Ferdinand I. Dobrotivý
Author
Albert FloresFerdinand I. Dobrotivý byl český král z rodu Habsburků, který vládl v letech 1526 až 1564. Byl synem Filipa I. Sličného a Joanny I. Kastilské. Jeho vláda byla charakterizována řadou významných událostí a reforem. Ferdinand se aktivně podílel na politických děních ve střední Evropě a prosadil české země jako součást Habsburské monarchie. Během svého panování Ferdinand I. čelil nejrůznějším výzvám. Musel čelit odporu protestantů, především při selských povstáních a také protireformačnímu hnutí. Vládl během náboženských válek a snažil se udržet mírovou koexistenci mezi katolíky a protestanty. Ferdinand I. také podporoval umění, vědu a vzdělávání, a to především prostřednictvím založení Karlovy Univerzity v Praze. V rámci zahraniční politiky se Ferdinand I. snažil rozšířit vliv Habsburské monarchie v Evropě. Byl známý svými vojenskými úspěchy, jako bylo dobytí Budína, ale také porážka v bitvě u Moháče. Jeho manželka Anna Jagellonská pocházela z polského královského rodu a manželství bylo politickou aliancí, která mu umožnila posílit vztahy se sousedními zeměmi. Po smrti Ferdinanda I. Dobrotivého nastoupil na český trůn jeho syn Maxmilián II. Ferdinand I. byl ctěný a respektovaný panovník, který přispěl k posílení Habsburského rodu a stabilizaci jeho pozice ve Střední Evropě.
Ferdinand I. Dobrotivý (jako uherský a český král Ferdinand V., 19. dubna 1793, Vídeň - 29. června 1875, Praha) z habsbursko-lotrinské dynastie byl v letech 1835-1848 rakouský císař, král uhersko-chorvatský a poslední korunovaný král český. Pro svou duševní omezenost a celkovou nezpůsobilost k vládě byl též posměšně zván „chudáček blbeček Ferdáček“ (der arme Trottel Nandel). Ačkoliv byl osobně u poddaných oblíbený, jeho vláda - resp. vláda triumvirátu státní rady, která jej fakticky dozorovala a vládla za něj - se kryje s tzv. dobou předbřeznovou a nechvalně známým metternichovským absolutismem, jehož neřešené rozpory nakonec vyústily ve velkou revoluci roku 1848/49. V jejím průběhu byl vládními kruhy Ferdinand donucen abdikovat a zbývající více než čtvrstoletí dožil v české metropoli Praze, kde patřil ke svérázným postavám místního života.
Původ
švédské historické knihy Illustrerad verldshistoria z roku 1879 Ferdinand Karel Leopold Josef František Marcelin byl syn rakouského císaře a uherského a českého krále +more_Rakouský'>Františka I. a Marie Terezy Neapolsko-Sicilské. Od dětství trpěl epileptickými záchvaty, které byly způsobeny porodním traumatem, a rachitidou. Do devíti let nezískal téměř žádné vzdělání, neboť tehdejší lékaři věřili, že fyzická a duševní námaha vede ke zhoršení stavu epileptických pacientů. Protože pozdější Ferdinandovy pokroky postupovaly pomalu, panovaly určité obavy o následnictví.
Osobnost
Ferdinand měl hudební nadání, hrál na klavír a trubku, nadšeně se zabýval botanikou a zajímal se o vývoj techniky. Rozhodně není možné ho označit za slabomyslného, neboť hovořil pěti jazyky. +more Na druhou stranu byl poněkud flegmatický a z jeho zdravotních problémů vyplývala některá další omezení.
Ferdinandovi prarodiče byli bratranci prvního stupně, přičemž Ferdinandovi praprarodiče byli vlastními sourozenci. Ferdinandův děd z otcovy strany +more'>Leopold II. byl totiž bratrem Ferdinandovy babičky z matčiny strany Marie Karolíny a jeho děd z matčiny strany Ferdinand I. Neapolsko-Sicilský byl bratrem jeho babičky z otcovy strany Marie Ludoviky Španělské. To znamená, že Ferdinand měl pouze čtyři praprarodiče a nikoliv osm jak je běžné. Takto blízké příbuzenství mělo za následek, že většina z Františkových a Mariiných dětí se musela potýkat s genetickou degenerací a jen část z nich byla schopna samostatného života.
