French Open

French Open, známý pod názvem Roland Garros (oficiálně , také Mezinárodní mistrovství Francie v tenise), je druhý ze čtyř tenisových turnajů nejvyšší kategorie - Grand Slamu, každoročně hraný na přelomu května a června. Pojmenování získal po francouzském válečném letci Rolandu Garrosovi, který roku 1913 jako první přeletěl Středozemní moře. Úvodní ročník se konal v roce 1891 pod názvem Championnat de France. Až do počátku otevřené éry tenisu se v angličtině jmenoval French Championships. V sezóně 1968 byl pak turnaj jako první z grandslamů otevřen profesionálním tenistům, což odráží část „Open“ v názvu.

Od roku 1928 je dějištěm události osmihektarový tenisový areál Stade Roland-Garros ležící na území 16. +more městského obvodu Paříže v sousedství Buloňského lesíka. Představuje jediný ze čtyř nejvýznamnějších turnajů velké čtyřky hraný na otevřených antukových dvorcích. Největším z dvaceti tří kurtů je Court Philippe Chatrier s kapacitou 15 tisíc diváků, jenž získal název po sportovním funkcionáři Philippu Chatrierovi. V roce 2020 byl opatřen zatahovací střechu. Druhý hlavní dvorec pro deset tisíc osob nese jméno Court Suzanne Lenglen po tenisové legendě Suzanne Lenglenové a měl by být zatřešen pro letní olympiádu 2024. V březnu 2019 byl otevřen třetí stadion, Court Simonne-Mathieu pro 5 tisíc diváků, pojmenovaný po šampionce turnaje a člence hnutí odporu Simonne Mathieuové.

Grandslam je nejsledovanější francouzskou událostí ve světě. Pro pomalý antukový povrch, sedm kol a mužskou dvouhru na tři vítězné sety, je French Open považován za fyzicky nejnáročnější tenisový turnaj světa. +more V roce 2022 byl za stavu her 6-6 v rozhodující sadě všech zápasů zaveden tiebreak do 10 bodů, s nutností minimálně dvoubodového rozdílu.

Program zahrnuje soutěže mužské i ženské dvouhry, mužskou, ženskou a smíšenou čtyřhru, soutěže juniorů, legend a vozíčkářů. Na počest čtyř francouzských tenistů první poloviny 20. +more století označovaných jako „čtyři mušketýři“ získává vítěz mužské dvouhry Pohár mušketýrů. Vítězka ženské dvouhry je oceněna Pohárem Suzanne Lenglenové. V sezóně 2006 finanční odměny žen vyrovnaly prémie mužů.

Španěl Rafael Nadal získal mezi roky 2005-2022 rekordních čtrnáct trofejí, což znamená nejvyšší počet titulů z dvouhry jediného grandslamu. Jako první profesionální tenista rovněž vyhrál jeden turnaj čtrnáctkrát. +more Na Roland Garros se stal prvním startujícím s alespoň 100 vítěznými zápasy, i prvním hráčem historie, jenž podesáté obhájil titul z jediného grandslamu.

Název

Oficiální název grandslamu ve francouzštině zní „Les internationaux de France de Roland-Garros“, ve zkrácené podobě pak „Tournoi de Roland-Garros“. Běžnými názvy jsou anglický „French Open“ a případně také jednoduchá mezinárodně používaná forma „Roland Garros“. +more Ve francouzštině je spojovník do jmen vkládán po úmrtí osoby, a proto korektní forma zápisu jména letce je „Roland-Garros“. Malá encyklopedie tenisu uvádí český název grandslamu ve formě „Mezinárodní mistrovství Francie“.

