Erkinger ze Seinsheimu

Erkinger I. ze Seinsheimu, svobodný pán ze Schwarzenbergu, původně Erking VI. ze Seinsheimu (německy Erkinger I. von Seinsheim, Freiherr von Schwarzenberg; 1362 - 11. prosince 1437) byl vrchním nadlovčím Würzburského knížecího biskupství a donátorem. Od roku 1416 nosil titul říšského rady. V roce 1429 byl povýšen do stavu svobodného a korouhevního pána. Byl generálem protihusitského vojska.

Erkinger je považován za předka dnešních knížat ze Schwarzenbergu.

Život

Erking ze Seinsheimu se narodil v roce 1362 jako první a jediný syn Michaela I. +more ze Seinsheimu a jeho manželky Markéty z Rožmberka, s níž se otec oženil po smrti své první manželky.

Michael ze Seinsheimu byl purkrabím marienberské pevnosti a jako takový byl podřízen würzburskému knížeti-biskupovi. Erkinger vyrostl na hradě Stephansberg poblíž Haidtu.

Po smrti otce dne 30. července 1399 Erkinger převzal rodový majetek. +more Rodina byla zámožná a Erkinger rozšiřoval majetek dalšími akvizicemi. V roce 1399 koupil vesnici Astheim a v roce 1406 byl jmenován nejvyšším lovčím Würzburského knížectví.

Dne 2. června 1409 předal ves Astheim kartuziánskému řádu, který zde založil klášter Pons Mariae (Marienbrück) s rodovým pohřebištěm. +more Nápis v astheimském klášterním kostele potvrzuje založení Erkingem Jeho blízký vztah s králem Zikmundem Lucemburským vedl v roce 1416 k jeho jmenování císařským radou. O rok dříve, v roce 1415, byla Erkingerova obec Scheinfeld povýšena císařským výnosem na město. Erkinger získal od pánů z Vestenbergu, z Abenbergu a od zadluženého würzburského biskupství zámek Schwarzenberg u Scheinfeldu.

Erkinger přenesl své rodové sídlo do mohutné Steigerwaldské pevnosti a od té doby se psal „Herr zu Schwarzenberg“. V té době také začal poskytovat půjčky okolní pánům. +more Mezi jeho dlužníky patřilo Würzburské biskupství a norimberský purkrabí. V roce 1417 pak Erkinger cestoval po boku krále na kostnický koncil, kde se poprvé setkal se stoupenci husitské věrouky.

V letech 1420 a 1429 se Erkinger stal královým generálem a vedl v Čechách tažení proti husitům. Po smrti krále +more'>Václava IV. , navštívil v červnu 1420 král Zikmund Lucemburský hrady Točník a Žebrák a v roce 1421 oba hrady zastavil Erkingerovi. Ten plánoval provdat svou dceru Elišku za Bedřicha z Kolovrat a 14. května 1421 uzavřel předsvatební smlouvu, jejíž součástí bylo převedení zástavy obou hradů na Bedřicha. Už 7. července 1421 vykonávali bratři Bedřich a Hanuš z Kolovrat patronátní právo ke kostelu sv. Martina v Cerhovicích. Roku 1433 se Erkinger ze Seinsheimu se svým synem Heřmanem definitivně rozhodli přenechat Točník a Žebrák Kolovratům. Ačkoliv formálně se tak stalo v roce 1437, skutečné předání proběhlo už 8. června 1430.

Vrcholu své kariéry Erkinger dosáhl v roce 1429, kdy jej král jmenoval svobodným a korouhevním pánem, čímž se zařadil mezi panský stav. Ve téže době byl Erkinger ministeriálem würzburského knížete-biskupa +more_z_Brunnu'>Jana II. z Brunnu, od něhož v roce 1432 odkoupil panství na Marienbergu nad Würzburgem.

V roce 1432 Erkinger získal hrad Hohenlandsberg a úřad soudního vykonavatele.

Jeho synové se stále psali jako páni ze Seinsheimu a svobodní páni ze Schwarzenbergu, jeho vnuci již jméno Seinsheim vypustili a nosili pouze titul Schwarzenberg.

Erking I. ze Seinsheimu, svobodný pán ze Schwarzenbergu, zemřel 11. prosince 1437 a byl pohřben ve své astheimské fundaci.

Manželství a potomci

Michael († 19. března 1469; = v klášteře Astheim) * Matern († 1411) * Jindřich († 1423) * Heřman († 15. září 1448) * Markéta († 11. dubna 1468) * Anežka

Po smrti své manželky se Erkinger oženil s Barborou z Abensbergu. S ní zplodil dalších osm dětí:

* Erkinger († 26. září 1503 v Astheimu), kolem roku 1473 kanovník v Eichstätt * Bedřich * Oldřich († 1456) * Jošt * Jan (* kolem roku 1428 - pravděpodobně 16. +more května 1460 poblíž Giengen an der Brenz) * Zikmund (* 1430 - 3. července 1502) * Kunhuta († 2. září 1469 v Chebu), ⚭ Matyáš Šlik (asi 1400-1487) * Magdaléna († po 14. listopadu 1485).

Barbora zemřela 2. listopadu 1448 a byla pohřbena po boku svého manžela v hrobce v Astheimu.

Odkazy

Reference

Literatura

Hans Dresch: Die Schwarzacher Miniaturen in der Würzburger Bischofschronik des Lorenz Fries. In: Hans Dresch (Hrsg. +more): 25 Jahre Markt Schwarzach am Main. Zwei Aufsätze zum Jubiläumsjahr. Stadtschwarzach 1999. S. 1-6. * Herbert Meyer: Ahnherr und Klostergründer. In: Ute Feuerbach (Hg. ): Unsere Mainschleife. 1993-2007. Volkach 2008. S. 73-76. * Herbert Meyer: Erkinger von Seinsheim und die Kartause Astheim. In: Ute Feuerbach (Hg. ): Volkach. 906-2006. Volkach 2006. S. 146-148.

Externí odkazy

[url=http://w.genealogy.euweb.cz/schwarzb/schwarzb2.html]Rodokmen na stránkách genealogy.euweb.cz (Miroslav Marek)[/url]

Kategorie:Němečtí generálové Erkinger Kategorie:Narození v roce 1362 Kategorie:Husitské války Kategorie:Baroni Kategorie:Úmrtí v roce 1437 Kategorie:Muži