Jean Bodin

Jean Bodin [žán bodén] (1529 Angers, département Maine-et-Loire - 1596 Laon, dép. Aisne) byl francouzský právník, filosof, politik a politolog, humanista, člen pařížského parlamentu (soudní instituce) a profesor práva v Toulouse. Patří mezi první myslitele lidských práv a náboženské tolerance, mezi zakladatele moderního veřejného práva a politické teorie.

Život

Jean Bodin pocházel z bohaté řemeslnické rodiny, v mládí vstoupil do karmelitánského kláštera v Angers, studoval v Paříži filosofii a římské právo v Toulouse. Tam se také stal vysokým městským úředníkem a v jedné ze svých prvních knih vybízí město Toulouse, aby se staralo o společnou humanistickou a náboženskou výchovu mládeže jako podmínku občanské svornosti. +more Od roku 1561 působil jako advokát v Paříži. Jako rádce francouzského krále se stal 1576 zástupcem „třetího (městského) stavu“ na sněmu v Blois, s králem se však rozešel, protože nesouhlasil s jeho zákonodárstvím, a stal se rádcem vévody z Anjou. Roku 1584 se stal královským prokurátorem (místodržitelem) v Laonu. Pod jeho vedením se město zprvu přiklonilo ke katolické Lize, později však uznalo krále Jindřicha IV. Roku 1596 zemřel na mor v Laonu.

Náboženské války

Královská moc se ve Francii po smrti krále Jindřicha II. +more († 1559) oslabila, protože jeho nástupci byli příliš mladí a o vládu se přely dvě konkurující si skupiny, vedené vévody z Condé a vévody z Guise. Ač byly tyto rody i uvnitř nábožensky rozdělené, Condé se stal vůdcem protestantské strany (pozdějších Hugenotů) a Guisové strany katolické (pozdější Ligy). Napětí mezi oběma brzy přerostlo v krvavou občanskou válku, k níž patřila i série politických vražd a tzv. Bartolomějská noc (1572). Války ukončil až Edikt nantský o náboženském smíru roku 1599.

Humanista a katolík Bodin prožil téměř celý svůj dospělý život za občanské války, která ve Francii napáchala nesmírné škody. Měl tedy podobnou životní zkušenost jako jeho pokračovatelé Hugo Grotius nebo Thomas Hobbes. +more Bodin byl ovlivněn tolerantním učením Erasma Rotterdamského a celý život věnoval úsilí o ukončení války a nastolení míru, což podle něho mohl udělat jen silný a schopný panovník. Snažil se dosáhnout dohody o toleranci mezi znepřátelenými stranami, aby se mohl sejít sněm, který by zemi úplně sjednotil i nábožensky. Stál na straně krále a občas i katolické ligy, celé jeho dílo je však vedeno snahou o upevnění královské autority a státu, a to zejména prostřednictvím práva.

Bodinovo myšlení o státu

Bodin byl typický představitel městského stavu, zastánce volného obchodu a exportu. Proto varoval před zasahováním panovníka do měny a cen. +more Často se cituje jeho věta „Všechno bohatství i síla pochází z lidí“. Inflaci mohou podle něho působit buď monopoly, nedostatek zboží anebo války. Třetí stav válkami náboženských frakcí a jejich ctižádostivých vůdců nejvíce trpěl a naději viděl pouze v obnovení autority krále. Protože je jediná, jež by mohla nastolit mír, snažil se ji Bodin posilovat všemi prostředky. Shromáždil pro ni argumenty z historie , nesouhlasil s rozprodejem královských statků, které pokládal za majetek státu, na rozdíl od Machiavelliho zdůrazňoval mravní význam rodiny a státu a zejména se snažil vypracovat pevné právní základy státu. Tomuto státu a jeho panovníkovi věrně sloužil a hájil jeho zájmy i proti stavům, zejména vysoké šlechtě.

Ve svých knihách o historii i právu Bodin shromáždil množství znalostí a kladl důraz na racionální analytickou metodu, soustavné rozebírání známých skutečností, které jediné umožní rozumět a podle toho jednat. Bodin vytvořil pojem „politické vědy“, neboť jeho tématem není panovník, nýbrž stát jako suverénní instituce. +more Lidské společenství se sice zakládá na přátelství, ne na spravedlnosti, ale kde není suverénní panovník, není spravedlnost ani politická společnost, nýbrž anarchie.

