Cesko.wiki Fonetika
Author
Albert FloresFonetika je vědní disciplína zabývající se zvukovými projevy v lidské řeči. Zaměřuje se na studium zvukové stránky jazyka, tedy na akustické, auditivní a artikulační vlastnosti zvuků. Fonetika zkoumá mimo jiné výslovnost jednotlivých zvuků, jejich vazby a varianty, a také jejich přenos a vnímání v komunikaci. Hlavními oblastmi studia fonetiky jsou fonetika artikulační (zabývající se anatomickými a fyziologickými aspekty tvorby zvuků), fonetika akustická (zkoumající akustické vlastnosti zvuků) a fonetika auditivní (týkající se vnímání zvuků lidským sluchem). Fonetika se také zabývá tím, jak se různé zvukové projevy organizují do systémů a jak se mění v různých jazycích. Česká fonetika se zvlášť zaměřuje na výslovnost češtiny, tedy na zvukové stránce českého jazyka. V rámci fonetiky jsou zkoumány například samohlásky, souhlásky, tón a intonace v češtině. Výzkum fonetiky je prováděn pomocí různých metod, například analýzou akustických nahrávek, elektropalatografie, elektromiografie, či elektroenzfalografie. Fonetika má významnou roli ve výuce cizích jazyků, při rehabilitaci řečových vad, ve výzkumu a vývoji hlasových technologií a dalších oborech.
Fonetika (z řeckého φωνή phōnḗ, hlas, zvuk) je věda, která zkoumá zvukové projevy, zejména zvukovou stránku lidské řeči, fyziologický způsob artikulace (tvorby) těchto zvuků, jejich akustickou stránku a jejich vnímání. Zatímco fonetika studuje zvuky samy o sobě, fonologie se jimi zabývá jako prostředky jazyka, funkční stránkou zvuků lidské řeči. Fonetika zpravidla (na rozdíl od fonologie) není počítána mezi lingvistické disciplíny, jedná se o přírodní vědu na pomezí lingvistiky, anatomie, fyziologie a fyziky (akustiky).
Rozdělení fonetiky
Fonetika artikulační, která se zabývá tvorbou fónů (zvuků) ve vokálním traktu. Na základě této disciplíny se potom fóny dělí podle místa tvorby (např. +more pozice jazyka, zubů, otevření dutiny ústní atd. ) * Fonetika akustická, která studuje přenos zvuků prostředím, jejich frekvence apod. * Fonetika percepční, která zkoumá, jak posluchač zvuky přijímá.
Další možné dělení je na fonetiku obecnou a speciální, přičemž obecná fonetika se zabývá tvořením fónů obecně, bez ohledu na jazyk, zatímco speciální fonetika se zabývá jejich tvořením v konkrétním jazyce; např. fonetika češtiny zkoumá způsoby tvoření a vnímání českých hlásek.
Historie
Ve starověku existují většinou jen nepřímé důkazy toho, že se lidé zvukovou stránkou jazyka zabývali. Takovým důkazem je zejména hláskové písmo, které vytvořili jako první Féničané ve +more_století_př. _n. _l. '>13. století př. n. l. . Řekové hláskovou abecedu doplnili o samohlásky. Zmínky o mluvené řeči najdeme u Hippokrata (5. století př. n. l. ) a Aristotela (4. století př. n. l. ).
Největší pozornost věnovali výslovnosti Indové (Pánini). Od 4. +more století př. n. l. vytvořili propracovaný popis výslovnosti sanskrtu, artikulace slabik a hlásek a jejich klasifikaci, ze které pak čerpaly evropské práce na počátku 19. století.
Ve středověku a v následujících staletích byl zájem o zvukovou stránku jazyka jen sporadický. O určitém zájmu svědčí snad jen reformy pravopisu.
V 18. +more století se problematikou výslovnosti zabýval Johann Wolfgang von Kempelen ve snaze o vytvoření mluvícího stroje. V roce 1781 Hellwag navrhl dosud používané trojúhelníkové schéma výslovnosti samohlásek (tzv. vokalický trojúhelník).
Na počátku 19. +more století vyvstala potřeba bližšího popisu jednotlivých hlásek pro účely historické a srovnávací gramatiky, zejména pro objasnění fonetických změn. Zpočátku se používalo přímé pozorování mluvidel. Rozvoj přírodních věd (anatomie, fyziologie, akustiky) umožnil později použití různých přístrojů, které umožňovaly podrobnější zkoumání.
Tzv. experimentální fonetice se v poslední čtvrtině 19. +more století věnovali Eduard Sievers v Německu a Henry Sweet a později Daniel Jones (1881-1967) v Anglii. Ve Francii Paul Passy, pod jehož vedením byla založena Mezinárodní fonetická asociace, a Pierre Rousselot, který zřídil roku 1897 v Paříži první fonetickou laboratoř.
Přesné experimentální metody a popisy však přestaly lingvistickým potřebám stačit. Způsobily na začátku určitou krizi fonetiky, která nakonec vedla ke vzniku tzv. +more funkční fonetiky, později nazvané fonologie.
S rozvojem záznamové techniky se v první polovině 20. +more století rozvíjela fonetika akustická, po 2. světové válce byly poprvé využity přístroje pro spektrální analýzu mluvené řeči. V současnosti se k výzkumům ve fonetice využívá výpočetní technika. Pro výzkum hlasového ústrojí při produkce řeči se někdy využívají i jiné metody, jako např. magnetická rezonance.
V dnešní době se fonetika zabývá všemi aspekty řečové komunikace a někdy se hovoří i o řečových vědách. V České republice je možné fonetiku studovat pouze v Praze, na Fonetickém ústavu Filozofické fakulty Univerzity Karlovy.
Reference
Literatura
Zdena Palková: Fonetika a fonologie češtiny, s. 45-46 * Mluvnice češtiny I, s. +more 17-19 * Příruční mluvnice češtiny, s. 21-22.
Související články
Fonologie * Mezinárodní fonetická abeceda * Souhláska * Samohláska
Externí odkazy
[url=http://fonetika. ff. +morecuni. cz/]Fonetický ústav[/url] - Fonetický ústav Filozofické fakulty Univerzity Karlovy * [url=http://is. muni. cz/elportal/estud/ff/js07/fonetika/materialy/index. html]Fonetika[/url] - Marie Krčmová, FF MU Brno * [url=http://www. ic. arizona. edu/~lsp/Phonetics. html]Phonetics[/url] - kurz fonetiky * [url=https://web. archive. org/web/20070916081631/http://cestina. upol. cz/kopecky/game1/]Fonetika a fonologie[/url] - online hra na procvičování fonetiky a fonologie.
* [url=https://web. archive. +moreorg/web/20080202215356/http://158. 194. 48. 95/cestina/kopecky/index. php. option=com_docman&task=cat_view&gid=19&Itemid=14]Fonetika a fonologie[/url] - přednášky, Kamil Kopecký (PPT).