Juraj Križanić

Technology

12 hours ago

Author

Juraj Križanić byl chorvatský jezuitský kněz, spisovatel, pedagog, teolog a filozof. Narodil se v roce 1618 v Chorvatsku a od mládí projevoval zájem o vzdělání. Vstoupil do jezuitského řádu a pokračoval ve studiu teologie a filozofie. Poté působil jako učitel a spolupracoval s dalšími významnými intelektuály své doby. Križanić se zabýval především studiem východních jazyků, historie a náboženství. Překládal a publikoval díla z různých oborů, včetně biblických textů. Byl považován za významného propagátora barokní kultury a vzdělání. Križanić byl také politicky angažovaný a snažil se prosazovat reformy ve společnosti. Byl silně ovlivněn idejemi osvícenství a zasazoval se o vznik moderního vzdělávacího systému. Snažil se také o politickou jednotu mezi slovanskými národy. Juraj Križanić zemřel v roce 1683 v Uhrách, ale jeho dílo a myšlenky měly dlouhotrvající vliv na další generace intelektuálů. Je dodnes pokládán za významnou postavu chorvatského kulturního dědictví a jeho jméno je uctíváno jako symbol vzdělanosti a osvícenství.

Juraj Križanić (Obrh u Bihaće 1618 - 12. září 1683 Vídeň) byl chorvatský misionář, filolog, filozof, spisovatel a barokní panslavista.

Život

Križanić studoval jezuitskou školu nejprve v Lublani a později Záhřebu. Poté studoval na boloňské univerzitě v dnešní Itálii.

V dobách, kdy Chorvatsko těžce trpělo nájezdy Turků, přijal myšlenku Ruska jako ochránce všech Slovanů, avšak země, ve které se rozšířilo "špatné" křesťanství - tedy pravoslaví. Križanić však neviděl Rusy jako heretiky, ale jako věřící, kteří ztratili tu "pravou" víru, což lze velmi snadno napravit. +more Navíc se domníval, že jednota všech Slovanů pod nadvládou Ruska může být jediným klíčem k zastavení stále postupujících osmanských nájezdů, stejně jako šířícího se německého vlivu. Již tehdy v Boloni jako budoucí misionář projevil zájem odcestovat do Ruska, avšak nakonec se mohl vrátit pouze do Záhřebu.

Križanić se do Ruska vydal dvakrát. Nejprve na krátkou návštěvu v roce 1647, později na sklonku roku 1669. +more Pracoval tam na nové slovanské gramatice (byl autorem zvláštního "slovanského" jazyka, který přejímal prvky jak středověké chorvatštiny, tak ruštiny, tak i církevní slovanštiny) a na překladech z řečtiny a latiny. Domníval se, že jednotu Slovanů je možné zajistit jedině v případě, že si jednotlivé národy spolu porozumí a přijmou společný jednotný jazyk. Své názory se pokoušel tlumočit i tehdejšímu carovi Alexeji Michajlovičovi, nicméně ten pro jeho myšlenku slovanské jednoty příliš pochopení, jak se později ukázalo, neměl. Ruský jazyk považoval Križanić prajazyk všeho Slovanstva; domníval se, že rozdíly mezi jednotlivými jazyky slovanskými nejsou příliš veliké (jako příklad srovnával polštinu s ruštinou - mezi kterými byly v 17. století mnohem menší rozdíly, než dnes).

Jako katolický misionář, byť plně nakloněný myšlence sjednocení Slovanstva pod ruským praporem, však při svém plamenném hájení vlastních názorů v silně konzervativní ruské říši narazil. Obava, že by ruské prostředí muselo přijmout zcela nové prvky (společný slovanský jazyk by nebyl pouze čistě ruský, ale obsahoval by i řadu jiných elementů) a snad i sjednocení s katolickou církví, vedla nakonec carovy rádce k ráznému řešení. +more Križanić byl proto nakonec vyhnán na Sibiř, kde byl donucen strávit celkem 15 let. Tento čas však využil k dokončení svého filologického díla - gramatiky ideálního slovanského jazyka. Dále sepsal celou řadu i jiných spisů politické povahy, které měly být vodítkem k tomu, jak konkrétně zbudovat mocnou slovanskou říši. Križanić v nich žádal, aby se Rusko stalo jejím základem, aby jako první krok ruský car přijal polskou korunu a aby se Rusové drželi i nadále svého samoděržaví - které považoval za jedinou záruku toho, že se podaří skutečně sjednocení Slovanů dosáhnout.

Križanić byl v březnu 1676 omilostněn a mohl se tak nakonec vrátit zpět. V následující době žil nějakou dobu v Moskvě, pak v Polsku a nakonec se účastnil bitvy u Vídně, ve které zemřel.