Josef Smrkovský

Mládí

Josef Smrkovský se narodil 26. února 1911 v obci Velenka u Českého Brodu. +more Jeho otcem byl tamní malorolník, hospodařící na dvou hektarech půdy, se kterými jen těžce živil svou rozsáhlou rodinu. Ta byla velice početná, jelikož u Smrkovských bylo hned osm dětí. Smrkovského dětství ovlivnila první světová válka, ve které přišel o jednoho ze šesti bratrů (další z bratrů Smrkovských zemřel jako dobrovolník během španělské občanské války). V následně nově vzniklé republice navštěvoval obecnou školu ve Velence a později měšťanku v nedalekém Bříství. Potom nastoupil na pekařské učení. Již v této době se ukázala Smrkovského bystrost a všímavost k sociálním protikladům a nerovnostem. Tyto rané poznatky později utvořily jeho politické profilování a myšlení. To se projevilo poměrně záhy, když v roce 1929 vstoupil do Komsomolu (Komunistický svaz mládeže). V následujících letech se dále angažoval v Komunistickém svazu mládeže. Již od roku 1931 totiž vykonával funkci tajemníka pro mládež Rudých odborů v Praze. Roku 1933 poté vstoupil do KSČ, kde začal plnit své stranické úkoly. V letech 1933-1935 byl pověřen jako tajemník Komunistického svazu mládeže pro Prahu a svou předválečnou politickou kariéru ukončil v Brně jako krajský tajemník KSČ v letech 1937-1938. Jeho politickou kariéru přerušily události druhé světové války, na jejímž počátku také Smrkovskému zemřel otec.

Nacistická okupace

+moreRada. Kveten. 1945. gif|vpravo|náhled|Česká_národní_rada_(odboj)|ČNR_na_jednání_během_Pražské_povstání'>Pražského květnového povstání 1945. Zleva doprava (bez titulů a hodností): Augusta Machoňová-Müllerová, Zdeněk Wirth, Josef Smrkovský, Albert Pražák, Josef Cyril Kotrlý, Jaromír Nechanský. Během německé okupace se angažoval domácím odboji, kde používal krycí jméno Vrba. Komunisté do roku 1941 odmítali spolupracovat s nekomunistickými odbojovými skupinami, ale když pak Německá říše napadla Sovětský svaz, znamenalo to v očích odbojářů novou naději a znovu vzkříšenou víru ve slovanskou vzájemnost a vítězství Sovětů nad Hitlerem.

Smrkovský byl členem levicové organizace Předvoj, která vydávala nezákonně Rudé právo. Podílel se na vybudování ústředního výboru mládeže, který měl navázat na tradice Komsomolu, Svazu mladých a Národního hnutí pracující mládeže a ochránit mladé před germanizací upevněním její sebedůvěry a morálky. +more Také stál v čele ilegálního výboru Komunistické strany Československa v Protektorátu Čechy a Morava, který za jediné vedení uznával Moskvu, a proto na něj gestapo vypsalo odměnu. Jeho manželka Katrin (vlastním jménem Božena) byla deportována do koncentračního tábora Ravensbrück, kde se po vzoru manžela přidala do táborového odboje.

V únoru 1945 se stal místopředsedou vrcholného orgánu odboje, České národní rady (ČNR), a měl v ní fakticky hlavní slovo ČNR sloužila jako zástupce košické vlády a byla zplnomocněná Londýnem. Smrkovský zde prosazoval komunistické ideje, mezi nimiž bylo například osvobození Prahy vojsky Rudé armády. +more Samotná Česká národní rada razila dosti radikální myšlenky, neboť v ní převzal moc IV. komunistický Ústřední výbor na úkor demokratické Rady tří. Smrkovský odmítl při povstání pomoc Vlasovců, bývalých sovětských vojáků, kteří ať už dobrovolně (neměli rádi Stalina) nebo z donucení bojovali na straně nacistů proti Stalinovi a touto nabídkou si chtěli zajistit protiněmecké alibi před postupující Rudou armádou. V posledních dnech války však podepsal smlouvu o kapitulaci a následném volném odchodu Němců (jako člen ČNR za KSČ, 8. května v 16 hodin „Protokol o provedení kapitulace německých branných sil v Praze a okolí“), která sice zabránila krveprolití, ovšem jeho straníkům se nelíbila a byla tvrdě kritizována Sověty, kteří tvrdili, že tím byl porušen Akt bezpodmínečné kapitulace podepsaný 7. května 1945 v Remeši. Sověti si byli vědomi, že Němci dávají přednost americkému zajetí před sovětským, a zároveň tím byli zbaveni role hrdinských osvoboditelů, bojujících o každou ulici ve městě.

