Cesko.wiki Graždanka
Author
Albert FloresGraždanka je český dramatický televizní seriál, který byl vysílán v letech 1995 až 1996 na České televizi. Seriál byl natočen podle stejnojmenného románu Petry Procházkové a režíroval jej Jaroslav Dudek. Hlavními tématy seriálu jsou láska, nevěra, rodinné problémy a kariéra žen ve společnosti. Děj seriálu se odehrává v malém československém městečku na konci 60. let. Hlavní postavou je Eliška Nováková, zvaná Graždanka, která je ženou úspěšného lékaře a má spolu s ním dvě děti. Jejich manželství se však postupem času začne hroutit kvůli manželově nevěře a jejím vlastním ambicím a touhám. Eliška se rozhodne odejít od manžela a začíná pracovat jako displejistka v místním nákupním středisku. Postupně se setkává s dalšími problémy, jako je sexismus na pracovišti nebo obtíže při výchově dětí jako samoživitelka. Graždanka se stala populárním seriálem v době svého vysílání a získala pozitivní ohlasy od diváků i od kritiky. Byla oceněna několika cenami, včetně Cena České televize za nejlepší televizní seriál. V hlavní roli se představila herečka Lydie Pappová, která za svůj výkon získala Cenu České televize za nejlepší herečku v hlavní roli. Seriál je dodnes považován za jeden z nejúspěšnějších a nejvlivnějších českých televizních seriálů v historii.
Graždanka. 1707 Obálka první knihy publikované v graždance: Геометриа славенски землемерие, Петр Алексиевич (1708, učebnice geometrie) Graždanka (zkratka z ruského гражда́нский шрифт, tj. písmo světské) je původně jen grafická obměna ruské cyrilice sblížená k latinské antikvě, později s vypuštěním některých dosavadně méně používaných písmen. Graždanka vznikla v dobách Petra Velikého v letech 1708-1711 a nakonec byla podle ní modifikována i další cyrilická písma.
Reformy graždanky
V době vlády Kateřiny II. +more přišla první reforma graždanky, která měla zajistit plnou možnost zápisu ruských textů (původní cyrilice prvotně sloužila k zápisu textů církevněslovanských a staroslověnských). Tato reforma přinesla následující změny:.
* zrušení písmen označujících hlásky, které se původně vyskytovaly v církevní slovanštině, ale už se nevyskytovaly v ruštině (např. nosové samohlásky v tu dobu již vyslovované jako „u“) * zrušení písmen určených pouze pro tradiční zápis čísel (ve staroslověnštině se zapisovala čísla některými klasickými písmeny psanými vedle sebe, z nichž každému byla udělena číselná hodnota a součet těchto hodnot označoval zapisované číslo; nad prvním a posledním písmenem pak byl připsán znak titlo graficky podobný tildě) * přidání písmene Э, aby bylo možno lépe zapisovat výpůjčky z jiných jazyků (písmeno E mohlo být čteno jako „je“ nebo „e“ v závislosti na sousedních písmenech, ale toto pravidlo se týkalo výlučně ruských slov, zatímco ve výpůjčkách mohla být výslovnost jiná - písmeno Э je použito tehdy, pokud je slovo v původním jazyce vyslovováno jako „e“, zatímco v tradičním způsobu čtení by bylo vyslovováno jako „je“). +more Tato reforma ale nemění zavedený pravopis ruských výrazů často založený na následovnictví staroslověnského pravopisu (proto např. „je“ je v závislosti na výrazu zapisováno písmenem E nebo Ѣ. ).
Po roce 1917 byla provedena poslední reforma pravopisu, která zrušila další zbytečná písmena a dále zjednodušila a sjednotila pravopis (odtud se např. „je“ píše výlučně jako E).
Na základě této reformy ruského písma byla v 18. +more - 19. stol. modifikována i další cyrilická písma, jak stará (bulharské, srbské), tak nová (ukrajinské, běloruské, moldavské, makedonské a laponské). Ve 20. stol. se toto písmo rozšířilo k zápisu různých jazyků na území SSSR a v Mongolsku. Tato situace trvá v zásadě dosud, ačkoliv některé z těchto jazyků přešly na latinku. Ve většině těchto lokálních odměn graždanky byla přidána dodatečná písmena pro zápis hlásek, které se nevyskytují v ruštině.
Stará („církevní“) podoba cyrilice (poluustav) je dnes zachován pouze při vydávání církevních knih v církevní slovanštině, ačkoliv i ty se čím dál častěji tisknou graždankou. To se týká zejména pomůcek vydávaných pro potřeby věřících (modlitebníky, zpěvníky).
Odkazy
Reference
Související články
Externí odkazy
Philipp Ammon: [url=http://sjani. ge/sjani-17/ფილიპპ%20ამონი. +morepdf]Tractatus slavonicus. [/url] in: Sjani (Thoughts) Georgian Scientific Journal of Literary Theory and Comparative Literature, N 17, 2016, pp. 248-56.