Dílo

Šest knih o republice (1576)

Roku 1576 vydal Bodin své nejznámější dílo, Šest knih o státu, jimiž chtěl obnovit instituční základy francouzského království, otřesené náboženskými válkami a vzpourami. Jde o možná nejrozsáhlejší dílo o politické filozofii, jaké kdy bylo napsáno, a rozhodně nejvlivnější knihu o politické filozofii z šestnáctého století. +more Protože novověký stát nemá náboženskou oporu, má panovník nárok na absolutní poslušnost poddaných, kteří nemají právo na odpor - i když s panovníkem nesouhlasí. Stát sice vzniká násilně, jeho cílem je ale obrana proti násilí. Forma státu a vlády není podle něho totéž: monarchie může být demokratická, pokud král připouští všechny občany k úřadům. Moc panovníka musí být „absolutní“, to znamená, že panovník nepodléhá zákonům (lat. legibus solutus), nicméně podléhá přírodnímu i božskému zákonu.

Na rozdíl od Hobbese si ale Bodin nemyslí, že by o správném a nesprávném rozhodoval zákon, vydaný panovníkem. Panovník není zákonem, protože odpovídá Bohu a je jeho nástrojem. +more Jeho moc je tedy absolutní, ale ne libovolná. Bodin rozlišuje zákon jako panovníkův příkaz a právo jako to, co je spravedlivé. Panovník má například dodržovat smlouvy, i když jsou v zájmu druhého, má si poddané získat, ne vládnout strachem. Z pevného rámce přirozeného a Božího zákona také vyplývá, že otroctví je ničemnost.

Občané mají svá nezadatelná práva, totiž svobodu a právo na majetek. Přirozená svoboda znamená žít podle svého, ovšem podle rozumu, kdežto občanská svoboda zahrnuje navíc poslušnost panovníkovi. +more Zárukou svobod není souhlas poddaných, ale Boží zákon. Soukromý majetek je podle Božího i přirozeného zákona, takže panovník nemůže ukládat daně jak chce. Tyranie znamená porušování svobody a majetku. Pěstovat schopnost rozlišení dobrého a zlého, pravdy a lži, zbožnosti a bezbožnosti je nejvyšší dobro člověka i poslední úkol státu. Není ale úkolem vládce zavádět a prosazovat určité náboženství (a trestat heretiky), nýbrž podporovat náboženství jako oporu společnosti.

Stát musí především zajistit životy podaných a jejich majetek, pak se teprve může ptát, jaký život je ten nejlepší. Jednotkou státu je rodina, ne jednotlivec: odtud plyne absolutní autorita otce i mravní význam rodiny. +more Stát je svrchovaná, suverénní moc, trvalá a neomezená; kdyby ji někdo mohl omezit, byl by suverénem on. Všechna moc pochází od Boha, ne od poddaných, podobně jako v rodině. Atributy suverenity jsou: 1) panovník rozhoduje o válce a míru; 2) obsazuje úřady; 3) je poslední odvolací instancí a 4) může vyžadovat přísahu loajality. Tato práva nemůže delegovat.

Bodin přebírá Aristotelovu klasifikaci vlád, ale aktualizuje ji; tak aristokracie u něho není vláda několika, nýbrž menšiny, a demokracie není vláda všech, nýbrž většiny. Smíšené ústavy, jež Aristotelés tak cenil, odmítá jako nemožné, neboť moc se nedá dělit. +more Moc se ovšem může prosazovat trojím způsobem: tyransky, to jest jako bezprávná libovůle, despoticky, to jest jako právoplatná libovůle (například v dobytých zemích), anebo legitimně, s ohledem na Boží zákon a práva poddaných.

Suverenita znamená moc nařizovat a nařízení musí vycházet z jedné vůle. Kolektivní suverenita je spíše iluze a v krizích či ohrožení, když je třeba rázně jednat, se spontánně všichni vracejí k monarchii - aspoň na čas - například v podobě diktatury. +more Dobrá vláda je ta, jež jedná správně, ne ta, s níž všichni souhlasí a monarchie je stálejší než demokracie, kde rozhodují i hlupáci a prospěcháři. Formu státu a vlády si ovšem lidé nevolí, je dána klimatem a povahou lidí: proto je v hornatém Švýcarsku demokracie, kdežto v bažinatých Benátkách aristokracie. Podstatnou složkou „klimatu“ je ale podle Bodina vliv hvězd a jejich cykličnost odpovídá cykličnosti dějin.

Heptaplomeres

V dialogu Heptaplomeres (tj. Sedminásobný), který napsal roku 1593, ale tiskem vyšel až o sto let později, Bodin vysvětluje své náboženské názory a obhajuje potřebu tolerance. +more V dialogu vystupuje katolík, žid, muslim, luterán, skeptik, kalvinista a zastánce „přirozeného náboženství“; Bodin zde hájí svobodu svědomí, odmítá ale veřejnou diskusi o náboženství a doporučuje náboženskou shodu v obci, a to na základě přirozeného mravního „náboženství Kristova“, zbaveného pověr a fanatismu. Kniha měla velký vliv na Leibnize a další.

