Cesko.wiki GAZ-53
Author
Albert FloresMontážní plošina na podvozku GAZ-53 Cisterna Valníkové provedení GAZ-53 Autobus KavZ-685
GAZ-53 byl sovětský nákladní automobil střední nosnosti. Sériově byl vyráběn Gorkovským automobilovým závodem (rusky: ГАЗ - Горьковский автомобильный завод) v letech 1961 až 1993. +more Definitivně byla výroba ukončena v roce 1997. Tento vůz byl vlastně třetí generací (po GAZ-AA/MM a GAZ-51) střednětonážních nákladních automobilů GAZ. Jednotlivé modifikace byly postupně označeny: GAZ-53F (1961 - 1967), GAZ-53A (1965 - 1983), GAZ-53-12 (1983 - 1993). GAZ-53 v různých provedeních byl ve své době jedním z nejpočetnějších vozů na sovětských silnicích. Celkově bylo vyrobeno více než čtyři miliony kusů. Souběžně byl v letech 1966 až 1989 vyráběn také GAZ-52, hybridní model s šestiválcovým řadovým motorem, pocházejícím z vozu GAZ-51. Kabina řidiče byla shodná u modelů GAZ-52 i GAZ-53.
Základní popis typové řady
Do modelové řady nákladních automobilů GAZ šedesátých a sedmdesátých let dvacátého století patřil GAZ-52 s nosností 2,5 tuny, GAZ-53 s nosností 3,0 tuny (později byla nosnost zvýšena na 3,5; 4,0 a 4,5 tuny), jedenapůltunový GAZ-56 (sériově se nevyráběl) a plněpohonné automobily GAZ-62 s nosností 1,2 tuny a GAZ-66 nosnosti 2 tuny. Provedení GAZ-53F z roku 1963 mělo nosnost 3,5 tuny, později sníženou na 3 tuny. +more Automobily GAZ typové řady 52/53 měly jednotnou kabinu. Přístrojová deska u GAZ-53F neměla ampérmetr a tlakoměr oleje. Místo nich byly jen kontrolky. Kabiny prvních GAZ-53A byly vybaveny hodinami. Podle masky chladiče lze rozlišit tři základní provedení: * Vzhledové řešení prvních sérií odpovídalo vzhledu vozů ZIL-130. Hlavní světlomety nahoře, směrové svítilny dole. V tomto vzhledu se vyráběl jak GAZ-52-03, tak GAZ-53F. * Od roku 1965 byly hlavní světlomety přemístěny dolů, směrové svítilny nahoru. * Od června 1984 přišlo do výroby poslední provedení, otvory masky chladiče se protáhly, směrové svítilny byly posunuty k vnějšímu okraji masky. V roce 1985 se na všech vozech řady 52/53 standardně montovaly nové sdružené svítilny (směrové a obrysové), dvoužárovkové, nesymetricky dělené s barevným rozlišením krytů. Viditelné rozdíly mezi vozy GAZ-52 a GAZ-53 byly v použitých discích kol. GAZ-52 měl disky se šesti ventilačními otvory a pneumatikami rozměru 220-508 (7,50-20 palců), na GAZ-53 byly pneumatiky o něco většího rozměru 240-508 (8,25-20 palců) a disky měly jen tři ventilační otvory. Na posledních vozech GAZ-53F byly disky jen se dvěma otvory.
Technické charakteristiky vozu GAZ-53-12
motor - 85 kW, 3 200 ot/min * osmiválcový motor do V, čtyřtaktní, benzínový, obsah 4 254 cm² * převodovka - manuální 4+1 * délka - 6 395 mm * šířka - 2 280 mm * výška - 2 190 mm * rozvor - 3 700 mm * světlá výška - 265 mm * hmotnost - 3 200 kg * nosnost - 4 500 kg * pneumatiky - 8,25-20 palců * objem palivové nádrže - 90 l * max. rychlost na zpevněném povrchu - 90 km/h * normovaná spotřeba při 40 km/h - 24 l/100 km
Modifikace GAZ-53
GAZ-53F (1961 - 1967) - valník a podvozek s modernizovaným motorem GAZ-51 s výkonem 60,5 kW, zadní nápravou GAZ-51 a převodem zadní nápravy z GAZ-63, nosnost 3,5/3 tuny, nejvyšší rychlost 75 km/h, * GAZ-53 (1964 - 1965) - základní provedení nákladního vozu s osmiválcovým motorem do V typu ZMZ-53, výkon 85 kW, nejvyšší rychlost 85 km/h, * GAZ-53A (1965 - 1983) - modernizovaná verze valníku s nosností 4 tuny, * GAZ-53N (1966 - 1983) - vojenská verze GAZ-53A s dodatečnou palivovou nádrží na 105 l, předstartovním předehřevem a kompletem dodatečné výbavy, * GAZ-53-02 - podvozek pro sklápěč GAZ-SAZ (SAZ-3503), * GAZ-53-05 - sedlový tahač, nedostal se do sériové výroby, * GAZ-53-40 (1971 - 1984) - prodloužený podvozek s řízením, ale bez kabiny, dodáváno Kurganskému autobusovému závodu pro montáž autobusové karoserie KAvZ-685, menší počty byly dodávány také závodu SemAR k montáží speciálních nástaveb, * GAZ-53-50 - exportní verze GAZ-53A pro země s tropickým klimatem, * GAZ-53-70 - exportní verze GAZ-53A pro země s mírným klimatem, * GAZ-53-12 (1983 - 1993) - modernizovaná základní verze s motorem ZMZ-511 s výkonem 88,5 kW, nosností 4,5 tuny, nejvyšší rychlost 90 km/h, * GAZ-53-19 (1984 - 1992) - verze upravená pro pohon LPG, výkon motoru 77 kW, nejvyšší rychlost 80 km/h, * GAZ-53-27 (1984 - 1992) - verze upravená pro pohon CNG, výkon motoru 74 kW, nejvyšší rychlost 80 km/h.
Speciální modifikace
Automobilový žebřík AL-18(52-01)-L2 se vyráběl v Toržokském závodě protipožárního vybavení od roku 1967. Vozidlo bylo určeno k přepravě dvou členů obsluhy, k provádění záchranných a pomocných prací, hašení požárů v budovách výšky do šesti podlaží a k dopravě vody potrubím, upevněným na žebříku. +more * MPR-9924 - mobilní opravárenská dílna.
Uplatnění v zahraničí
Vozy řady GAZ-53 byly exportovány do většiny zemí RVHP a dále například do Jugoslávie nebo Finska. V letech 1967 až 1991 se vozy provedení GAZ-53A a GAZ-53-12 montovaly z dílů dodávaných z SSSR v továrně KTA Madara v bulharském městě Šumen. +more Vozy byly označeny jako Madara 400. Od počátku sedmdesátých let dvacátého století byly do těchto vozů montovány licenční dieselové motory Perkins o výkonu 59 kW (označení motoru D-3900A), vyráběné bulharským závodem Vasil Kolarov. Verze s licenčním motorem Perkins byly označeny: Madara 401 - valník, Madara 411. 1 - sklápěč, Madara 421. 1 - skříňový. Během osmdesátých let vznikalo v Bulharsku přibližně 3 000 vozů ročně.