Historie

Championships éra

1891-1924: Uzavřený šampionát

Na první ročník grandslamu, který se uskutečnil v roce 1891, měli přístup pouze hráči registrovaní ve francouzských tenisových oddílech. Mezi ně patřil také Brit +more_Briggs'>H. Briggs, jenž si odnesl debutovou výhru. Počátečnímu období dominoval Francouz Max Decugis s rekordními osmi amatérskými tituly. Název turnaje zněl Championnat de France. V angličtině se používal překlad „French Championships“. Premiérový ročník ženské části proběhl v roce 1897 a vítězkou se v prvních třech letech stala Francouzka Adine Massonová, která získala celkem pět titulů.

+more_První_z_rekordních_čtrnácti_titulů_získal_jako_19letý_v_roce_2005_a_poslední_pak_v_36_letech_roku_2022_jako_nejstarší_šampion_Roland_Garros. _Jeho_celková_bilance_zápasů_po_ročníku_French_Open_2022_-_mužská_dvouhra'>2022 činila 112-3 a setů 335-34. Uzavření soutěží výlučně pro tenisty francouzských klubů trvalo do roku 1924. V této počáteční fázi se dějištěm konání staly postupně čtyři lokality:.

* Île de Puteaux v Puteaux - hrálo se na pískovém povrchu se štěrkovým podkladem * Racing Club de France v pařížském Buloňském lesíku - hrálo se na antuce * Société Athlétique de la Villa Primrose v Bordeaux - ročník 1909, hrálo se na antuce * Tennis Club de Paris, v pařížské čtvrti Auteuil - hrálo se na antuce

Současně s tímto turnajem se v období 1912-1914 a v letech 1920, 1921 a 1923, konala na antukových dvorcích Stade français v Saint-Cloud druhá tenisová soutěž World Hard Court Championships (WHCC; ). Roku 1922 proběhla její soutěž v Bruselu. +more Někdy je právě tento turnaj považován za skutečného předchůdce druhého grandslamu sezóny, protože byl od počátku otevřen i zahraničním tenistům. Dvakrát tuto událost vyhrála novozélandská světová jednička Tony Wilding (1913, 1914), a později také první hráč světa Američan Bill Tilden (1921). V roce 1924 již WHCC neproběhl v důsledku konání pařížských letních olympijských her.

1925-1945: Otevření světu a čtyři mušketýři

V roce 1925 byl Championnat de France poprvé otevřen i zahraničním amatérským tenistům. V letech 1925 a 1927 se uskutečnil na antukových dvorcích Stade français v Saint-Cloud, kde se předtím odehrávalo Mistrovství světa na tvrdých dvorcích. +more Roku 1926 turnaj hostil Racing Club de France v Buloňském lesíku, tedy místo, na němž se v předchozích letech konal uzavřený francouzský šampionát.

Dominika Cibulková bojuje na French Open 2009Po francouzském vítězství „čtyř mušketýrů“ - René Lacosta, Jeana Borotry, Henri Cocheta a Jacquese Brugnona, nad družstvem Spojených států v Davis Cupu 1927 konaném ve Filadelfii, se Francouzi rozhodli rychle vybudovat nový sportovní areál, na kterém by obhajovali ve vyzývacím finále salátovou mísu. +more Tak vznikl záměr vzniku Tenisového areálu Rolanda Garrose, který byl otevřen již v roce 1928 ve čtvrti Autiel na jihu Paříže. Od tohoto data se v něm každoročně koná grandslam French Open, do roku 1968 hraný pod názvem French Championships. Pojmenování tenisový areál získal po francouzském letci Rolandu Garrosovi, který 23. září 1913 jako první přeletěl Středozemní moře a poté se účastnil v roli bojového pilota první světové války.

Antukový povrch na dvorcích je relativně pomalý, což vede k možnosti rozvinutí obranného stylu hry. Vítězové jsou obvykle vnímání jako nejlepší tenisté na antuce pro dané období. +more Turnaj se neuskutečnil v obdobích první (1915-1919) a druhé světové války (1940-1945). Ve vichistickém režimu byl v letech 1941-1945 hrán turnaj Tournoi de France, tenisové mistrovství uzavřené jen pro francouzské tenisty, jehož dvojnásobným šampiónem se stal Bernard Destremau a třikrát na něm triumfoval Yvon Petra. Francouzská tenisová federace jej však nezahrnuje do historie grandslamu.

