Karel Burian (pěvec)

Karel Burian (ve světě známý jako Carl Burrian; 12. ledna 1870, Rousínov u Rakovníka - 25. září 1924, Senomaty) byl český operní pěvec, přední tenorista své doby, spisovatel a překladatel operních libret. Vynikl především jako interpret rolí v operách Richarda Wagnera.

Život

Mládí a studium

Narodil se jako první syn v rodině truhláře Františka Buriana (* 1843) a jeho ženy Františky, rozené Černé. Už v dětství projevoval hudební talent, od čtyř let se učil hrát na housle a tahací harmoniku, dobře zpíval. +more Měl absolutní sluch a také vynikající, fotografickou paměť. Ve škole byl vždy premiantem.

Začal studovat na reálce v Rakovníku a jako nadaný žák byl doporučen ke studiu na Akademickém gymnáziu v Praze, kam se s ním roku 1884 odstěhovala celá rodina. Rodiče si v Praze pronajali kavárnu Slavia, ale jejich podnikání nebylo úspěšné. +more Otec pak pracoval v Ringhoferově továrně na Smíchově.

Po maturitě v roce 1889 Karel Burian navštěvoval na přání rodičů v letech 1889-1891 právnickou fakultu Karlovy univerzity, kterou opustil, aby se věnoval pouze zpěvu. Byl žákem pražského učitele zpěvu Mořice Wallersteina a kapelníka Angera a také vypomáhal jako zpěvák v Maiselově synagóze.

Pěvecká kariéra

V září 1891 debutoval v roli Jeníka Smetanovy Prodané nevěsty v českém Národním divadle v Brně. Během tří měsíců nastudoval více než deset rolí, zpíval v Daliborovi, Hubičce, Trubadurovi, Sedláku kavalírovi a dalších. +more Neúspěšně se ucházel o místo v Národním divadle v Praze. V následující sezóně využil nabídky kapelníka Alfréda Škroupa na angažmá v operním sboru v Revalu (dnes Tallinn). Shodou okolností se mu záhy podařilo získat sólovou roli Fausta v Gounodově stejnojmenné opeře, když nastoupil za indisponovaného tenoristu. Tohoto úkolu se zhostil velmi dobře, přes noc se naučil obtížný part a proslavil se jako vynikající zpěvák. Zpíval zde své první role v operách Richarda Wagnera Lohengrin a Tannhäuser, pořádal písňové koncerty. Po sedmi měsících odcestoval na další angažmá do Lipska (1893), odkud jej však ředitel Max Stegmann po prvním představení vyhodil pro nevhodný hlas a chlapecký zjev.

V letech 1893-1900 putoval po německých městech. Nejprve s Baumannovou operní společností, potom účinkoval v opeře v Cáchách (1893), Kolíně nad Rýnem (1894-1896), vyzkoušel si sólové party v Královské opeře v Hannoveru (1896-1898), odkud zajížděl hostovat do Brém. +more V roce 1898 se stal sólistou (zprvu na záskok v roli Tannhäusera) v Královské opeře v Hamburku, kde slavil velké úspěchy v rolích hrdinných tenorů. Chtěl se ale vrátit do Čech, dokonce odmítl nabídku z Berlínské opery.

V roce 1900 nastoupil do Národního divadla v Praze i se svou ženou, sopranistkou Františkou Burianovou-Jelínkovou, a svým bratrem Emilem. Poprvé vystoupil v červenci 1901 v roli Dalibora ve stejnojmenné opeře. +more Zpíval zde řadu velkých rolí, ale jeho postavení bylo komplikované. Dámská část publika mu nebyla nakloněna, dávala přednost jeho předchůdci. Někteří kritikové mu vyčítali jeho působení v Německu a situaci zhoršovala i Burianova nedisciplinovanost, když nebyl schopen se přizpůsobit každodennímu režimu a na poslední chvíli se nedostavil na představení. Po neshodách s ředitelem opery Karlem Kovařovicem Burian z Národního divadla odešel ještě před koncem sezóny. Po dobu deseti a půl měsíců zde Karel Burian účinkoval v šedesáti operách a zároveň na čtyřech koncertních vystoupeních. V letech 1901-1902 působil v Budapešti, kde sklízel úspěchy jako wagnerovský pěvec, především v roli Tristana.

