Cesko.wiki Ch
Author
Albert FloresObrázek písmena Ch Ch je čtrnácté písmeno české abecedy. V češtině a slovenštině je z hlediska abecedního řazení tato spřežka považována za jedno písmeno (řadí se mezi h a i), v dalších jazycích je považována za běžnou spřežku dvou písmen. Kód v Morseově abecedě je - - - -.
Spřežka vznikla pro přepis řeckého písmene χ (chí), které se vyslovovalo jako neznělá velární ploziva (k) s přídechem, tedy , do latinky. Podobou tohoto řeckého písmene je inspirován přepis neznělé české výslovnosti do mezinárodní fonetické abecedy IPA písmenem latinky x. +more Výslovnost písmene x ve středoamerickém a jihoamerickém dialektu španělštiny je také shodná jako česká výslovnost písmene ch.
V češtině se spřežka „ch“ používala prakticky od počátku českého písemnictví. Od konce 12. +more století až do začátku 14. století však význam této ani jiných spřežek nebyl ustálen. Spřežka „ch“ v té době mohla označovat hlásky c, č, ch, h, k, s, š.
Písmeno i spřežka
Přestože je v češtině tradičně označováno za písmeno, nejedná se o celistvý zvláštní znak, nýbrž o spřežku složenou z dvou znaků c a h. Proto se jako velká iniciála správně píše jen jeho první část, pokud se nepíše celé slovo velkými písmeny. +more Při psaní proloženým písmem nebo při svislém psaní slov praxe kolísá, lze se setkat i s tím, že se oba znaky píšou pohromadě.
Ve zkratkách tvořených prvními písmeny slov se „ch“ zachovává celé a je-li celá zkratka psána velkými písmeny, i CH se obvykle píše celé velké (např. VŠCHT - Vysoká škola chemicko-technologická, CHKO - chráněná krajinná oblast).
V některých jiných jazycích, kde se spřežka ch také používá, je považována za dvojici písmen a do zkratek se h nepřenáší, například zkratka německého názvu Chemische Fabrik Kalk GmbH je CFK.
V češtině a slovenštině se celá spřežka ch při abecedním řazení považuje za jediné písmeno a řadí se až mezi písmena „h“ a „i“. Jako prvek abecedního řazení se používá i ve španělské abecedě, kde se řadí mezi c a d. +more Naopak např. v angličtině nebo v polštině není prvkem abecedního řazení a řadí se tak před ci-.
V několika českých slovech, většinou řídce užívaných, slangových a zastaralých, je obsažena skupina písmen „ch“, která nemá význam písmene „ch“, ale označuje dvojici hlásek, z nichž každá patří k jinému slovnímu základu, prvního s koncem c a druhého se začátkem h, a zároveň k jiné slabice. Českého původu je slovo mlachuba (ten, kdo mlátí hubou, synonymum obdobného slova tlučhuba). +more Dále jde hlavně o slova zčásti nebo zcela přejatá z němčiny, např. puchoblík (který vznikl ze slov pucovat a hoblík), báchamr (bác a hamr), švarchandl (černý obchod, šmelina), kurchasák (krátký hasák), rajchaus (nevěstinec), puchadr (hadr na čištění). Někdy proto lidé slova, kde dochází k souběhu c a h, rozdělují: truchlas (hlas daný natruc) píšou jako truc-hlas nebo truc hlas.
Výslovnost
V klasické latině a tedy původní latince se spřežka ch používala pro přepis řeckého písmene χ (chí), které se vyslovovalo jako neznělá velární ploziva s přídechem, tedy . V pozdně antické a středověké latině se pak výslovnost posunula a rozrůznila způsobem, který zrcadlí mnohost čtení spřežky ch v moderních evropských jazycích.
V češtině se písmeno ch nejčastěji vyslovuje jako neznělá velární frikativa , při asimilaci znělosti buď jako znělá velární frikativa (zpravidla v Čechách), nebo jako znělá glotální frikativa (zpravidla na Moravě), například ve spojení „bych byl“. Výjimkou jsou samozřejmě výše uvedené případy složených slov, kdy nejde o písmeno ch, ale dvojici písmen c a h.
Se stejným čtením (výslovností) jako v češtině se používá také ve slovenštině, polštině (kde se čte stejně jako h), v jazyce chamorro, velštině, litevštině a kečuánštině.
V němčině se čte většinou podle polohy (zpravidla v závislosti na předcházející hlásce a nejde-li o spřežku sch nebo tsch) buď jako neznělá uvulární frikativa , dialekticky nahrazovaná též neznělou velární frikativou , nebo jako neznělá palatální frikativa , méně často (zejména v cizích slovech) jako neznělá velární ploziva .
V angličtině se spřežka ch čte nejčastěji jako neznělá postalveolární afrikáta (march, change) nebo jako neznělá velární ploziva (stomach, Christmas).
Ve francouzštině se čte jako neznělá postalveolární frikativa , ve slovech řeckého původu jako neznělá velární ploziva .
V bretonštině se ch čte shodně jako ve francouzštině, tj. , pro zápis velární frikativy se místo staršího zápisu ch od roku 1658 postupně prosazuje spřežka c’h, kterou obecně čteme jako neznělé (či jako jeho znělý protějšek , případně jako neznělá glotální frikativa , či jeho znělý protějšek - rozdíly ve výslovnosti c’h jsou závislé na dialektu, pozici ve slově či zda jde o výsledek náslovné mutace počátečního g- apod. +more).
V italštině vložení písmene h za písmeno c před písmeny e nebo i působí, že se c neměkčí na (neznělá postalveolární afrikáta), ale čte se jako neznělá velární ploziva stejně jako před jinými písmeny.
Správné kódování sledu písmen c a h v Unicode
Pro správné kodování sledu písmen c a h v Unicode je nutné mezi písmena c a h (potažmo jejich kapitální protějšky) vložit znak Combining Grapheme Joiner - jinak je sled písmen považován za spřežku. Navzdory názvu tento speciální znak neslouží ke spojování znaků, ale k oddělení. +more Pokud se tak nestane, software nemůže tento sled písmen správně abecedně řadit. Toto se děje kvůli tomu, že software nemůže rozpoznat spřežku ch od pouhého sledu c a h. Příklad: chlad vs cheeseburger.
Cizí slova v českém textu by správně měla mít mezi c a h vložený Combining Graphene Joiner. Software by měl v češtině považovat každý sled písmen c a h za spřežku ch. +more Pro rozpoznání spřežek od pouhého sledu dvou písmen je tedy nutné vložit mezi pouhý sled písmen Combining Grapheme Joiner.