Iveta Benešová podává na French Open 2009Ve dvacátých letech ovládli mužské soutěže čtyři mušketýři, přesto se žádnému z nich nepovedlo titul obhájit. +more Francouzskou dominanci přerušil v roce 1933 Australan Jack Crawford. Do roku 2013 pak grandslam vyhráli pouze dva další domácí hráči, a to v roce 1946 Marcel Bernard, který v pětisetové finálové bitvě porazil československého tenistu Jaroslava Drobného, a podruhé roku 1983 Yannick Noah po výhře nad Švédem Matsem Wilanderem.

Ve třicátých letech byli hlavními postavami grandslamu Crawford, Němec Gottfried von Cramm a Brit Fred Perry. Roku 1938 zvítězil v boji o titul nad Čechoslovákem Roderichem Menzelem první Američan Don Budge, jenž danou sezónu také získal premiérový čistý grandslam v historii tenisu.

Mezi ženami se ve dvacátých letech prosadila Francouzka Suzanne Lenglenová se šesti tituly, následována čtyřmi výhrami Američanky Helen Willsové Moodyové a v letech 1935-1937 třemi trofejemi Němky Hilde Krahwinkel Sperlingové.

1946-1967: Dominance Australanů a Američanek

První dva ročníky pařížského grandslamu konané po druhé světové válce, v letech 1946 a 1947, se hrály až po londýnském Wimbledonu, jako třetí událost ze čtyř.

Trojnásobný vítěz dvouhry Gustavo KuertenV roce 1947 získal titul Maďar Jozsef Asboth a v 50. +more letech se mezi hlavní osobnosti zařadil československý tenista, jenž později získal egyptské občanství od krále Faruka, Čech Jaroslav Drobný. Po finálových nezdarech z let 1946, 1948 a 1950, vyhrál následující dva ročníky 1951 a 1952. V roce 1953 pak v semifinále nestačil na nastupujícího australského tenistu Kena Rosewalla, který se stal v osmnácti letech a sedmi měsících věku, do té chvíle nejmladším vítězem French Championships.

Ženskou část v poválečné etapě ovládly Američanky, když si v letech 1946-1960 připsaly vítězství Margaret Osborneová duPontová, Patricia Canningová Toddová, Doris Hartová, Shirley Fryová Irvinová, Maureen Connollyová Brinkerová a konečně v roce 1960 tuto zámořskou šňůru zakončila Darlene Hardová. V roce 1958 se Maďarka Zsuzsa Körmöczyová stala vůbec nejstarší šampiónkou pařížské události, když vyhrála ve věku třiceti tří let a devíti měsíců.

Od roku 1956 následovalo třináctileté období dominance australských hráčů, které po titulech Roye Emersona, Rosewalla a Freda Stolla v roce 1969 titulem završil Rod Laver, který v dané sezóně získal druhý čistý grandslam v mužském tenisu. Nesnadné soupeře Australanů v této éře představovali Ital Nicola Pietrangeli a Španěl Manuel Santana, oba se dvěma vítězstvími.

V šedesátých letech si mezi ženami po dvou titulech připsaly Australanka Margaret Courtová a Britka Ann Haydonová-Jonesová.

Open éra

V sezóně 1968 došlo k otevření turnaje pro profesionály a od tohoto roku název grandslamu zní French Open.

Protože otevření Australian Open proběhlo až v roce 1969, stal se French Open 1968 historicky prvním grandslamem, na němž mohli startovat profesionální hráči. Tento ročník vyhrál Australan Ken Rosewall, jenž v boji o titul zdolal krajana Roda Lavera. +more Ve finále ženské dvouhry triumfovala americká tenistka Nancy Richeyová, na jejíž raketě ve finále skončila Haydonová-Jonesová. V roce 1969 pak potřetí triumfovala Margaret Courtová, která v dané sezóně zkompletovala jako první tenistka otevřené éry čistý grandslam ve dvouhře. Celkově pařížskou dvouhru vyhrála pětkrát (z toho 3× v otevřené éře).

