Cesko.wiki Ivan Weiss
Author
Albert FloresDivadelní začátky
Již v roce 1943 se stal členem vedení skupiny Nový soubor, kde působili především bývalí Burianovi žáci a ve vedení byli s Weissem i Jiří Kárnet, bývalý lektor D 41, František Vrba, překladatel a básník a Josef Svoboda, scénograf. Mezi herci byl např. +more Bohumil Bezouška.
Studium
V letech 1944-1946 studoval Weiss na Státní konzervatoři v Praze a pokračoval ve studiu režie na DAMU (1946-1948). K jeho profesorům patřili E. +more F. Burian a Jiří Frejka. V době studií na DAMU režíroval v divadle DISK, kde vystřídal od roku 1946 Jaromíra Pleskota, který odešel za Jiřím Frejkou do Divadla na Vinohradech. Po slavnostním otevření Akademie múzických umění v lednu 1947, kdy se DISK stal její studiovou scénou, převzal pozici vedoucího režiséra Luboš Pistorius a Weiss ustoupil do pozadí.
Divadelní působení
V sezóně 1948/1949 režíroval Weiss také v Burianově D49. Po skončení studia a poté, co se po emigraci Jana Snížka uvolnil sál v pasáži Alhambra na Václavském náměstí v Praze, začal zde Weiss spolu s Pistoriem působit od března 1948 pod hlavičkou EXDISK. +more Později odešel s celým souborem do Ostravy za režisérem Zdeňkem Hofbauerem a následně do Plzně. Působil rovněž ve funkci šéfa činohry ve Varnsdorfu a v divadle v Hořovicích.
V letech 1951-1953 byl režisérem Divadla československé armády. V roce 1964 jej angažoval Ota Ornest do Městských divadel pražských, kde pak Weiss až do své smrti v roce 1976 pracoval jako režisér.
Citát
Divadelní režie, výběr
1946 J. M. +more Synge: Královna žalu, DISK * 1946 R. B. Sheridan: Škola pomluv, DISK * 1946 Eugène Labiche: Slaměný klobouk, DISK * 1946 G. B. Shaw: Volební právo ženám, DISK * 1947 William Shakespeare: Veselé paničky windsorské, DISK * 1947 Jiří Kárnet: Bloudění, DISK * 1948 L. Lahola: Naši šli tudy, D 49 * 1948 V. Majakovskij: Ledová sprcha, EXDISK * 1948 R. B. Sheridan: Škola pomluv, EXDISK * 1949 K. Simonov: Cizí stín, D 50 * 1950 Vítězslav Nezval: Milenci z kiosku, D 50 * 1950 Alexej Pludek: Případ Modrá voda, D 50 * 1950 Carlo Goldoni: Zamilovaní, D 50 (84 repríz) * 1951 J. P. German: Jedné podzimní noci, Divadlo československé armády * 1952 A. N. Ostrovskij: Kdo hledá, najde aneb Ženitba Balzaminova, Divadlo československé armády * 1953 Veličko Neškov: Signály, Divadlo československé armády * 1964 Jevan Brandon-Thomas: Charlesova teta, Divadlo ABC (248 repríz) * 1966 Heinrich Kleist: Rozbitý džbán, Divadlo komedie (24 repríz) * 1966 Jean Giraudoux: Souboj andělů, Komorní divadlo (32 repríz) * 1967 Michail Bulgakov: Purpurový ostrov, Komorní divadlo (26 repríz) * 1967 Henry Becque: Pařížanka, Divadlo komedie (113 repríz) * 1968 Jan Drda: Hrátky s čertem, Divadlo komedie (46 repríz) * 1969 Edward Albee: Křehká rovnováha, Komorní divadlo (43 repríz) * 1969 William Shakespeare: Veselé paničky windsorské, Divadlo komedie (53 repríz) * 1970 Friedrich Dürrenmatt: Play Strindberg, Komorní divadlo (97 repríz) * 1970 Georges Farquhar: Galantní lest, Komorní divadlo (49 repríz) * 1971 Václav Kliment Klicpera: Každý něco pro vlast, Divadlo komedie (36 repríz) * 1972 Roger O. Hirson: Jsem špatná, špatná ženská, Komorní divadlo (135 repríz) * 1972 A. N. Ostrovskij, M. Loucká: I chytráci se spálí, Komorní divadlo (22 repríz) * 1972 Jaroslav Dvořáček: Vzpoura na Ovocném trhu, Divadlo ABC * 1973 Karel Čapek: Bílá nemoc, Komorní divadlo (37 repríz).
