Josef Ludvík Fischer

Technology

12 hours ago

Author

Josef Ludvík Fischer (6. listopadu 1894, Praha - 17. února 1973, Olomouc) byl český filosof a sociolog, představitel filosofického strukturalismu.

Život

Po studiích na klasických gymnáziích v Českých Budějovicích a v Třeboni (maturita roku 1912) absolvoval na Filosofické fakultě pražské univerzity češtinu, němčinu a filosofii. Doktorem filosofie byl promován roku 1919 (disertace Arthur Schopenhauer. +more Genese díla). V letech 1921-1923 pracoval v pražských knihovnách a aktivně se zapojil do levicového hnutí. Přispíval do Neumannova Června, Václavkovy Studentské revue, spolupracoval se Zdeňkem Nejedlým v časopisu Var. Kvůli své levicové činnosti byl přeložen dál od centra, do Studijní knihovny v Olomouci, kde byl zaměstnán až do roku 1933. V letech 1924-1930 byl členem Komunistické strany Československa.

V roce 1927 se prací Saint-Simon a Auguste Comte habilitoval na Masarykově univerzitě v Brně jako docent pro obor sociologie, v roce 1930 i pro obor filosofie. Na přelomu 20. +more a 30. let spolu s Bedřichem Václavkem a Jiřím Mahenem redigoval Index (1929-1939), s Inocencem Arnoštem Bláhou a Emanuelem Chalupným založil a vedl Sociologickou revui (1930-40, 1945-48). V letech 1933-35 byl zaměstnancem univerzitní knihovny v Brně, mimořádným profesorem Masarykovy univerzity pro obory sociologie a dějiny filosofie se stal v roce 1935. V Brně se podílel na práci Levé fronty a v roce 1938 se stal předsedou brněnské odbočky Společnosti přátel demokratického Španělska.

Po nacistické okupaci Československa se až do konce války skrýval v Nizozemí. Po návratu do Brna byl v říjnu 1945 jmenován řádným profesorem Filosofické fakulty Masarykovy univerzity, ve školním roce 1945-46 zastával funkci jejího děkana. +more Zároveň se podílel na obnovení olomoucké Univerzity Palackého, na které z pověření ministra školství Zdeňka Nejedlého v letech 1946-49 vykonával funkci rektora (v letech 1949-1951 je v Seznamu přednášek FF UP uveden jako prorektor). V únoru 1948 manifestačně znovu vstoupil do komunistické strany a stal se vysokým funkcionářem krajského akčního výboru. Na sjezdu národní kultury v dubnu 1948 hovořil o nutnosti „podřídit svobodu vědeckého bádání nastupujícím politickým poměrům".

Na konci roku 1948 však odešel z politických funkcí a v roce 1954 sepsal a nejvyšším stranickým a státním orgánům rozeslal memorandum, ve kterém podrobil kritice školskou reformu (mj. protestoval proti zrušení Filozofické fakulty Univerzity Palackého a její transformaci na Fakultu společenských věd nově zřízené Vysoké školy pedagogické). +more V roce 1955 byl vyloučen z KSČ. Protože na „dobíhající" filozofické fakultě pro Fischera nenašli vhodný úvazek, byl od května 1956 převeden na Vysokou školu pedagogickou v Olomouci. V roce 1957 přechází na brněnskou univerzitu, kde se stává profesorem na katedře dějin filozofie (od 1. 3. 1957). Ne však nadlouho, jeho pedagogickou činnost ukončil nucený odchod do důchodu k 1. 1. 1960.

Když v druhé polovině 60. let zavládly liberálnější poměry, využívá toho Fischer k publikování v odborných časopisech a v roce 1965 krátce působí na katedře psychologie obnovené Filozofické fakulty Univerzity Palackého. +more V Aktech Palackého univerzity též vyšla jeho práce Sokrates nelegendární (1965). Roku 1967 se stal vědeckým pracovníkem Fakulty osvěty a novinářství Univerzity Karlovy a v následujícím roce byl znovu povolán na Univerzitu Palackého v Olomouci jako profesor filozofie a sociologie. V období tzv. normalizace byl však definitivně penzionován (1970). Druhé vydání jeho práce Sokrates nelegendární, které bylo připravováno na rok 1970, nebylo z politických důvodů realizováno.

Úmrtí

Smrt (17. 2. +more 1973) zastihla J. L. Fischera v plné tvůrčí práci. V souladu se svým přesvědčením o stálé nehotovosti našeho poznání dále promýšlel svůj kategoriální systém a studoval nový přírodovědný materiál k plánovanému příspěvku pro sovětský časopis Voprosy filosofii (Otázky filozofie). Byl pohřben na olomouckém Ústředním hřbitově v Neředíně.