70. a 80. léta: Nástup Borga a opět Američanek

Šestinásobná šampiónka dvouhry Steffi GrafováOd počátku sedmdesátých let, po ukončení australské nadvlády, se začali prosazovat evropští tenisté. +more Dva tituly v řadě si připsal československý hráč Jan Kodeš, následován Španělem Andrésem Gimenem, který se v roce 1972 stal ve věku třiceti čtyř let a deseti měsíců, vůbec nejstarším vítězem French Open v historii. Od roku 1974 nastala dominantní etapa Švéda Björna Borga, jehož šest trofejí nasbíraných do roku 1981 dokázali přerušit pouze Ital Adriano Panatta (1976), jenž ho porazil v prvním kole a Argentinec Guillermo Vilas (1977). Osmnáctiletý Börg se vítězstvím v roce 1974 stal nejmladším šampiónem turnaje, když překonal věkový rekord Rosewalla.

Tiebreak do 7 bodů byl zaveden v roce 1973. Do roku 2022 se nehrál v rozhodující sadě zápasů, kdy všechny rozhodující sady za stavu her 6-6 začala uzavírat zkrácená hra do 10 bodů.

Od sezóny 1972, kdy titul získala Billie Jean Kingová, nastoupila druhá perioda dominance amerických tenistek, která skončila až rokem 1986. Během této etapy vytvořila rekord v počtu sedmi titulů Chris Evertová, dvě výhry zaznamenala také Martina Navrátilová, která již v Paříži startovala s americkým občanstvím. +more Od roku 1987 se prosazovaly Evropanky, nejvíce pak Němka Steffi Grafová s šesti vítězstvími, která v roce 1988 navíc dosáhla na čistý grandslam.

Tři tituly v osmdesátých letech přidali Švéd Mats Wilander a Čech Ivan Lendl. V roce 1989 se stal vůbec nejmladším mužským vítězem dvouhry na jakémkoli Grand Slamu Američan Michael Chang, když ve věku sedmnácti let a tří měsíců dokázal nejdříve ve čtvrtém kole porazit světovou jedničku Lendla v pětisetové bitvě, v níž už prohrával 0-2 na sety. +more Ve finále opět v pěti dějstvích zdolal Švéda Stefana Edberga. Překonal tak věkový rekord Matse Wilandra, který Roland Garros 1982 vyhrál v sedmnácti letech a devíti měsících.

Od 90. let: Úspěch Evropanů - Nadal a Heninová

V devadesátých letech získali dva tituly za sebou Američan Jim Courier a Španěl Sergi Bruguera. Následovaly tři vítězství světové jedničky Gustavo Kuertena, prvního brazilského vítěze turnaje.

Finále mužské dvouhry 2006: Rafael Nadal - Roger Federer, 1-6, 6-1, 6-4, 7-6Od začátku nového milénia začala španělská éra, kdy po výhrách Alberta Costy a Juana Carlose Ferrera, přišlo do roku 2012 sedm titulů Rafaela Nadala, jehož dominanci od sezóny 2004 přerušil pouze v roce 2009 Švýcar Roger Federer, který tím doplnil sbírku titulů ze všech čtyř grandslamů. +more V roce 2012 pak Nadal sedmou výhrou překonal Borgův rekord a současně vyrovnal nejvyšší počet vítězných grandslamů ve dvouhře z jediného turnaje, když se zařadil po bok sedmi wimbledonských výher Američana Peta Samprase (později se k nim přidal i Roger Federer, který v to samém roce posedmé vyhrál Wimbledon).

