Jiří Sovák

Jiří Sovák, rodným jménem Jiří Schmitzer (27. prosince 1920 Praha - 6. září 2000 Praha), byl český herec. Jeho syn Jiří Schmitzer je také hercem.

Mládí

Narodil se 27. prosince 1920 v Praze na Novém Městě v ulici Na Bojišti do rodiny šoféra Vladislava Schmitzera a jeho manželky Anny, rozené Růžičkové. +more Otec později pracoval jako hostinský v Košířích, kde rodina za Sovákova dětství a mládí bydlela; matka působila zároveň jako kuchařka v jejich hospodě. Měl dva starší sourozence, sestru Zdenu a bratra Ladislava. Protože otec chtěl, aby se vyučil řádnému řemeslu, zvolil si po vzoru otce pohostinství - obor číšník. Na praxi sloužil v restauraci U Khůnů na Kladně a poté v hotelu Hubertus v Jílovišti. Poté se chvíli jako číšník živil. Přesto v 19 letech odešel proti vůli otce z domova, aby se mohl přidat k ochotnickému souboru na Mlynářce, pak k souboru Dé tvář a nakonec přešel k téměř profesionální scéně Divadla práce. Přitom pracoval v různých pomocných i dělnických profesích, např. v kamenolomu.

Divadlo a film

Během okupace studoval herectví na dramatickém oddělení Pražské konzervatoře (1941), v té době byl rovněž totálně nasazený v Jinonické Waltrovce jako skladník ve skladu tyčového železa. Od roku 1941 účinkoval po večerech v pražském kabaretním divadle Živé jeviště, pozdější divadlo Rokoko. +more V roce 1943 působil v divadle v Třebíči a poté byl angažován do Horáckého divadla. Tam již mladý herec získal řadu zkušeností s pestrou paletou rolí klasického repertoáru.

Během základní vojenské služby v letech 1946-1947 působil v Armádním uměleckém souboru (AUS), kde se setkal s Miroslavem Horníčkem. U armády se zdržel coby civilní zaměstnanec v Ústředním divadle československé armády. +more Tam si ho všiml režisér a divadelní autor E. F. Burian, který ho roku 1947 angažoval do svého divadla D 34.

Sám Sovák o této spolupráci řekl: „Byl to on, kdo nejvíc poznamenal moje začátky. Při práci přesně odhadl, kdy je nejlepší mě nechat, ať se s rolí potrápím sám. +more Nenaléhal, nespěchal, nechal mě se stydět. “ Burianovo divadlo dávalo hercům možnost vytvořit mnoho klasických rolí světového repertoáru. Zde Sovák ztvárnil např. roli 70letého Goriota, přestože mu v té době bylo 27 let. Dále zde ztvárnil Barona v Gorkého Na dně, Fabricia v Goldoniho Zamilovaných a další. V roce 1947 se rovněž poprvé objevil před kamerou, ve filmu režiséra Josefa Macha Nikdo nic neví. V roce 1952 natočil svůj první výrazný filmový počin Plavecký mariáš, kde se setkal s Jaroslavem Marvanem, Jiřím Plachým a dalšími.

V letech 1952 až 1966 působil v Divadle na Vinohradech. Členem činohry pražského Národního divadla se stal 1. +more srpna 1966 a zůstal v angažmá až do svého odchodu do důchodu 31. března 1984. V Národním divadle vytvořil mnoho rolí, za zmínku stojí Josef Habršperk ve hře Ladislava Stroupežnického Naši furianti (1970), v roce 1975 role Antonia v Shakespearově Mnoho povyku pro nic nebo Otec Školastyk v Drdových Hrátkách s čertem (1981), kde byl v alternaci s Josefem Vinklářem.

Přestože Jiří Sovák začal svoji hereckou kariéru vážnými a dramatickými postavami, prvním výrazným filmem, kde uplatnil své komediální nadání, byl film z roku 1956 Kudy kam, kde vedle Jaroslava Marvana zahrál mladého manžela Ireny Kačírkové. Vyloženě komickou až groteskní roli ztvárnil ve filmu režiséra Josefa Macha +more30'>Florenc 13. 30. V roce 1958 natočil film Jindřicha Poláka Smrt v sedle a o rok později spolu s Rudolfem Hrušínským výtečně ztvárnili titulní role ve filmu Dařbuján a Pandrhola, který natočil Martin Frič podle povídky Jana Drdy.

V šedesátých letech se již plně rozběhla Sovákova herecká kariéra, a tak ve filmech Až přijde kocour, Spadla z měsíce, Mezi námi zloději, Konec agenta W4C prostřednictvím psa pana Foustky, Kdo chce zabít Jessii. +more dokázal předvést širokou paletu nejrůznějších komických postav, které jsou přesto v základu ukotvené v dramatické poloze. Z tohoto hlediska byla umělecky nejplodnější spolupráce a zároveň přátelství s režisérem Martinem Fričem. Natočili spolu filmy Dnes naposled (1958), Dařbuján a Pandrhola (1959), Král Králů (1963), Hvězda zvaná Pelyněk (1964), Přísně tajné premiéry (1967), Odsouzený z Pinktownu (1967), Nejlepší ženská mého života (1968).

