František Bílek (sochař 1872–1941)

František Bílek (6. listopadu 1872 Chýnov - 13. října 1941 tamtéž) byl český grafik, sochař, architekt, autor užitého umění a symbolista období secese.

Život

Mládí a studia

Již od dětství se u něho projevovalo umělecké nadání. V Táboře vystudoval gymnázium a pak v letech 1887-1890 studoval malbu u profesora Maxmiliána Pirnera na Akademii výtvarných umění v Praze. +more Kvůli potížím s vrozenou oční vadou - částečným daltonismem - zabraňujícím Bílkovi rozeznávat některé barvy, přešel na radu svých učitelů k Josefu Maudrovi na Uměleckoprůmyslovou školu v Praze studovat sochařství (1888-1890). Nadále však zůstal i studentem Akademie výtvarných umění.

Bílek získal stipendium mecenáše Vojtěcha Lanny mladšího a v lednu 1891 odjel do Paříže, kde studoval na soukromé Colarossiho akademii u prof. Jean-Antoine Injalberta (*1845, †1933). +more Zde se seznámil se Zdenkou Braunerovou, s níž ho pak pojilo celoživotní přátelství, a také s českými umělci v Paříži, např. Alfons Mucha, Luděk Marold, Vojtěch Hynais a Stanisław Wyspiański. V té době vznikala Bílkova první díla inspirovaná jeho náboženským cítěním: Golgota - hora lebek a Orba je naší viny trest (1892). Nebyla však příznivě přijímána a stipendijní komise v Praze v čele s Myslbekem i Vojtěch Lanna díla odsoudili a Bílkovi bylo stipendium odejmuto. Myslbek se vyjádřil nevybíravě o promarněném stipendiu a o Bílkovi řekl, že není hoden ani srovnání s jeho posledním žákem. Mecenáš Lanna odmítl přijmout od Bílka darovanou Orbu.

Během života František Bílek podnikl řadu cest do zahraničí - Itálie (1900), Německo, Itálie, Sicílie (1902), Mnichov, Salcburk (1904), Paříž (1927).

F. Bílek byl od roku 1898 členem SVU Mánes, ale roku 1912 sám vystoupil, dále členem Umělecké besedy a SČUG Hollar.

Bílek v Chýnově a Praze

Po návratu z jednoroční vojenské služby (1893) si František Bílek v Chýnově zřídil sochařskou dílnu, v roce 1898 si postavil stavení s ateliérem podle vlastních návrhů, kde tvořil osaměle, vyhýbal se určení směru a slohu i spolkovým setkáním. V roce 1902 se oženil a krátce poté přestěhoval do Prahy.

V Praze bydleli manželé na několika místech (ul. Nové Mlýny; na Smíchově ve Švédské ulici; v Bubenči v Korunovační ulici) a Bílek přechodně pracoval v refektáři v klášteře na Strahově, v Bubenči nebo v Čechově ulici. +more Monumentální díla zpočátku tvořil v Chýnově, kam dojížděl zejm. v létě. Když zakoupil pozemek po zbouraných městských hradbách, nechal si roku 1911 podle svého návrhu postavit vilu s ateliérem v Mickiewiczově ulici na Hradčanech. Galerie hlavního města Prahy ve vile zřídila muzeum se stálou expozicí Františka Bílka. Spravuje také Bílkův dům se stálou expozicí v Chýnově. Dům je zasazen volně do přírodního prostředí, stěny jsou z režného cihlového zdiva v kombinaci s dřevem. Fasáda je zdobena řadou symbolických reliéfů doplněných umělcovými mystickými texty. Expozice se nachází v obytné části domu v přízemí a prvním patře. Přístupný je i ateliér.

Počátkem 30. let byl Bílek nemocný. +more Zpět do Chýnova se s rodinou přestěhoval po německé okupaci Prahy v roce 1939. Je pochován na místním hřbitově pod svou monumentální sochou Modlitba nad hroby (z roku 1905), která vznikla obezděním stromu, ale po jeho setlení byla v roce 1980 nahrazena kopií. Dílo má dva názvy: Modlitba nad hroby a Génius smrti, které jako by symbolizovaly proměny tehdejšího vztahu ke smrti. Na rodném domku slavného umělce je pamětní deska.

Bílkova rodina

Otec sochaře Bílka pracoval jako kolář a měl malé povoznictví; bratr Josef (1870) byl projektant a stavitel; bratr Antonín (1881) absolvoval Uměleckoprůmyslovou školu a byl sochařem.