Čistý grandslam v sezóně 1997 unikl Švýcarce Martině Hingisové, když vyhrála tři zbylé grandslamy, ale ve finále French Open 1997 odešla poražena od Chorvatky Ivy Majoliové a nikdy singlový titul na turnaji nezískala. V devadesátých letech dosáhla hattricku - tří výher v řadě Jugoslávka Monika Selešová. +more Při prvním z nich v roce 1990, kdy jí bylo šestnáct let a šest měsíců, se stala nejmladší vítězkou celé historie French Open.

V sezóně 2002 vyhrála dvouhru Mary Pierceová, první Francouzka od titulu Françoise Durrové z roku 1967. Do konce první dekády nového tisíciletí se nejvýraznější postavou ženské části Roland Garros stala belgická světová jednička Justine Heninová, která triumfovala celkem čtyřikrát, z toho třikrát v řadě. +more French Open 2011 pak vyhrála Číňanka Li Na a stala se historicky prvním tenistou z asijské země, jenž dokázal vyhrát dvouhru na jakémkoli grandslamu. Maria Šarapovová si připsala v roce 2012 první titul a jako desátá žena historie tenisu zkompletovala kariérní Grand Slam. Druhou trofej přidala o dva roky později po vítězství nad Simonou Halepovou.

+more_ročníku_poprvé_v_kariéře_hned_v_úvodním_kole_grandslamové_dvouhry. _Následující_rok_French_Open_2013_-_ženská_dvouhra'>2013 získala druhý titul. Rafael Nadal se finálovou výhrou nad Davidem Ferrerem v roce 2013 stal prvním mužem historie, kterému se podařilo jediný grandslam vyhrát osmkrát. Serena Williamsová na stejném ročníku triumfovala podruhé, když titul získala po 11 letech, což představovalo nejdelší prodlevu mezi dvěma grandslamovými vítězstvími v open éře. V následujícím ročníku 2014 vylepšil Španěl svůj rekordní zápis, když získal devátou trofej poté, co ve finále zdolal Djokoviće. Od prvního startu v roce 2005 prohrál během dalších jedenácti odehraných ročníků dva zápasy - v osmifinále 2009 se Švédem Söderlingem a ve čtvrtfinále 2015 s Djokovićem, když ze 70 zbylých klání vyšel vítězně. V ženském deblu 2014 dosáhla na premiérovou trofej z pařížského grandslamu asijská dvojice, kterou tvořily čínská světová jednička Pcheng Šuaj a tchajwanská druhá hráčka žebříčku Sie Su-wej. Novak Djoković v roce 2016 zkompletoval jako osmý tenista kariérní Grand Slam, stal se třetím hráčem, který vyhrál čtyři majory v řadě. a jako první vydělal na odměnách více než 100 milionů dolarů, když hranici překonal postupem do čtvrtfinále. Druhou španělskou šampionkou z dvouhry se ve stejném ročníku stala nastupující světová dvojka Garbiñe Muguruzaová. Premiérový titul na majorech v roce 2018 vybojovala Rumunka Simona Halepová. Poprvé od roku 1992 tak v obou singlových soutěžích zvítězili světové jedničky.

French Open 2020 probíhal kvůli pandemii covidu-19 na přelomu září a října s hygienickými omezeními. Premiérově od roku 1947 byl hrán mimo tradiční jarní termín a sezónní grandslam poprvé v historii uzavřel. +more Maximální denní návštěvnost byla snížena na tisíc diváků a smíšená soutěž zrušena. Rafael Nadal na něm od roku 2017 získal čtvrtou trofej v řadě. V Paříži se stal prvním tenistou s alespoň 100 vyhranými zápasy a po Federerovi celkově druhým mužem na jednom z majorů. Představoval rovněž prvního muže otevřené éry, který počtvrté triumfoval na grandslamu bez ztráty setu a prvního tenistu historie, jemuž se podařilo podesáté obhájit titul z jediného grandslamového turnaje. V roce 2021 podruhé vyhrál Novak Djoković. Svou devatenáctou trofejí z turnajů velké čtyřky zkompletoval jako první muž otevřené éry kariérní grandslam podruhé. Titul z ženské dvouhry si odvezla Češka Barbora Krejčíková, která jako šestá pařížská šampionka v řadě vybojovala na Roland Garros premiérový singlový grandslam. Navíc se stala první hráčkou od Mary Pierceové z roku 2000, jež triumfovala během jednoho ročníku i ve čtyřhře. V roce 2022 Nadal navýšil vlastní rekordy, když vyhrál počtrnácté dvouhru a jako první muž získal 22. grandslam.

