George Elphinstone, 1. vikomt Keith

Kariéra

Portrét admirála Keitha z konce 18. +more století Byl potomkem staré skotské rodiny Elphinstone, narodil se na zámku Stirling Castle. Pocházel z početné rodiny Charlese Elphinstone, 10. barona Elphinstone (1711-1781), a jeho manželky Clementine Flemingové (1719-1799), z dvanácti dětí byl pátým synem. Po vzoru dvou starších bratrů vstoupil do královského námořnictva (1761) a pod velením Johna Jervise se zúčastnil závěru sedmileté války. Později podnikl plavbu do Indie ve službách Východoindické společnosti (1767). V roce 1775 byl povýšen na kapitána a vynikl v závěru války proti USA. V letech 1781-1790 byl poslancem Dolní sněmovny, patřil ke straně whigů. V dobách míru zastával také čestné hodnosti ve Skotsku a mimo jiné působil i u dvora, byl pokladníkem a finančním inspektorem domácnosti vévody z Clarence. Za válek s revoluční Francií vstoupil znovu do aktivní služby a pod velením Samuela Hooda se vyznamenal při dobytí Toulonu, v roce 1794 dosáhl hodnosti kontradmirála, téhož roku obdržel Řád lázně.

V hodnosti viceadmirála (1795) byl vyslán do jižní Afriky proti nizozemským koloniím a dobytím Mysu Dobré naděje založil dlouholetou britskou nadvládu v této oblasti (do roku 1796 zde byl vrchním velitelem). Poté krátce pobýval v Indii a po návratu na britské ostrovy byl pověřen potlačením námořních vzpour v přístavech v jižní Anglii. +more Za to v roce 1797 získal titul barona Keitha s peerstvím v Irsku, mezitím byl znovu zvolen do Dolní sněmovny (1796-1801), kde zastupoval rodné skotské hrabství Stirlingshire. Místo nemocného admirála Jervise byl pověřen vrchním velením ve Středomoří (1799-1802) a vedl pronásledování francouzského loďstva do Egypta. Do této doby spadají kompetenční problémy s Horatiem Nelsonem, který jako jeho podřízený příliš neuznával Keithovu autoritu. Keith v roce 1801 za Británii podepsal kapitulaci Alexandrie, čímž byla ukončena francouzská okupace Egypta. V návaznosti na to byl povýšen do hodnosti admirála, současně získal titul barona s britským peerstvím a vstoupil do Sněmovny lordů (1801). V roce 1803 obdržel další titul barona Keitha z Banheathu určený jako dědičný pro jeho dceru.

V roce 1803 byl krátce velitelem v Plymouthu, po obnovení válečného stavu s Francií byl jmenován vrchním velitelem v Severním moři (1803-1807), později byl vrchním velitelem v Lamanšském průlivu (1812-1814). V těchto funkcích se během napoleonských válek snažil především o ochranu britských obchodních zájmů za kontinentální blokády. +more V roce 1814 získal britský titul vikomta a po bitvě u Waterloo organizoval deportaci císaře Napoleona na ostrov Sv. Heleny. V roce 1815 získal velkokříž Řádu lázně, byl také rytířem Řádu sv. Mořice a Lazara.

V závěru života sídlil na zámku Tulliallan Castle v Irsku, který byl postaven v letech 1812-1820 na základech původního zchátralého hradu. Výstavba byla financována z Keithových válečných kořistí a mimo jiné na ní pracovali francouzští zajatci. +more Zámek se ve správě Keithovy druhé manželky Hester stal významným společenským centrem.

Rodina

Zámek Tulliallan Castle (Irsko), hlavní sídlo admirála Keitha Jeho první manželkou byla Jane Mercer (1764-1789), jediná dcera a dědička plukovníka Williama Mercera. +more Dvacet let po ovdovění se v roce 1808 podruhé oženil s Hester Thrale (1764-1837), která patřila k jedné z nejbohatších rodin podnikajicích v pivovarnictví. Z prvního manželství pocházela dcera Margaret (1788-1867), která se proti otcově vůli provdala za napoleonského generála Flahauta. Po otci zdědila titul baronky Keithové z Banheathu, později ještě prostřednictvím příbuzenstva své matky převzala v roce 1837 titul baronky Nairne. Baronát Nairne přešel sňatkem její dcery Emily do rodu Petty-Fitzmaurice. Keithova mladší dcera Georgiana (1809-1892) z druhého manželství se provdala do rodiny Villiersů v linii hrabat z Jersey.

Keithův starší bratr William Fullarton-Elphinstone (1740-1834) sloužil původně u námořnictva a později byl dlouholetým členem ředitelstva Východoindické společnosti. Sestra Eleanor (1747-1800) se provdala za významného skotského právníka a dlouholetého poslance Sira Williama Adama. +more Z jejich potomstva vynikl admirál Charles Adam (1780-1853) a generál Frederick Adam (1784-1853).

Odkazy

Poznámky

Literatura

KRÁLÍČEK, Václav: Lvi na vlnách. Anatomie námořních bojů Velké Británie s Francií v letech 1789-1794 v Atlantiku; Praha, 2018, * ŠŤOVÍČEK, Michal: Francie proti Evropě. +more Války revoluční Francie 1792-1802; Praha, 2017.

Externí odkazy

Admirál George Keith na Encyclopedia Britannica [url=https://en. wikisource. +moreorg/wiki/1911_Encyclop%C3%A6dia_Britannica/Keith,_George_Keith_Elphinstone,_Viscount]dostupné online[/url] * Admirál George Keith na webu morethannelson [url=https://morethannelson. com/officer/hon-george-keith-elphinstone-1st-viscount-keith/]dostupné online[/url].

Kategorie:Admirálové Royal Navy Kategorie:Osobnosti francouzských revolučních válek Kategorie:Osobnosti napoleonských válek Kategorie:Angličtí šlechtici Kategorie:Skotští šlechtici Kategorie:Britští politici Kategorie:Poslanci Dolní sněmovny Spojeného království Kategorie:Členové Sněmovny lordů Kategorie:Georgiánské období Kategorie:Rytíři velkokříže Řádu lázně +more_Lazara'>Kategorie:Nositelé Řádu sv. Mauricia a sv. Lazara Kategorie:Členové Královské společnosti Kategorie:Narození 1746 Kategorie:Narození ve Stirlingu Kategorie:Narození 7. ledna Kategorie:Úmrtí 1823 Kategorie:Úmrtí v Irsku Kategorie:Úmrtí 10. března Kategorie:Muži.