Rané poválečné období

Po osvobození působil jako člen ÚV KSČ v letech 1945-1951, od roku 1946 byl navíc i poslanec Národního shromáždění. Určitého odpuštění za smlouvu s nacisty se mu dostalo za velice úspěšné řízení Lidových milic jakožto zástupce velitele během únorového převratu (během 50. +more let byl z dobových záznamů vymazán). Za nové vlády byl jmenován náměstkem ministra zemědělství a ředitelem Československých státních statků.

Perzekuce

V roce 1951 byl Josef Smrkovský zatčen za podezření z činnosti proti tehdejšímu generálnímu tajemníkovi KSČ Rudolfu Slánskému. Po zatčení samotného Rudolfa Slánského byl však v rozporu s předchozím průběhem vyšetřování Smrkovský obviněn ze spolupráce s protistátním spikleneckým centrem Rudolfa Slánského. +more Z tohoto postupu lze vyčíst, že trestná činnost byla vykonstruována podle potřeb vyšetřování. Za spiklence jej označil Otto Šling, vedoucí tajemník krajského výboru KSČ v Brně. Šlingova výpověď byla vynucena násilím a sloužila jako podklad k zatčení a obvinění několika dalších funkcionářů. Podle obvinění měl Smrkovský zneužít svoji funkci generálního ředitele Československých státních statků. Smrkovský nebyl přímo součástí procesu se Slánským, byl souzen individuálně. Z výpovědi vyšetřovatele StB Bohumila Doubka vyplývá, že při výsleších byl Josef Smrkovský podroben křiku, temnici, hladu i fyzickému násilí. Josef Smrkovský se přesto nikdy nepřiznal. Ačkoliv nebyly nalezeny žádné důkazy spojující osobu Smrkovského s údajnou trestnou činností, na základě vykonstruovaných materiálů byl odsouzen za vlastizradu a sabotáž k dlouhodobému odnětí svobody na 15 let. Trest nastoupil ve věznici v pražské Ruzyni, kde byl podrobován kázeňským trestům včetně temnice. Ve vězení však nakonec strávil pouze 4 roky - v roce 1955 byl propuštěn na svobodu. To bylo výsledkem činnosti Vyšetřovací komise ÚV KSČ pro revizi politických procesů, v jejímž čele stál Rudolf Barák.

Působení v JZD

Propuštění však neznamenalo rehabilitaci, ani prohlášení o nevině. Jejím podnětem bylo uznání nevhodnosti některých metod použitých v průběhu procesu. +more Po propuštění Smrkovskému též nebylo obnoveno členství v KSČ (to mu bylo vráceno až v roce 1963). Téměř hned po propuštění v roce 1955 Smrkovský odešel na Českolipsko a v JZD v Pavlovicích u Dubé využil své zkušenosti z působení na ministerstvu zemědělství. O rok později mu bylo nabídnuto místo předsedy JZD, které přijal. Jedním z jeho úspěchů bylo založení ovocných sadů, které nesou jeho jméno. Ze zaostalého podniku vytvořil ukázkové družstvo s moderními provozy, které bylo po sloučení s dalšími družstvy (Popelov a Újezd) jedním z největších v Československu s 80 členy a 630 hektary. Ruku v ruce s rozvojem zemědělského družstva se změnila i podoba samotné obce - Pavlovice dostaly řadu vymožeností jako např. dlážděné ulice, veřejné osvětlení nebo holičství a kadeřnictví. V roce 1961 se dokonce Pavlovice staly vzornou obcí roku. Tou dobou se poměry začaly uvolňovat, v roce 1963 byl Smrkovský plně rehabilitován a Českolipsko opustil.

Rehabilitace a návrat do politiky

Josef Smrkovský (vlevo) a Ludvík Svoboda Josef Smrkovský dlouho usiloval o svoji plnou rehabilitaci, kterou požadoval i za působení v České národní radě v době Pražského povstání. +more Právně, občansky i stranicky byl rehabilitován v roce 1963, což mu umožnilo postupný návrat do nejvyšších pater politiky. Rehabilitace proběhla na základě výsledků zkoumání revizní komise, která posuzovala procesy s komunistickými představiteli. Skupina národohospodářů, do které patřil i Josef Smrkovský, byla plně rehabilitována. Zpráva revizní komise byla zveřejněna v tištěných médiích 22. srpna 1963. Celkově bylo stranicky rehabilitováno mezi březnem 1963 a rokem 1967 427 členů KSČ. Ještě v roce 1963 Josef Smrkovský opustil své působiště v Pavlovicích a přesunul se do Prahy. Nejprve zastával funkci náměstka předsedy Ústřední komise lidové kontroly a statistiky na ministerstvu lidové kontroly. Na tomto postu setrval až do roku 1965. Další posun v politické kariéře však přišel již v roce 1964. Josef Smrkovský se po třinácti letech stal znovu poslancem Národního shromáždění. Zpočátku byl členem výboru pro plán a rozpočet. Josef Smrkovský si již od svého propuštění z vězení stěžoval na bolest nohou, v roce 1964 absolvoval pobyt ve Státním sanatoriu, kde prodělal důkladná vyšetření, na přesnou příčinu bolesti v nohách se však nepřišlo. Roku 1965 se stal předsedou Ústřední správy vodního hospodářství. V této době také využil možnosti svobodněji promluvit o svém působení v České národní radě. Ve svých projevech popsal, jak se z pozice místopředsedy ČNR snažil spolupracovat s vedením strany v Moskvě, a jak to bylo někdy obtížné.  O rok později se konal XIII. sjezd KSČ, kde byl Josef Smrkovský zvolen do Ústředního výboru KSČ.  Vzestup pokračoval i v roce 1967, kdy se po reformě Ústřední správy vodního hospodářství dostal do úřadu ministra lesního a vodního hospodářství.  Sám Josef Smrkovský rád používal přezdívku, kterou díky zastávání pozice ministra dostal, „ministr lesů, vod a strání“. Strmý restart Smrkovského kariéry pokračoval a vyvrcholil v roce 1968.