Poté následovalo angažmá v drážďanské Semperově opeře (1902-1911), kde se stal stěžejním představitelem tenorových rolí v operách Richarda Wagnera a také ve světové premiéře v roli krále Heroda v opeře Richarda Strausse Salome po boku Emy Destinnové. Na přání Richarda Strausse spolu vystoupili znovu roku 1907 v Paříži před francouzským prezidentem. +more Burian se stal hvězdou světových scén. Jezdil hostovat do Mnichova, Londýna, Lipska, Curychu, Frankfurtu nad Mohanem, Bruselu, Norimberka, Bayreuthu, Lvova, Paříže, Budapešti a dalších. V letech 1907-1913 pravidelně hostoval v Metropolitní opeře v New Yorku, kde vystupoval mimo jiné pod taktovkou Gustava Mahlera a Artura Toscaniniho, zpíval také ve Filadelfii, Baltimore, Bostonu. Byl vyznamenán rytířským křížem Albrechtova řádu, získal řád Františka Josefa, velkou zlatou medaili krále Ludvíka Bavorského pro vědy a umění, francouzský řád Čestné legie. Do Čech jezdil jen zřídka, zpíval většinou na koncertech. V Národním divadle vystoupil jenom dvakrát, v prosinci 1903. V roce 1910 se vrátil do Národního divadla, ale po definitivní roztržce s Kovařovicem odešel do Vídně, kde v letech 1912-1913 měl angažmá ve Dvorní opeře. Výnosem c. a k. místodržitelství mu roku 1913 bylo uděleno uherské občanství se jménem Burian-Dálnoki, aby mohl nadále působit v operním domě v Budapešti.

Závěr života

Během první světové války kromě Budapešti hostoval v divadlech v rámci celého Rakouska-Uherska. V roce 1915 vystoupil v Praze se sborem České filharmonie a zazpíval tenorový part 13. +more Lisztova žalmu. Mimo Prahu vystupoval v Brně, Olomouci, Plzni, Českých Budějovicích a dalších městech. Burian ovládal několik jazyků a často překládal básně i operní libreta z němčiny, italštiny a francouzštiny do češtiny a z češtiny do němčiny. Přeložil do češtiny všechny opery Richarda Wagnera, verše Heinricha Heineho, Friedricha Hebbela. Z češtiny překládal Jaroslava Vrchlického a české lidové písně. Ve svém repertoáru měl asi 75 oper, které měl nastudovány česky, německy, italsky, francouzsky, italsky a maďarsky. Na koncertech zpíval stovky písní v češtině, němčině, francouzštině. V cizině propagoval tvorbu soudobých českých skladatelů (Novák, Jindřich, Kunc). Rád zpíval české lidové písně, společně s přítelem Jindřichem Jindřichem vydali sbírku těchto písní pod názvem Burianovo album.

Roku 1920 se stala nehoda, když se místo vody napil louhu. Spekulovalo se o tom, zda šlo o nešťastnou náhodu nebo úklady nepřátel. +more V poválečných letech už se mu nepodařilo obnovit svou bývalou kariéru. Po vzniku Československé republiky marně usiloval o trvalé přijetí do souboru Národního divadla. V roce 1922 vystoupil naposledy na scéně národního divadla v rolích Tannhäusera a Dalibora, ale poškození hlasivek i zhoršený zdravotní stav se projevil v klesající úrovni jeho pěveckých výkonů. Trpěl cukrovkou a chorobami jater a ledvin, které byly způsobeny nezdravou životosprávou, stresem, náročným povoláním a nadměrnou konzumací alkoholu. Přebýval na svém statku v Senomatech, odkud vyjížděl na koncerty a psal své paměti.

V březnu 1924 po koncertu v Nitře navštívil holiče, přičemž dostal infekci kůže, která vedla ke smrtelnému onemocnění. Zemřel na otravu krve 25. +more září 1924 na svém statku v rodném kraji. Urna s jeho popelem je od roku 1931 uložena na hřbitově v Rakovníku společně s bratrem Emilem.