Osobnosti českého divadla o Ivanu Weissovi
Ota Ornest * Ivana Weisse jsem poznal na škole. Jeho ročník byl velmi silný a produktivní. +more Všichni absolventi herectví i režie se po skončení studia přesunuli na Václavské náměstí do pasáže Alhambra a malou scénu, kterou tam otevřeli, pojmenovali EX-DISK. Právě tam mne zaujala představení Ivana Weisse.
* Ivan Weiss byl stejně vstřícný, nesobecký a citlivý na potřeby divadla jako Radok. Byla radost s ním spolupracovat…Největším Weissovým triumfem - kromě Play Strindberg - se stalo nastudování satirické komedie Michaila Bulgakova Purpurový ostrov. +more To už se konaly v nabitém hledišti hotové demonstrace…Na jedno představení přišel Jan Werich a usedl do první řady. Ve vypjaté scéně Vydra vyhrůžně oslovil obecenstvo: „Je tu snad někdo, kdo se socialismem nesouhlasí. “ Stačilo, aby Werich zdvihl ruku a vzápětí za ním vyrostl celý les paží.
Viktor Preiss * Velice jsem se sblížil s režisérem Ivanem Weissem, který mi dával najevo nejen své přátelství, ale i určitou jistotu, že se mnou do budoucna jako s hercem počítá…Samozřejmě, že jsem nemohl tušit, v jaké je osobní situaci, a tak mne to, co následovalo, velice zasáhlo. Ivan Weiss byl jednou z duší, s nimiž jsem nemusel své pocity verbalizovat, a přesto jsme si rozuměli.
* Z nás mladých nebyl nikdo ve straně. Svaz mládeže jsme založili jako nutnou úlitbu, paradoxně to dostal jako politický úkol Ivan Weiss. +more V složité osobní krizi mu to bohužel nepomohlo. Brzy nato spáchal sebevraždu.
Alena Vránová * Vztah mezi mnou a Ivanem Weissem byl jako vztah mezi herečkou a režisérem něčím tak přirozeným, že se marně ptám, kde se vlastně vzala ta naše společná řeč.
Svatopluk Beneš * Ivan Weiss byl intelektuál. Já jsem svým herectvím intelektuálům nikdy neimponoval. +more Kdybych hrál sebelépe, vždycky našli nějaký problém…Ivan Weiss se na mne díval podobnou optikou, ale přece jen mne jako herce sledoval a rád se se mnou bavil. Poprvé jsme se spolu dohodli, když začal připravovat Play Strindberg. Dodnes ji vidím jako jednu z nejlepších inscenací, které kdy v Městských divadlech pražských vznikly.
Odkazy
Reference
Literatura
Svatopluk Beneš: Být hercem, Melantrich, Praha, 1992, str. 126, 146, 166-7, * Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce - Divadlo a společnost 1945-1955, Academia, Praha, 2007, str. +more 97, 136-7, 172, 179, 223, 261-2, 292, 353, * Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV. , Academia, Praha, 1983, str. 534 * Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907-2007 - Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 180-181, 194, * Marie Valtrová: ORNESTINUM, Slavná éra Městských divadel pražských, Brána, Praha, 2001, str. 24, 28-30, 42, 116, 118, 124, 130-131, 136, 159, 163, 165, 171, 173, 182, 199-203, * Marie Valtrová - Ota Ornest: Hraje váš tatínek ještě na housle. , Primus, Praha, 1993, str. 283, 291, 322-3, 327-8, 332,.
Kategorie:Narození 1921 Kategorie:Úmrtí 1976 Kategorie:Čeští divadelní režiséři Kategorie:Režiséři Divadla na Vinohradech Kategorie:Sebevraždy v Česku Kategorie:Muži Kategorie:Narození v Ostravě Kategorie:Úmrtí v Praze