Cesko.wiki Josef Liesganig
Author
Albert FloresJosef Liesganig byl český fotograf, který se specializoval na portrétní fotografii. Narodil se v roce 1902 v Praze a studoval klasickou filologii na Univerzitě Karlově. Poté se rozhodl věnovat se fotografii a stal se členem Českého fotografického klubu. Vytvořil mnoho známých portrétů různých osobností, včetně politiků, umělců a spisovatelů. Během své kariéry vystavoval své práce na mnoha výstavách v Československu i v zahraničí. Jeho snímky se vyznačují precizní kompozicí a použitím světla a stínu. Josef Liesganig zemřel v roce 1981, ale jeho práce stále patří mezi významné příspěvky české fotografie.
Život
Josef Liesganig studoval ve Vídni a v 15 letech (r. 1734) vstoupil do jezuitského řádu. +more Od roku 1742 pracoval jako učitel matematiky ve Štýrském Hradci, od r. 1744 jako profesor rétoriky v Linci. Po kněžském svěcení, které přijal v roce 1748, odešel roku 1749 jako německý kazatel do Komárna a následně v roce 1751 do Košic, kde působil opět jako profesor matematiky. V roce 1752 se vrátil do Vídně, kde se stal profesorem matematiky na Vídeňské univerzitě a v roce 1756 byl jmenován ředitelem vídeňské jezuitské hvězdárny.
Po zrušení jezuitského řádu v roce 1773 se přesunul na Ukrajinu, kde pracoval od roku 1775 jako profesor mechaniky a jako člen představenstva mechanických dílen v tzv. Collegium Nobilium ve Lvově. +more V letech 1772 - 1774 vedl mapování nově získaných území monarchie - Galicie (Galizien) a Lodomerie (Lodomerien). V roce 1784 dohlížel na katastrální mapování v Gutenbrunnu (Dolní Rakousko). Ve svém díle ([url=http://www. archive. org/stream/tabulaememorial01liesgoog#page/n3/mode/2up]Tabulae Memoriales Praecipua Arithmeticae[/url], 1746) popsal civilní a vojenské techniky mapování.
Pod vlivem francouzských stupňových měření ho císařovna Marie Terezie na návrh astronoma, matematika a filozofa K. J. +more Boskoviče a kancléře V. A. Kounice pověřila určením délky jednoho poledníkového stupně na poledníku procházejícím Vídní. Liesganig se tak stal prvním „geodetem“ u nás, který použil tzv. metodu triangulace.
Liesganigovo stupňové měření
Měřičské práce byly započaty r. 1759 a Liesganig pro měření vybral území mezi Brnem, Vídní, Štýrským Hradcem a Varaždínem (sev. +more Chorvatsko). V tomto území vytyčil řetězec 22 trojúhelníků podél vídeňského poledníku.
Počátečním bodem řetězce zvolil Liesganig střed věže kaple sv. +more Kříže na území Soběšic, asi 5 km severně od Brna. Na novějších mapách je tento bod označen jako trigonometrický bod "Strom" (kóta 404m) a je to zároveň první trigonometrický bod na českém území. Avšak kaple byla císařem Josefem II. zrušena a zanikla (1786). Až Geodet Ing. Šimek (1883-1967) odkryl její základy a tehdejší státní správa geodézie tento bod označila památníkem.
Řetězec trojúhelníků vedl dále přes vídeňskou hvězdárnu a končil věží kostela ve Varaždíně. Za vrcholové body volil Liesganig většinou kostely, kaple nebo objekty postavené na vyvýšených místech a nevyžadujících rovněž zvláštní signalizace. +more Úhly v trojúhelnících měřil tzv. kvadrantem o poloměru 0,79 m se dvěma dalekohledy - jedním pevným a druhým pohyblivým.
Pro určení rozměru řetězce změřil dřevěnými latěmi, dlouhými 6 vídeňských sáhů (asi 11,4 m), dvě základy: Seyring - Glinzendorf (délka 6387,87 sáhů) a základnu mezi Vídeňským Novým Městem (Wiener Neustadt) a Neunkirchenem, která měla délku 6 410,903 sáhů (12 158,175 m). Od této základny byl stejný počet trojúhelníků k Brnu jako k Varaždínu, vždy 11. +more Na severním konci základny u Vídeňského Nového Města je pomník jako památka na Liesganogovo měření, tzv. Liesganigstein. Pomník Liesganigstein na severním konci základny Wiener Neustadt-Neunkirchen, Autor: Wikimedia Commons - Anton-kurt.
