Jevhen Petruševyč

Technology

12 hours ago

Author

Albert Flores

Jevhen Petruševyč, cyrilicí Євген Петрушевич, též Eugen Petruszewycz (3. června 1863 Busk - 29. srpna 1940 Berlín), byl rakouský právník a politik ukrajinské (rusínské) národnosti z Haliče, na počátku 20. století poslanec Říšské rady, po první světové válce prezident krátce existující Západoukrajinské lidové republiky, potom předák exilové ukrajinské vlády.

Biografie

V době svého působení v parlamentu je uváděn jako advokát ve Skole.

Pocházel z rodiny řeckokatolického duchovního. Vychodil gymnázium a absolvoval Lvovskou univerzitu. +more Sloužil jako jednoroční dobrovolník v armádě v 10. pěšího regimentu. V letech 1896-1897 byl kandidátem advokacie ve Lvově. Pracoval na praxi v advokátní kanceláři Stepana Fedaka. Od roku 1897 do roku 1905 byl advokátem v Sokali, potom od roku 1910 ve Skolu.

Veřejně a politicky se angažoval. V letech 1900-1905 předseda spolku Ruska rada, v roce 1905 se stal předsedou pobočky organizace Prosvita v Sokali.

Patřil do Ukrajinské národně demokratické strany. Od roku 1908 do roku 1914 zasedal coby poslanec Haličského zemského sněmu. +more Působil také coby poslanec Říšské rady (celostátního parlamentu Předlitavska), kam usedl ve volbách do Říšské rady roku 1907, konaných poprvé podle všeobecného a rovného volebního práva. Byl zvolen za obvod Halič 65. Mandát obhájil ve volbách do Říšské rady roku 1911.

V době svého působení na Říšské radě je uváděn coby zástupce Ukrajinské národně demokratické strany. Po volbách roku 1907 byl uváděn coby člen poslaneckého Rusínského klubu. +more Po volbách roku 1911 zasedal v klubu Ukrajinské parlamentní zastoupení. V letech 1907-1916 byl místopředsedou a v letech 1916-1918 pak předsedou poslaneckého ukrajinského klubu na Říšské radě.

Za první světové války byl členem Ukrajinské národní rady ve Vídni. Ve dnech 18. +more - 19. října 1918 předsedal ukrajinskému ustavujícímu shromáždění ve Lvově. Vedl jednání s rakousko-uherskými úřady o předání moci ve východní Haliči. Po válce, v době krátké existence Západoukrajinské lidové republiky, se stal prezidentem tohoto státního útvaru. Od června 1919 mu byl udělen titul diktátora a byl tak zároveň prezidentem i předsedou vlády této republiky. V roce 1920 podnikl cestu do Paříže a Londýna a pokoušel o mezinárodní uznání ukrajinského státu.

Po obsazení území Západoukrajinské lidové republiky Polskem působil jako předák exilové ukrajinské vlády ve Vídni. Po tlaku polské vlády musel opustil Rakousko a Československo a odešel do Německa. +more Po rozpuštění exilové vlády byl nadále aktivní v ukrajinském hnutí. Po německém útoku na Polsko sepsal memorandum německým úřadům, ve kterém podporoval ukrajinské státoprávní aspirace.

Zemřel v roce 1940 v Hermsdorfu v Berlíně. Pochován byl v Berlíně, později jeho ostatky převezeny na Lyčakovský hřbitov ve Lvově.