Egon Wellesz

Technology
12 hours ago
8
4
2
Avatar
Author
Albert Flores

Egon Joseph Wellesz (21. října 1885 Vídeň - 8. listopadu 1974 Oxford, Anglie) byl rakouský dirigent, muzikolog, hudební skladatel a pedagog. Jeden z významných členů Druhé vídeňské školy.

...
...

Život

Welleszovi rodiče pocházeli z maďarské části Rakousko-Uherska. Byli židovského původu, ale konvertovali ke křesťanskému vyznání. +more V roce 1904 začal Egon studovat práva na vídeňské univerzitě, ale o rok později přestoupil na studium hudební vědy Guido Adlera. Vedle toho studoval dva roky skladbu, jako jeden z prvních soukromých žáků Arnolda Schoenberga. Doktorát z hudební vědy získal v roce 1908 za práci o italském skladateli Giuseppu Bonnovi (1711-1788). V témže roce se i oženil s Emilií (Emmy) Strossovou (1889-1987).

Záhy se stal odborníkem na barokní hudbu. V rámci projektu „Památky hudebního umění v Rakousku“ obnovil operu Costanza e Fortezza od Johanna Josepha Fuxe. +more Začal se zajímat o orientální, zejména byzantskou hudbu a podařilo se mu dešifrovat středověké byzantské hudební notace. V roce 1920 napsal první biografii Arnolda Schoenberga. V roce 1922 se podílel na založení Mezinárodní společnosti pro soudobou hudbu (ISCM). Věnoval se rovněž pedagogické činnosti. Byl odborným asistentem na Ústavu hudební vědy a v letech 1911-1915 učil dějiny hudby na vídeňské konzervatoři. V roce 1929 se habilitoval jako docent hudební vědy na univerzitě ve Vídni.

V době anšlusu, tj. připojení Rakouska k nacistickému Německu 12. +more března 1938, se nacházel v Amsterdamu a tak okamžitě emigroval do Anglie, neboť byl Žid a navíc představitel „degenerovaného“ umění. Podílel se na přípravě prestižního anglického hudebního slovníku Grove's Dictionary of Music and Musicians a přednášel v Cambridgi.

V roce 1940 byl spolu s dalšími rakouskými a německými emigranty po dobu několika měsíců internován na ostrově Man jako občan nepřátelské země. Po propuštění pokračoval v přednáškové činnosti v Oxfordu. +more V roce 1946 získal britské občanství. Obdržel řadu vyznamenání a ocenění, včetně cen města Vídně a Rakouské republiky, nikdy však nedostal nabídku, aby se vrátil na vídeňskou univerzitu.

Jeho tvůrčí činnost ukončila cévní mozková příhoda 18. ledna 1972. +more Zemřel v noci z 8. na 9. listopadu 1974 v Oxfordu. Je pohřben s celou svou rodinou na Ústředním hřbitově ve Vídni.

Dílo

Hrob Egona Wellesze a jeho rodiny Wellesz během svého života zkomponoval minimálně 112 číslovaných prací a cca 20 skladeb bez opusových čísel. +more Přes velké množství skladeb je Egon Wellesz mnohem více znám svými muzikologickými pracemi z oblasti byzantské hudby. Za tyto práce obdržel v roce 1932 v Oxfordu čestný doktorát jako první rakouský skladatel od dob Josepha Haydna.

Jevištní díla

Das Wunder der Diana, op. 18 (1914-1917), balet * Die Prinzessin Girnara, op. +more 27 (1919-1920), opera, libreto Jakob Wassermann * Persisches Ballett, op. 30 (1920), balet * Achilles on Skyros, op. 33 (1921), balet * Alkestis, op. 35 (1924), libreto Hugo von Hofmannsthal podle Euripida * Die Nächtlichen: Tanzsinfonien, op. 37 (1924), baletní scény * Die Opferung des Gefangenen, op. 40 (1924-1925), opera * Scherz, List und Rache, op. 41 (1927), libreto podle Johanna Wolfganga von Goethe * Die Bakchantinnen, op. 44 (1931), libreto skladatel podle Euripida, opera * Incognita, op. 69 (1950), libreto Elizabeth MacKenzie a William Congreve.

Vokální skladby

Drei gemischte Chöre, op. 43 (1930), text Angelus Silesius * Fünf kleine Männerchöre, op. +more 46 (1932) text Ludwig Derleth * Drei geistliche Chöre, op. 47 (1932) text Rudolf Alexander Schröder * Zwei Gesänge, op. 48 (1932) text Rudolf Alexander Schröder * Mass in F minor, op. 51 (1934) * Quant'è bella Giovinezza, op. 59 (1937) * Carol, op. 62a (1944) * Proprium Missae, Laetare, op. 71 (1953) * Kleine Messe in G major, op. 80a (1958) * Alleluia, op. 80b (1958) * Laus Nocturna, op. 88 (1962) * Missa brevis, op. 89 (1963) * To Sleep, op. 94 (1965) * Festliches Präludium, op. 100 (1966).