Ani v následujícím období se štěstí na výrazné role Jiřímu Sovákovi nevyhnulo. Hned v roce 1969 byl obsazen do filmových komedií Zabil jsem Einsteina, pánové…, Světáci, v dalším roce natočil filmovou komedii +more'>Pane, vy jste vdova. nebo kriminální příběh podle skutečné události Na kolejích čeká vrah, kde ztvárnil kriminalistu Kalaše. Velmi výrazné je jeho herectví v komediích Václava Vorlíčka Což takhle dát si špenát (1977) a komedii Oldřicha Lipského Marečku, podejte mi pero. (spolu se synem Jiřím, 1976) nebo také v pohádkové komedii Ať žijí duchové. (1977).

V roce 1977 podepsal Antichartu.

V 90. letech se Jiří Sovák objevil v oscarovém filmu Jana Svěráka Kolja, jeho role strýce ale byla nakonec sestříhána na pouhých několik scén.

Televizní činnost

V televizi se od samého počátku vysílání v roce 1953 uplatnil rovněž jako průvodce zábavných či zábavně-publicistických pořadů (Dostaveníčka, pořady o Praze, Kabaret U dobré pohody, různé písničkové pořady). Herecky a mnohdy scenáristicky či drobnými úpravami scénáře spoluvytvářel televizní seriály +more_L. _Věk_(seriál)'>F. L. Věk (1970), Byli jednou dva písaři (spolu s Jánem Roháčem a hereckým kolegou M. Horníčkem, 1972), Byl jednou jeden dům (1974), Chalupáři (1975), Arabela (1979), Létající Čestmír (1983) a další. Za zmínku stojí rovněž kultovní televizní film Bohouš (1968), televizní mikrokomedie Věra - nevěra (autor scénáře, spolu s Miroslavem Horníčkem, 1972) nebo televizní adaptace románu Kingsley Amise Egyptologové (1974).

V roce 1991 natočil televizní dramatizaci hry Milana Uhdeho Hodina obrany, kde byl obsazen do role bývalého lampasáka, který dává lekce civilní obrany. V druhé polovině 90. +more let se na televizních obrazovkách objevoval po boku Miroslava Horníčka v pořadu Hovory H z paláce K (1996), v dokumentárním životopisném cyklu GENUS (1995) nebo v zábavných pořadech Nikdo není dokonalý (1998), Věšák (1999).

Osobní život

Byl třikrát ženatý, poslední manželství s Annou Schmitzerovou (. 1938 - 21. +more dubna 2020) trvalo přes 40 let. Jeho syn z prvního manželství je herec a písničkář Jiří Schmitzer, který v roce 1976 (v době kdy s otcem natáčel komedii Marečku, podejte mi pero. ) zavinil smrtelnou autonehodu, kdy podnapilý srazil chodce, který nehodu nepřežil. Po této události Sovák svého syna vydědil a do konce života už spolu nepromluvili. Jiří Sovák řekl tehdy svému synovi: „Že jsi porazil člověka, to se bohužel může stát, ale žes byl ožralej jak dobytek, to se nepromíjí. “.

Přitom v srpnu 2023 starosta městské části Praha-Řeporyje a bývalý bulvární novinář, Pavel Novotný, ve svazcích Státní bezpečnosti odhalil a na sociální síti Twitter zveřejnil, že se o 5 let dříve Jiří Sovák dopustil stejného činu, kdy svým vozem značky SAAB v opilosti usmrtil chodce. Pro vyšetřovací verzi Veřejné bezpečnosti hovoří několik nepřímých důkazů (například poškození Sovákova auta a svědectví o autě odpovídajícím tvarem a barvou), avšak žádný přímý důkaz. +more Sovák kvůli tomu podal na vyšetřovatele stížnost za jejich chování, k čemuž bylo přihlédnuto a proto byl souzen pouze za opilství a dokumentace z vyšetřování skončila v archivech StB. Dva dny po zveřejnění částí spisu Novotným o tomto případě napsal i bulvární deník Blesk. Tvrzení článků později v rozhovoru pro DVTV zpochybnil historik Radek Schovánek.

Většinu svého života pobýval v bytě v Praze na Letné, anebo na chatě ve Stříbrné Skalici, kde je v zahradě taky pochován. Dle vlastního tvrzení byl částečně židovského a pruského původu.

Změna příjmení

Narodil se s příjmením Schmitzer, ale za druhé světové války si jej změnil na Sovák. Přesto jeho syn Jiří Schmitzer zdědil příjmení původní, i když se narodil až po válce. +more Dokonce ještě v roce 1960 jeho třetí manželka Anna sňatkem získala příjmení Schmitzerová a na Sovákovou se přejmenovala až později.

