ, kteří se poprvé objevili v historických análech ze 4. století př. n. l. a již v první polovině 2. století př. n. l. si založili vlastní království na dřívějším území Edómu.

Novější vykopávky ukazují, že proces osidlování Edomitů v jižních částech Judského království a částech Negevu až po údolí Timna, začal již před zničením Judského království Nebukadnesarem II. +more v letech 587/86 př. n. l. , a to jak mírovým pronikáním, tak vojenskými prostředky, a využitím již tak oslabeného judského státu. Po vytlačení ze svého území se Edomci usadili během perského období v oblasti zahrnující jižní kopce Judeje až po oblast severně od Be'er Shevy.

Název

Edóm v pořečtěné verzi je Idumea (řec. Ἰδουμαία, Idoumaía; lat. +more Idūmaea) a je zmíněna ve Starém zákoně a v Novém zákoně .

Hebrejské slovo Edom znamená červený a hebrejská Bible jej spojuje se jménem svého zakladatele Ezaua, staršího syna hebrejského patriarchy Izáka, protože se narodil celý červený:

První vyšel celý červenohnědý a chlupatý jako kožíšek; toho pojmenovali Ezau.

Ezau dospěl v mladíka a prodal své prvorozenství svému bratru-dvojčeti Jákobovi za mísu čočky a Edomité jsou jeho potomci. . +more Jiný název Edómu je Téman podle Ezauova vnuka Témana.

Hasmonejci ve 2. století př. +more n. l. násilně konvertovali Edomity k judaismu a začlenili je do židovského národa - nejznámějším Idumejcem byl judský král Herodes I. Veliký a jeho otec Antipatros.

V Bibli

Hlavním městem Edómu byla pastevecká Bozra, zmíněná na mnoha místech v Bibli, . Původní edomské území se rozkládalo od Sinajského poloostrova až po Kádeš-barnea a dosahovalo až k Eilatu, což byl edomský přístav. +more Na severu hranici mezi Edómem a Moábem tvořil potok Zered (dnešní Wadi al-Hasa). Ezauovi potomci se usadili v zemi poté, co odtud vytlačili Horejce. Edómské hory. Pohled z izraelského pobřeží Mrtvého moře. .

Edomské území se také nazývalo Seír podle hory Seír (dnešní Jibal ash-Sharah), která byla kultovním místem Edomitů a podle hory je někdy tak nazýván celý edomský národ. V biblické knize Genesis je udán výčet edomských králů "dříve než kraloval král synům izraelským" , z nichž Jobab ben Zerah je tradičně identifikován s biblickým Jóbem.

Mojžíš a izraelský lid při svém odchodu z Egypta a dlouhou cestou pouští se dvakrát odvolali na své společné předky a požádali edomského krále o průchod jeho zemí po Královské cestě do Kanaánu, ale král Edomu odmítl dát Izraeli svolení. ,

Edómce pak porazil král Saul a poté i král David se svým generálem Jóabem v Solném údolí a Edom byl nucen se stát izraelským vazalem. Po rozdělení království na dvě monarchie - Judsko a Severní Izrael se Edóm stal závislým na Judském království.

Za časů judského krále Jóšafata obyvatelé hory Seir napadli Judeu ve spojení s Ammónem a Moábem, avšak útočníci se obrátili proti sobě a všichni byli zničeni. Potom Edóm znovu revoltoval proti judskému králi Jóramovi. +more , Král Amasjáš zaútočil na Edomity a porazil je, zmocnil se Sely (tj. Skála, řec. Petra), ale Izraelci si Edóm nikdy úplně nepodmanili. ,.

Za vlády krále Nebukadnesara II. mohli Edomité v letech 587 nebo 586 př. +more n. l. pomáhat vyplenit obléhaný Jeruzalém a vyvraždit Judejce. , . Podle proroků bude s lidmi Edómu vypořádáno během Mesiášovy vlády. , . Přestože Idumejci ovládali rozsáhlé území na východ a na jih od Mrtvého moře, Izraelci je však měli v opovržení. ,.

V Novém zákoně je Idumea zmíněna v evangeliu sv.Marka:

Ježíš se svými učedníky se uchýlil k moři. Šlo za ním množství lidí z Galileje; ale i z Judska, Jeruzaléma, Idumeje, ze Zajordání a z okolí Týru a Sidónu přišlo k němu veliké množství, když slyšeli, co všechno činí.

Edómská moudrost

Obyvatelé starověkých jižních zemí včetně Egypta a Edómu odedávna prosluli svou moudrostí:

O Edómu. Toto praví Hospodin zástupů: „Což už není v Témanu žádná moudrost? Ztratili rozumní rozvahu? Jejich moudrost je zmařena?

Zdali v onen den, je výrok Hospodinův, nevyhubím z Edómu mudrce a rozumnost z Ezauovy hory?

Idumejská města a ekonomika

Josephus v souvislosti s Horní Idumeou se ve svých dílech Židovské starožitnosti a Židovská válka zmiňuje o městech a vesnicích bezprostředně na jih a jihozápad od Jeruzaléma jako je Hebron, Halhúl, Bethsura, Begabris (Bayt Jibrin), Bethletephon (Bayt Nattif), Dúrá, Tekoa a Marissa (Maresha). Posledně jmenovaná byla hlavním městem Idumeje po přílivu Idumejců do hornaté oblasti Hebronu, krátce po zániku Judského království a judského exilu v 6. +more století př. Kr. Archeologické záznamy shromážděné z Marissy, i když převážně idumejského původu, dosvědčují, že region byl pod vlivem řecké, nabatejsko-arabské, fénické, palmýrské a židovské kultury.

Edomské království čerpalo velkou část své obživy z karavanního obchodu mezi Egyptem, Levantou, Mezopotámií a jižní Arábií podél Kadidlové cesty. Edomité často však přepadávali obchodní karavany, které putovaly z Jemenu ke Středozemnímu moři s nákladem vzácného zboží. +more Pro Edomity byl obchod životně důležitý kvůli nedostatku orné půdy v jejich hornaté a pouštní zemi , a jejich lodě vyplouvaly z přístavů Ejlat a Ezion-Geber po námořních cestách až do Indie. Edóm pravděpodobně vyvážel sůl a balzám (používaný pro parfémy a chrámové kadidlo ve starověkém světě) z oblasti Mrtvého moře.

Po židovsko-římských válkách Edomité mizí z písemné historie, i když se o zeměpisné oblasti Idumea stále mluví v době svatého Jeronýma.

Galerie

Soubor:Sela (Edom). jpg|Sela (Edom) Soubor:Bazra. +moreJPG|Bosra, hlavní město Edómu - archeologické vykopávky Soubor:View of Petra. jpg|Pohled na skalní město Petra (Sela) Soubor:Idumea under the Persians. jpg|Idumea pod Peršany Soubor:The Monastery - Ad Deir (12302066663). jpg|Skalní klášter Ad Deir, Petra - původně hrobka pro krále Obodase Soubor:Kingdom of Edom 830 map-pt. svg|Království Edómu.

Odkazy

Reference

Literatura

Edómské království - rozloha okolo roku 600 př. n. l. (červená) a 100 př. n. l. (hnědá, Idumea)

Související články

Moáb * Starověké dějiny Židů * Palestina * Skalní město Petra * Ammón * Vádí Rum

Externí odkazy

Jobab ben Zerah (anglická Wikipedie)

Kategorie:Biblická místa Kategorie:Starověké dějiny Židů