Orchestrální skladby

Heldensang, op. 2 (1905) * Vorfrühling, op. +more 12 (1912) * Suite, op. 16 (1913) * Suita pro housle a komorní orchestr, op. 38 (1924) * Mitte des Lebens, op. 45 (1931-32), kantáta * Klavírní koncert, op. 49 (1933) * Amor Timido, op. 50 (1933), arie pro soprán a malý orchestr, slova Pietro Metastasio * Prosperos Beschwörungen, op. 53 (1934-36), pět symfonických básní podle Williama Shakespeara * Lied der Welt, op. 54 (1936-38), pro soprán a orchestr, text Hugo von Hofmannsthal * Leben, Traum und Tod, op. 55 (1936-37), pro alt a orchestr text Hugo von Hofmannsthal * Schönbüheler Messe C-dur, op. 58 (1937) * Symphony No. 1, op. 62 (1945) * Symphony No. 2, op. 65 (1947-48), The English * Symphony No. 3, op. 68 (1949-51) * Symphony No. 4, op. 70 (1951-53), Austriaca * Symphony No. 5, op. 75 (1955-56) * Houslový koncert, op. 84 (1961) * Four Songs of Return, op. 85 (1961) * Duineser Elegie, op. 90 (1963) pro soprán sbor a orchestr, text Rainer Maria Rilke * Musik pro smyčcový orchestr, op. 91 (1964) * Ode an die Musik, op. 92 (1965) pro baryton nebo alt a komorní orchestr, text Friedrich Hölderlin podle Pindara * Symphony No. 6, op. 95 (1965) * Vision pro soprán a orchestr, op. 99 (1966), text Georg Trakl * Mirabile Mysterium, op. 101 (1967) pro sóla, sbor a orchestr * Symphony No. 7, op. 102 (1967-68), Contra torrentem * Canticum Sapientiae, op. 104 (1968) pro baryton, sbor a orchestr na texty Starého zákona * Divertimento, op. 107 (1969) * Symphonic Epilogue, op. 108 (1969) * Symphony No. 8, op. 110 (1970) * Symphony No. 9, op. 111 (1970-71).

Komorní hudba

Smyčcový kvartet č. 1, op. +more 14 (1912) * Smyčcový kvartet č. 2, op. 20 (1915-16) * Geistliches Lied, op. 23 (1918-19) pro zpěv, housle, violu a klavír * Smyčcový kvartet č. 3, op. 25 (1918) * Smyčcový kvartet č. 4, op. 28 (1920) * Sonáta pro violoncello sólo, op. 31 (1920) * Zwei Stücke pro klarinet a klavír, op. 34 (1922) * Sonáta pro housle sólo, op. 36 (1923) * Sonnet by Elizabeth Barrett-Browning pro soprán a smyčcový kvartet, op. 52 (1934) * Suita pro violoncello sólo, op. 39 (1924) * Suita pro housle a klavír, op. 56 (1937/1957) * Suitpro flétnu, op. 57 (1937) * Smyčcový kvartet č. 5, op. 60 (1943) * The Leaden Echo and the Golden Echo, kantáta pto soprán, klarinet violoncello a klavír, op. 61 (1944), text Gerard Manley Hopkins * Smyčcový kvartet č. 6, op. 64 (1946) * Smyčcový kvartet č. 7, op. 66 (1948) * Octet, op. 67 (1948-49) * Sonáta pro housle sólo, op. 72 (1953/59) * Suita, op. 73 (1954) pro flétnu, hooboj, klarinet, lesní roh a fagot * Suite pro sólo klarinet, op. 74 (1956) * Suita pro sólo hoboj, op. 76 (1956) * Suita pro fagot, op. 77 (1957) * Smyčcový kvartet č. 8, op. 79 (1957) * Quintet, op. 81 (1959) pro klarinet, a smyčcový kvartet * Smyčcové trio, op. 86 (1962) * Rhapsody for viola solo, op. 87 (1962) * Fünf Miniaturen pro housle a klavír, op. 93 (1965) * Partita in Honor of Johann Sebastian Bach, op. 96 (1965) pro varhany * Smyčcový kvartet č. 9, op. 97 (1966) * Four Pieces pro smyčcový kvartet, op. 103 (1968) * Four Pieces pro smyčcové trio, op. 105 (1969, second version 1971) * Four Pieces pro smyčcový kvintet, op. 109 (1970) * Preludium pro violu, op. 112 (1971).

Ocenění

1953 - Cena města Vídně za hudbu * 1957 - Komandér Řádu britského impéria * 1957 - Velká stříbrná medaile města Paříž * 1959 - Čestný odznak Za zásluhy o Rakouskou republiku * 1961 - Velká rakouská státní cena za hudbu (Großer Österreichischer Staatspreis) * 1961 - Řád svatého Řehoře Velikého (Vatikán) * 1971 - Zahraniční člen Srbské akademie věd a umění * 1971 - Čestný odznak Za vědu a umění (Rakousko) * 1973 - Čestný člen Společnosti přátel hudby ve Vídni

Reference

Literatura

Robert Scholium: Egon Wellesz, Osterreichische Komponisten des XX. Jahrhundert, II (Vienna, 1964) * Hans F. Redlich: Egon Wellesz, The Musical Quarterly, XXVI (1940), 65-75

5 min read
Share this post:
Like it 8

Leave a Comment

Please, enter your name.
Please, provide a valid email address.
Please, enter your comment.
Enjoy this post? Join Cesko.wiki
Don’t forget to share it
Top