Ocenění

1968 - titul Zasloužilý umělec * 1999 - Cena Thálie za celoživotní mistrovství - činohra

Filmografie (výběr)

Film

Televize

Bibliografie

Je spoluautorem autobiografických knih: * SOVÁK, Jiří a KOPECKÁ, Slávka. Sovák: dík za váš smích. +more, aneb, Já - a moje trosky. Praha: HAK, 1992. 181 s. . * SOVÁK, Jiří a KOPECKÁ, Slávka. Sovák podruhé: smích léčí aneb Neberte se tak vážně. Praha: HAK, 1993. 188 s. . * SOVÁK, Jiří a KOPECKÁ, Slávka. Sovák potřetí: už mám vydivíno, aneb, život s kočkou. Praha: HAK, 1997. 207 s. . * SOVÁK, Jiří a KOPECKÁ, Slávka. Sovák počtvrté: milosrdné a nemilosrdné historky, aneb, Bejvávalo. Praha: HAK, 1999. 201 s. . * SOVÁK, Jiří a KOPECKÁ, Slávka. Sovák a jeho spisy, aneb, Léčba smíchem. Praha: Slávka Kopecká, 2010. 261 s. .

Audionahrávky

Je autorem audionahrávek: * Baví vás Jiří Sovák anebo to nejlepší z let 1971 až 1989 (1996) * S pozdravem Jiří Sovák (2000)

Odkazy

Reference

Literatura

Miroslava Besserová: Takový byl Jiří Sovák: 36 autentických vzpomínek na nesmrtelného herce, Tevis, Hořice, 2000, * Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce - Divadlo a společnost 1945-1955, Academia, Praha, 2007, str. 128, 221, 240, 261-2, * Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. +more Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. . S. 59, 60, 115, 172. * Miloš Fikejz. Český film : herci a herečky. III. díl : S-Ž. 1. vyd. Praha : Libri, 2008. 907 s. . S. 189-195. * Michal Herzán, Václav Budinský: Divadlo Rokoko, vyd. Victory, Most, 1998, str. 16 * * Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 461 * Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907-2007 - Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 85, 87, 193, * SOVÁK, Jiří. Dík za váš smích, aneb, Já - a moje trosky / Jiří Sovák, Slávka Kopecká. Praha : HAK, 1992. 181 s. (2. vydání 1997). * SOVÁK, Jiří. Smích léčí aneb Neberte se tak vážně. : Sovák podruhé / Jiří Sovák, Slávka Kopecká. Praha : Humor a kvalita, 1993. 188 s. (2. 1996, 3. 1998, 4. 2000). * SOVÁK, Jiří. Sovák potřetí : už mám vydivíno, aneb, Život s kočkou / Jiří Sovák, Slávka Kopecká. Praha : Hak-Humor a kvalita, 1993. . * SOVÁK, Jiří. Sovák počtvrté : milosrdné a nemilosrdné historky, aneb, Bejvávalo / Jiří Sovák, Slávka Kopecká. Praha : HAK, 1999. 201 s. . * SOVÁK, Jiří. Sovák a jeho spisy, aneb, Léčba smíchem / Jiří Sovák, Slávka Kopecká. Praha : Slávka Kopecká, 2010. 261 s. .

Externí odkazy

[url=http://vufind. lib. +morecas. cz/Search/Results. lookfor=Ji%C5%99%C3%AD+Sov%C3%A1k+1920-2000&type=AllFields&submit=Hledat]Jiří Sovák v souborném katalogu Akademie věd ČR[/url] * * * * * * [url=http://dabingforum. cz/viewtopic. php. f=34&t=9121]Jiří Sovák na Dabingforum. cz[/url] * [url=http://www. ceskatelevize. cz/lide/jiri-sovak/]Jiří Sovák na stránkách České televize[/url] * [url=http://www. ceskatelevize. cz/porady/10123383458-pribehy-slavnych/400223100041005-to-byl-jiri-sovak/]Jiří Sovák v cyklu České televize Příběhy slavných[/url].

Kategorie:Čeští divadelní herci Kategorie:Čeští filmoví herci Kategorie:Čeští televizní herci Kategorie:Čeští dabéři Kategorie:Čeští komici Kategorie:Herci Národního divadla Kategorie:Herci Divadla na Vinohradech Kategorie:Českoslovenští zasloužilí umělci Kategorie:Držitelé Ceny Thálie za celoživotní mistrovství - činohra Kategorie:Narození v Praze Kategorie:Narození 27. +more prosince Kategorie:Narození v roce 1920 Kategorie:Úmrtí v Praze Kategorie:Úmrtí 6. září Kategorie:Úmrtí v roce 2000 Kategorie:Muži.