Cesko.wiki Hřib žlutomasý
Author
Albert FloresHřib žlutomasý (Xerocomellus chrysenteron) je jedlá houba z čeledi hřibovitých. Jedná se o jednoho z nejznámějších zástupců hřibů v České republice. Tato houba má výraznou oranžově až žlutě zbarvenou kloboukovou pokožku a žlutooranžové až žlutozelé trubičky, které po rozříznutí nebarví modře. Mladé plodnice mají čepele klobouku přiléhavé, které se s věkem oddalují, a třeň, který je na bázi ztluštělý a v mládí plný. Hřib žlutomasý se vyskytuje v listnatých i jehličnatých lesích, především pod buky, duby, smrky a borovicemi. Její plodnice se objevují od července do listopadu. Houba je hojně sbírána a využívána v gastronomii, ačkoli při konzumaci musí být tepelně upravena. Při nesprávném určení může být zaměněna za jiné nejedlé druhy hřibů.
Hřib žlutomasý - ilustrace Hřib žlutomasý (Xerocomellus chrysenteron (Bull.) Šutara 2008) neboli babka je jedlá houba z čeledi hřibovitých. Z houbařského hlediska jde o jedlý, ale nepříliš ceněný druh horší jakosti. Také bývá často napadán červy a plísněmi.
Synonyma
Boletus communis Bull. 1798 * Boletus chrysenteron Bull. +more 1791 * Boletus pascuus (Pers. ) * Ceriomyces communis (Bull. ) Murrill 1909 * Xerocomellus chrysenteron (Bull. ) Šutara 2008 * Xerocomus chrysenteron (Bull. ) Quélet 1888 * Xerocomus communis (Bull. ) Bon 1984.
* hřib žlutomasý * suchohřib babka * suchohřib žlutomasý * babka
Dále existují lidové a krajové názvy jako: hříbek máslový, mračinko, ovčí hříbek, podhříbek, podhoubek (Lomnicko), podlipník (Frenštátsko), podzemník (Unhošťsko), pupek, ševčík a židák (Olomoucko).
Vzhled
Praskliny pokožky klobouku mají načervenalý nádech +morejpg|náhled'>Poškozená místa často vykazují zelenomodrou barevnou reakci.
Makroskopický
Klobouk dosahuje 30 - 80 (110) milimetrů, v mládí je polokulovitý, poté klenutý, ve stáří poduškovitý až ploše rozprostřený. Povrch má šedohnědou, šedookrovou, světle- až tmavohnědou barvu, někdy s olivovým nádechem. +more Pokožka je matná, nelesklá, suchá. V mládí hladká až sametová, později i jemně plstnatá. Obvykle rozpraskává na malá políčka. Praskliny bývají načervenalé, protože se (obzvlášť v mládí) pod pokožkou klobouku nachází červenavá vrstva.
Rourky jsou 4 - 10 (13) milimetrů dlouhé, společně s póry mají nejprve žluté zbarvení, později jsou žlutoolivové až olivově zelené. Při poškození mají tendenci měnit barvu do modra či zelena.
Třeň skoro válcovitý, někdy u báze silnější, bez síťky. V horních partiích je zbarven žlutě, níže (nebo celý) bývá načervenalý až vínově červený. +more Povrch kryjí červenavá až hnědá zrníčka.
Dužnina má v oblasti klobouku a vrchní části třeně nažloutlé až žluté zbarvení, v nižších partiích může být načervenalá, v bazální části až nahnědlá. Při poškození více nebo méně modrá. +more Chuť je mírná až nakyslá, vůně nenápadná.
Mikroskopický
Povrch klobouku je tvořen palisádodermem 8 - 18 μm širokých hyf. Výtrusy dosahují (10) 11 - 15 (17) × (4) 5 - 6 (6,5) μm, jsou hladké, elipsovitě vřetenovité, patrná je mělká suprahilární deprese. +more Výtrusný prach je olivově hnědý.
Výskyt
Hojný druh rozšířený od nížin až po horské oblasti. Roste pod listnatými i jehličnatými stromy v lesích i mimo les na antropogenních a synantropních stanovištích, jako jsou parky nebo hráze rybníků. +more Pilát jej uváděl jako druh smíšených lesů na půdách nevápenatých, v rámci bučin v nížině a pahorkatině, dále do smrkových monokultur na kyselejších půdách v nížině a pahorkatině a nakonec mezi houby pásma kosodřevin mykorhizně vázané na kosodřevinu. Fruktifikuje od června do poloviny října.
Rozšíření
Hřib žlutomasý roste v Severní Americe (Kanada, USA), Asii (Japonsko, Tchaj-wan), Austrálii (včetně Tasmánie a Nového Zélandu) a v Evropě, konkrétně v následujících zemích: Andorra, Belgie, Bělorusko, Česká republika, Dánsko, Finsko, Francie, Gibraltar, Chorvatsko, Irsko, Itálie, Lucembursko, Maďarsko, Německo, Nizozemsko, Norsko, Polsko, Rakousko, Slovensko, Slovinsko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko, Spojené království (včetně ostrova Man).
Záměna
hřib sametový (Xerocomellus pruinatus) - pokožka zpravidla nerozpraskává a má tmavší barvu až s vínovým odstínem * hřib uťatovýtrusý (Xerocomellus porosporus) - v prasklinách pokožky chybí narůžovělý odstín * hřib plstnatý (Xerocomus subtomentosus) - plodnice pevnější konzistence, zpravidla nerozpraskaný klobouk * hřib osmahlý (Xerocomus ferrugineus) - pevnější konzistence, zpravidla nerozpraskaný klobouk, dužnina bledá až krémová * hřib políčkatý (Xerocomellus cisalpinus) - silně modrající dužnina ve spodní části třeně
Soubor:2007-07-14 Xerocomellus pruinatus 1. jpg|hřib sametový Soubor:Bol. +moreporo. jpg|hřib uťatovýtrusý Soubor:Xerocomus. subtomentosus2. -. lindsey. jpg|hřib plstnatý Soubor:2009-10-09 Xerocomus spadiceus (Fr. ) Quél 60094. jpg|hřib osmahlý Soubor:2012-08-26 Boletus cisalpinus (Simonini, H. Ladurner & Peintner) Watling & A. E. Hills 254673. jpg|hřib políčkatý.
Praktický význam
Jedlá houba kvalitativně horší než ostatní hřiby. Dužnina je měkká, obsahuje vysoký podíl vody, a proto snadno podléhá zkáze. +more Bývá napadána plísněmi a dalšími houbami. Velmi často na ní parazituje nedohub zlatovýtrusný (Hypomyces chrysospermus), který se v posledních fázích vývoje projevuje zlatožlutým povlakem. Nedohub vytváří jedovaté mykotoxiny, a proto by jím stižené plodnice neměly být konzumovány. Produkované toxiny by mohly způsobit nepravou otravu, hypoteticky možná i rakovinu. Doporučuje se proto sbírat jen mladé plodnice bez známek napadení, a to výhradně pro okamžité zpracování. Nevhodné je tedy např. sušení. Nedohub se vyskytuje (v malém rozsahu) i na povrchu mladých plodnic a může se tedy v průběhu sušení rozšířit na ostatní houby.