Cesko.wiki Mezinárodní fonetická abeceda
Author
Albert FloresMezinárodní fonetická abeceda Mezinárodní fonetická abeceda (International Phonetic Alphabet, IPA, Alphabet phonétique international, API) je znakový systém navržený jazykovědci k fonetickému zápisu a popisu hlasových projevů lidí mluvících rozdílnými jazyky. Úkolem mezinárodní fonetické abecedy je věrně, výstižně a široce zachytit mluvený projev lidí různých jazykových skupin, tak aby byl fonémicky a foneticky správný.
Mezinárodní fonetickou abecedu tvoří fonetické znaky, které vycházejí převážně z minuskulí latinky a řeckého písma. V kódování Unicode jsou jim vyhrazeny znaky U+0250 až U+02AF.
Historie
Systém byl vyvinut francouzskými a britskými učiteli jazyků pod záštitou Mezinárodní fonetické asociace, která vznikla v roce 1886 v Paříži. Tým vedl Paul Passy. +more První oficiální verzi abecedy publikoval v roce 1888 Passy. Členové asociace založili abecedu na abecedě Henryho Sweeta (1845-1912), který ji vytvořil z abecedy Isaaka Pitmana a Alexandra Ellise.
Od té doby prošla Mezinárodní fonetická abeceda mnoha revizemi, včetně několika velkých změn stvrzených Kielskou konvencí roku 1989; poslední revize proběhla v roce 1993, a znovu byla aktualizována roku 1996. ExtIPA byla prvně vytvořena roku 1991 a revidována 1997; kvalitativní symboly (VoQS, Voice Quality Symbols) byly navrženy v roce 1995, aby ještě více rozvinuly systém přepisu.
Využití
Výhodou IPA je univerzálnost použití pro přepis výslovnosti kteréhokoliv jazyka. Takový přepis je srozumitelný odborníkům na celém světě. +more Největší využití tedy najde v odborné literatuře. Pro laika je však takovýto přepis těžko srozumitelný, proto se v jazykové literatuře určené širší veřejnosti používají i jiné způsoby přepisu výslovnosti.
IPA používá v současnosti mnoho britských anglických slovníků (velká komplikovanost a nestandardnost anglického pravopisu vede k potřebě slovníků, které uvádějí správnou výslovnost anglických slov i pro rodilé mluvčí), americké slovníky obvykle využívají jiný způsob transkripce.
V českém prostředí se k přepisu výslovnosti cizích jazyků obvykle používají znaky české abecedy odpovídající příslušným hláskám, např. [či:z] místo . +more Často se též používají znaky, které v češtině vyjadřují podobně znějící hlásku jako v češtině (např. [a] místo , [o] místo v anglických slovech). Z IPA se vypůjčují pouze symboly označující hlásky, které jsou v češtině cizí, v anglicko-českých slovnících to jsou obvykle . Takovýto způsob přepisu je pro českého uživatele srozumitelnější. Na odlišnosti ve výslovnosti učebnice a slovníky obvykle poukazují.
Názvoslovná komise ČÚZK používá mezinárodní fonetickou abecedu u přepisu výslovnosti českých endonym v databázi Geonames.
Přehled samohlásek
IPA zaznamenává 30 základních samohlásek, které se diakritickými znaménky mohou ještě pozměňovat, např. v délce či v intonaci.
Přehled souhlásek
Souhlásky mají 65 písmen pro pulmonické a 30 nepulmonických a ostatních:
Afrikáty a dvojí artikulace
Afrikáty a souhlásky s dvojí artikulací se zapisují pomocí dvou symbolů. K vyznačení současné artikulace se obvykle používá diakritické znaménko - vázací znak umístěný nad písmeny nebo pod nimi.
Ligatury
Šest nejobvyklejších afrikát se též zapisuje pomocí ligatury (symbol vzniklý spojením dvou písmen), která je však v IPA neoficiální. Ligatury jsou i v některých národních abecedách, např. +more v nizozemské. Ligatury se ujaly jako znaky ekvivalentní spřežkám. V češtině by se tedy hodila pro hlásku ch.