Vláda
+more_na_majestátním_portrétu_L. _Kupelwiesera_z_roku_1847_(v_pozadí,_po_jeho_pravé_ruce_zobrazeny_Svatoštěpánská_koruna|svatoštěpánská,_Rakouská_císařská_koruna'>rakouská císařská a svatováclavská koruna) chrámu svatého Víta v Praze, 1836 V roce 1830 byl Ferdinand v Prešpurku (dnešní Bratislavě) korunován jako Ferdinand V. uherským králem a nadále mu náležel titul „mladší král uherský a arcivévoda rakouský“. Při korunovačním obřadu pronesl řeč v maďarštině a stal se tak po Marii Terezii druhým a posledním králem, který při tomto obřadu hovořil v mateřštině svých poddaných.
V roce 1835 se po smrti Františka I. +more stal rakouským císařem a 7. září 1836 se nechal korunovat na českého krále jako Ferdinand V.
Ferdinand byl jedním z nejoblíbenějších panovníků, on sám však prakticky nevládl, protože jeho otec před smrtí fakticky složil vládu do rukou všemocného kancléře Metternicha a státní rady, které předsedal císařův strýc arcivévoda Ludvík a jejímž členem byl jak Metternich, tak český hrabě František Antonín Kolovrat. Oba naposledy jmenovaní zaujímali rozdílná politická stanoviska a navzájem si blokovali jakákoli politická rozhodnutí, což nakonec vedlo až k revoluci v roce 1848.
Dne 2. +more prosince 1848 byl proti své vůli odstaven od trůnu a v Arcibiskupském paláci v Olomouci abdikoval ve prospěch synovce Františka Josefa I. .
Po abdikaci
Zbytek života strávil Ferdinand se svou ženou Marií Annou v Praze. Ačkoliv mu kdysi lékaři předpovídali krátký život, vydržel zde ještě 27 let. +more Na Pražském hradě mu bylo vykázáno jedno křídlo na druhém nádvoří. Také mu bylo zakoupeno bývalé Toskánské panství se zámky Ploskovice a Zákupy, na nichž pobýval většinu času a které pro něj byly nákladně upraveny a přestavěny.
Zákupský zámek mu patřil až do jeho smrti, tedy 27 let. Jezdíval na něj kočárem z Ploskovic, z Prahy buď kočárem, či později (poprvé 1867) vlakem. +more A samostatně občas i jeho manželka, sardinská princezna Marie Anna Karolína, ovšem ta trávila daleko více času v slunné Itálii. V Zákupech na svém novém sídle pobýval excísař poprvé v květnu 1851 a mnohokrát za ním přijeli i další členové rozsáhlého příbuzenstva. Naposledy na svém zámku pobýval v roce 1874.
Pražané ho měli rádi, vídávali ho na dnešní Národní třídě, kde na každodenních procházkách dával dětem bonbony a chudým almužnu. Praze postupně věnoval na 450 000 zlatých. +more Zemřel ve věku 82 let na Pražském hradě 29. července 1875.
Ferdinandův život v datech
+more_jakožto_Království_lombardsko-benátské'>lombardsko-benátský král na portrétu A. Weißenböcka z roku 1838 1793, 19. duben - narození ve Vídni.
1802, 26. duben - byl povolán princův první vychovatel František Maria von Steffaneo-Carnea
1805, listopad - evakuace císařské rodiny z Vídně před blížícími se vojsky francouzského císaře Napoleona
1807, 12. duben - zemřela Ferdinandova matka Marie Tereza Neapolsko-Sicilská
1807, 13. duben - po pěti letech služby byl propuštěn princův první vychovatel Steffaneo-Carnea
1808, 6. +more leden - František I. se oženil s Marii Ludovikou z Modeny a Ferdinand tak dostal nevlastní matku, která se velmi zasloužila o jeho další vývoj a vzdělání.