Pražské jaro

+more4|Josef_Smrkovský_komentuje_události_Invaze_vojsk_Varšavské_smlouvy_do_Československa'>srpna 1968 Po šesti letech od své rehabilitace byl v dubnu 1968 Josef Smrkovský zvolen předsedou Národního shromáždění ČSSR, což byla zároveň jeho nejvyšší dosažená pozice. Jakožto důsledný zastánce reforem se stal jedním ze čtyř hlavních iniciátorů a propagátorů pražského jara společně s Ludvíkem Svobodou, Alexandrem Dubčekem a Oldřichem Černíkem. Mimo jiné se vyhradil vůči antisemitistiským prohlášením Josefa Jodase a dalších zasloužilých členů strany, které byly namířené proti Otovi Šikovi a dalším reformátorům komunistické strany. Když začala svobodomyslná nálada vzniklá po sesazení prezidenta Antonína Novotného narůstat na síle, panovaly snahy o navrácení kontroly jak mezi konzervativními straníky, mezi které patřil například Vasil Biľak, tak v reformátorském křídle, které propagovalo takzvaný socialismus s lidskou tváří, který omezil cenzuru a obecně uvolnil osobní svobodu občanů Československé republiky. Zatímco reformátoři byli rozpolceni mezi domácí popularitou a rostoucím tlakem z východu, požádala druhá skupina o pomoc Leonida Brežněva. Až hrozba invaze rozpoutala konflikt mezi progresivní a konzervativní částí strany. Reformní křídlo však nebylo po chuti sovětské vládě, a den po začátku invaze vojsk Varšavské smlouvy byl Smrkovský spolu s Dubčekem a dalšími reformátory eskortován do Sovětského svazu, kde byl místo vyjednávání a vysvětlení situace v ČSSR donucen podepsat Moskevský protokol. Společně s ním jej podepsali všichni účastníci vyjednávání kromě Františka Kriegla, který byl v té době jedním z členů předsednictva ÚV KSČ. Po návratu do Prahy se neúspěšně pokusil o zamezení tomu, aby stalinistické křídlo KSČ převzalo vládu. Po nástupu Gustáva Husáka na post prvního tajemníka ÚV KSČ začal Smrkovský ztrácet vliv a nakonec byl v březnu roku 1970 vyloučen z KSČ.

Politický pád a smrt

Hrob Josefa Smrkovského na Olšanských hřbitovech Smrkovského politický pád započal prakticky ihned po srpnových událostech roku 1968. +more Nikdy se nesmířil s okupací vojsky Varšavské smlouvy a snažil se minimalizovat tlak konzervativního křídla vedeného G. Husákem. V řadách veřejnosti se Smrkovský těšil podpoře, ale ani tato skutečnost jej neuchránila před jeho politickou likvidací. V lednu 1969 byl sice zvolen poslancem a místopředsedou Federálního shromáždění, avšak již jen jako předseda Sněmovny lidu. Na podzim téhož roku byl pak definitivně zbaven všech politických funkcí, byl odposloucháván StB, vyhozen ze všech spolků a svazů, vojensky degradován. Byla proti němu vedena štvavá kampaň v normalizačním tisku a roku 1970 byl vyloučen z řad KSČ. V srpnu 1969 se u Smrkovského objevila ostrá bolest v oblasti levé kyčle, což bylo nejprve přisuzováno následkům vyslýchání v 50. letech. Radiologické vyšetření však odhalilo zhoubný nádor v oblasti levého kyčelního kloubu. Od jara 1970 byl léčen na pražské klinice prof. Jaroše, avšak jeho stav se nadále zhoršoval. Rok 1973 již nejčastěji trávil střídavými pobyty doma a v nemocnici. Josef Smrkovský zemřel v úterý 15. ledna 1974, v nedožitém věku třiašedesáti let. Veřejnost se o Smrkovského úmrtí neměla oficiálně dozvědět. Zakázán byl smuteční projev Františka Kriegla, avšak památku přišlo uctít na 1500 lidí. Urna s ostatky byla následně ukradena a nalezena ve vlaku v Českých Velenicích. Pozůstalým nebylo povoleno pohřbít urnu v Praze. To se uskutečnilo až roku 1990, kdy byly ostatky Josefa Smrkovského uloženy na Olšanských hřbitovech v Praze.

