Monika Selešová

Monika Selešová (srbsky: Monika Seleš/Моника Селеш, maďarsky: Szeles Mónika, anglicky Monica Seles, * 2. prosince 1973 Novi Sad) je bývalá jugoslávská a později americká profesionální tenistka, která se narodila maďarským rodičům v Jugoslávii. V roce 1994 obdržela americké občanství a začala reprezentovat Spojené státy americké. Na okruhu WTA Tour vyhrála padesát tři singlových a šest deblových turnajů, s 83% podílem vítězných utkání z dvouhry.

Mezi lety 1991-1996 byla světovou jedničkou ve dvouhře. V pěti obdobích na vrcholu strávila 178 týdnů, což ji zařadilo na 6. +more místo statistik. V letech 1991 a 1992 sezónu završila jako konečná jednička. Celkem vyhrála devět grandslamů ve dvouhře, z toho čtyřikrát Australian Open, třikrát French Open a dvakrát US Open. Třikrát také triumfovala na Turnaji mistryň.

Stala se také držitelkou několika věkových rekordů. Ve finále French Open 1990 zdolala světovou jedničku Steffi Grafovou, po odvrácení čtyř setbolů v tiebreaku úvodní sady, ve věku 16 let a 6 měsíců, což z ní učinilo nejmladšího šampiona Roland-Garros bez rozdílu soutěže i grandslamové dvouhry, rekordu překonaném Hingisovou roku 1997. +more Na newyorském WTA Tour Championships 1990 se po výhře nad Gabrielou Sabatini stala v 16 letech a 11 měsících nejmladší šampionkou Turnaje mistryň v historii. Finále představovalo první pětisetový zápas v ženském tenise od boje o titul na US Championships 1901. V 17 letech vystoupala 11. března 1991 na vrchol světového žebříčku WTA jako historicky nejmladší světová jednička bez rozdílu pohlaví. Rekord v březnu 1997 pak překonala Hingisová. Před dvacátým rokem života odehrála osm grandslamových finále, z nichž sedm vyhrála, což ji řadí na 2. místo statistik za Grafovou. Trofejí na French Open 1992 dosáhla na třetí titul v řadě jako první hráčka od Hilde Krahwinkelové Sperlingové z roku 1937. V sezóně 1992 se stala šestou tenistkou, která postoupila do všech čtyř finále majorů v jediném kalendářním roce.

Zlom ve sportovní kariéře nastal 30. dubna 1993 na hamburském turnaji Citizen Cup, kdy ji během tenisového zápasu napadl a nožem do zad poranil pomatený příznivec Steffi Grafové Günter Parche. +more Z psychického šoku se již nikdy plně nezotavila a v Německu nikdy více nestartovala. V tenisových dějinách šlo o ojedinělou násilnou událost. Na okruh se vrátila 15. srpna 1995 vítězným Rogers Cupem 1995. Před napadením na grandslamu vyhrála osm z devíti kariérních finále.

Profesionální kariéru oficiálně ukončila ve 34 letech v únoru 2008. Poslední turnaj však odehrála o pět let dříve na červnovém French Open 2003, kde na úvod podlehla Nadě Petrovové.

Jako jedna z prvních hráček doprovázela údery hlasitými zvukovými projevy. Inspirovala tak zavedení měřiče na wimbledonský centrkurt, který jí naměřil hladinu intenzity zvuku 92,3 decibelů odpovídající policejní píšťalce. +more Ve čtvrtfinále Wimbledonu 1992 si na její „hekání“ u hlavní rozhodčí stěžovala Tauziatová.

Ve věku jedenácti let se v roce 1985 stala Sportovkyní roku Jugoslávie. Ženská tenisová asociace ji v letech 1991 a 1992 vyhlásila Hráčkou roku, v roce 1990 se stala Hráčkou s největším zlepšením a v sezónách 1995 a 1998 obdržela cenu za Návrat roku. +more V letech 1991 a 1992 se také stala mistryní světa ITF. V červnu 2011 ji časopis Time zařadil mezi „30 ženských legend tenisu: Minulosti, přítomnosti a budoucnosti“. V roce 2009 byla přijata do Mezinárodní tenisové síně slávy. V období 1998-1999 zasedala v Hráčské radě WTA Tour.