Manželka Berta, roz. Nečasová, v roce 1963 darovala vilu i část manželova díla městu Praze; svého muže přežila o 23 let a zemřela roku 1964. +more Dcera Berta (1905-1971) byla opatrovatelkou otcova uměleckého odkazu; syn František (1907) byl knězem Církve československé. Vnučka Alena Bártová, žijící v USA, darovala Praze Bílkův dům v Chýnově.

Bílek a církev

Jana Blahoslava v Přerově (1923) Již jako žák 1. +more třídy Bílek ministroval a tehdy započal a postupně narůstal jeho vztah k náboženství. Jako dospělý se pak, i přes své hluboké náboženské cítění, často rozcházel s oficiální katolickou církví a v únoru 1921 s celou rodinou přestoupil do československé církve (dnešní Církev československá husitská) a stal se jejím oficiálním umělcem. Svou uměleckou práci bral jako službu bratřím a oběť ve prospěch druhých. Jako umělec byl známý též jako náboženský myslitel a mystik, ve svém díle často spojoval křesťanské a orientální náboženství v mystické jednotě světa.

Postupem let navrhl Bílek pro Církev československou husitskou obřadní předměty (kalichy), bohoslužebná roucha, štóly, několikery jesličky, svícny, výtvarné symboly, prapory a korouhve nebo formy na hostie. Díky náboženské obci Církve československé husitské v Praze 4-Michli se po 85 letech podařilo v roce 2020 obnovit přerušenou výrobu hostií podle Bílkova návrhu. +more Ve sborech a modlitebnách Církve československé husitské byly instalovány desítky jeho plastik, reliéfů i drobnějších sochařských prací. Nejucelenější realizace chrámových interiérů se nalézají v Husově sboru v Českých Budějovicích a v chrámu sv. Václava na Novém Městě v Praze. Umělec promýšlel rovněž strukturu husitského bohoslužebného obřadu.

Dílo

František Bílek se stal jednou z nejvýraznějších osobností českého secesního symbolismu. Zobrazoval převážně náboženská témata, která doplňoval mystickými texty. +more Jeho výtvarný styl je netradiční a rozeznatelný na první pohled. V roce 1891 byl Bílek na Jubilejní výstavě v Praze zastoupen dvěma podobiznami (poprsími), ale až v roce 1898, po době nepochopení a odmítání se setkal s prvním oficiálním uznáním od Jiřího Karáska ze Lvovic za své dílo Podobenství velkého západu Čechů (z roku 1898); vystavoval na I. výstavě SVU Mánes roku 1898 (mezi jiným Mojžíše píšícího dekalog); v r. 1908 pořádal soubornou výstavu v kostele sv. Martina v Praze a putovní výstavy v Českých Budějovicích, Vodňanech, Rokycanech a Domažlicích. V roce 1908 ho při pobytu v Praze ocenil francouzský sochař Antoine Bourdelle - označil dílo Bílkovo jako původní, bez potřeby napodobovat německé nebo francouzské sochařství jako někteří jiní umělci. V roce 1909 se Bílek stal členem Umělecké besedy (UB) a poprvé vystavoval s UB v roce 1913. Práci Jihočecha Bílka sledoval několik let také JUDr. Leopold Katz (1854-1927), rodák z jihočeské Jistebnice, nálezce (1872) cenného Jistebnického kancionálu), velký mecenáš výtvarníků. A právě cenou L. Katze byl také odměněn Bílek za své dílo Budoucí dobyvatelé (dřevo 1931-1937).

Sochařská kompozice Mistr Jan Hus (odhaleno r. +more 1928, Husovy sady v Táboře Libčicích nad Vltavou František Bílek - umělec, představitel epochy symbolismu a secese - byl nejen sochař, řezbář a keramik, ale také grafik, kreslíř, ilustrátor, autor návrhů knižních vazeb i různých druhů užitého umění a také dobrý architekt.

Zpočátku byl námětem jeho děl pocit zoufalství nad vinami člověka, ale postupně převládala naděje, vykoupení a víra. Postavy se přestaly sklánět a tyčily se vzhůru s patetickými gesty. +more Kromě biblických námětů vytvořil postavy rodiny a mnohé postavy českých duchovních i světských velikánů (Jana Husa, Jana Žižky, Jana Roháče z Dubé aj. ). Zaujat událostmi národních dějin a veden svým silným vlastenectvím tvořil sochy nejen jako postavy, ale vyjadřoval celý příběh nebo osud lidské bytosti, případně osud celého národa.