. Vázání Ligatura Popis neznělá alveolární afrikáta| neznělá alveolární afrikáta znělá alveolární afrikáta| znělá alveolární afrikáta neznělá postalveolární afrikáta| neznělá postalveolární afrikáta znělá postalveolární afrikáta| znělá postalveolární afrikáta neznělá alveolopalatální afrikáta| neznělá alveolopalatální afrikáta znělá alveolopalatální afrikáta| znělá alveolopalatální afrikáta neznělá alveolární laterální afrikáta| - neznělá alveolární laterální afrikáta neznělá alveolární laterální afrikáta| - znělá alveolární laterální afrikáta Neznělá labiovelární ploziva| - neznělá labiovelární ploziva znělá labiovelární ploziva| - znělá labiovelární ploziva Labiovelární nazála| - Labiovelární nazála
Diakritika
Diakritika se používá v případech, kdy je potřeba zaznamenat obměnu výslovnosti určité hlásky, pro kterou neexistuje v IPA samostatný symbol. Diakritická znaménka se obvykle zaznamenávají pod symbol, ale v případě potřeby je lze umístit i nad něj, např. +more - neznělá velární nazála.
| Slabičnost | |||
|---|---|---|---|
| Slabikotvorná | Neslabičná | ||
| Realizace souhlásek | Realizace souhlásek | Realizace souhlásek | Realizace souhlásek |
| Přídech | Bez slyšitelné ploze | ||
| Nosní ploze | Laterální ploze | ||
| Fonace | Fonace | Fonace | Fonace |
| Neznělá | Znělá | ||
| Dyšná fonace | Třepená fonace | ||
| Artikulace | Artikulace | Artikulace | Artikulace |
| Dentální | Lingvolabiální | ||
| Apikální | Laminální | ||
| Přednější | Zadnější | ||
| Střednější | Střednější a středovější | ||
| Zvýšená ( = Znělá alveolární nonsibilantní frikativa) | Zvýšená ( = Znělá alveolární nonsibilantní frikativa) | Zvýšená ( = Znělá alveolární nonsibilantní frikativa) | |
| Snížená ( = Znělá bilabiální aproximanta) | Snížená ( = Znělá bilabiální aproximanta) | Snížená ( = Znělá bilabiální aproximanta) | |
| Koartikulace | Koartikulace | Koartikulace | Koartikulace |
| Více zaokrouhlená | Méně zaokrouhlená | ||
| Labializovaná | Palatalizovaná | ||
| Velarizovaná | Faryngalizované | ||
| Velarizovaná alveolární laterální aproximanta| | Velarizovaná nebo faryngalizovaná | Velarizovaná nebo faryngalizovaná | Velarizovaná nebo faryngalizovaná |
| Posun kořene jazyka dopředu | Posun kořene jazyka dozadu | ||
| Nazalizovaná | Zabarvení do r |
Suprasegmentální jevy
Tyto symboly popisují jevy v jazyce, které souhrnně označujeme jako prozódie. Zahrnují délku hlásek, přízvuk, tón, intonaci a rytmus jazyka.
| Primární (hlavní) přízvuk | |
|---|---|
| Sekundární (vedlejší) přízvuk | |
| Dlouhá souhláska nebo samohláska | |
| Polodlouhá | |
| Extra-krátká | |
| Slabičný předěl | |
| Vázání (absence pauzy) |
Intonace
| Malá pauza | |
|---|---|
| Velká pauza | |
| Stoupavá intonace | |
| Klesavá intonace |
Tón
IPA dovoluje používat buď tónovou diakritiku, nebo tónové značky, které charakterizují tón v tónových jazycích, jako je např. čínština s pěti tónovými verzemi nebo vietnamština se šesti tóny.
| Extra vysoký | |
|---|---|
| Vysoký | |
| Střední | |
| Nízký | |
| Extra nízký | |
| Stoupající | |
| Klesající | |
| e | Pokles tónu |
| e | Vzestup tónu |
Reference
Související články
Abeceda * Česká fonetická transkripce * Fonetika * Jazyk (řeč) * Uralská fonetická abeceda * Americká fonetická notace (Americanist phonetic notation)
Externí odkazy
[url=https://web. archive. +moreorg/web/20100502080218/http://www. langsci. ucl. ac. uk/ipa/]Stránky Mezinárodní fonetické asociace (anglicky)[/url] * [url=http://alef-0. eu/wiki/vyslovnost. php]Automatický přepis českých slov v IPA (ne zcela dokonalý)[/url].