1809 - princi byl přidělen nový vychovatel - svobodný pán Josef Erberg
1815 - se s otcem zúčastnil tažení proti Napoleonovi
1816, duben - zemřela Ferdinandova nevlastní matka Marie Ludovika
1824 - bylo vydáno lékařské dobrozdání, že Ferdinand není schopen vlády
1825 - vedl rakouskou delegaci pozvanou do Petrohradu ke korunovaci cara Mikuláše I.
1830 - vydáno lékařské dobrozdání, které potvrzovalo, že je korunní princ schopen vlády a může se oženit
1830, 28. září - korunovace uherským králem v Prešpurku
1832, únor - sňatek s Marií Annou Karolínou Piou Savojskou
1832, 9. srpen - neúspěšný atentát v Bádenu
1836, 7. září - korunovace českým králem v Praze
1838, 6. září - korunovace v Miláně na lombardského krále
1848, 2. prosinec - v Olomouci zveřejněn manifest oznamující Ferdinandovu abdikaci
1848, prosinec - Ferdinand a jeho manželka se odebrali do Prahy
1856, 28. únor - oslava stříbrné svatby v Praze
1852, 10. květen - setkání s carem Mikulášem I. v Praze
1858 - sepsal závěť
1875, 29. červen - smrt v Praze
Tituly
Jeho Císařské a Královské Apoštolské Veličenstvo Ferdinand První, Z milosti Boží
* Císař rakouský. * Král uherský, český, pátý toho jména, král lombardsko-benátský, král Dalmácie, Chorvatska a Slavonie, král Haliče a Lodomerie, a Ilyrie. +more * Král jeruzalémský. * Arcivévoda rakouský. * Velkovévoda toskánský a krakovský. * Vévoda lotrinský, salcburský, štýrský, korutanský, kraňský, slezský, modenský, parmský, Piacenzy a Guastally, osvětimský a zátorský, těšínský,fruilský, Dubrovníku a Zadaru. * Velkokníže sedmihradský. * Markrabě moravský. * Hrabě habsburský, kyburský, tyrolský, Gorice a Gradiška. * Princ tridentský a brixenský. * Markrabě Horní Lužice, Dolní Lužice a istrijský, hrabě Hohenemsu, Feldkirchu, Bregenzu, Sonnenburgu. * Pán Terstu, Kotoru a vindické marky.
Vývod z předků
Odkazy
Reference
Literatura
Biografický slovník českých zemí : 16. sešit : Ep-Fe. +more Praha : Academia ; Historický ústav AV ČR, 2013. 136 s. (Academia) ; (Historický ústav AV ČR). S. 125-126. * * * HOLLER Gerd, Ferdinand I : Poslední Habsburk na Pražském hradě: Spravedlnost pro císaře, nakladatelství Brána, 1. vydání, Praha 1998, * * * * * SCHIMMER C. A. , Ferdinand I. , Vídeň 1849.
Související články
Seznam představitelů českého státu * Seznam rakouských panovníků * Seznam uherských králů
Externí odkazy
Kategorie:Habsbursko-lotrinská dynastie Kategorie:Rakouští císaři Kategorie:Čeští králové Kategorie:Uherští králové Kategorie:Chorvatští králové Kategorie:Arcivévodové Kategorie:Rytíři rakouského Řádu zlatého rouna Kategorie:Nositelé Vojenského řádu Marie Terezie Kategorie:Duševně nemocní panovníci Kategorie:Katoličtí panovníci Kategorie:Panovníci, kteří abdikovali Kategorie:Narození 19. +more dubna Kategorie:Narození v roce 1793 Kategorie:Narození ve Vídni Kategorie:Úmrtí v roce 1875 Kategorie:Úmrtí 29. června Kategorie:Úmrtí v Praze Kategorie:Pohřbení v císařské hrobce ve Vídni Kategorie:Muži.