Rozšíření

Peugeotu 306 V roce 2009 vydala Francouzská tenisová federace (FFT) prohlášení, ve kterém uvedla, že zázemí French Open je nedostatečné a zaostává za dalšími třemi Grand Slamy. +more Proto došlo k pověření francouzského architekta Marca Mimrama, mimo jiné autora pěšího mostu „Passerelle des Deux Rives“ přes Rýn ve Štrasburku, aby navrhl rozšíření a celkovou inovaci areálu Stade Roland-Garros, včetně zlepšení osvětlení a možnosti uzavření dvorce Philippa Chartiera zatahovací střechou.

V blízké rekreační oblasti Georges Hébert, ležící východně od Roland Garros v Porte d'Auteuil, měl podle plánů vyrůst čtvrtý velký stadión se zatahovací střechou a kapacitou 14 600 diváků. Spolu s ním by pak měly vzniknout další dva menší dvorce pro 1 500 a 750 návštěvníků.

Sběračka míčků, 2012Během roku 2010 se zvedl nesouhlas s navrhovaným rozšířením, a to také ze strany pařížské městské rady. +more V reakci na to FFT odhalil alternativní plán, který předpokládal přemístit konání druhého grandslamu do nové lokality s 55 tenisovými dvorci. K uvažovaným lokalitám patřily Marne-la-Vallée u Euro Disney, severní pařížské předměstí Gonesse a opuštěná vojenská základna poblíž Versailles. Rozloha Roland Garros je méně než poloviční v porovnání se všemi zbylými areály turnajů velké čtyřky, proto FFT pracoval pouze se dvěma scénáři: rozšíření stávajícího zázemí nebo změna dějiště konání.

V únoru 2011 bylo učiněno rozhodnutí, které uvádělo, že French Open bude pokračovat ve stávajícím areálu u Porte d'Auteuil a do roku 2021 projde významnou obnovou. V květnu 2019 byla otevřena třetí hlavní aréna, Court Simonne-Mathieu, na pozemcích Jardin des serres d'Auteuil pro 5 tisíc diváků. +more Dokončení úprav zaznamenala část areálu Fonds des Princes, v okolí postranního kurtu č. 14, se vznikem šesti nových kurtů, čtyř soutěžních (10, 11, 12 a 13) a dvou tréninkových (15 a 16). Centrální dvorec Philippa Chatriera prošel modernizací, výměnou sedadel, a v roce 2020 získal zatahovací střechu. Court 1 pro 3 900 návštěvníků byl po dohrání ročníku 2019 zbourán.

Sběrači míčků

Na French Open působí 250 sběračů míčků . Jedná se o 12-16leté francouzské chlapce a dívky hrající tenis, kteří během zápasů nosí stejnokroje. +more Jejich výběr probíhá na základě podané žádosti, kterých v roce 2010 přišlo okolo 2 500. Vybraní adepti podstupují před grandslamem vícetýdenní přípravu.