Týmové soutěže

San Antoniu, březen 1991 V americkém fedcupovém týmu debutovala v roce 1996 semifinálem Světové skupiny proti Japonsku, v němž hladce vyhrála nad Dateovou i Sugijamovou. +more Američanky zvítězily 5:0 na zápasy. V následném finále se Španělskem porazila Martínezovou i Vicariovou a stala se poprvé členkou vítězného družstva. Podruhé Fed Cup vyhrála v roce 1999, kdy odehrála čtvrtfinále a semifinále. Třetí trofej přidala v sezóně 2000, kdy opět Američanky zdolaly Španělky 5:0 na zápasy. Ve finále zopakovala výhru nad Martínezovou. V soutěži nastoupila k deseti mezistátním utkáním s bilancí 15-2 ve dvouhře a 2-0 ve čtyřhře.

Spojené státy americké reprezentovala na Letních olympijských hrách 1996 v Atlantě, kde v ženské dvouhře startovala jako světová dvojka a nejvýše nasazená. Její cestu pavoukem ve čtvrtfinále ukončila světová šestka Jana Novotná v třísetovém dramatu, když o postupující rozhodl až závěr posledního dějství poměrem gemů 8-6. +more Zúčastnila se také sydneyských Her XXVII. olympiády. V singlové soutěži plnila roli turnajové trojky. V semifinále podlehla třetí hráčce žebříčku Venus Williamsové. V utkání o bronzovou medaili pak porazila 17letou světovou čtyřiatřicítku Jelenu Dokićovou, Australanku rovněž jugoslávského původu.

Na Hopmanově poháru si třikrát zahrála finále. Poprvé jako členka jugoslávské reprezentace v roce 1991 po boku Gorana Prpiće. +more V duelu proti Spojeným státům, které zastupovali Zina Garrisonová s Davidem Wheatonem, prohráli 0-3 na zápasy. Do Hopman Cupu 2001 nastoupila již v americkém výběru s Janem-Michaelem Gambillem. Z boje o titul odešli poraženi od švýcarského páru Martina Hingisová a Roger Federer 1-2 na zápasy. O rok později na Hopman Cupu 2002 zopakovala s Gambilem finálovou účast. Přestože otevřela duel proti Španělsku výhrou nad Arantxou Sánchezovou Vicariovou, Gambil následně podlehl Robredovi a Američané odešli poraženi i z rozhodujícího mixu.

Soukromý život a začátek kariéry

Narodila se roku 1973 v jugoslávském Novém Sadu do rodiny členů maďarské menšiny Eszter a Károlyho Selešových. Má staršího bratra Zoltána Seleše. +more V pěti letech začala hrát tenis s otcem, který pracoval jako karikaturista v denících Dnevnik a Magyar Szó. Jako její první trenér stál za málo praktikovaným obouručným stylem z forhendu i bekhendu V žákovské kategorii se trenérkou stala Jelena Genčićová. V devíti letech roku 1983 triumfovala na jugoslávském šampionátu mladších žákyň do 12 let. V sezóně 1984 ovládla mistrovství Evropy této věkové kategorie. V roce 1985, kdy jí bylo jedenáct let, vyhrála juniorský Orange Bowl kategorie 12letých ve floridském Miami. Upoutala tím pozornost vyhledávače talentů Nicka Bollettieriho. Na počátku roku 1986 pak odcestovala s bratrem na Floridu, kde začala trénovat v Bollettieriho Tenisové akademii. O devět měsíců později se za sourozenci přestěhovali rodiče. V akademii strávila dva roky intenzivní přípravy a poté se do ní vracela až do počátku profesionální dráhy, března 1990.