Odkazy

Reference

Literatura

- oficiální názor normalizačního režimu na Smrkovského aktivity v roce 1968 * RATAJ, Jan; HOUDA, Přemysl. (2010) Československo v proměnách komunistického režimu. +more Praha: Oeconomica. * VRABEC, Václav. (1991) Vybočil z řady. Praha:  Naše vojsko. * DOUBEK, Bohumil a Karel KAPLAN.  StB o sobě: výpověď vyšetřovatele Bohumila Doubka. Vyd. 1. Praha: Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu PČR, 2002. .

Externí odkazy

[url=http://www. psp. +morecz/sqw/detail. sqw. org=282&id=3870]Josef Smrkovský v parlamentu[/url] * [url=http://www. rozhlas. cz/plus/archivplus/_zprava/potrebujeme-bystre-hlavy-145-let-od-zalozeni-plzenske-skodovky--1361921]Pořad Českého rozhlasu Plus Potřebujeme bystré hlavy. [/url], obsahuje málo známý projev Josefa Smrkovského ve Škodě Plzeň v prosinci 1968. * [url=http://ceskolipsky. denik. cz/zpravy_region/josef-smrkovsky-prava-ruka-dubceka-vedla-7-let-jzd-v-pavlovicich-20140115. html]Josef Smrkovský: pravá ruka Dubčeka vedla 7 let JZD v Pavlovicích[/url] * [url=http://www. rozhlas. cz/plus/archivplus/_zprava/prosinec-1968-boj-o-josefa-smrkovskeho-a-jine-kuriozity--1291263]Prosinec 1968 - boj o Josefa Smrkovského a jiné kuriozity[/url] * [url=http://www. totalmag. cz/spolecnost/43-udalosti/539-josef-smrkovsky-politik-na-horske-draze. html]Josef Smrkovský: politik na horské dráze[/url] * [url=https://web. archive. org/web/20160310050043/http://zivot. cas. sk/clanok/8942/tvaril-sa-ako-demokrat-s-ludskou-tvarou-zostal-vsak-komunista]Tváril sa ako demokrat s ľudskou tvárou, zostal však komunista[/url] * [url=http://www. ceskatelevize. cz/ct24/archiv/1426098-zemrel-politik-josef-smrkovsky-jeden-z-hlavnich-predstavitelu-prazskeho-jara]Zemřel politik Josef Smrkovský, jeden z hlavních představitelů Pražského jara[/url] * [url=http://www. ustrcr. cz/data/pdf/nadeje-aneb-boj-omoc-panely. pdf]1968 Naděje nebo boj o moc. [/url] * [url=http://www. rozhlas. cz/plus/archivplus/_zprava/prosinec-1968-boj-o-josefa-smrkovskeho-a-jine-kuriozity--1291263]Prosinec 1968 - boj o Josefa Smrkovského a jiné kuriozity[/url] * [url=http://www. ceskatelevize. cz/ct24/domaci/1079008-moskevsky-protokol-korunoval-okupaci-ceskoslovenska-nadeje-byly-pohrbeny]Moskevský protokol korunoval okupaci Československa, naděje byly pohřbeny[/url] * [url=http://www. libri. cz/databaze/kdo20/search. php. zp=1&name=Smrkovsk%FD+Josef]Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století[/url] * [url=http://blog. ihned. cz/c1-26566850-sest-mytu-ceskoslovenskeho-roku-68-ocima-soucasneho-ceskeho-historika]Šest mýtů československého roku 68[/url].

Kategorie:Poslanci československého Národního shromáždění Kategorie:Poslanci československého Federálního shromáždění Kategorie:Českoslovenští politici české národnosti Kategorie:Osobnosti komunistického odboje v Československu během druhé světové války Kategorie:Osobnosti České národní rady Kategorie:Členové KSČ Kategorie:Členové Ústředního výboru Komunistické strany Československa Kategorie:Vyloučení z KSČ Kategorie:Oběti únosů Kategorie:Narození 1911 Kategorie:Narození 26. +more února Kategorie:Narození v okrese Nymburk Kategorie:Úmrtí 15. ledna Kategorie:Úmrtí 1974 Kategorie:Úmrtí v Praze Kategorie:Pohřbení na Olšanech Kategorie:Muži.