Poháry pro vítěze a finanční odměny

Poháry pro vítěze

Jména vítězů soutěží dvouher jsou vyryta na poháry. Všechny jsou vyrobeny z čistého stříbra: * vítězce ženské dvouhry náleží pohár „Coupe Suzanne Lenglen“, pojmenovaný po šestinásobné šampionce Suzanne Lenglenové, * vítězi mužské dvouhry náleží pohár „Coupe des Mousquetaires“ (Pohár mušketýrů), pojmenovaný v roce 1927 po čtyřech mušketýrech francouzského tenisu, * vítězům mužské čtyřhry náleží „Coupe Jacques Brugnon“, pojmenovaný po Jacquesi Brugnonovi, * vítězkám ženské čtyřhry náleží pohár „Coupe Simone Mathieu“, pojmenovaný po šestinásobné šampionce a člence Hnutí odporu Simone Mathieuové, * vítězům smíšené čtyřhry náleží pohár „Coupe Marcel Bernard“, pojmenovaný po šampionu Marcelu Bernardovi

Všichni vítězové obdrží nepatrně menší stříbrné repliky pohárů vyrobené firmou Maison Mellerio, sídlící na pařížské ulici Rue de la Paix.

Galerie

Soubor:Coupe des Mousquetaires (French Open - Gentlemen's single). svg|Coupe des Mousquetaires Soubor:Rafael Nadal at the 2006 French Open (crop). +morejpg|Rafael Nadal, 2006 Soubor:Coupe Suzanne Lenglen (French Open - Women's single). svg|Coupe Suzanne Lenglen.

Dotace turnaje

Celkový rozpočet French Open 2022 byl vůči poslednímu předkoronavirovému ročníku 2019 navýšen o 939 tisíc (o 2,2 %) a dosáhl částky 43 600 000 eur. Vítězové singlových soutěží získali 2 200 000 eur, což vůči roku 2019 představovalo pokles o 100 tisíc eur, ale meziroční nárůst o 57 %. +more Na poražené v úvodním kole čekala odměna 62 tisíc eur, která byla mírným meziročním zvýšením o 3,3 %, ovšem výrazným zlepšením proti roku 2019 o 25,8 %.

Bodové hodnocení

Tabulka uvádí zisk bodů do žebříčku ATP a WTA v závislosti na kole turnaje, ve kterém tenista vypadl.

Body do žebříčků ATP a WTA

Vzhledem k tomu, že French Open 2022 probíhá o jeden týden dříve než v kalendáři sezóny 2021, tak se mužům body z předchozího ročníku odečetly až ve vydání žebříčku z 13. června 2022. +more Bezprostředně po skončení grandslamu následoval odpočet bodů z mužských turnajů Belgrade Open 2021 a Emilia-Romagna Open 2021 hraných v týdnu od 24. května 2021. Naopak u žen následoval odečet z předchozího ročníku již po skončení společně s body získanými na Internationaux de Strasbourg 2021.

Tabulka uvádí zisk bodů do žebříčků ATP a WTA v závislosti na kole turnaje, ve kterém byli tenisté vyřazeni.

Vítězové 2022

Galerie

Soubor:Nadal RG21 (22) (51377101885). jpg|Rafael Nadal mužská dvouhra Soubor:Swiatek RG21 (22) (51376077666). +morejpg|Iga Świąteková ženská dvouhra Soubor:Arevalo RG19 (24) (48199356311). jpg|Marcelo Arévalo mužská čtyřhra Soubor:Rojer RG19 (25) (48199107367). jpg|Jean-Julien Rojer mužská čtyřhra Soubor:Garcia RG21 (26) (51377149320). jpg|Caroline Garciaová ženská čtyřhra Soubor:Mladenovic RG19 (2) (48199148162). jpg|Kristina Mladenovicová ženská čtyřhra Soubor:Shibahara US16 (1) (29569477270). jpg|Ena Šibaharaová smíšená čtyřhra Soubor:Koolhof RG19 (28) (48199187442). jpg|Wesley Koolhof smíšená čtyřhra.