Podání na exhibici v New Orleans, 2007Na profesionální okruh vstoupila ve čtrnácti letech, když v sezóně 1988 startovala na třech turnajích WTA Tour. +more První zápas odehrála 7. března 1988 na Virginia Slims of Florida v Boca Raton. V úvodním kole porazila Kanaďanku Helen Kelesiovou, ale poté podlehla Evertové. Plnohodnotnou profesionálkou se stala po překročení věku patnácti let v únoru 1989 na Virginia Slims of Washington, na němž prošla do semifinále. Premiérovou trofej pak vybojovala na dubnovém Virginia Slims of Houston 1989 po finálovém vítězství nad americkou světovou čtyřkou Chris Evertovou, která končila kariéru. První grandslamový start na pařížském French Open 1989 znamenal postup do semifinále, v němž nestačila na světovou jedničku Steffi Grafovou. Sezónu 1989 zakončila jako členka elitní světové desítky, na 6. místě žebříčku WTA. Americké občanství získala v procesu naturalizace v Miami 16. března 1994.

V dubnu 2009 vydala paměti Getting A Grip: On My Body, My Mind, My Self, popisující její životní příběh včetně depresivních stavů doprovázejících záchvatovité přejídání po napadení na turnaji v Hamburku, cestu zpět na dvorce, onkologické onemocnění otce, jemuž v květnu 1998 podlehl (tři týdny poté hrála finále French Open) a život za kulisami tenisu.

V roce 2009 navázala partnerský vztah s Tomem Golisanem, o 32 let starším americkým podnikatelem a filantropem. Zasnoubení proběhlo 5. +more června 2014 a následně se uskutečnil sňatek.

K roku 2015 se zasazovala o zvýšení povědomí léčby poruchy příjmu potravy, s pracovním závazkem u společnosti Shire Pharmaceuticals, vyrábějící lék na tuto poruchu. S Agassim, Woodsem, Gretzkym a dalšími se stala spolumajitelkou řetězce sportovně zaměřených restaurací All-Star Cafe.

Sportovní vybavení a trenéři

Triko a sukně Selešové na US Open 1995, kde se vracela na grandslam po 28měsíční absenci, Mezinárodní tenisová síň slávyNa počátku 90. +more let podepsala kontrakt v hodnotě čtyř milionů dolarů s italskou firmou Fila na tenisovou obuv a oděv. Na začátku kariéry hrála s grafitovou raketou Prince. V srpnu 1990 změnila značku za Yonex. Po obnovení kariéry v roce 1995 používala oblečení Nike. V závěru profesionální dráhy po roce 2000 nastupovala s typem rakety Yonex SRQ Ti-800 Pro Long.

Trenéři: * Karoly Seleš (1979-1996) * Jelena Genčić (1980-1986) * Nick Bollettieri (1986-1991) * Sven Groeneveld (1991-1992) * Gavin Hopper (1997-1998) * Bobby Banck (1999-2001) * Mike Sell (2001-2002) * David Nainkin (2003)

Finále na Grand Slamu

Ženská dvouhra: 13 (9-4)

Finále na Turnaji mistryň

Dvouhra: 4 (3-1)

Finále na okruhu WTA Tour

Dvouhra: 85 (53-32)

Čtyřhra: 9 (6-3)

Zápasy o olympijské medaile

Ženská dvouhra: 1 (1 bronz)

Finále soutěží družstev: 5 (3-2)

Historické rekordy

Chronologie výsledků na Grand Slamu a Turnaji mistryň

Dvouhra

Odkazy

Reference

Externí odkazy

Kategorie:Americké tenistky Kategorie:Jugoslávské tenistky Kategorie:Američtí bronzoví olympijští medailisté Kategorie:Vítězové Australian Open Kategorie:Vítězové French Open Kategorie:Vítězové US Open Kategorie:Vítězky Turnaje mistryň ve dvouhře Kategorie:Vítězové Billie Jean King Cupu Kategorie:Členové Tenisové síně slávy Kategorie:Naturalizovaní občané USA Kategorie:Američané maďarského původu Kategorie:Narození v Novém Sadu Kategorie:Narození 2. +more prosince Kategorie:Narození 1973 Kategorie:Žijící lidé Kategorie:Ženy.