Isaak Jakovlevič Pomerančuk

Isaak Jakovlevič Pomerančuk (20. května 1913, Varšava - 14. prosince 1966) byl ruský fyzik.

Život a práce

Pomerančuk se narodil v tehdy ruské Varšavě jako syn chemického inženýra Jakova Isaakoviče Pomerančuka a lékařky. V roce 1918 se rodina přestěhovala do Rostova na Donu a v roce 1923 do Doněcké pánve, kde Pomerančuk vychodil střední školu. +more Potom pracoval v továrně a v roce 1931 odešel do Ivanova studovat chemické inženýrství. V roce 1932 se přestěhoval na Polytechnický institut v Petrohradě, kde studoval fyzikální chemii. V roce 1935 mu jeho nadřízený Alexander Šalnikov doporučil studium u teoretického fyzika Lva Landaua v Charkově. Landauovo pověstné "teoretické minimum" dokončil za pouhé dva měsíce a v jeho rámci napsal několik sofistikovaných prací pod Landauovým vedením. Pomerančuk byl jedním z nejvěrnějších Landauových studentů a i později navštěvoval jeho proslulé pravidelné semináře v Moskvě. V roce 1936 publikoval spolu s Alexandrem Achijeserem své první práce o rozptylu fotonů na fotonech v Nature. V roce 1930 určil horní limit pro energii na Zemi změřených nabitých částic v kosmickém záření na 1017 eV (v důsledku interakce s magnetickým polem země). Dále pracoval ve fyzice pevných látek.

V roce 1937 následoval Landaua do Moskvy. Po jeho zatčení v roce 1938 odešel na univerzitu do Leningradu, kde získal doktorát. +more V letech 1939-1940 pracoval na Fyzikálně-technickém ústavu a v roce 1940 odešel do Moskvy na Lebeděvův institut, kde se podílel na výzkumu vedení tepla a pohlcování zvuku v dielektrikách. Během druhé světové války prováděl výzkumy kosmického záření v Arménii. Poté od roku 1943 pracoval v týmu Igora Kurčatova, kde se podílel na vývoji prvního sovětského jaderného reaktoru uvedeného do provozu roku 1946. V této době úzce spolupracoval s Jakovem Zeldovičem. Brzy se stal vedoucím reaktorovým fyzikem v Sovětském svazu, opět spolupracoval s Achijeserem. Jejich základní práce v Sovětském svazu kolovaly nejprve v rukopisné podobě, až v roce 2002 je Boris Joffe a Gerasimov publikovali v knižní podobě. Na konci roku 1940 začal také pracovat na synchrotronovém záření a v 1944 s Dmitrijem Ivaněnkem na problematice maximálního urychlení v urychlovači typu betatron (což byla první zveřejněná predikce synchrotronového záření). Věnoval se také supratekutostí a přitom vznikla myšlenka Pomerančukova chlazení.

V roce 1946 představili Zeldovič, Isaj Izrailevič Gurevič, Pomerančuk a Julij Borisovič Chariton vládě Sovětského svazu návrh vodíkové bomby, který nebyl ani označen jako tajný a vláda mu nevěnovala velkou pozornost. To se změnilo teprve když tajné služby upozornily na vývoj v Americe.

Když skončilo jeho působení v jaderném programu, stal se profesorem na Ústavu teoretické a experimentální fyziky v Moskvě, kde založil seminář kvantové teorie pole. Společně s Landauem objevil některé paradoxy kvantové elektrodynamiky a několik dalších kvantových teorií pole vysokých energiích. +more Chování kvantové elektrodynamiky je v kontrastu k chování asymptotické volnosti z kvantové chromodynamiky objevené v roce 1973 a jiných neabelovská kalibračních teorií. V roce 1958 formuloval Pomerančuk tvrzení, později známé jako Pomerančukův teorém, týkající se celkových účinných průřezů rozptylu částic a antičástic. V roce 1960 se podílel na vývoji S-maticové teorie Tullia Reggeho a dalších. Úzce spolupracoval s Vladimirem Gribovem v Leningradě, s nímž zkoumal po něm nazvanou hypotetickou částici pomeron.

V 60. letech byl Pomerančuk ředitelem Ústavu teoretické fyziky a současně profesorem na moskevském Institutu fyzikálního inženýrství. +more Od roku 1964 byl řádným členem Akademie věd SSSR.

Roku 1965 mu byla diagnostikována rakovina jícnu. Během svého pobytu v nemocnici vyvinul metody pro protonovou terapii a od roku 1969 byly tyto jeho návrhy postupně uváděny do praxe.

Mezi jeho studenty patřili Samoil Bileňkij, Michael Marinov, Lev Borisovič Okun, Igor Kobzarev, V. S. +more Popov nebo Boris Joffe. Za objev synchrotronového záření obdržel v roce 1950 Stalinovu cenu, kterou znovu získal i v roce 1952. Na jeho počest uděluje ITEP od roku 1998 Pomerančukovu cenu.

Jeho přezdívka byla Chuk.

Dílo

Sebrané eseje (Собрание научных трудов), 3 sv., Moskva: Nauka, 1972

Reference

Externí odkazy

[url=http://xxx. uni-augsburg. +morede/abs/physics/0307123]Okun "The life and legacy of Pomerantschuk" 2003[/url] * [url=http://xxx. uni-augsburg. de/abs/hep-ph/0204295]Joffes Erinnerungen an Landau und Pomerantschuk 2002[/url].

Kategorie:Ruští fyzici Kategorie:Sovětští fyzici Kategorie:Fyzici 20. +more století Kategorie:Muži Kategorie:Nositelé Leninova řádu Kategorie:Nositelé Odznaku cti Kategorie:Nositelé Řádu rudého praporu práce (SSSR) Kategorie:Členové Ruské akademie věd Kategorie:Narození 1913 Kategorie:Narození 20. května Kategorie:Narození ve Varšavě Kategorie:Úmrtí 1966 Kategorie:Úmrtí 14. prosince Kategorie:Úmrtí v Moskvě.