V roce 1992 byl J. L. +more Fischerovi udělen Řád Tomáše Garrigua Masaryka IV. třídy in memoriam. Ve vestibulu Rektorátu Univerzity Palackého je od roku 1994 umístěna pamětní bronzová deska s reliéfem J. L. Fischera. V Olomouci byla též založena Společnost Josefa Ludvíka Fischera, která vydává publikace a pořádá přednášky o J. L. Fischerovi.

Rodina

J. L. +more Fischer byl dvakrát ženat. V roce 1925 se oženil s Aloisií, rozenou Konrádovou, která před sňatkem pracovala jako učitelka, a měl s ní dvě děti, Jiřího (*1925) a Violu (*1935). Po rozvodu uzavřel v roce 1961 druhé manželství se svou bývalou žačkou, o dvaatřicet let mladší Jarmilou Kantorkovou. Z tohoto manželství vzešly dvě dcery, Soňa (*1961) a Sylva (*1963).

Jeho dcera Viola byla známou básnířkou a překladatelkou, literátkou je také jeho další dcera, nevlastní sestra Violy, Sylva Fischerová.

Členství v učených společnostech a odborných organizacích

domácích ** Královská česká společnost nauk ** Československá národní rada badatelská ** Česká akademie věd a umění ** Jednota filozofická ** Sociologická společnost ** Svaz československých spisovatelů * zahraničních ** Delta Tau Kappa, Bridgeport ** G. W. +more Leibnitz-Gesellschaft, Hannover ** World Parliement for World Culture, Berlin ** Academia Theatina pro scientiis ** Centro Superiore di Logica e Scienze Comparate.

Filosofie

Kritické vyrovnání s filosofií pozitivismu a pragmatismu Fischera vedlo k vypracování vlastního filosofického systému, který nazýval skladebnou filosofií. Ta měla navazovat na strukturální metody v jednotlivých vědách, které preferují celek před jednotlivými částmi. +more Pojem celku Fischer v Základech poznání (1931) definoval pomocí pojmu funkce a vytvořil tak původní systém funkcionálního strukturalismu, který v Krizi demokracie (1933) uplatnil při rozboru sociální skutečnosti. Krize demokracie byla Fischerovi součástí obecnější kulturní krize, kterou spojoval s kvantitativním a mechanistickým pojetím skutečnosti. Strukturní podobnosti mezi jednotlivými prvky kultury (např. mezi vědou, ekonomikou a politikou) schematizoval pomocí pojmu kulturního prototypu. Předjímal tak některé pozdější kulturologické problémy (srovnej Foucaultův pojem epistémé). Východisko z krize spatřoval v ontologické rehabilitaci kvality, k jejímuž propracování se spolu s dalšími kategoriemi funkce a struktury vrátil v souboru Filosofických studií (1968).

Important

Masarykova univerzita

Univerzita Palackého v Olomouci

Strukturalismus

Komunistická strana Československa

Řád Tomáše Garrigua Masaryka

Zdeněk Nejedlý

Zajímavosti

Zdeněk Vašíček vzpomíná: „Ludvík Svoboda /. / v knize svých vzpomínek [Cestami života, 1. +more díl, 1971] se vyznává ze svého hlubokého zaujetí JLF v třicátých letech a podává na dobrých dvaceti stránkách obsah jeho ‘Krize demokracie’. Tento Prezident Dobrotivý samozřejmě o JLF nikdy ani snad neslyšel. Byl jsem to já, který jsem tehdy seznámil jednoho z ghostwriterů jeho pamětí, Oldřicha Janečka, s dílem JLF. Ten se rozhodl šířit jeho myšlenky všemi tehdy možnými prostředky, i tímto. Nedivme se proto, že paměti nebohého prezidenta byly záhy staženy z prodeje. “.

Každý rok v listopadu pořádá Univerzita Palackého v Olomouci přednášku k poctě J. L. +more Fischera. První přednáška se uskutečnila v roce 1994 ke stému výroční narození prvního rektora obnovené univerzity. Přednášející je vybírán komisí z tuzemských či zahraničních odborníků.