Finále soutěží

Přehled rekordů

Nejvíce titulů v otevřené éře

Československá a česká stopa

ženskou čtyřhru Pět finále dvouhry si zahrál Jaroslav Drobný. +more V letech 1946, 1948 a 1950 odešel z boje o titul poražen, poté již jako egyptský občan získal dva tituly. Jan Kodeš se stal od roku 1925 pátým tenistou turnaje, který dosáhl na dvě výhry v řadě, když triumfoval v letech 1970 a 1971. Tři tituly v 80. letech přidal Ivan Lendl, jenž další dvě finále prohrál. Posledním českým singlovým finalistou je Petr Korda, který v roce 1992 podlehl Courierovi. Roku 1990 prohrál s Ivaniševićem také finále debla.

V letech 1957 a 1963 se do semifinále dvouhry probojovala Věra Pužejová-Suková, která roku 1957 zvítězila s Jiřím Javorským ve smíšené čtyřhře. V roce 1975 odešla z boje o titul poražena Martina Navrátilová. +more Následující sezónu neuspěla také Renáta Tomanová. Premiérový a zároveň jediný československý ženský titul získala roku 1981 Hana Mandlíková. V roce 2015 se do finále dostala Lucie Šafářová, avšak v něm nestačila na Serenu Williamsovou ze Spojených států. V roce 2019 se do závěrečného zápasu dvouhry probojovala 19letá Markéta Vondroušová, jakožto první teenagerka od sezóny 2007, kterou přehrála Australanka Ashleigh Bartyová. V ročníku 2021 získala první singlový grandslam Barbora Krejčíková. Z Paříže si pak jako sedmá tenistka otevřené éry odvezla během jednoho ročníku i deblovou trofej, v níž startovala s Kateřinou Siniakovou.

Finále mužské čtyřhry si třikrát zahrál Lukáš Dlouhý, z toho jednou v roce 2009 s Leandrem Paesem vyhrál. V letech 1996 a 1997 triumfoval Daniel Vacek spolu s Rusem Kafelnikovem a v roce 2001 odešli z boje o titul poraženi Petr Pála a Pavel Vízner.

Karel Nováček v 1. +more kole French Open 1994Roku 1986 si titul připsal také Tomáš Šmíd, když vytvořil pár s Australanem Johnem Fitzgeraldem. První deblovou výhru pro Československo z Roland Garros zajistil v roce 1948 Jaroslav Drobný, který hrál se Švédem Lennartem Bergelinem.

V ženské čtyřhře zvítězila v roce 1975 Martina Navrátilová, když nastoupila s Chris Evertovou. V roce 1977 získala titul Regina Maršíková spolu s Teeguardenovou. +more V sezóně 1990 pak triumfovaly Jana Novotná a Helena Suková. Novotná si výhru zopakovala další rok s Gigi Fernándezovou a také roku 1998 s Martinou Hingisovou. V sezóně 2011 zvedly vítězný pohár nad hlavu Andrea Hlaváčková a Lucie Hradecká. V letech 2015 a 2017 triumfovala Lucie Šafářová společně s Američankou Bethanie Mattekovou-Sandsovou. V sezónách 2018 a 2021 ovládly debl Barbora Krejčíková s Kateřinou Siniakovou.

Roku 1974 ovládla soutěž smíšené čtyřhry Martina Navrátilová, když nastoupila s Ivanem Molinou. V sezóně 1978 vyhráli mix Tomanová s Pavlem Složilem a roku 1980 pak v boji o titul Tomanová se Stanislavem Birnerem neuspěli. +more V sezóně 1991 vyhráli smíšenou čtyřhru také sourozenci Helena a Cyril Sukovi.

Přehled finále

Odkazy

Poznámky

Reference

Literatura

Externí odkazy

[url=http://www. rolandgarros. +morecom/en_FR/index. html]French Open[/url] - oficiální stránky * [url=http://sport. idnes. cz/tenis. asp. y=tenis/french_historie. htm]Historie French Open[/url] na iDNES. cz.

Kategorie:Tenisové turnaje ve Francii Kategorie:Grandslamové turnaje Kategorie:Tenis v Paříži