V grafikách Bílek často volil motiv vody, ohně a měsíce, také postavu kněze u oltáře. Některé grafické listy doprovázel písmem vlastního návrhu a provedení. +more Kresbami a dřevoryty doprovodil např. Březinovy básnické sbírky Tajemné dálky (1895), Ruce (1901), Březinovu sbírku esejů Hudba pramenů (1903), knihy Březinových dopisů (1931 ad. ) i velkou publikaci o Březinovi Stavitel chrámu (1941). Dřevoryty a litografiemi doprovodil Tomáše ze Štítného Dokonanie kněh šesterých. Pomník Otokara Mokrého v Českých Budějovicích (1919) Mojžíš (dřevoryt) Jak paprsek Slunce na dřevě života umíral (kresba) Navrhl stavbu venkovského stavení s ateliérem, v němž byl i pokoj pro Bílkovy přátele Julia Zeyera a Otokara Březinu - „Chaloupka“ v Chýnově (1898); vlastní vila v Praze; Procházkova vila; navrhoval i jiné různé kusy nábytku i celé bytové interiéry. Projektoval také další stavby, hřbitovy i části obytných sídlišť.

Významná sochařská díla (mimo díla již uvedená v textu)

Z dalších děl (výběr)

Ukončení žeber v presbytáři chrámu v Prostějově a uvnitř chrámu křížová cesta * Památník Padlým vojákům s Bílkovými plastikami, v ambitech poutního kostela na Křemešníku * Náhrobky a reliéfy na mnoha hřbitovech (mj. na Olšanech v Praze náhrobek sochaře Josefa Maudera, na zdi hřbitova v Poděbradech je Čtyřiačtyřicet reliéfů, další na hřbitově v Jinošově u Náměště nad Oslavou, v Domažlicích i v Chýnově, náhrobek matky spisovatele Monsignora Františka Bernarda Vaňka ve Stádlci nad Lužnicí) * Pomník Otokara Mokrého v Českých Budějovicích (1919)

Výstavy (mimo již uvedené v textu, výběr)

Grafická díla, kresby a literární práce

Spisy

Stavba budoucího chrámu v nás: přednáška. Praha: Meditace, 1908. +more 32 s. ** 2. vydání, v Lyře Pragensis 1. vyd. : Praha: Nadace Lyry Pragensis, 1996. 108 s. Lyra Pragensis, sv. 116. . * Cesta: cyklus původních litografií. Praha: Odbor svazu čsl. studentstva pro postav. stud. pomníku Mládí, 1909. 12 stran se dvěma dřevoryty, 40 listů s litografiemi. Český a francouzský text Miloš Marten a F. Bílek. Pergamenová vazba L. Bradáč. * Jak mi dřeva povídala. Praha: Jan Pohořelý, 1946. Edice Kotnov, sv. 2. Obálka František Kobliha, grafická úprava Josef Sonberg. ** 2. vydání: Brno: Zvláštní vydání, 1992. 13 listů. Faksimile, bibliofilie. .

Nevydané spisy

Cyklus o počtu čtení písmeny těla lidského, list I-III, rukopis v archivu Národní galerie v Praze. * Meditace. +more Dva rukopisné sešity, soukromá sbírka. * Návrh na program a stanovy společnosti J. Zeyera, soukromá sbírka.

Články v časopisech

Confiteor umění. Nový Život: měsíčník pro umění, vzdělání a zábavu. +more 1897, roč. II, č. 1, s. 3-5; č. 2, s. 34-37; č. 3, s. 60-62; č. 4, s. 91-94. * Za pravdou. Nový Život: měsíčník pro umění, vzdělání a zábavu. 1897, roč. II, č. 6, s. 162-164; č. 7, s. 181-183.

Hlas Františka Bílka

František Bílek hovoří o Otakaru Březinovi - 1934.

