Geodézie

Geodézie (řecky γη = Země, δαιζω = dělit) je vědní obor zabývající se zkoumáním tvaru, rozměru a fyzikálních vlastností zemského tělesa - geoidu - nebo části zemského povrchu, případně objektů mimo Zemi. Pro výzkum využívá matematické, geometrické a fyzikální metody měření a výpočtů. Základním úkolem geodézie je určení vzájemné polohy bodů na zemském povrchu nebo v prostoru ve zvoleném souřadnicovém systému. Výsledky geodetických měření slouží pro tvorbu map v papírové nebo digitální podobě a pro potřeby jiných oborů.

Osoba zabývající se geodézií je geodet, českým výrazem zeměměřič, zastarale (civilní) geometr, v období Říma (latinsky) agrimensor. Počátek oboru geodézie (zeměměřictví) se klade do období vzniku a rozvoje egyptských civilizací: druhé tisíciletí před Kristem.

Disciplíny geodézie

V základním členění se geodézie dělí na vyšší a nižší: * vyšší geodézie - zabývá se určením tvaru a rozměrů Země a s tím souvisejícím zaměřením a výpočty geodetických sítí, které tvoří základ pro podrobná měření polohopisná a výškopisná. Vyšší geodézie se zabývá územím velkého rozsahu (např. +more celý stát apod. ), v rámci kterého je nutné uvažovat zakřivení zemského povrchu. * nižší geodézie - zabývá se vlastním podrobným měřením polohopisným a výškopisným, jednotlivými měřickými metodami, potřebnými přístroji a pomůckami, výpočetními pracemi a zobrazením naměřených hodnot. Nižší geodézie se zabývá územím malého rozsahu, v rámci kterého lze zanedbat zakřivení Země, a zemský povrch tak lze považovat za rovinný. Kromě základního členění na vyšší a nižší lze dále geodézii rozdělit podle jednotlivých oborů: * kosmická geodézie - zabývá se určením tvaru a rozměrů Země na základě pozorování kosmických objektů. Jsou-li těmito objekty umělé družice, pak se jedná o geodézii družicovou/satelitní. * geodetická astronomie - zabývá se určováním zeměpisných souřadnic a azimutů na zemském povrchu na základě pozorování přirozených kosmických objektů (zejména Slunce a hvězd). * fyzikální geodézie (geofyzika) - zabývá se fyzikálními vlastnostmi Země (především tíhovým polem) a jejich aplikacemi v geodézii. * geodynamika - část geofyziky, která se zabývá studiem dynamických vlastností Země. * mořská geodézie - zabývá se určením tvaru a rozměrů mořského dna. * inženýrská geodézie - zabývá se úkoly souvisejícími s budováním vytyčovacích sítí, vytyčováním a kontrolním měřením prostorové polohy stavebních objektů, vytyčováním a kontrolou geometrických parametrů průmyslových objektů a zařízení, měřením území na projekt a vypracováním geodetické části dokumentace skutečného provedení stavebního díla. * vojenská geodézie - zabývá se geodetickými aplikacemi pro zajištění obrany státu. * důlní měřictví - zabývá se zaměřováním hornické činnosti a činností prováděných hornickým způsobem, a to jak při hlubinném, tak při povrchovém dobývání. Řídí se vyhláškou č. 435/1992 Sb. * teorie chyb - nauka o chybách, vědecky podložená teorie o chybách měření a jejich vlivu na výsledky měření nebo jejich funkce. * vyrovnávací počet - zabývá se výpočetními postupy, určenými k rozdělení nesouhlasů na měřené hodnoty při nadbytečném počtu pozorování, prováděnými podle určitých pravidel, např. metodou nejmenších čtverců.

Referenční plochy v geodézii

Skutečný tvar zemského tělesa se neustále mění. Je ovlivněn zejména působením zemské rotace a gravitačních sil. +more V důsledku zemské rotace působí na zemské těleso odstředivá síla, která způsobuje, že Země je zploštělá na pólech a podobá se rotačnímu sféroidu. V důsledku nepravidelného rozložení hmot uvnitř Země, a tím i nepravidelného působení gravitačních sil, však dochází k nepravidelnostem ve tvaru zemského tělesa, tj. k deformacím zmíněného sféroidu. Tvarově nepravidelný je také zemský povrch, který je značně členitý a výškově různorodý a neustále se přetváří vlivem vnitřních a vnějších pochodů. Tvar zemského tělesa je matematicky nedefinovatelný.

Fyzikálním modelem zemského tělesa je geoid, který je definován jako ekvipotenciální plocha tíhového pole Země. Plocha geoidu se nejčastěji přirovnává (neplést s odpovídá) k střední hladině myšleného zemského oceánu, který se rozprostírá i pod zemským povrchem. +more Tvar geoidu již je matematicky definovatelný, jeho definice však je značně obtížná.

V geodézii se proto zemské těleso, resp. geoid aproximují referenčními plochami, jejichž matematická definice je jednodušší: * referenční elipsoid se jako referenční plocha využívá zejména ve vyšší geodézii. +more Jedná se o dvouosý rotační elipsoid, jehož vedlejší poloosa b je rovnoběžná s osou zemské rotace. Je-li navíc střed elipsoidu totožný se středem (těžištěm) Země a poloosa b totožná s osou rotace Země, označuje se elipsoid jako zemský. Na území ČR se využívá zejména Besselův elipsoid, který byl jako referenční použit pro definici Systému jednotné trigonometrické sítě katastrální (S-JTSK). V aplikacích globálních navigačních satelitních systémů (GNSS) se užívá elipsoid WGS-84, na území Evropy pak zejména elipsoid GRS80, který byl použit pro definici Evropského terestrického referenčního systému 1989 (ETRS89). Parametry uvedených elipsoidů (hlavní poloosa a, vedlejší poloosa b) jsou:

* referenční koule je definována jediným parametrem - poloměrem křivosti R. V geodézii se referenční koule používá například za účelem vyčíslení vlivu zakřivení Země na měřené veličiny. +more * referenční rovina se používá zejména v nižší geodézii - na území malého rozsahu; v aplikacích, kde lze ještě zanedbat vliv zakřivení Země.

Odkazy

Reference

Literatura

Vaníček, P., Krakiwski E., Geodesy: The Concepts. Elsevier Science Publishers B.V., 1986.

Související články

Astronomie * Dálkoměr * Geofyzika * Geoid * Geologie * Geometrický plán * Hydrologie * Kontinent * Polární metoda * Seznam geodetů * Sférická astronomie * Tachymetrie * Teodolit * Totální stanice * Vytyčení hranic pozemků * Zeměměřič

Externí odkazy

[url=http://www.slovnikcuzk.eu/]Terminologický slovník zeměměřictví a katastru nemovitostí[/url] * [url=http://www.cuzk.cz/Predpisy.aspx]Zákony a předpisy v zeměměřictví[/url]

Kategorie:Vědy o Zemi