Elektrické lokomotivy Škoda

Škoda 2ELo z roku 1928 Škoda 12E z roku 1953 Škoda 53E z roku 1965 Dvojdílná lokomotiva Škoda 82E z roku 1996 Škoda 109E z roku 2008 Elektrické lokomotivy vyrábí plzeňská firma Škoda od roku 1927, kdy brány továrny opustil první stroj s firemním označením Škoda 1ELo (u ČSD řada E 466.0). Nejnovějším typem je lokomotiva Škoda 109E, jejíž produkce byla zahájena roku 2008 a kterou České dráhy provozují s označením řady 380.

Historický přehled

První elektrické železniční tratě v tehdejším Československu měly charakter lokální (Tábor - Bechyně a Rybník - Lipno nad Vltavou) a příměstský (Tatranské elektrické železnice, Trenčianska elektrická železnica, Vídeň - Bratislava a síť drah na Ostravsku) a byly obsluhovány až na výjimky elektrickými vozy (často již na rozhraní tramvaje a železnice).

První elektrickou lokomotivu převzaly ČSD v červnu 1926. Stroj s akumulátorovým pohonem a označením +more0'>E 407. 001 byl vyroben ve spolupráci Františka Křižíka a strojírny Breitfeld & Daněk. Určen byl pro posun v pražském železničním uzlu, o jehož elektrifikaci rozhodlo ministerstvo železnic roku 1924 a která byla dokončena roku 1928. Právě pro posun na těchto elektrifikovaných pražských spojkách byly u Škody objednány dva typy elektrických lokomotiv - pro dopravu osob (tři kusy, označena jako Škoda 1ELo) a nákladu (dva kusy, Škoda 2ELo). Následující produkce z doby první republiky byla kusová a určená výhradně pro Československé státní dráhy. Kromě klasických elektrických lokomotiv vyráběla Škoda i lokomotivy akumulátorové.

Větší rozmach výroby elektrických lokomotiv nastal po druhé světové válce, kdy Československo začalo elektrifikovat hlavní železniční tah Ústí nad Labem - Praha - Ostrava - Žilina - Prešov - Košice - Čierna nad Tisou, na který navázala elektrifikace dalších hlavních tratí. První elektrickou traťovou lokomotivou se stal typ Škoda 12E (u ČSD řada E 499. +more0, nyní řada 140) vyráběný od roku 1953. Tentýž rok byl zároveň zprovozněn první elektrifikovaný úsek výše zmíněné hlavní trati mezi severními Čechami a východním Slovenskem. Od té doby byla Škoda výhradním dodavatelem elektrických lokomotiv pro ČSD (až do roku 1991).

Od druhé světové války byly rovněž vyráběny odklizové lokomotivy používané v povrchových dolech. Prvním takovým typem byla Škoda 10ELo (od roku 1948), na který navázaly další typy vyráběné až do konce 80. +more let 20. století. Kromě československých dolů byly dodávány i pro doly sovětské či čínské.

„Klasické“ elektrické lokomotivy začala Škoda vyvážet na přelomu 50. a 60. +more let. Jednalo se především o export do Sovětského svazu (kde největších objemů dosáhly stroje řad ČS2 a ČS4 několika různých továrních typů), Bulharska a Polska. Na přelomu 80 a 90. let 20. století zakoupily lokomotivy Škoda i východoněmecké dráhy, v první polovině 90. let několik kusů i italský dopravce. V té době ale kvůli rozpadu tzv. východního bloku masová výroba elektrických lokomotiv ve Škodě skončila, v omezené míře pokračovaly pouze dodávky strojů řady ČS7 pro ruské a ukrajinské železnice.

Ač byly nadále zpracovávány projekty nových typů lokomotiv, ve druhé polovině 90. let (vyjma exportované řady ČS7) vyrobila Škoda pouze několik strojů pro Doly Nástup Tušimice (dnes Severočeské doly). +more Výroba typu 82E (ruská a ukrajinská řada ČS7) byla ukončena roku 1997. Od roku 2000 tak nastala dlouhá odmlka, teprve až v roce 2008 vyrobila Škoda Transportation první stroje zcela nové třísystémové řady 380 pro České dráhy (typ 109E), ze které byly následně odvozeny i varianty pro slovenské a německé železnice.

Do začátku výroby prototypů strojů 109E vyprodukovala Škoda od roku 1928 celkem 5 553 elektrických lokomotiv.

Značení typů lokomotiv

Škoda pro své tovární označení dodnes používá kombinaci čísla, což je pořadové číslo typu lokomotivy tak, jak byly postupně vyvíjeny, a písmena „E“ (značící elektrickou lokomotivu). V počátcích (do roku 1952) používala kombinaci čísla a písmen „ELo“ (elektrická lokomotiva). +more První typ elektrické lokomotivy z Plzně je tedy označen jako Škoda 1ELo, nejnovější typ nese označení Škoda 109E. (V původních dobových pramenech jsou první dva typy značeny jako ELo 1 a ELo 2. ).

Za písmeny „ELo“ nebo „E“ se potom nachází další číslo značící výrobní sérii, přičemž tyto série se mezi sebou často v detailech (ale i podstatnějších komponentech) odlišují. Číslice 0 je využívána pro prototypy (např. +more Škoda 53E0), běžné série začínají číslem 1 (Škoda 53E1 až Škoda 53E9).

Místo čísla série se mohou za písmenem „E“ nacházet písmena „m“ nebo „r“ značící modernizaci nebo rekonstrukci.

Tovární označení typů lokomotiv se nemusí shodovat s označením řadou, která je lokomotivám přidělena pro běžný provoz. Příkladem může být typ Škoda 57E, jehož první série 57E1 je v provozu u Českých drah označena řadou 122, série 57E2 naopak řadou 123. +more Naopak řada ČS2 ruských (dříve sovětských) železnic slučuje několik továrních typů (25E, 34E, 53E a 54E).

Poznámky k seznamu

Seznam je seřazen dle továrních typů, začíná tedy lokomotivou Škoda 1ELo a končí zatím posledním typem Škoda 109E. Řada mezi těmito dvěma modely ale není kompletní, neboť některé typy byly sice vyprojektovány, k jejich výrobě ale z různých příčin nedošlo (chybí tedy např. +more lokomotivy Škoda 60E, 86E a další).

V seznamu je obsažena i úzkorozchodná elektrická jednotka Škoda 35E (řada E 10.0), která svým továrním označením 35E zapadá do řady elektrických lokomotiv.

Seznam typů elektrických lokomotiv