Odkazy

Reference

Literatura

BŘEZINA, Otokar. Dopisy Otokara Březiny. +more III, Františku Bílkovi. V Praze: Nakl. Fr. Borový, 1932. 187 s. Paměti. Knihovna literárních vzpomínek a korespondence, svazek V. * DAČEVOVÁ, Rumjana a kol. Karáskova galerie. Praha: Památník národního písemnictví, 2012. * * * Ilustrovaný encyklopedický slovník. Díl I. A-I. Praha: Academia. 1981. 970 s. 1980. * JINDRA, Martin. František Bílek a jeho rodina v Církvi československé. In: JINDRA, Martin; NYTROVÁ, Olga; HLASIVCOVÁ, Markéta a STRACHOTA, Václav, eds. Víra a umění Františka Bílka: sborník projevů pronesených na konferenci k 70. výročí úmrtí umělce (6. 11. 1872 - 13. 10. 1941) [pořádané 23. listopadu 2011 ve sboru Gustava Adolfa Procházky v Praze 8-Karlíně]. Praha: CČSH ve spolupráci s Kulturní radou a LHODR, 2012. S. 35-76. ISBN 978-80-7000-077-9. * * JINDRA, Martin. Macešský život hostií podle návrhu Františka Bílka v Církvi československé husitské. Theologická revue Církve československé husitské. 2020, roč. 91, č. 1, s. 70-79. ISSN 0139-7702. * JINDRA, Martin, ed. a SLADKOWSKI, Marcel, ed. Biografický slovník Církve československé husitské. Praha: CČSH, 2020. 639 s. ISBN 978-80-7000-167-7. * KULÍK, Jan, ed. Táborsko - srdce jižních Čech. Tábor: Okresní rada osvětová, 1948. 127 s. * MIKULECKÁ, Milena, ed. František Bílek v Církvi československé husitské. Praha: ÚR CČSH, 2000. * NEČAS, Vilém a SUCHÝ, Václav, ed. Bílek: svědectví o bratru Františkovi. Praha: Malvern, 2015. 316 s. , 30 s. obr. příl. ISBN 978-80-7530-026-3. Vydala Společnost Františka Bílka v nakl. Malvern. * * MUDROVÁ, Ivana. Bílkova vila je plná symbolů. In: Prahou s otevřenýma očima. Díl 1. Praha: NLN Nakl. Lidové noviny, 2005. 273 s. S. 89-90. . * MUDROVÁ, Ivana. Bílkův náhrobek Jaroslava Boudy v Bubenči. In: Prahou s otevřenýma očima. Díl 2. Praha: NLN Nakl. Lidové noviny, 2005. 287 s. S. 60. . * Pražská informační služba. „A-Z“ - Fr. Bílek. * PYTLÍK, Radko. O Bubenči a okolí: z cyklu Hledání ztraceného času. [Praha]: Emporius, ©2004. 136 s. ISBN 80-86346-09-9. * SLAVÍČEK, Lubomír, ed. et al. Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů (asi 1800-2008). 1. svazek, A-M. Praha: Academia, 2016, 970 s. S. 103-104. . * ŠTAMPACH, Odilo Ivan.

Související články

Bílkova vila * Bílkova vila (Tábor)

Externí odkazy

[url=http://digi. ceskearchivy. +morecz/4227/138]Zápis v matrice narozených římskokatolické farnosti v Chýnově[/url] * [url=https://web. archive. org/web/20140716030436/http://www. mc-galerie. cz/admin/files/archiv/pdf/Bilek-Frantisek. pdf]Inventář osobního fondu, Archiv Národní galerie v Praze[/url] * [url=http://sechtl-vosecek. ucw. cz/cml/dir/bilek. html]Dokumentární fotografie v archivu rodiny Šechtlů[/url] * [url=http://info. dingir. cz/2021/10/frantisek-bilek-zemrel-pred-osmdesati-lety-ma-stale-co-rict/]ŠTAMPACH, Odilo Ivan: František Bílek zemřel před osmdesáti lety, má stále co říct[/url] Dingir 13. 10. 2021 * [url=https://zpravy. aktualne. cz/domaci/pred-osmdesati-lety-se-chynov-loucil-s-frantiskem-bilkem/r~6b67564230bc11eca7d80cc47ab5f122/]JINDRA, Martin: Nedoufal jsem již, že na zemi může být tak krásně, jásal sochař. Zachránila ho žena. Aktuálně. cz[/url]. 23. 10. 2021 20:17 * [url=https://zpravy. aktualne. cz/domaci/jediny-pomnik-jana-amose-komenskeho-vpraze-stoji-pred-bilkov/r~2902fee8a06311eca89f0cc47ab5f122/]JINDRA, Martin: Chtěl uctít Komenského. Pomník mu postavil u domu ve tvaru zkoseného obilného lánu. Aktuálně. cz[/url]. 28. 3. 2022 * [url=http://www. libri. cz/databaze/kdo18/search. php. zp=11&name=B%EDlek+Franti%B9ek&vic=1]František Bílek[/url] v Kdo byl kdo v našich dějinách do roku 1918 * * * *.

Kategorie:Čeští sochaři Kategorie:Čeští grafici Kategorie:Čeští architekti Kategorie:Karáskova galerie Kategorie:Narození v Chýnově Kategorie:Úmrtí v Chýnově Kategorie:Narození 6. +more listopadu Kategorie:Narození 1872 Kategorie:Úmrtí 1941 Kategorie:Úmrtí 13. října Kategorie:Žáci Maxmiliána Pirnera Kategorie:Pohřbení v Chýnově Kategorie:Umělci z Chýnova Kategorie:Čeští svobodní zednáři Kategorie:Křesťanští konvertité Kategorie:Protestanti Kategorie:Muži Kategorie:Sdružení jihočeských výtvarníků.