Josef Schulz

Josef Schulz (11. dubna 1840 Praha-Malá Strana - 15. července 1917 Špindlerův Mlýn) byl český architekt, pedagog, designér a restaurátor.

Život a studia

Pocházel z významné a bohaté rodiny pražského obchodníka Jana Schulze, původem z obce Hrdlív na zlonickém panství. Vystudoval architekturu nejprve na polytechnice v Praze (1857-1861), odkud přešel roku 1861 na Akademii výtvarných umění ve Vídni, do ateliéru architektů Eduarda van der Nülla a Augusta Sicarda von Sicardsburg, kde absolvoval roku 1865. +more Ještě před ukončením studia nastoupil na pražské technice na léta 1864-1868 jako asistent architekta Josefa Zítka. Studia zakončil dvouletou studijní cestou po Itálii v letech 1868-1870. Po návratu do vlasti od roku 1871 působil v Praze jako úspěšný samostatný architekt a majitel realit. Byl spolumajitelem hradčanského domu čp. 154/IV na Pohořelci, ale bydlel na Starém Městě, v domě čp. 1004/I na Betlémském náměstí. Dlouho se věnoval jen své práci, za hospodyni měl svou ovdovělou sestru Antonii (*1846).

Je pohřben v Praze na Vyšehradě.

Pedagog

Od roku 1874 učil v Praze v Odborné pokračovací škole pro zlatníky. Vytvořil četné návrhy šperků a galanterie, které žáci prováděli. +more Roku 1878 byl jmenován řádným profesorem na České technice v Praze, členem Královské České akademie nauk císaře Františka Josefa I. Některá témata ze svých přednášek publikoval jako odborné stati v českých i německých časopisech, například v Architektonickém obzoru.

Dílo

Budova Národního muzea v Praze +more_Josef_Schulz,_Vitraj,_podesta,_Uměleckoprůmyslové_muzeum_v_Praze. jpg|náhled'>Josef Schulz, Vitraj, podesta, Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze Schulzovy stavby se vyznačují konstrukční strohostí, technickou přesností, renesanční rovnováhou proporcí, ale také uměřeným a krásným plastickým dekorem. Projektoval architekturu jako Gesamtkunstwerk, nejen stavbu, ale i celou její architektonickou výzdobu a vybavení interiérů včetně nábytku, svítidel, kování atp. Zdrojem inspirace mu byla především italská a česká renesance, romantismus a historismus. Talent pro dekorativní umění projevil již jako profesor odborného kreslení Pokračovací školy pro zlatníky a příbuzná řemesla v Praze; byl autorem tamních žákovských předloh šperků a nádobí, které se dochovaly. Dále navrhoval sklo pro pražského rafinéra a obchodníka V. Hoffmanna, kované mříže a nábytek pro své stavby. V letech 1881-1883 rekonstruoval požárem zničenou Zítkovu stavbu Národního divadla v Praze. Spolu s Josefem Zítkem vyhrál soutěž na stavbu Rudolfina v Praze, které bylo otevřeno roku 1885. Smysl pro harmonický účinek stylu francouzské neorenesance projevil při projektu Uměleckoprůmyslového muzea v Praze, vystavěného v letech 1898 až 1901. Při návrhu stavby Národního muzea upřednostnil reprezentační hledisko "Chrámu umění" před funkčností (návrh 1883, stavba z let 1885-1891). Na monumentální sochařské a štukové výzdobě svých staveb rád spolupracoval se sochařem Bohuslavem Schnirchem. Spolupracoval i s kolegy architekty, jimž navrhoval výzdobu interiérů, např. s Antonínem Barvitiem (Gröbeho vila, Lannova vila).

Byl činný také při rekonstrukci více než desítky staveb, zejména v Praze, a jako restaurátor. Navrhl například úpravu Sovových mlýnů na Kampě (1867), tzv. +more Zednickou hospodu na Kozím plácku (1875-1879), obnovil sgrafita Schwarzenberského paláce v Praze na Hradčanech, Jechenthalovy domy na Smíchově (1873-1879), mimo Prahu obnovil zámky Hrubá Skála, Stránov či Vrchlabí, dále kostely ve Vliněvsi, Uherském Hradišti, Horním Maršově (1894-1901) a v Praze na Strahově. Navrhl rekonstrukce paláců v Praze na Malé Straně: Valdštejnský palác, Buquoyský palác i rodinnou hrobku Buquoyů v Nových Hradech.

Podle vlastních projektů stavěl také rodinné vily, např. v Podmoklech (dnes Děčín IV), nebo ve Dvoře Králové.

Pozůstalost

Plány jeho staveb, kresby a realizace dekorativních prvků architektury jsou uloženy jednak v Archivu Národního technického muzea v Praze, v Uměleckoprůmyslovém museu v Praze, konvolut prováděcích výkresů budovy Národního muzea je uložen v Národním muzeu.

Ocenění díla

Roku 1900 bylo jeho dílo oceněno bronzovou medailí na Světové výstavě v Paříži. * V roce 1911 mu byl udělen čestný titul doktora technických věd (Dr. +moreh. c. ) Českého vysokého učení technického v Praze .

Portréty

Kresba (a litografie) Jana Vilímka, Praha 1883 * Fotografie z ateliéru Langhans, Praha * Protějškové portréty Josefa Schulze a jeho ženy Anny, olejomalba na plátně * Bronzová busta, Emanuel Hallmann

Odkazy

Reference

Literatura

Karel B. MÁDL: Josef Schulz - nekrolog; Národní listy, 8. +more9. 1917. * Ottův slovník naučný, díl XXIII. , s. 65 - 66. * Prokop TOMAN, Nový slovník čsl. výtvarných umělců, II. díl, Praha 1950, (3. vyd. ), s. 640. * Nová encyklopedie českého výtvarbého umění, ed. Anděla Horová, díl II. N-Ž, Academia Praha 1993, s. 740 (heslo Jindřich Vybíral).

Externí odkazy

[url=http://www.ahmp.cz/katalog/permalink?xid=BF303E82479411E38BBC40618600A675&scan=1]Soupis pražských domovských příslušníků 1830-1910, Schulz Johann 1807 a jeho rodina[/url]

Kategorie:Pedagogové vysokých škol v Česku Kategorie:Čeští architekti Kategorie:Stavitelé Prahy Kategorie:Držitelé čestných doktorátů ČVUT Kategorie:Narození 1840 Kategorie:Úmrtí 1917 Kategorie:Muži Kategorie:Narození 11. +more dubna Kategorie:Narození na Malé Straně Kategorie:Úmrtí 15. července Kategorie:Úmrtí ve Špindlerově Mlýně Kategorie:Pohřbení na Vyšehradě Kategorie:Absolventi Akademie výtvarných umění ve Vídni.