V Soběšicích, Brně, Štýrském Hradci, Varaždíně i na dalších místech určoval astronomicky zeměpisné šířky zvláštním přístrojem tzv. sektorem, který sám zdokonalil. +more Liesganigův přístroj měl za základ železné pravítko dlouhé 410 cm, které bylo zavěšeno v kloubu pevného stojanu. Na horním konci byl objektiv, na dolním okulár se zařízením k odečtení tangenty úhlu (odchylky) hvězdy od svislice. Okulár byl tak nízko, že se muselo měřit vleže. Zeměpisnou šířku jezuitské hvězdárny ve Vídni určil již dříve v roce 1758. Pro orientaci řetězce měřil astronomické azimuty na Slunce. Rozdíl zeměpisných šířek Soběšic a Varaždína byl 2°56'45,85”. Liesganig změřil také azimut potřebný k promítnutí řetězce na poledník procházející věží chrámu sv. Štěpána ve Vídni. Výsledkem těchto prací bylo určení délky 1° na poledníku u Vídně hodnotou 58 664,2 vídeňských sáhů (111 255,716 m). V roce 1769 provedl druhé stupňové měření v Uhrách, kde zaměřil opět dvě základny.
První zprávu o svých stupňových měřeních zveřejnil Liesganig v roce 1768 v londýnských Philosophical Transactions. Konečné výsledky měření publikoval pak roku 1770 v latinském spise Dimensio Graduum Meridiani Viennensis Et Hungarici peracta a Joseph Liesganig.
Výsledky Liesganigova měření byly však již za jeho života i po smrti zpochybňovány a různě posuzovány. Ředitel hvězdárny v Gothě (Gotha), geodet a astronom Zach, obvinil Liesganiga, že upravoval výsledky měření tak, aby dosáhl lepšího souhlasu při výpočtech. +more Před blížícím se 200. výročím Liesganigovy práce pojala vídeňská geodetka Paula Embacherová záměr Liesganigovo stupňové měření pokud možno prověřit a otázku přesnosti zodpovědět. K tomu bylo třeba Liesganigovy body (vrcholy trojúhelníků) v terénu vyhledat, identifikovat, znovu zaměřit, vypočítat a nové výsledky porovnat s původními. Embacherová se svého úkolu na území Rakouska v úseku od Vídně k Varaždínu zhostila velmi svědomitě a přišla k závěru, že Liesganigovo měření bylo pečlivé a odpovídající úrovni jeho francouzských současníků.
Podnícen studií Embacherové si prověření Liesganigova měření na Moravě vzal za úkol moravský geodet Alois Šimek, který k tomu měl všechny odborné i osobní předpoklady. Ing. +more Šimek prokázal, že délky stran z pozdější triangulace skutečně vycházejí větší, než vypočítal Liesganig. Z nových měření např. vypočítal délku strany Soběšice - Děvín 42 162,91 m, Liesganig udává hodnotu 41 972,98 m. Rozdíl je 189,93 m, což je téměř přesně 100 vídeňských sáhů. To by spíše svědčilo o hrubé chybě ve výpočtech, než o úpravách výsledků měření. Průzkumná, kontrolní a studijní práce A. Šimka, provedená v moravské části Liesganigova řetězce stupňového měření z let 1759 - 1768 je velmi záslužná a významná. V návaznosti na práci Šimkovu i Embacherové analyzoval Liesganigovo měření v r. 1968 znovu prof. J. Vykutil z Vysokého učení technického v Brně, který doplnil Šimkovy závěry novými srovnáními a početními důkazy. Publikovaná měření a rozbory Embacherové, Šimkovy a Vykutilovy, které se v závěrech shodně doplňují, dávají podstatnou, i když ne úplnou, odpověď na vědeckou otázku, po 200 let diskutovanou, do jaké míry měřil Liesganig správně.
Dílo
[url=http://www. archive. +moreorg/stream/tabulaememorial01liesgoog#page/n3/mode/2up]Tabulae Memoriales Praecipua Arithmeticae[/url], 1746 * [url=http://books. google. cz/books. id=3Wk_AAAAcAAJ&printsec=frontcover&hl=cs#v=onepage&q&f=false]Dimensio Graduum Meridiani Viennensis Et Hungarici peracta a Joseph Liesganig[/url], 1770.