Soudobá kritika si jej cenila jako nejlepšího wagnerovského tenora, někdy byl stavěn dokonce nad Carusa, který o něm sám říkal: „Burian může zpívat všechno, já jenom něco. “ Vzorně a vzorově ztvárňoval také postavy z oper Bedřicha Smetany. +more Měl krásný, ušlechtilý, barytonově zbarvený tenor plného, kulatého zvuku, výbornou výslovnost českou i německou, rovněž byl skvělý herec. Dokonalou hlasovou techniku a frázování doprovázel oduševnělý, procítěný projev.

Rodina

Jeho manželkou byla zpěvačka ND Františka Burianová-Jelínková (* 1870), s níž se seznámil během svého působení v Kolíně nad Rýnem. Vzali se v roce 1895 v Praze. +more Měli jediného syna Richarda (* 1898), v letech pražského působení bydleli vedle Národního divadla v domě čp. 330/I na Smetanově nábřeží 16.

V roce 1911-1913 Burian žil s Elsou Dingesovou, kterou poznal v Drážďanech. Odjeli spolu do Ameriky, ale Elsa v New Yorku v roce 1913 zemřela. +more Vztah s vdanou ženou měl pro Buriana soudní dohru, když manžel zemřelé ženy podal žalobu. Burian byl odsouzen za cizoložství a Metropolitní opera s ním ukončila spolupráci.

Karlův mladší bratr Emil Burian byl barytonistou v Národním divadle v Praze, otcem hudebního skladatele a divadelníka Emila Františka Buriana a dědečkem písničkáře Jana Buriana.

Metropolitní opera

V Metropolitní opeře v New Yorku debutoval 30. listopadu 1906 v roli Tannhäusera ve stejnojmenné Wagnerově opeře. +more V USA působil pod jménem Carl Burrian a celkem vystoupil asi ve 130 představeních. Dále zde zpíval Siegfrida (pod taktovkou Gustava Mahlera v Siegfridovi a pod taktovkou Artura Toscaniniho v Soumraku bohů), Lohengrina, Tristana, Siegmunda ve Valkýře, Logeho ve Zlatu Rýna. Vedle Wagnerovských rolí zpíval rovněž Florestana v Beethovenově Fideliovi. Naposledy v MET vystoupil 6. února 1913 jako Siegmund.

Citát

Odkazy

Reference

Literatura

DEYL, Rudolf. Jak jsem je znal. +more Praha : Jos. R. Vilímek, 1937, str. 67-74 * KOLEKTIV AUT. Národní divadlo a jeho předchůdci. Praha : Academia, 1988, str. 54-6.

Externí odkazy

[url=http://libri. cz/databaze/kdo18/search. +morephp. zp=1&name=Burian+Karel]Karel Burian[/url] v Kdo byl kdo v našich dějinách do roku 1918 * [url=http://www. karelburian. cz]Karel Burian na webu[/url] * [url=https://web. archive. org/web/20141010204315/http://nataliamalkova61. narod. ru/index/radioperedachi/0-14]Vysilani “ Karel Burian” (cyklus M. Malkova “Kolekce vzacnych desek” - rusky jazyk). [/url] * [url=https://www. youtube. com/watch. v=rXxfxaSmWLI]Karel Burian: Pěvec světového formátu (youtube. com- česky)[/url] *.

Kategorie:Čeští zpěváci Kategorie:Čeští tenoristé Kategorie:Čeští operní pěvci Kategorie:Operní pěvci Národního divadla Brno Kategorie:Čeští umělci působící v MET Kategorie:Hudebníci z Rakovníka Kategorie:Narození ve Slabcích Kategorie:Narození 12. +more ledna Kategorie:Narození v roce 1870 Kategorie:Úmrtí 25. září Kategorie:Úmrtí v roce 1924 Kategorie:Úmrtí v Senomatech Kategorie:Muži Kategorie:Pohřbení na Městském hřbitově v Rakovníku.