Zmíněné Bodinovy názory vedly představitele katolické církve k závěru, že Bodin kolísá mezi deismem a teismem a že se v jeho dílech projevuje nepřátelská tendence vůči katolickému náboženství. Bodinovy spisy proto katolická církev zařadila na Index zakázaných knih, kde byly uváděny až do konce 19. +more století. V roce 1900 byla většina Bodinových prací z Indexu vypuštěna a zůstal na něm pouze jeho spis „Universae naturae theatrum", který pojednává o přírodní filozofii.

Zajímavosti

Jean Bodin byl humanista a průkopník náboženské tolerance, ale zároveň též pevně věřil v kouzla, čáry a existenci čarodějnic. Jeho svět byl plný duchů a nečistých sil. +more Jako soudce řídil osobně řadu soudních procesů s čarodějnicemi a tvrdil, že Francie je sužována tisíci dosud neodhalených a nepotrestaných čarodějnic. Vyzýval soudce, aby z vlastního popudu zasahovali proti podezřelým osobám a nečekali až na příkazy královského prokurátora. Doporučoval, aby byly do kostelů umisťovány zvláštní schránky, do nichž by věřící nenápadně mohli vkládat lístky se jmény osob podezíraných z čarodějnictví. V roce 1580 vyšla v Paříži jeho francouzsky psaná práce La démonomanie des sorciers [Démonomanie čarodějnic], v níž se zabýval odhalováním a stíháním osob, které jsou posednuty ďáblem. Čarodějníkem je dle Bodina ten, kdo se snaží něčeho dosáhnout pomocí ďábelských prostředků. K čarodějnictví jsou náchylné především ženy a Bodin vypočítává vady žen, které je vedou ke spojení s ďáblem: lehkověrnost, zvědavost, zvýšenou citlivost, sklon ke špatnostem, mstivost a upovídanost. Žena je podle něj „satanovým šípem" a „stráží pekelnou"; při výslechu si ženy nezaslouží žádnou shovívavost ani zmírnění trestu. Bodinova Démonomanie měla velký úspěch, v rozmezí let 1580 - 1600 byla vydána desetkrát a byla též přeložena do několika dalších jazyků, např. do latiny a italštiny.

Odkazy

Reference

Literatura

Ottův slovník naučný, heslo Bodin. Sv. +more 4, str. 226 * Filosofický slovník. Olomouc: FIN 1998. Str. 55. * VALEŠ, Lukáš. Dějiny politických teorií. 2. , rozš. vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2007. 270 s. . [Kapitola „Bodin" je na str. 141-145. ] * JANET, Paul. Dějiny vědy politické se zřetelem k mravovědě. Díl I. Z francouzštiny přeložil Břetislav Foustka. V Praze: Nákladem Jana Laichtera, 1896. 388 s. [Kapitola „Bodin" je na str. 366-379. ] * TUMPACH, Josef, ed. a PODLAHA, Antonín, ed. Český slovník bohovědný. Díl 2. , Bascath - církevní rok (sešity 22-41). Praha: Cyrillo-Methodějská knihtiskárna a nakladatelství V. Kotrba, 1913-1916. 951 s. [Heslo „Jan Bodin" je na str. 290. ].

Související články

Lidská práva * Politologie * Suverenita * Tolerance

Externí odkazy

[url=http://www. constitution. +moreorg/bodin/bodin_. htm]Šest knih o státě - en[/url] * [url=http://www. gutenberg. org/browse/authors/b#a7655]Heptaplomeres - la[/url] * Heslo [url=http://www. iep. utm. edu/bodin/]Bodin[/url] v [url=http://www. iep. utm. edu/]Internet Encyclopedia of Philosophy - en. [/url] * [url=http://plato. stanford. edu/entries/bodin/]Stanford Encyclopedia of Philosophy, heslo Jean Bodin - en[/url] * [url=http://www. 1911encyclopedia. org/]Encyclopædia Britannica, heslo Jean Bodin - en[/url] * [url=http://www. bautz. de/bbkl/b/bodin_j. shtml]Heslo v encyklopedii BBKL - de[/url].

Kategorie:Francouzští ekonomové Kategorie:Francouzští politologové Kategorie:Francouzští spisovatelé 16. +more století Kategorie:Francouzští římští katolíci Kategorie:Křesťanští filozofové Kategorie:Karmelitáni Kategorie:Démonologové Kategorie:Francouzští právníci Kategorie:Francouzští filozofové Kategorie:Filozofové 16. století Kategorie:Narození v roce 1529 Kategorie:Narození v Angers Kategorie:Úmrtí v roce 1596 Kategorie:Osoby s nejistým datem narození Kategorie:Úmrtí v Laonu Kategorie:Oběti moru Kategorie:Osoby s nejistým datem úmrtí Kategorie:Muži.