Spisy

Arthur Schopenhauer. Genese díla (Příspěvek k psychologii tvorby) (1921) * O vědomí (1922) * Hovory a zpovědi. +more Dvě knihy neklidu a hledání. Kniha první (1922) * Filosofie, její podstata a problémy (1922) * Saint Simon a Auguste Comte. Příspěvek k dějinám sociologického racionalismu (1925) * Glosy k české otázce (1926) * O pravdách a filosofech (1926) * Útěk před starou filosofií (1927) * Budoucnost evropské kultury. Vstupní čtení na Masarykově univerzitě 17. 10. 1927 (1928) * Über die Zukunft der europäischen Kultur (1929) * Kultura a regionalismus (1929) * O neklidu dneška (1930) * Základy poznání. Soustava skladebné filosofie na podkladě zkušenosti I (1931) * Třetí říše. Úvodem do současného politického stavu (1932) * Tyrš a sokolstvo. Historický a kritický rozbor sokolské ideologie (1932) * Zrcadlo doby. Abeceda skoro filosofická (1932) * Řád kapitalistický a skladebný (1933) * Krize demokracie. I. Svoboda, II. Řád (1933) * Věčný a časový úkol filosofie (1935) * Národní tradice a česká filosofie. Úkoly a výzvy (1939) * Den po válce (1946) * Na cestu. Hrst proslovů děkanových (1946) * Politika a stranictví (1947) * Únor 1948. Slovo k vychovatelům (1948) * Tři stupně. Filosofický vějíř (1948) * Meze kvantitativní metody (SPFFBU, B 5, 1958) * Uvedení do vědy (1961) * Struktura pracujících ve strojírenství (1965, spolu se Zdeňkem Zajíčkem) * Sokrates nelegendární (1965) * O kategoriích (Filosofický časopis, 1966, 1967) * Kvalitativní kosmos; Řád struktur (Filozofia, 1967) * Pedagogické stati (1968) * Dějiny filosofie. Řecká filosofie (1968) * Filosofické studie (1968) * Proti Mnichovu (1968) * The Case of Socrates (Rozpravy ČSAV. Roč. 79/1969, 8. sešit. ) [Anglické vydání knihy Sokrates nelegendární. ] * Skladebná filosofe, strukturalismus a dialektika (Filosofický časopis, 1969) * Nástin teorie politiky (Sociologický časopis, 1969) * Glosy k české otázce. 1. vyd. Praha: Horizont, 1970. 185 s. * Listy o druhých a o sobě (2005).

Překlady

SCHOPENHAUER, Arthur . Genius; Umění; Láska; Světec. +more Vybral, přeložil a doslovem opatřil J. L. Fischer. Praha: Symposion, 1923. 150 s. Symposion; sv. 10. ** další vydání: SCHOPENHAUER, Arthur a FISCHER, Josef Ludvík, ed. Génius, umění, láska, světec. Překlad Josef Ludvík Fischer. V Olomouci: Votobia, 1994. 175 s. .

Výbory

Výbor z díla I (2007) * Výbor z díla II (2009)

Odkazy

Reference

Literatura

FISCHER, Josef Ludvík a DVOŘÁK, Jaromír, ed. Index 1929-1939. +more Olomouc: Univerzita Palackého, 1964. 53, [1] s. [Obsahuje bibliografii prací J. L. Fischera. ] * FORST, Vladimír a kol. Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce. Svazek 1 (A-G). Vyd. 1. Praha: Academia, nakladatelství Československé akademie věd, 1985, 900 s. [Heslo „Josef Ludvík Fischer" je na str. 708-709. ] * GABRIEL, Jiří. Za profesorem J. L. Fischerem. In: Sborník prací Filozofické fakulty brněnské univerzity, B 20, 1973, str. 125-128. * GABRIEL, Jiří. Poválečná brněnská léta J. L. Fischera. In: Sborník prací Filozofické fakulty brněnské univerzity, B 47, 2000, str. 25-33. * GABRIEL, Jiří. J. L. Fischer v letech 1945-1948. 1. část. In: Studia philosophica, 59, 2012, č. 1, str. 71-85. * GABRIEL, Jiří. J. L. Fischer v letech 1945-1948. 2. část. In: Studia philosophica, 59, 2012, č. 2, str. 63-80. * * GABRIEL, Jiří (ed. ) Slovník českých filozofů. Brno: Masarykova universita, 1998. 697 s. [Heslo „Josef Ludvík Fischer" je na str. 127-129. ] * * * Urbášek Pavel, Josef Ludvík Fischer - rektor zakladatel, [url=http://www. upol. cz/fileadmin/zuparchiv/XIV/cislo4. pdf]Žurnál UP, roč. 14 (2004/05), č. 4[/url], s. 6. * ZUMR, Josef. Josef Ludvík Fischer - občan a filosof. In: Fischer, Josef Ludvík. Případ Sokrates. 2. vyd. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 1994. 170 s. . [Viz str. 165-170. ] * Danihelková E. (2011). [url=http://theses. cz/id/8snxo9/bp_danihelkova. pdf]KAREL ENGLIŠ A JOSEF LUDVÍK FISCHER Paralelní životopisy[/url]. Bakalářská práce, Univerzita Palackého v Olomouci, Filozofická fakulta, 47 pp.

Související články